Janadvorackova komentáře u knih

Opět mě nezklamala výborně načtená audio kniha.
Někdo by si mohl myslet, že se pokračování nějak rozblemcne a zůstane jen patos, feminismus a plkání. Ani bych neřekla.

Tři vypravěčky: jednu můžeme z dřívějška vnímat hodně záporně, ale možná upravíme názor. U ostatních dvou identitu odhalujeme postupně a divíme se, protože každá po svém furt má co říct.

Samozřejmě zase budeme svědky klasického života v Gileádu, ale už ne z pohledu služebnic.

Autorka zprostředkovala pohled na svět a život v něm z trochu jiných perspektiv. Nabízí se mi ještě jedna možnost, docela bych uvítala román tentokrát z pohledu zúčastněných mužů.
Možná bychom se divili :).

28 04.07.2021

Krásný a smutný příběh.
Realita v každé kapitole.

28 10.04.2020

Smrt mámy na začátku mě v dětství dostala. Pamatuji, že jsem tehdy v mapě hledala ty řeky - nečekaná lekce zeměpisu :).
Četli jsme knihu tehdy na základce.
Pak jsem ji našla v knihovně doma a zabavila.
A teďka, asi po třiceti letech, jsem našla audio a řekla si, že to chce opakování :).

Kniha je stále čtivá, příběh trochu naivní, určen spíš pro děti. Momentálně by mě zajímaly jiné věci, které se k té době vztahují. Ale i tak jde o výborný příběh, s nímž by se měl potkat každý prcek.
Dneska ale mrňata hltají krváky a lovci by jim byli sympatičtí jedině při hostině, když po sobě mažou krev bizona :).

Věstonickou Venuši - (výsledek úcty muže ke kráse ženy, nebo neodbytný sen pravěkého šmíráka) - jsem před lety viděla na výstavě v Národním muzeu. Byla to taková ta "výstava pravěku," kde jste mohli potkat repliku mamuta, hromadu dokumentace, různých artefaktů a "dobový" stan, včetně smradu, který v něm kdysi mohl být (páchlo to trochu jako koš na špinavé prádlo). I když věřím, že v tehdejších obydlích byl puch mnohem horší :).

28 30.08.2019

Moje první a ne poslední setkání s autorkou.
Knihy s touto tématikou je těžké číst, ale také je to hrozně zajímavé.
Košatý, až poetický styl mě ze začátku trochu rušil. Musela jsem se vracet, poslouchat opakovaně a až jako těžce a hluboce, skoro meditativně vnímat obsah.
Nemám ráda, když si musím "zapisovat" obsah do paměti. Mám ráda, když ten se mi tam vryje sám. Nicméně jsem si ale zvykla a zjistila jsem, že autorčin styl k příběhu patří, že je pro něj přímo nutný.
Zjemňuje obsah.
A zvýrazňuje ho.

Někdo tu také psal o problematice krátkých vět. Ano, souhlasím. Jako by byla dlouhá souvětí plná myšlenek problém. Jako by bylo jednodušší nasekat jednohubky a "čtenáři, nažer se."
Jenomže příběhy se člověk nemá přecpat, jako jednohubkami, má jimi být příjemně zasycen. A i těmi o válce.

Když se Gita vrátila z koncentráku, šla jsem zrovna domů z práce. Sluchátka v uších, vedro jak v kremační peci, ona ostražitá, narazila na sousedy a známé. Já se zastavila, opřela se o takovou hnusnou zídku a musela jsem se věnovat jen poslechu.
Když se Gita dožadovala svých práv, když konfrontovala minulost, vlilo mi to do žil energii a já i v tom vedru uklidila půl bytu :).
Každopádně výborná kniha. Kolik asi trpkosti lidé prožili - ti, kteří přišli o všechno a všechny a byli na tom jako ona?
Jeden z mála příběhů věnující se negativnímu postoji Čechů (my si rádi myslíme, že se naši předci zachovali dobře). No, mnozí ne. A kdo ví, kolik kostlivců je pochovaných v jabloňových sadech? A proč?

28 27.08.2019

Hmmm, kniha byla lepší než film.
Ponuřejší v detailech, podrobnější u epizodek zmíněných jednotlivců, hlubší v celkovém prožitku. Smutná, pravdivá, znepokojivě detailní. Kdo viděl film, oživí si příběh "Červené karkulky," zvyku velitele tábora po ránu si zastřelit člověka, epizodku dětí schovaných v latríně, dcery prosící za své rodiče, pruhu špíny na vaně, smrti inženýrky, která měla pravdu... atd.

Strach některých se na film podívat moc nechápu. Není se čeho bát, nikdo je přeci nezastřelí. Proč to svádět na slabost? V dnešní době plné krve a svinstva ve filmové tvorbě nevěřím tomu, že by se někomu příčilo sledovat krev a svinstvo v jednom konkrétním kousku. Že by strach z faktu, že šlo o skutečnost? No a? Jen se bojte, alespoň váš strach bude mít logický základ.
A že by bylo děsivé právě tohle?
No tak to nevím, v jaké realitě jste doteď žili...

Schindler byl především podnikatel. Proč by měl dopustit, aby mu systém plýtval vycvičenou pracovní silou, proč by ji měl nahrazovat neznámými lidmi. V jednoduchosti je krása: tedy jednoduše je super, že tuhle obchodní ideu dokázal využít nejen ve svůj prospěch, ale i ve prospěch tisícovky duší.
Co je to ve srovnání s miliony mrtvých, tady se asi zarazí každý, kdo jeho snahu neocení, ale každý jeden se počítá, o to jde.

Bez ohledu na to, jak je líčen - jako hýřivec a záletník a kdesi cosi, je mi to jedno. Kdo by nepil, když musel... opět opravdu musel trávit noci s vrahy. Kdo by nehýřil, když ho mohli zabít za blbost (jako když o narozeninách políbil Židovku). Rasové zákony vymyslel chorý mozek.
Upila bych se k smrti, vidět za parného dne vlak nacpaný lidmi prosícími o vodu, být svědkem třídění, vědět, kam ty vlaky jedou...

Kniha je zpočátku trochu dokumentární, seznamuje čtenáře s osobností Schindlera a poměry, v nichž žil. Ale co je život než jeden zajímavý dokument?

28 10.07.2019

Chlápek se probere na pláži a zjistí, že netuší, kdo je. Má na sobě promočené oblečení, záchrannou vestu, v hlavě prázdno a kolem šmejdí ženská s otravným psiskem.

Postupně ho potká a navštíví několik lidí, kteří ho znají a z konverzace s nimi si pár indicií odvodí, (to aby nebyl za blbce), protože oni netuší, že ztratil paměť a on neví, jestli jim to má říct.
Ve hře je totiž něco daleko většího - projekt, na kterém kdysi pracovalo několik vědců. A životnost vědce, který vyčenichá něco zásadního, bývá nejasná :).

Půl knihy to má super spád. Hrdina řeší, kým vlastně je, hledá a šmejdí. Opatrně sonduje - to mou pozornost spolehlivě drželo.
Druhá půlka začne být, co se vztahů a linek týče, o dost jasnější, a i to mě bavilo. Ale nebylo to ani tak temné, tajemné, akční, ani psychologické, jako některé jiné autorovy příběhy. Spíš bych dala o půl hvězdy méně, ale to tady nejde.

Styl je ovšem skvělý, postavy jasné a konečný padouch od určité chvíle odhalený, ale nevadilo mi to.
Příběh se navíc odehrává v prostředí "Skotské trilogie," ale narozdíl od té mě nenutí si nervozitou a obavami ohryzávat nehty a vyrábět na noc litry erl graye, abych nespala a mohla si doposlechnout ještě kus.
A ještě. A ještě. A sakra, tři ráno... Neva, ještě kapitolku...

Jo, abych nezapomněla, pan Jiří Dvořák načetl audio knihu opět super skvěle.

28 22.01.2019

Dnešní smažky by zaplakaly nad tehdejší dostupností perníku a jiných "dobrot," a hned by vyrazily do fabrik na brigádu. Lisování pilulí na několik dní trvající noční by považovaly za skvělou příležitost, už proto že se sem tam vyrobilo pár zmetků, které by třeba klidně mohly o pauze sezobnout a jet dál...

Autor prošmejdil hned několik archivů s materiálem, (nikoli matrošem), našel hromadu dokumentů Hittlerova lékaře a sestavil z nich moc zajímalou lajnu událostí.

Stoprocentní pravdivost se nejspíš nikdy odhalit nepovede, ale obsaženým informacím jsem ochotna uvěřit. Dost vysvětlují.

Zajímavá byla informace o tom, že když Hácha dostal k podpisu kapitulaci, zhroutil se. Pak mu byl údajně podán nějaký ten lomcovák a až pak to podepsal.
Kdo by se nezhroutil, kdo by nepodepsal... Nebo možná?
To by jeden nevěřil, co vše může ovlivnit dějiny.

Reklamy na pilule perníku visely v tramvajích a prášky zobaly po hrstech i hospodyňky, studenti, dělníci a i děti.

Vtipné je, že se Adolfovi sen o Velkoněmecké říši vlastně splnil. Hromada zemí v Evropě teď maká pro německé firmy a ani k tomu nepotřebují, vyjma eur, žádné jiné stimulanty.
Ale kdo by byl dnes závislý na penězích :).

Další zvláštní info vypovídalo o počátku války a o tom, jak Němci na tripu zvládli během sedmnácti dnů na jeden zátah překvapit Francii a Belgii a v podstatě se tak začít nehorázně roztahovat.
Našlo se několik odborníků s námitkami, ale ty nikdo neposlouchal.

Experimenty s pamlsky nebyly ani tak v plenkách. První zmínka o drogách je v knize uváděna k roku 1805. Nutné k tišení bolestí a různých duševních nešvarů. Pak ale vývoj potřeboval lidi popohnat k větším výkonům. A zrovna v době, kdy se v Evropě začali roztahovat náckové.

Že Druhá válka pomohla lidem do vesmíru, to je jasná věc.
S vývojem drog a hromadném zkoušení, třeba v koncentračních táborech, mě seznámila až tahle kniha, i když překvapena nejsem.
A jo, jsem za to ráda.

Je to tak sugestivně podané, že bych nedoporučovala slabším povahám, nebo lidem na odvykačce. Chuť do experimentování by se klidně dostavit mohla.

28 26.11.2018

Svižná a dobrá práce.
Příběhově trochu mystérie, mírně kingovský nádech (parta dětí, která zažije něco divného), v dospělosti k tomu návrat a dohra příběhu.
České reálie, bavilo mě to.

27 13.03.2024

Detektiv vtipálek, ale dějí se mu věci, které srandovní fakt nejsou.
Začne to podivným pokusem o znásilnění dámy v letech :), abych byla korektní. Mluví se o ní poněkud nevybíravě, ale za to ona nemůže. Ona ale může za počátek jeho trablů. Pak už se jenom veze na takové divné vlně průšvihů, ale dokáže v tom výborně chodit, brodit se, bruslit :).

27 26.11.2023

Příběh zdravotní sestry, která není sériový vrah. A její sestry - promiskuitní nesympatické, duševně vyšinuté puberťačky, která jím je, ale navíc jako by si to snad ani neuvědomovala, je divný.
Tedy do doby, než dospějete ke kořenům jejího, respektive jejich jednání.

Má to takový africký šmrnc, ale vlastně autorčin styl a malinko nezvyklé reálie byli asi zajímavější než samotný příběh.

27 31.05.2023

Třetí díl série měl několik slabých míst.
Jednak se tam furt opakovaly věci z předchozích dvou ("...ten a ten byl tam, když se stalo to a to)." Shrnutí různých událostí nebylo na místě, protože předpokládám, že knihu nebude číst nikdo, kdo nečetl první dva díly. A pokud jo, jeho problém. A vlastně i škoda, když mu autor práskne, "co a proč se dělo předtím."

No a potom mi tam vadila samotná zápletka... Až moc... divná.
Navíc některá odhalení přišla k hrdinům jako by snad v ten okamžik četli padouchovy myšlenky... Zdálo se mi, že neměli moc šancí na některé věci přijít tak rychle, jasně, najednou...

Za klad považuji dějovou jednoduchost a vztahy mezi hlavními hrdiny. Provázanost celé série skrze postavy příběhu.

27 22.02.2023

Čím déle jsem četla, tím víc mě příběh nebavil. Zaujal, ale pozornost neudržel. Zajímavé myšlenky vystřídaly nudné pasáže. Zvládnutelná byla tak třetina, pak to jelo sešupem někam do pryč.

27 09.02.2023

Kdybych jenom hned na začátku nepoznala, "kdo je vrah."

Téma vražd mladých kluků mi přišlo už skoro nutné. Bez toho by to dneska snad ani nešlo...

27 03.02.2023

Další náhodné setkání s knihou, které se povedlo.
Příběh na základě skutečnosti se špetkou "něčeho jiného." A skříň plná šatů jen odpovídá na otázky. Bála jsem se, aby se ze stránek nevylouplo cosi povrchního. Naštěstí ne.

27 26.10.2022

Čtivý spletenec příběhů.
Problém bych vidělat v tom, že hrdinů je moc. Jejich příběhy se prolínají, ale nedařilo se mi je sledovat všechny. A já je chtěla sledovat všechny, představit si toho příběhového pavouka a přesně vědět, kdo s kým?
Je to trochu jako sledovat rodokmen. Tam jednoduše odpověď na zmíněnou otázku znát musíte :).

27 18.09.2022

Eeee :).
To je moje reakce na tohle.
Jakože fakt geniálně jednoduché a jednoduše geniální :).

27 08.08.2022

Kdybych neviděla film, kniha by mě tolik nebavila.
Ale poetický styl psaní se mi líbí. Dokonce i precizní vytahování detailů - ve větru třepotajících se listů, hrátek s lidským tělem, jak to dokáže jen vodní proud, nebo pocitů tří žen, za nimiž z různých důvodů visí sebevražda. V myšlenkách méně, či více inteznivních v kontrastu s radostí z maličkostí všedního dne.

Při znalosti obojího (ano, film jsem si pro oživení pustila), mám možnost srovnávat drobné odlišnosti, které si na jedné straně vysnil autor. Na druhé upravil - částečně také autor - pro film.

27 18.06.2022

Poslouchám její rozhovory přes YT kanál Českého rozhlasu. Ale že je takhle sympaticky šílená, otevřená a vytrvalá, jsem jenom tušila.
Jsem zvědavá, vzhledem k tomu, že jsem knihu přečetla za dnešek, copak se mi asi bude zdát :).

27 02.10.2021

Zajímavý námět, ale je třeba mít na paměti, že jde o příběh z velké části fiktivní a pouze inspirovaný.
Konec krapet naivní, ale vlastně proč ne. Nejde o historickou rekonstrukci, proč nepovolit uzdu představivosti.

27 26.06.2021

Nemůžu si pomoci, i když byla poslední třetina "mírně šílená," jako celek se mi to moc líbí. Už ta strašná spousta zajímavých myšlenek z encyklopedie a interakce mezi lidským a mravenčím světem. Jako proč ne?
Kolik civilizací žijících tu s námi ignorujeme, nebo jimi opovrhujeme :)?
Každý živočišný druh je zajímavý svým způsobem. Divili bychom se asi, kolik podobností mezi sebou máme.

Nevím, jestli to nebylo už ve druhém dílu, ale pobavil mě mravenčí pohled na konec dinosaurů :). Mravenci jim lezli do řitního otvoru a doufali, že poškozením zevnitř se zvířat zbaví :). A pak se najednou probudili (po hibernaci) a dinosauři byli pryč :).

27 14.11.2020