evismaior komentáře u knih

55% - o knize i seriálu jsem hodně slyšela, a tak jsem neodolala, když na mě vykoukl v knihovně první díl této ságy. Musím nicméně říct, že mě Cizinka příliš nezaujala. Rozsah by mi nevadil, dlouhé příběhy mám ráda. Nicméně tady jsem se ke čtení musela trochu nutit.
Nejvíc mi asi vadila ta stěžejní zápletka, kdy se hlavní hrdinka Claire dotkne menhiru a ocitne se 200 let v minulosti na skotské Vysočině v době chystaného povstání Skotů proti králi. 700 stran jsem čekala, jestli tahle dějová linka bude mít nějaký důvod, leč nedočkala jsem se. Chápu, že si ho autorka schovala do dalších dílů, leč já bych u takové zápletky prostě očekávala naprosto zásadní konflikt - střet dvou civilizací 20. a 18. století. Autorka tohle ovšem podle mého názoru prakticky nevyužila - její hrdinka je totiž armádní sestra, která za druhé světové války viděla lecjaké hrůzy a je zvyklá na život v polních podmínkách, a tak se životu v 18. století vlastně přizpůsobí velice rychle a její největší problém je vysvětlit podezřívavým Skotům i Angličanům, kde se tam vzala a že není špionka protistrany. A já si nemohu pomoci, ale při takovéto zápletce je to strašně málo - jednak se propadá do minulosti z roku 1945, což je pro čtenáře taky minulost (proč nemohla být třeba lékařka bez hranic ze současné doby odněkud z Afriky?) a za druhé tam prostě chybí ten rozdíl moderní doba vs. prakticky středověk (pověry, upalování čarodějnic). Hrdinka si prostě na sebe natáhne soudobé šaty, začne sbírat bylinky, manžela z 20. století vymění za místního štramáka, a když tam někoho mučí nebo zabíjejí, tak to holt nějak zkousne.
Druhá věc byla, že mi ani Claire ani Jamie nepřirostli k srdci, a přes všechny ty často značně překombinované věci, co se jim děly (několikeré opakování scénáře zajetí-týrání-zázračné osvobození), mi vlastně bylo jedno, co se s nimi stane.
A konečně mi neseděl ani autorčin nesourodý styl psaní, který mi přišel tak trochu, jako kdyby se vždy pro něco nadchla a začala to popisovat do nejmenších podrobností (včetně toho mučení nebo sexu), ale pak ji to najednou přestalo bavit, tak to podivně utnula a po pár nicneříkajících větách o tom nechala hlavní hrdiny pronést dvě-tři repliky, které mi přišly tak matoucí, že jsem často ani nevěděla, co že se to tomu či onomu z nich přihodilo.
Po dočtení jsem neodolala, abych si nepřečetla anotace a komentáře k dalším dílům, takže plus mínus tuším, jak to bude pokračovat, ovšem ke čtení dalších knih mě to nenalákalo. Dala jsem po dočtení šanci i několika dílům seriálu, ale ten byl snad ještě rozvleklejší než kniha - i tam, kde autorce stačily dvě věty, z toho tvůrci vykřesali desetiminutovou nezáživnou scénu, takže jsem to zhruba v polovině vzdala.

1 06.05.2024

20% - Tak tohle mi vůbec nesedlo. Podle anotace jsem očekávala nějakého fajn nerda typu Sheldon Cooper, se kterým budu prožívat jeho porozchodové lapálie na cestě přes USA. Jenže Colin Singleton je napsaný jako dost otravný a sebestředný přechytralec, který to s rádobyvtipným kámošem Hassanem zapíchne hned v prvním zapadákově a začne pracovat na teorému, proč se s ním rozešlo 19 Kateřin.
A nefunguje vážně nic z toho - brigáda spočívající ve zpovídání starousedlíků Gutshotu zní zpočátku zajímavě, jenže slouží jen jako nepodstatná vedlejší dějová linka. O Colinově teorému si toho přečteme naopak nechutně mnoho, zkoukneme množství nicneříkajících grafů a rovnic (jakože vymyšlených autorovým kamarádem matematikem, ovšem těch náhodně dosazených proměnných je tam tolik, že to prostě nemůže dávat smysl), abychom nakonec bez překvapení zjistili, že budoucnost se předvídat nedá. Hassan funguje jen jako přicmrndávač přidaný asi v zájmu jakési pokroucené korektnosti, s níž se nás autor snaží přesvědčit, že muslim meloucí často o tom, že by jeho kámoš měl pro vlastní klid začít věřit v Boha, je vlastně úplně v pohodě, protože občas klukovsky poruší zásady své víry, vypije půl piva a políbí holku (poté, co pronese obligátní "já nejsem terorirsta").
Devatenáct Kateřin bych raději zkrouhla tak na pět, pokud by byla šance, že se o nich dozvím něco víc, než jen umrněných pár odstavců v jedné z posledních kapitol. A pak je tu nový objev hlavního hrdiny Lindsey, která by měla být zajímavá, když se dokázala vyhrabat z pozice šikanované chudinky v místní princeznu, jenže je stejně nezáživná jako všichni ostatní. A tak tu hvězdu dávám snad jen za tu Lindseyinu matku Hollis a za to, jak se jako místní továrnice vyrábějící šňůrky do tamponů (haha) snaží udržet městečko a jeho obyvatele nad vodou. Jinak to ale vtipné není vůbec, děj klouže po povrchu bez jakéhokoli náznaku něco prozkoumat víc do hloubky, vlastně si nedokážu vzpomenout, kdy naposled jsem se musela tak moc nutit obrátit na další stránku.

2 01.05.2024

40% - Od autorky znám Kroniky prachu a to nebylo špatné, takže jsem chtěla dát šanci i její fantasy knížce. Ale z té jsem rozpačitá. Myšlenka střetu dvou rozdílných světů je docela zajímavá - hlavní hrdinka Limea pochází z uzavřeného kastovního ostrovního národa stromových lidí, takových Amazonek, kde nejvyšší status mají ženy lovkyně, muži mohou leda tak doma připravovat jídlo a lidu vládne Rada starších s hlavním heslem zachovat izolaci a vyhýbat se cizincům. Jenže jednoho dne Limea jednoho takového polomrtvého cizince vyvrženého mořem na pláž zachrání - no a jeho národ zase podle popisu nejvíc připomíná Vikingy vládnoucí hrubou silou, kde naopak žena může jen mlčet a podvolovat se. Limea ho ukryje, vyléčí a začínají spolu navazovat vztah. A pak se u ostrova objeví loď plná jeho bývalých druhů, proti nimž ostrovanky nemohou mít šanci. Nebo ano?
Podobně jako Kroniky prachu i tahle knížka se dá nejvíc charakterizovat slovem rozvleklost. Ten příběh by se klidně vměstnal do delší povídky a já měla občas dojem, jako kdyby si autorka o čtenářích myslela, že jsou výjimečně nedovtipní, když se podvacáté potřebují ujistit o tom, jak je cizinec nesvý z Limeina nedostatku oblečení a ona je celá hotová z jeho svalů. Jednotlivé motivy se do nekonečna opakují (zabedněná členka Rady, romantická sestra, motýli v břiše, když se cizinec dotkne Limey), samotný střet s cizinci je naopak odbytý a podobně jako v Kronikách prachu konec velmi uspěchaný. A o tom, co je tohle vlastně za svět a proč takhle funguje, se nedozvíme prakticky vůbec nic. Další knížky této autorky už si nejspíš nechám ujít.

29.04.2024

65% - "Nemůžeme umřít místo nich. Bez ohledu na to, jak moc chceme a o kolik by to bylo jednodušší, prostě nemůžeme zaujmout jejich místa. Musíme se naučit žít takhle. Kvůli nim. A kvůli sobě."
Ameliina bolestná snaha vyrovnat se se smrtí nejlepší kamarádky Jenny ji zavede až do městečka na břehu michiganského jezera, kde ukrytý před světem žije slavný spisovatel Nolan Endsley. Amelii jeho Kroniky Omranu spojovaly s Jennou a nyní v nich nachází útěchu a svůj život před nástupem na vysokou školu upíná k tomu, aby zjistila, kdo jí poslal jejich limitované vydání. Nolan se ale veškeré pozornosti brání, protože i jeho k jejich napsání přivedly vlastní bolestné ztráty.
"Nesnáším konce. Když je nějaký příběh dobrý, tak není nikdy dost dlouhý."
Knížka je psaná hodně emotivně a čte se sama. Jenže postupně se myšlenky začínají opakovat a autorka jakoby nevěděla, s čím dalším přijít a jak se z dějových linek vymotat. Omíláním téhož čtenář začne polevovat v pozornosti a všímat si nelogičností - když už je Amelie jednou na místě, tak proč jí Nolan a jeho kamarád Alex tají, jak to bylo s tím limitovaným výtiskem? Moc jsem také nevěřila touze Jenniných rodičů si Amelii v podstatě adoptovat místo zemřelé dcery. Nebo třeba tomu, že se Valino knihkupectví takového velkého formátu dokáže v tom zapadákově uživit. A především jsem nevěřila tomu, jak rychle se Nolan oprostil od svých paranoí a jak se během pár dní s Amelií sblížil.

2 28.04.2024

50% - od romantické knížky odehrávající se v Dánsku jsem čekala víc. Hlavní hrdinka píáristka Kate se vydává se šesti novináři z Londýna do Kodaně načerpat životní styl nejšťastnějšího národa na světě. A do jednoho původně nepříjemného novináře se zamiluje.
Jenže mně ve stylu hygge přišla snad jen ta pekárna/kavárna Evy, maminky zákazníka, který plánuje v Londýně otevřít hygge obchoďák a pro nějž Kateina agentura pracuje. Jinak to byla přehlídka drahých hotelů, obchodů s bytovými doplňky a luxusních restaurací, což mi popravdě dost narušovalo ten pohodový dojem, který bych ze čtení knížky s takovým tématem chtěla mít. Zřejmě to takhle odpovídá životu samotné autorky, mně to připadalo jako zájezd s našlapaným programem pro influencery a zbohatlíky, kteří prostě potřebují ty své zážitky, osobně jsem ráda, že mám z návštěvy Kodaně jiné pocity a vzpomínky (které dost možná budou i mnohem víc hygge). Kate si dost dlouho natvrdle jela svoji vidinu kariéry a přišla mi spíš nesympatická, mnohem milejší mi byly vedlejší postavy, často jsem se přistihla, že bych se toho chtěla dozvědět víc o zakřiknuté fotografce Fioně, krásné Avril se zdánlivě dokonalým životem a manželstvím, o upovídané milovnici jídla Sophii nebo třeba o sestře/pohromě hlavního hrdiny Benedicta, než o podivně se rozvíjejícím vztahu Benedicta s Kate. Mimochodem jeden z nejhorších popisů milostných scén, jaké jsem v červené literatuře četla.

4 25.04.2024

55% - je až zábavné, co všechno se dá dnes schovat pod značku Bridgertonovi, když tady se dívka z této rodiny (respektive z jejích minulých generací předcházejících dobře známému klanu osmi sourozenců) objevuje asi tak na třech stránkách v závěru.
Je to takové celkem milé čtení na jeden večer, které se tentokrát neodehrává v Anglii, ale v New Yorku, kde Cecilie Harcourtová s cílem najít svého bratra Thomase předstírá, že je manželkou zraněného Edwarda Rokesbyho - bratrova kamaráda, který navíc příhodně ztratil paměť, ale jeho hraběcí jméno otevírá nejedny dveře.
A tak jsme svědky lhaní, předstírání a nevyhnutelného sbližování hlavních postav, zatímco vedlejší postavy (pekařka, Edwardův nadřízený, jakož i jeho kmotra) by tam správně ani neměly být, protože jejich vstupy a naznačené příběhy děj nikam extra neposouvají - já si fakt myslela, po té scéně v pekařství, že Cecilie bude s tou ženou něco řešit, stejně tak jsem věřila, že prostě na setkání s rodinou Edwardovy kmotry dojde a Cecilie se bude víc a víc zaplétat do svých lží, stejně jako jsem si slibovala nějaký větší vývoj v případě majora Stubbse, když už jsme se konečně dozvěděli jeho smutný příběh. No, to jsem byla hodně naivní.
Na odreagování dobré, ale v paměti mi tento příběh neutkví.

20.04.2024

90% - Naprostá záhada, že mi tahle knížka zůstávala tak dlouho utajená. A přitom to bylo tak příjemné čtení. Hlavní hrdinka Anna - jedenáctiletá osiřelá dívka, která přichází bydlet ke stárnoucím sourozencům Matějovi a Marii do Zeleného domu v městečku Avonlea - je nesmírně milá dívenka, upovídaná, ale s obrovskou fantazií, se kterou pozoruje svět kolem sebe a dokáže se s pomocí představ o lepším životě vypořádat i s nepřízněmi osudu. S čím se vypořádat nedokáže, to jsou urážky jejího vzhledu, zejména pak nenáviděných zrzavých vlasů. Do takového člověka se Anna opře se vší svojí vášní a je schopná ho nenávidět po dlouhá léta, Gilbert by mohl vyprávět.
Moc se mi to líbilo. Annin krásný vztah k přírodě, schopnost radovat se z maličkostí a především neskutečná intenzita všech jejích prožitků. Anna nic neumí dělat polovičatě a ze stránek se síla jejích emocí snadno přenese i na čtenáře. Klidné, pozitivní čtení mi občas rušily jen poměrně velké skoky v čase, nezřídka o celou řadu měsíců, kdy jsem měla vlezlý pocit, že o něco z jejího života přicházím. Což asi vyřeším tím, že se pustím i do dalších dílů jejích příběhů.

9 03.04.2024

100% - Velmi příjemné překvapení, nečekala jsem, že by se nějaký herec se svými fanoušky podělil o svůj život s tak sympatickou a bezprostřední upřímností.
Kniha je napsaná chronologicky od doby, kdy Tom Felton začínal hrát ve školních souborech, přes první konkurzy, role a setkání s velkými herci (kdo by si ho nepamatoval z filmu Anna a král), přes celé období strávené natáčením Harryho Pottera, až po Feltonův další život již bez Pottera, a přesto stále spjatý s tímto fenoménem. Sláva na jedné straně a jistá neukotvenost v životě, která ho dovede až k alkoholu a návykovým látkám, a jeho zpověď o odvykačkách a dlouhá pouť zpět do života, to jsem četla málem bez dechu. A i když to není napsáno nějak extra hodnotným literárním stylem, právě tím je knížka mnohem víc autentická.
Samozřejmě jako fanoušek Harryho Pottera jsem hltala především ty části o natáčení filmů, vzpomínky na práci s ostatními herci, vnímala jsem jeho velkou úctu k představitelům dospělých rolí Brumbála, Snapea, McGonagallové, Hagrida, Voldemorta či Bellatrix, od nichž se toho hodně naučil, i jeho lásku k ostatním dětským kolegům, ať už souputníkům ze Zmijozelu, tak i k představitelům ústředního tria - Danielovi, Emmě i Rupertovi věnuje dlouhé pasáže, z nichž je cítit, jak moc je má rád a váží si jich. On je vlastně kritický jedině sám k sobě.
Moc mě zaujaly i části věnované přímo natáčení, člověk si stěží umí představit, jaké to pro ty děti muselo být - pobíhat mezi natáčením a povinnou dobou pro vyučování. Jak dlouho trvá jednotlivé scény připravit a nazkoušet, jak dlouhý čas herci stráví na place třeba jenom postáváním a čekáním nebo v maskérně s tím, že pak v záběru ani nejsou vidět a vytváří jenom kulisu pro ty, kteří vidět jsou.
A pak nezbytné části věnované vyrovnání se se slávou. Některé historky byly vtipné, někdy mi ale z šílených fanoušků šla hlava kolem a našlo se i pár příběhů ohledně šikany "toho vocasa od Pottera", ze kterých vysloveně mrazilo. Není to život, jaký bych chtěla pro svoje vlastní děti, na druhou stranu Tom Felton píše jasně o tom, že si herecký život sám prosadil. Nezbývá než mu přát, ať se mu herecky i v osobním životě daří co nejlépe.

12 28.03.2024

55% - S touto sérií jsem začala čtvrtým dílem, který mě příběhem studentky a trochu potrhlého profesora psaní celkem bavil. Tak jsem se vrátila na začátek, ale první díl mi přišel velmi slabý a popravdě jsem úplně zapomněla, že jsem ho četla, než jsem si sedla k psaní názoru na tento druhý díl Věřit znovu. Ani tentokrát si mě ale autorka nezískala.
Kdyby tuto knížku seškrtala na polovinu a vyhodila všechny dialogy o ničem a hrdinčiny každodenní radosti a starosti, které se ovšem únavně opakují a příběh nikam neposouvají, věřím, že by z toho vykřesala vcelku dynamický příběh s patřičným spádem. Hlavní postavy jsou totiž sympatické, obzvlášť Dawn, která se při studiu tajně živí psaním erotické literatury. I když ten nezbytný kostlivec ve skříni v podobě nešťastně ukončeného dlouholetého vztahu je až příliš provařený a autorka k němu na 450(!) stranách nedokáže přidat nic převratného, tedy kromě toho, že z Dawn dělá hysterickou chudinku.
A přitom možností by bylo tolik! I hlavní hrdina Spencer má totiž svoji slabost v podobě komplikovaného, vinou naplněného vztahu se svojí sestrou, kde bych podrobnější dějovou linku uvítala mnohem víc než očekávání, kolikrát se ještě Dawnina kamarádka Allie a její přítel Kaden zmíní o tom, že Dawn omylem viděla jeho penis. Stejně tak větší ochutnávka ze života Dawniny zajímavé spolubydlící Sawyer (nebo počínajícího vztahu Everly a profesora Nolana) by byla jistě čtivější než další nezáživný kamarádský potlach či dvacátá obměna debaty se Spencerem na téma "děsí mě, když mi řekneš, že mě miluješ" a obehrané "vzájemně si zásadně nic nevysvětlujeme, ale jsme hrozně dotčení, že nás ten druhý nechápe".
Ale právě o Sawyer je další díl, tak tomu dám ještě asi šanci.

4 25.03.2024

70% - Po autorově fantasy Ve stínu oskeruše, z níž bylo zjevné, že psaní mu není cizí, i když jinak to nebylo úplně top, a po několika povídkách, které mě natěšily o něco více, jsem se pustila do téhle opěvované knížky. Určitě patří k tomu lepšímu, co jsem od autora četla, a vzhledem k tématu a faktu, že jsme v české kotlině, je to vlastně těžký nadprůměr. A taky je tenhle příběh o vztahu dvou dospívajících chlapců nesmírně milý a něžný.
Jenže jsem při čtení zároveň narážela na dost rozptylujících věcí, a to nikoli jen v tom pozitivním smyslu. OK, odhlédnu od snahy o zasazení příběhu do internátní školy po vzoru těch britských, ono je to atraktivní a svádí to a také to často funguje, Rowlingová by mohla vyprávět. Odhlédnu i od úsměvné snahy po světovosti, poněvadž Daniel Morgenstern a Cristian Arroyo nejsou tak úplně průměrní čeští pepíci. A nevěřím příliš ani oné idylické české LGBTQ friendly vesnici, odkud Kit pochází.
Styl psaní mi prostě příliš neseděl. Autor se pokouší o vzletný a květnatý jazyk, bohužel často až na pomezí špatného textu s nedostatky, na které se vytrvale upozorňuje v každém kurzu tvůrčího psaní. A přitom tímto bohatým jazykem mezi sebou hovoří dva dospívající chlapci, kteří vzápětí napíšou oceněnou slohovku na úrovni maximálně druhého stupně ZŠ. Na jedné straně filozofují o smyslu života a tak vůbec a na straně druhé jejich jednání a myšlenkové pochody jsou občas jak ze školky, až jsem si musela připomínat, kolik že jim vlastně je.
Autor se také ze začátku zjevně nemohl rozhodnout, jaké ty postavy vlastně mají být. Daniela by měl rád zároveň citlivého a zlomeného minulostí a zároveň povzneseného a sžíravě sarkastického, já ale neviděla nic než ustrašeného kluka, který se straní ostatních. Kita si zase představoval jako kamarádského extroverta, který vyjde se všemi a všichni s ním, ani to se ale nedařilo udržet a nakonec tam vzdychali oba, a to ještě v dvojnásobné délce, protože kapitoly psané z pohledu Daniela a Kita se z nepochopitelného důvodu překrývaly i tam, kdy bylo naprosto zjevné, jak danou situaci asi prožíval druhý z hrdinů, a nepotřebovala jsem to od autora znovu otrocky převyprávět včetně doslovného přepisu všech dialogů.
Místo toho bych očekávala mnohem propracovanější sbližování než to, že když už se teda začali bavit, tak se najednou objali a všechno bylo fajn. Nebo vlastně nebylo, protože to podstatné si stejně neřekli. A pak se zas nebavili několik měsíců. V autorem daném prostředí, se stereotypy šikanátorů a s hrdiny, jejichž vztah prostě pro okolí bude problém, jsem zkrátka čekala mnohem víc nápadů, zápletek, zvratů, jakož i bohatší prokreslení vztahů s vedlejšími postavami (jak to vlastně dopadlo s Kitovým spolubydlícím Matějem?). Je to ta knížka, kde člověk cítí velký potenciál, nutí ho to číst dál a dál a pak to najednou jaksi vyšumí, což je hrozná škoda.

5 14.03.2024

85% - To správné čtení pro děti (a nejen pro ně), které si připadají být tak trochu podivné a nezapadající do běžného kolektivu vrstevníků. Oceňuji zajímavě zvolené charaktery - Mila, která se v myšlenkách dokáže úplně odpoutat od okolního světa a hodinu pozorovat třeba vosy, Katka, která si připadá tlustá a neoblíbená, protože pořád jenom čte, Petr, který se bojí všeho, co by na něj mohlo v noci vybafnout ze tmy, a ten strach je až tak velký, že mu to zabraňuje jet kamkoli, kde se bude muset spát. A Franta, který chodí o berlích, natáčí videa na Youtube a dokáže být na ostatní pěkně hnusný, protože je kvůli svým nohám naštvaný na celý svět. Nejsou to ale žádní nespravedlivě opomíjení klaďasové, jak by se dalo v knížce pro děti čekat, ale reálné uvěřitelné typy - Mila dokáže být se svým zájmem o pavouky a nulovou empatií pěkně otravná, Katka je podezíravá a nepříjemná, Petr nepoužitelný a Franta zachází tak daleko za hranici, že mu ani ty berle nemusí pomoci, aby mu někdo nenamlátil. Uvěřitelnosti napomáhá i to, že nejsou všichni z jedné třídy ani školy a dokonce jsou i různě staří. A přesto je okolnosti svedou dohromady a ve snaze pomoci Petrovi, aby nemusel odjet na školu v přírodě, zažijí při útěku z domova nečekaně sbližující dobrodružství.
Knížka je příjemným překvapením, vlastně jsem s ní měla jediný problém - všechny postavy jsou vyprávěné v první osobě, jenže pro mě naprosto totožným stylem, který se jazykově neliší. Třeba bych čekala, že kluk šesťák bude "v hlavě" mluvit jinak než desetiletá holka, ale kdybych neměla kontext a všechny čtyři postavy řešily třeba špatné počasí, tak bych jednu od druhé nepoznala.
Ilustrace raději do hodnocení nezahrnuji, kdyby v knížce tyhle nicneříkající "výtvarné" výkřiky nebyly, tak by se vůbec nic nestalo.

4 12.03.2024

100% - nemůžu jinak, tohle je prostě srdcovka. Po vydání jsme sbírku od kohosi dostali a okamžitě u nás doma zlidověla. Verše typu (budu nepřesně citovat): "máma se koukala jako kus vomítky na tátu na dítky", "to je zima, to je zima, psové ty maj aspoň chlupy, to je zima, to je zima, zas jim ale mrznou packy", "tenhleten můj starej kabát, ten kdybych já bože neměl, jó eště že jsem si ho schoval" anebo "vždycky když byla Markéta ožralá, tak to všechno chápala, a jak to všechno chápala, tak to nadrásala na papír, nadávala si jako fúrie, tak už si to, ty debile, pamatuj, jenže s debilem se Markéta nedomluví" u nás za ta léta zlidověly a v přiléhavých situacích je opakujeme dodnes. Je to takový naivně absurdní hravý styl a vždycky mi to připadalo hrozně milé.

29.02.2024

(SPOILER) 80% - Postavu svérázné Eloise jsem si zamilovala jak v seriálu, tak později i při čtení knížek, takže jsem se na tento díl hodně těšila a jsem ráda, že nezklamal. Tento díl série se mi líbil zatím (kromě toho o Anthonym) nejvíc. Je zajímavý i tím, že po všech těch londýnských námluvách se tentokrát děj přesouvá na venkov, kam se Eloise neohroženě vydá za botanickým nadšencem lordem Phillipem Cranem, který se kdysi oženil s její vzdálenou sestřenicí Marinou poté, co zemřel její původní vyvolený Phillipův starší bratr (ano, je to ta, do které byl zamilovaný Colin v první sérii seriálu a jsem docela zvědavá, jak toto scénáristi chtějí dál rozvinout). Marina totiž ještě před začátkem tohoto dílu víceméně dobrovolně odešla ze světa a zanechala po sobě dvojčata, ke kterým si Phillip nedokáže najít cestu (zato Eloise školená v sourozeneckých vztazích to dokáže prakticky hned). Vlastně bych tuto knížku asi zařadila na úplný vrchol série nebýt právě postavy sira Phillipa, který na mě působil poněkud toxicky tím, jak se stranil dětí, až to hraničilo s týráním, a přes všechny v knize mnohokrát opakované výmluvy Marině taky zrovna nepomohl. Ale na to, jak byl náruživý, to tedy bez ženy vydržel hodně dlouho :-)

1 27.02.2024

Nejnovější antologie povídek od nakladatelství Yoli je věnovaná tentokrát školnímu prostředí (i když některé povídky se ho jenom dotkly) – široké zaměření povídek mě přesto překvapilo a potěšilo. Je to opravdu pestrý výběr – od téměř detektivního příběhu či luštění šifer, přes trochu hororu, prvních lásek mezi spolužáky a jejich více či méně šťastných vztahů, a to i těch ne úplně standardních s učiteli, dále přes nepochopení spolužáků a v krajním případě až šikanu či obtěžování, až třeba po vážné osobní důvody, které mohou nezvratným způsobem zasáhnout nejen do školních výsledků.
Už tradičně u této povídkové série obdivuji provedení jednotlivých dílů – opět nechybí krásné a trefné ilustrace ke každé povídce, medailonky o autorech a netradiční ořízka, která je tentokrát dokonce hravě vícebarevná. Vizuálně je to určitě jedna z nejhezčích knížek, jakou jsem kdy držela v ruce.

4 27.02.2024

(SPOILER) 60% - klasická dobrodružná kniha z doby, kdy děti volně lítaly po přírodě a teenageři plachtili po moři a rodiče se nad tím kupodivu nijak zvlášť nepozastavovali (byť to v situaci vypodobněné v knížce, kdy rodiče hlavních hrdinů o nich mají pouze tu informaci, že zřejmě utonuli, a nějak zvlášť z toho nevyšilují, nepůsobí moc uvěřitelně - ale vím, že jako dítěti mi to při čtení zvláštní nepřišlo).
Pětice kamarádů kolem 15 let žijících na nejmenovaném karibském ostrůvku zažívá dobrodružství při pokusu vypátrat bandu pašeráků a zlodějů, kteří ukryli svůj lup v neobydleném domě patřícím rodině jedné z dívek. Po nezbytném zajetí pak zažijí rozličné příhody jak na pašerácké lodi či ponechaní napospas v pralese u řeky plné krokodýlů, tak v případě jejich vůdce Marka i při pokusu dostat se zpět domů. Napínavé příhody dětí mě i po letech bavily, ale zběhlý holandský kuchtík Bárendek byl se svými historkami pro mě slabší částí knížky.

12.02.2024

(SPOILER) 50% - tady jsem určitě hodně ovlivněná seriálem, podle kterého na mě Penelope působí jako manipulativní, zakyslá a zbabělá intrikánka, zvlášť po tom, co na konci druhé série provedla jako všichni-víme-kdo svojí údajně nejlepší kamarádce Eloise. Takže jsem už dopředu ke knížce přistupovala bez valného očekávání a nebyla jsem nijak překvapená, že na mě Penelope nezapůsobila ani v románové podobě. Pokaždé, když ji někdo po pronesení průměrné repliky prohlásil za vysoce inteligentní, jsem si říkala, že to tedy ostatní dámy v té domě asi musely být vážně totálně nedovtipné (čemuž se mi nechce věřit), a zázračnému Colinovu prozření a zamilování se mi nechtělo věřit už vůbec, protože proč tak najednou?
Jinak se celý děj točí kolem odhalování totožnosti lady Whistledownové, kdy se znalostí skutečnosti je vtipné sledovat, jak se autorka snaží mlžit, byť docela často za účelem zmatení čtenáře ne zcela poctivě (věty typu, že si Penelope neuměla představit, že by lady Whistledownová to či ono, ve mně vzbuzovaly naopak ještě větší pochybnosti o její inteligenci - to jako sama sebe nezná?) A pak to neustálé zdůrazňování úspěchů, jakých Penelope dosáhla, když vydávala ty své noviny, které ze všeho nejvíc připomínají dnešní Blesk nebo Aha. No tak dobře, asi mám jiný vkus, ale živit se psaním drbů o ostatních není něco, na co bych byla zrovna pyšná. Premiéra série o Penelope se blíží, tak jsem docela zvědavá, co z téhle knížky scénáristi dokážou navařit.

2 10.02.2024

80% - K sérii o sourozencích Bridgertonových jsem se dostala jako mnozí další díky seriálu, a zatímco první díl mi v podání autorky přišel mnohem chudší, než jak ho pak scénáristé rozpracovali, tady jsem byla spokojená s oběma verzemi - tou knižní i televizní. I když teda nutno říct, že ve scénáři snad z předlohy zůstala jen historka se včelou a křestní jména půvabné Edwiny a její nesmlouvavé starší nevlastní sestry Kate a jejich matky Mary. Rodinné pozadí Sheffieldových (dle scénáře Sharmových) a vývoj vztahu mezi Anthonym a Kate je dost upravené, ale líbilo se mi obojí, byť jsem si u obou verzí říkala, jak může být Anthony tak natvrdlý a tak urputně trvat na svojí původní vizi svatby s krásnou a dokonalou dívkou (a hlavně se nezamilovat! I když v knížce jsou jeho důvody alespoň pořádně vysvětlené), když ho srdce táhne někam úplně jinam.

2 08.02.2024

35% - bestsellerová autorka z žebříčku New York Times a scénárista mimo jiné podepsaný pod seriálem Můj přítel Monk. Tak jsem od příběhu neodolatelného podfukáře naverbovaného FBI k vypátrání a obrání jistého zločince čekala něco lepšího. Jenže mě i přes zápletku, která vede až na opuštěný ostrůvek v Indonésii, knížka spíš nudila a přistihla jsem se při přeskakování řádků. Snaží se být za každou cenu vtipná, stavět na protikladu vychytralého sexy Nicka a upjaté leč stejně sexy agentky Kate a partičky najatých ztracených existencí, jenže všechny ty postavy jsou jaksi ploché a dějová linka nezáživná.

04.02.2024

40% - tak zajímavé téma, jako je křivé nařčení ze sexuálního obtěžování a nakolik může všem zúčastněným zasáhnout do života, a přitom tak sterilně zpracované, že jsem měla velký problém se začíst a pak i dočíst. Kniha je psaná z pohledu různých lidí, ale ten vypravěčský tón byl natolik odosobněný, že jsem se ani do jednoho z nich nedokázala vžít, vytvořit si k nim vztah, natož s nimi ještě soucítit. Naopak byli bez výjimky popsáni tak, že vůbec nedokázali vzbudit sympatie, a tak jsem se dost často přistihla, že mi byli jedno nebo jsem jim ty peripetie rovnou přála. Na dvanáctiletou Angelu jsem s ohledem na její chování nedokázala koukat jako na oběť, její matka Donna si po většinu času léčila vlastní mindráky cigaretami, chlastem a nepřiměřenými reakcemi a otec Stephen byl prostě ubožák. Rádoby herec Nicholas, který by měl (jak už vyplývá z názvu knihy) u čtenářů vzbuzovat největší sounáležitost kvůli onomu nepodloženému obvinění, má sám kvůli svým jistým celkem nechutným zálibám máslo na hlavě a člověk v důsledku nechápe jeho manželku, že ho vůbec může milovat. Pachatel se skutečně dal odhadnout, tím spíš mi ale některé aspekty Angelina jednání nedávaly smysl. Bohužel to není napsané tak, aby to ve mně zanechalo potřebu se nad příběhem dál zamýšlet.

2 28.01.2024

(SPOILER) 40% - Tak tohle se s mojí náladou a vkusem nepotkalo a hodnotím vlastně jen proto, že jsem to byla schopná dočíst. Sedmnáctiletá Noah se se zatnutými zuby přestěhuje do luxusního sídla nového manžela svojí matky, už ne až tak zásadově vyrazí k rodinnému bazénu a začne strašně nesnášet svého nevlastního bratra Nicholase. Teda kromě toho, že ji neskutečně přitahuje, nejradši by mu nakopala zadek anebo mu sahala na vyrýsovaný hrudník. Mezitím Nicholas občas zamáčkne cigaretu a někoho zmlátí, Noah se opije nebo nechá zdrogovat na další party, pohádají se, lezou po sobě a pak si zase jakože uvědoměle drží odstup. A takto se to v různých obměnách několikrát opakuje na více než 400 stránkách, než se z Nicholase stane ta nejněžnější, nejchápavější a nejvíc pečující opora, jakou si může týraná dívka přát. Jasně. Za mě oba hrdinové nesympatičtí a vlastně mi bylo dost jedno, co se o jejich minulosti nakonec dozvíme. A jak jsem si tak pročetla komentáře k dalším dvěma dílům série, tak myslím, že je zřejmě vynechám.

3 22.01.2024