evismaior
komentáře u částí děl
Co všechno může v dobrém i zlém ovlivnit maturitní zkoušku i hlášení se na vysokou školu. Povídka se silným dějem, který jsem schopná podrobně odvyprávět i měsíc po jejím přečtení. Moc se mi líbil příběh, a to zejména včetně jeho vyústění.
Sexuální obtěžování studentky učitelem, podáno citlivě a přitom syrově. Skvělá povídka.
Uměla bych si představit takhle napsaný celý román, tím spíš, že když se na konci objevilo rozuzlení kolem Melanie "slečny dokonalé" a jejího zazobaného tatínka, tak samozřejmě vyšlo najevo, že vše není tak černobílé, jak to Laura optikou ošuntělé holky z dětského domova vnímá, a dalo by se z toho vytřískat mnohem víc.
Ze začátku se mi moc líbil ten styl, bylo to opravdu ze školního prostředí, bavily mě ty vepsané matematické vsuvky... Jenže pak přišlo rozuzlení, a když odhlédnu od neprofesionálního chování učitele (nebezpečí flirtování se studentkami je v literatuře i filmu poměrně vyčeprávajícím způsobem zpracováno - doporučuji seriál Ochránce), tak probírání zamilovaných studentek se svojí stejně starou dcerou mi přijde tak trochu ble.
Jedna z povídek, kde na mě i díky deníčkové formě opravdu dýchla ta školní atmosféra. Jen to moc rychle skončilo, já totiž ohledně spolužačky Hanky čekala nějaké větší rozuzlení.
Snový příběh o pozvolna se rozvíjejícím citu mezi dvěma spolužáky. Zprvu jsem měla problém se začíst, ale pak mě ten zvláštní styl psaní úplně vtáhl.
Jako v předchozích sbornících ani tentokrát autor nezklamal. Teda když si odmyslím ten boj, jaký jsme v tanečních sváděly o každého kluka (kterých tam vždycky bylo míň a ti, co tam byli, se ještě někde schovávali v baru) - a jako představa, že jich bude ještě míň, protože se začnou párovat navzájem, není moc potěšující... :-D Ale jinak historka o tom, kterak v tanečních ve stylu LGBT+ zcela rozložit věneček, byla takovou pěknou tečkou na závěr knížky.
Tohle bylo silné a s klidem si dokážu představit, že by se taková povídka mohla objevit v jednom z předchozích povídkových sborníků věnovanému hororu.
Asi každý měl někdy (i po dlouhých letech a o to je to pak děsivější) sen, že je zpátky ve škole, čeká ho kupříkladu maturitní zkouška, jenže (po těch letech) ví, že samozřejmě už dávno nic moc ze středoškolského učiva neumí a že to zkrátka bude katastrofa. Ale co když se člověku začnou ve snech vracet vzpomínky na školní šikanu? A co když se začnete bát, že se z takového snu už neprobudíte? Uf, vážně dobré.