Enehy komentáře u knih
Původně jsem komentář psát nechtěla, ale ... konečně thriller na téma únosu, který vybočuje z řady. Navíc zajímavá studie člověka, který to má mentálně a emočně jinak než běžná populace. Já bych třeba takový spínač dost ocenila.
Zajímalo by mě, jestli King četl tuhle knihu, než napsal Pytel kostí. A je pravda, že překlad se moc nepovedl, ale i tak mě v tomhle celodenním dešti slušně zabavil. Dát si jednou za čas duchařinu ničemu neuškodí.
Konečně opět trochu originálnější kniha, kterou přečtete během jednoho odpoledne. Jezero beze jména plné jedu, zaslepení lidé dávající své problémy za vinu nadpřirozené mocnosti, je snadné umístit tento univerzální příběh kamkoliv. Život v tomto světě je neustále v ohrožení. Přesah tohoto dílka mě znervóznil a znovu mi připomněl, jak je náš svět křehký a snadno zničitelný. Potřebujeme více knih, které nás upozorní, že nám zvoní hrana.
Na podobný námět jsem ještě nenarazila, což je v současné záplavě knih a filmů docela umění. Když ale porovnám to, jak unesená jsem byla z Metra a Budoucnosti oproti Textu, prosím prosím další dystopii.
Hodně intimní zpověď ženy, která si prochází vztahovým peklem a která opět trochu poopravila můj nekritický obdiv k Holandsku. Smekám před všemi rodiči, kteří mají takovou zkušenost a jsou schopni si uchovat své duševní zdraví. Taková kniha by měla být povinnou školní četbou.
Opravdu zajímavá ač trochu dlouhá sonda do jednoho života. O hornictví jsem neměla ponětí, takže jsem zase o něco chytřejší, a o Holandských úřadech očividně také ne. A díky za upřímnost. Já bych se propadla hanbou, kdybych v nové zemi všechno řešila popíjením piva a spoléháním na to, že mi někdo pomůže.
Celou dobu čtení jsem si kladla jednu otázku. Kdyby se pod pseudonymem Elena Ferrante skrýval muž, vyznal by se tak dobře v duši a pocitech ženy? Některé situace jsou vykresleny tak detailně a šíleně, že bych to tipla na vlastní zkušenost autora/autorky. Nebo to vymyslela manželka a manžel napsal? Ať tak nebo tak, asi jsem moc rozumově založená, abych s Olgou soucítila, což mě ale neodradí od toho, abych si přečetla jeho/její další knihy.
"Kdo říká, že život musí být užitečný!" Tím by se daly shrnout příběhy komických figurek a tragických hrdinů Sorrentinovo povídek. Stručné, jasné, psané v přítomném čase vyvolávají dojem, že sledujete jeden film za druhým, ale v hodně zrychleném módu. Chce si to jednou za čas udělat pauzu, abyste v tom roji zážitků a myšlenek dokázali vše vnímat.
Na to, že jsem na Patrika Hartla pohlížela trochu s despektem a ještě navíc byla donucena si tuto knihu přečíst, musím říct, že to bylo celkem příjemné překvapení. Děj si plyne tak nějak sám od sebe. Veronika a Jáchym jsou veskrze sympatičtí, takže je snadné jim odpustit kdejakou botu. A Ač jsem se obávala, že se u druhé poloviny budu nudit, nestalo se tak. Naopak příběh Veroniky bravurně doplnil mozaiku načrtnutou Jáchymem. Navíc jsem si znovu uvědomila, že můj život je tak lehký a krásný.
Klasická čtivá napínavá severská detektivka, nic nečekaného, vrah jasný od půlky. No ale, ještě že je neděle. Kdy jindy bych taky měla čas dojet posledních 200 stránek najednou, abych si svoje podezření potvrdila, že? :-)
Naprosto zahlcující verbální zážitek, kde hra se slovy převládá nad dějovou linkou. A nenarozené dítě, které je chytřejší a zodpovědnější než jeho matka? Asi by se mělo rodit víc dětí jako tohle. Celkově mám ale trochu zmatek v tom, jestli mě ta kniha bavila nebo ne a jestli mě donutila víc přemýšlet.
Celkem rychle plynoucí víkendová oddechovka, nic světoborného. Ačkoliv musím podotknout, že oceňuji, jak Jane Corry dokáže na několika stejných prvcích vystavět úplně jiný příběh.
Musím uznat, že čím dál od Čech Bergman řeší své případy, tím zdařilejší je atmosféra i spád. A také mi dost imponuje, jak se Klevisová občas trefně naveze do toho, co je v naší společnosti považováno za vhodné nebo normální.
Zajímavé, kolik lidí čeká od scénáře to samé jako od románu. Uznávám, že dějové kvality předchozích románů to nedosahuje, ale zase tak hrozné to také nebylo. A ano, vidět to na jevišti bude určitě lepší. Nicméně jednu spojitost jsem s romány našla. Proč se Harry Potter chová jako fracek, který potřebuje dostat přes zadek? Nutno říct, že ten pocit mám jen z anglické verze, ne z českého překladu.
V rámci své kategorie si tahle kniha určitě dobré hodnocení zaslouží. Minimálně budete chtít vědět, jak to všechno doopravdy bylo. (Posledních 20 stran jsem dočetla v koupelně na podlaze mezí čištěním zubů a sprchou.) Za mne taková odpočinková víkendová lahůdka.
Takové pěkné letní čtení na dovolenou, žádný vzletný jazyk, hluboké myšlenky. Ale sama sebe i Vás se ptám: Jak to ta paní dělá, že mě každou svojí knihou rozbrečí? :-D
Haruki Murakami je opravdu machr. Ještě jsem nenarazila na jeho knihu, která by mě totálně 'nevcucla a nevyplivla' úplně sežvýkanou, ale zato naprosto uspokojenou. Je to jeho nostalgie nebo opravdu jsou Japonci tak vyrovnaní a všechno řeší s takovým nadhledem? Jo, a určitě si přečtu něco od Turgeněva :-)
Oproti ostatním mě tato kniha tolik neoslovila. Krásná určitě je, psána a přeložena jazykem skvostným, ale nějak jsem se nedokázala vcítit. A to nejsem stoprocentní ateistka. Ale vím, že Bernadettou bych být nechtěla ani tehdy ani teď a už vůbec ne v současných společenských poměrech, kdy úcta a morálka téměř nikomu nic neříká.
To je tak krásně a příjemně naivní příběh. Do teplého a slunečného počasí jak stvořený. Až žijí všechny silné a neohrožené hrdinky, které se postaví každému padouchovi!
Krásný příběh, silný a přitom lehce plynoucí. Po dlouhé době mi dokonce ukápla i slzička. Ale nejsem si jistá, jestli mi časem nezapadne mezi ostatní podobné knihy.