Dům ozvěn

2 19. září

Úžasná kniha! Jedna z nejlepších, co jsem v poslední době četla. Autorka píše krásným, někdy téměř poetickým jazykem. Děj je posazený do starobylého venkovského sídla, jehož historie je plná tajemných událostí a až příliš mnoha "náhodných" úmrtí. Po vsi se říká, že v domě žije samotný ďábel a je s ním spojeno jen samé neštěstí. Joss, která dům zdědí po své zesnulé biologické matce, se spolu se svými přáteli snaží záhadě přijít na kloub a pochopit, s čím mají tu čest. Zároveň se však potýká s nebezpečím, které může její rodině hrozit a zároveň s nedůvěrou, s níž k ní její nejbližší přistupují.

U knihy byly momenty, kdy jsem ani nedutala. Prožívala jsem u ní spoustu emocí, s hlavní hrdinkou jsem velmi sympatizovala a byla mi svou povahou opravdu blízká. Naopak její sestra by zasluhovala občas proplesknout za to, jak se chovala. V knize bylo spoustu zajímavých postav, navíc se mi moc líbilo zkoumání minulosti, při kterém Joss a její přítel David zjišťovali, kde je zdroj negativní energie v tomto domě.

Barbara Erskine se jednoznačně stala jednou z mých nejoblíbenějších autorů, byť se jedná o teprve první knihu, kterou jsem od ní přečetla. Další jsem si hned musela půjčit v knihovně a pustím se do ní co nejdříve. Knize bych přesto pár věcí vytkla. Většinou se ale netýkají autorky samotné. Bohužel mělo vydání z roku 2017 obrovské množství chyb. Ať už překlepů, nebo vyloženě hrubek. Vydavatelé si dokonce pořádně nezkontrolovali ani rodokmen rodiny hlavní hrdinky, který je na první straně a i tam udělali velmi hloupou chybu v roce narození jednoho z jejích předků. Sem tam se objevily i chyby překladu a věty, které nedávaly úplný smysl. Do toho byl text na stránkách nahuštěný tak, že když jsem knihu poprvé otevřela, hned jsem ji zase zavřela a vůbec jsem nechtěla začínat se čtením.

Autorce bych vytkla to, že v závěru knihy načala pár událostí, které podle všeho zapomněla do končit. To hlavní, na co celou dobu čekáme, je zakončeno, proto se člověk nejspíš ani nezamyslí nad zbytkem. Mě to však s odstupem trošku tíží, že některé věci zkrátka zůstaly otevřené, respektive nedozvěděli jsme se, co se tedy vlastně stalo.

I přes negativa hodnotím knihu nejvyšším počtem hvězd a jsem moc šťastná, že jsem na tuto autorku narazila!

2 10. září

Temná atmosféra starého venkovského sídla, manžel trochu hlupák, hrdinka rozervané duše. Jen mě trochu štvalo, kdy už konečně začnou brát úrazy chlapečka vážně. Čtivé, napínavé. Dobře se mi to četlo.

17 30. srpna

Kniha naprosto uzasne vonela! Nemohla jsem se te bozskosti nabazit :D a od jeji cetby hnout... S prostou ctenarskou spokojenosti jsem se do ni ponorila jako do odpocinkove duchariny s prvky historie, romantiky i autobiografie. Barbara je mila a talentovana vypravecka, vtahla me do deje tak zive, ze jsem s radosti odpoustela preklepy, misty pro me zvlastni preklad a chvili nelogickeho jednani postav a opakujici se prvky... Labuznicky jsem knihu shltla na par zatahu a nezustane jen u ni, k autorce se rada vratim...

32 23. srpna

Tentokrát mne kniha mé jinak oblíbené autorky nedokázala úplně nadchnout. Byla totiž hodně mimo realitu. Já moc duchařské příběhy nemusím, mám raději věrohodnost a realitu, ale jsou případy, kdy mi to zase vůbec nevadí. Tady mi to ale vadilo - a dost. Ti duchové zde byli v podstatě součástí normálního života a to mi právě nesedlo. Když ale odhlédnu od této skutečnosti, je příběh jako takový výborný a zajímavý, kromě je kniha dobře napsaná a rozhodně i čtivá. Joss mi byla sympatická a její malé děti roztomilé ;-). Časem tedy zase něco od autorky zkusím, přece jen mám její knihy (povětšinou) opravdu ráda :-).

3 19. srpna

Zajímalo by mě, jestli King četl tuhle knihu, než napsal Pytel kostí. A je pravda, že překlad se moc nepovedl, ale i tak mě v tomhle celodenním dešti slušně zabavil. Dát si jednou za čas duchařinu ničemu neuškodí.

1 23. července

Duchařské melodrama plné chyb a překlepů s kostrbatým překladem. Nejvíc mě pobavil dotaz na zdraví novorozence (dle překladatelky Jak prosperuje můj kmotřenec? dítě snad prospívá). Nedokážu si představit popisovaný sex s duchem.

20. července

Staré anglické sídlo ve kterém straší.Nadčeně jsem se pustila do čtení a napjatá otáčela stránku za stránkou,děj byl pěkně napínavý až jsem se nemohla odtrhnout.Ale ve finále"mnoho poviku pro nic". Rychlé a docela jednoduché vyřešení záhady,se kterou si po staletí nikdo nevěděl rady.No aspoň že se autorka držela té duchařiny a příběh neukončila s nějakým vraždícím maniakem.