Pestré vrstvy

Ta první půlka mě bavila, ta bezprostřednost a život horníků, to mě bavilo. Sice občas hodně na hraně, ale byla fajn. Ta druhá mě nějak už nebavila... jazyková bariéra, jen chlast a vzpomínky. Nějak mě to nebavilo...

Bavilo mě to hlavně kvůli použitému jazyku. Hornický slang je úžasný, přestože mnohokrát neznalec neví, o čem je řeč. Druhá část o emigraci v Holandsku je mnohem slabší.

Posloucháno v audioversi ze zvědavosti a loajality ke spisovatelům severomoravského kraje. Je zjevné, že jde o autobiografický román psaný za účelem terapie. Autorovi se ovšem totalitní marasmus zaryl do kůže stejně jako uhelná špína horníkům a v první části knihy, kde popisuje těžkou hornickou profesi působí pozitivní katarzí, kdežto v druhé části, která zachycuje neúspěšý odchod do zahraničí působí destruktivně a depresivně.

Velmi autentické.

(SPOILER) no..mám celkem rozporuplné pocity...ze začátku mi chvíli trvalo, ,než jsem přivykla "první" části - horničině. Jelikož posledních skoro 20let pobývám na Ostravsku, slovník mě až tak nešokoval..šlo spíše o styl psaní -- v podstatě jsme se o hlavních protagonistech nic nedozvěděli, jen že faraji, a co pod tou zemí dělají běhěm šichty. Vlastně pardon - ani to nemusí být člověku dolem nepolíbenému jasné, protože autor používá ostravské výrazy přeložené hornickým slangem a žadný slovníček či vysvětlivky nejsou k dispozici... tuž bojuj čtenaři.
Dozvíme se v podstatě jen o pracovní náplni horníka, kdy při práci nasazovali za pár korun krk. Během děje knížky autor i jeho parta utrpěli pár nepěkných zranění a někteří spolupracovníci i zranění smrtelné. volný čas zdá se velmi neexistoval - povětšinou odreagování končilo pitím piva zas nejčastěji ve společnosti kolegů. Ženy degradovány na bytosti zajišťující teplo domova, plný žaludek a možná tak ještě prázdný py*el a o dětech nepadne ani slovo. (škoda, protože ne všichni horníci to tak měli)
Zejména u Ivana Landsmanna to pak vyznělo i během emigrace docela zvláštně - žena, děti ponechány v Ostravě a žádné stýskání, žadný smutek... navíc úvodem jsem ani nepátrala, jak na tom byl autor věkově - z textu působil jako borec kolem 50let, a pak najednou v emigraci prásk - 37 ? to mě trošku šokovalo...
A zlatá horničina ještě. Děj po opuštění republiky je velmi syrový - jak jsem pochopila, v Kanadě se nepohodl zejména se švagrovou, takže brácha odmítl podat záchranné lano a autor končí zaseklý v Holandsku, bez znalosti jazyka a bez peněz. a jak ho tak celou dobu posloucháte, nejchytřejší na světě, mluva dlaždiče, kdoví, jak to tam v Kanadě vlastně všechno proběhlo - nic přeci není černobíle...a tady máme vyjádření jen Ivana Ladsmanna...
Kdyby se v Holandsku minimálně v době, kterou nám předkládá, neživil pivem a tabákem, taky to asi mohlo být růžovější, no ale každý máme svůj styl. Opakovaně si sahá na dno, až se mu nakonec díky pomoci Jaroslava Hutky a jeho ženy Dany povede zapojit do systému, získává kontakty, začíná se učit jazyk...
v mezidobí svého boje v Holandsku vytahuje další vzpomínky ze šachty a svého života. Rozumím, proč tato pasáž byla pro spoustu čtenářů horší - je to jedna velká mizérie, nejen proto, že byl bezradný, ale pro mě i díky tomu řešení - pivem...a že by se mu klepaly ruce hladem - spíše mi to přišlo jako odvykací projevy (no jo, pracovní deformace), bo to na pivo reagovalo až moc pěkně.
...no shrnu - minimálně kvůli sondě do havířiny a výpovědní hodnotě fajn. Druhá část zoufalejší. Dalo se. ale na velmi dobrou to nemá...

Zvláštní kniha. Na jednu stranu skvěle barevně popsané hornické prostředí. Parta, kamarádství, potřeba spolehnout se jeden na druhého. Na druhou zvláštní nijaký konec. Jako by odchodem z obrovské dřiny ztratil hlavní hrdina něco velmi podstatného ve svém životě.

Poslouchala jsem v audioverzi, kniha mi byla doporučena. Napoprvé jsem nedala ani první část. Sprostá slova se v ní kupila jedna na druhou a nechtěla jsem tím kolem sebe zaplnit prostor. Nicméně kamarádka vydržela a knihu si chválila. Napodruhé jsem v knize našla mimo těchto slov, která mi najednou přišla v tomto drsném světě pochopitelná, i duši horníků, sílu jejich party, kamarádství, s kterým překonávali dřinu a také nebezpečí úrazů i smrti, v dolech se chyby neodpouští. Oceňuji, jak autor dokázal jednoduše popsat charaktery lidí i politickou situaci. Část o emigraci byla smutným svědectvím člověka, který odešel z velké dřiny a jakoby s tou ztrátou dřiny ztratil i smysl života. Ale to ví jen on sám....

(SPOILER) Škoda toho celkem nezáživného konce o emigraci, byť to zklamání z bratra chápu, předtím to bylo zajímavé líčení ze života horníků. Hodně drsné a kořeněné...

No nebylo to špatný ...

Tak to byla jízda . Tolik sprostých slov za deset minut nedokáže vyslovit ani můj manžel, když mu nejede olepovačka. Ale k životu chlapů horníků to patří. Při čtení komentářů jsem narazila na upozornění na audio knihu a tak jsem poslouchala . Norbert Lichý ji načetl geniálně s přirozeným krátkým přízvukem. Emigrace mi připoměla moje začátky v Chicagu, Čech Čechu vlkem . Je to všude stejné, jen doba je jiná. A dík uživateli heavy 66 za objasnění , proč autor volil tento název. Jako audio knihu chválím .

Audio. Jako by šlo o dvě různé knihy. Od dvou různých autorů :) Je jasné, že je člověk časem jiný, obzvlášť, když se mu takto změní podmínky, prostředí, blízcí lidé. Nevím kolik z knihy v audiu nebylo, ale chyběly mi aspoň nějaké zmínky o jeho dětech a jeho ženě (v audiu minimálně). Vždyť opustit je, muselo autora také ovlivnit. Peprný jazyk na začátku byl pro mě hodně velkou výzvou, vulgarismy neschvaluju, ale jako dotváření hornického prostředí je to OK.

(SPOILER) Pro mě jako rodilého Karviňáka, jehož všichni příbuzní pracovali na dole, bylo toto v podání Norberta Lichého snad povinné, ale výborně se to poslouchalo, osudy Ivana jsou opravdu pohnuté, ale nejsmutnější bylo, jak s ním jeho vlastní brácha "vyjebal", pardon, na to jiné slovo ani nešlo použít. Vypravěčský talent skvělý.

(SPOILER) Další z knih, ke které bych se sotva dostala, kdyby nebyla k dispozici jako četba na pokračování na radiu VLTAVA a to ještě k tomu v podání mého velkého oblíbence Norberta Lichého, který nás nedávno navždy opustil. Zajímavá autentická sonda do těžkého života horníků v Ostravě za minulého režimu, o přátelství čestných chlapů, kteří uměli vzít za práci a stáli pospolu proti nekvalifikovaným blbcům z KSČ, kteří jim ztrpčovali už tak nelehký život. Havířina je zde docela podrobně a lidově popsaná - myslím, že si málokdo uvědomuje, že ti chlapi chodí do práce s tím, že se z šichty už nemusí vůbec vrátit. Byly tam momenty, kdy mě v očích pálily slzy. V poslední čtvrtině jsem byla smutná z toho, že Ivan nenašel podporu u svého vlastního bratra, když emigroval, a byl odkázán na pomoc pro něj cizích lidí, kterými byli Jaroslav Hutka a jeho žena Dana, kteří mu odhodlaně pomáhali v Holandsku.

Posloucháno vlastně náhodou jako audiokniha, což zejména v první části bylo hodně povedené. Velmi jadrný jazyk a přitom to na mě chvílemi působilo až poeticky. Druhá část hodně jiná, ale ten příběh to hezky uzavřelo.

Skvělý autobiografický příběh z 80. let, z doby socialismu, z prostředí ostravských dolů. Skvělé ostravské nářečí, hodně vulgarismů, ale oni ti chlapi tak mluví a kór havíři.
V druhé části knihy dostává autor povolení vycestovat do ciziny a navštívil svého bratra v Kanadě, kde zůstává a jeho příběh pak pokračuje v Holandsku. A tady jsem měla pocit jako by se z něho stal úplně jiný člověk. Vážím si toho, že to autor popsal, tak jak to asi bylo, ale já tak úplně neuznávám v 80. letech zůstat v Americe a doma v Československu nechat ženu a dvě děti. A navíc mě úplně štvalo, jak tam zkoušel žít a přitom se vůbec nesnažil. Knihu autor napsal na popud Jaroslava Hutky , který mu poskytl pomoc v emigraci v Holandsku.
Havířina je tvrdý chlebíček a na nějaké city není ani pomyšlení
Zdař Bůh chlapi

Zažila jsem besedu s autorem a přišel tam soudruh z bývalých let a říkal že tak oni se na té šachtě nebavili ale kromě něho tam nikdo neměl ten názor.. beseda byla v Ostravě.. autor se jen tak pousmál a říkal tak já nevím jestli vy jste si po směně na pivě říkali soudruhu to jsme dneska ale narubali málo uhlí že? Autor měl ještě úžasný ostravský přízvuk který už je teď málo k slyšení

Pestré vrstvy jsou označení nebezpečné geologické anomálie vybírající krutou daň na havířích, kteří se do nich odváží vstoupit. Pestré vrstvy jsou příběhem o těžké a nebezpečné práci, nejsyrovějším industriálním románem, který jsem četl. Svatou Barborku nečekejte, v tomhle dole není! Druhá část knihy je o dost nudnější, asi jako televizní monoskop po akčním trháku.
Věříte-li, že literatura má vzdělávat a zušlechťovat, nečtěte to. Chcete-li Pestré vrstvy číst, stáhněte si hornický slovník, abyste věděli, která rube!

Tys je chuj jak lampa — tzn. jsi hloupý.
Tys je kvadr cypa — tzn. jsi fakt úplně hloupý. //

Jakoby tuhle knihu napsali dva různí lidé. Když jsem četl tu první část, bez podorbnějších znalostí okolností vzniku, přemýšlel jsem, jestli jde vůbec o autobiografii. A jestli ta shodna jména hlvaní postavy se jménem autora není jen hra se čtenářem. Jestli vlastně nejde o pseudonym v případě jména autora. Ale když se najednou hrdina dostává do exilu, kniha úplně změní tón. Najednou to jsou jen holé věty typu "řekl mi", "já mu řekl", "a tak jsem šel", najednou je to úplně obyčejný popis života ztroskotance. Samozřejmě, že také působí ten kontrast. Ten "pestrý" život v nesvobodě a ten šedý život ve svobodě. Ale stejně mi to vadilo a jako většině čtenářů tady mě to neuspokojilo. Začátek knihy měl našlápnuto na 5 hvězd, konec z toho dělá průměr. Do dalších knih se nepustím.