1. Domů
2. Autoři
3. Ivan Landsmann
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 5
• Bazar 3
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 1

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Ivana Landsmanna

Pestré vrstvy

„Život havířů z první ruky včetně autentického jazyka, ve své době to bylo zjevení uprostřed papírem šustícího světa české literatury. Nesentimentálně popsaná tvrdá dřina, mnohdy životu nebezpečná, ale i za normalizace relativně svobodná, protože horníky komouši potřebovali a tak si je nedovolili příliš buzerovat. Děj se ale nikam neposunuje a sled podobných historek začne nudit, nový impuls tomu dá až vypravěčova emigrace, ale i tam to zanedlouho upadne do stereotypu a pak už jen vyhlížíte konec. Každopádně tu masovou kapsu od Josefovy manželky bych rád ochutnal.“... celý text
— GinoNeutrino

---

Pestré vrstvy

„Kniha mě vrátila do mého mladí. Jako učeň instalatér jsem pracoval od roku 1985 do dubna 1987 na povrch dolu AZ Antonín Zapotocký, po revoluci důl Lazy. Takže prostředí první poloviny příběhu jsem dobře znal. Dílny stavební údržby jsme měli nad šachtou vedle závodní školy práce. Každý den jsme chodili kolem vrátnice u parkoviště, kde děda vrátný vždy říkal že musíme dát flašku. Bohužel po čtyřech měsících jsem koupil flašku chalupařské slivovice a u vratného v boudě ji stáhly. Děda sundal pasku vratného a hybaj do Veverky,hospody. Bohužel dědu vyhodili z práce, protože zmizel domů navalený a v pracovní době. Vánoce před vojnou jsme trošku oslavili s flaškou meruňky, museli jsme všichni obalovat potrubí asi dva metry pod zemí do sklenné vaty a plechu. Používali jsme světlomety a jednou když jména zemi stříhal plech, tak jsem ho nemohl střhnout a nasadil jsem si rukavice a fest zabral. Začali lítat jiskry a všude tma,přestřihnul jsem kabel 480W který nebyl vidět pod plechem. Podruhé jsem se narodil. Šli jsme na pivko do kulturáku, já poprvé. Byla i nějaká půlka-štamprle. Když jsem šel z wc, tak jsem dostal menší balanc a jen tak tak že jsem nepřevrátil vánoční stromeček. Za půl roků v osumnácti jsem šel na vojnu, stal se mi ve stráži podobný příběh s ježkem jak Ivanovi. Po vojně jsem šel kvůli bytu a penězům na důl kde jsem odfachčil 36 let. Zažil hodně veselých příhod a akcí, ale taky smutných a nebezpečných. Otřesy a jeden výbuch výbuch na Darkově-pz, tam zůstali tři mladí horníci na čelbě,zrovna nás vezl čerpač ze žumpáku. Cítili jsme tlakovou vlnu. Znal jsem dva kluky, také pracovali na dole Zapotocký . Oba cestovali s CKM cestovní kancelář mládeže do Sovetského svazu atd. Jednou cestovali do Mnichova kde zůstali. První měsíc kopali výkony a Německý kapitalista jim nezaplatil,tak rodiče z Karviné museli sehnat západní marky a poslat je Renému a Kokimu do Německa. Po revoluci se vrátili a postavili rodičům na Karvinsku baráky. Hodně emigrantu si mysleli že na západě jim budou padat pečené holuby do huby. Před zprávami v roce 1987-89 často ukazovali rodiny které se vrátil po pár měsících z emigrace. To nás mladé odradilo k emigraci a hlavně i to že naše nádherné Československo a přátelé by mi chyběli . Druhá polovina knihy je živořeni. Dnes emigranti z Afriky, Ázie a Ukrajiny mají takové superni podmínky že Evropa ztmavne.“... celý text
— Ďobi-1968

---

Smetanová revoluce

„Na hovno fšecko. Co ma člověk robit? Jenom tak žlampat. Toto je niterná filozofie ex-horníka, nyní popeláře, Josefa Doležílka. Personifikovaná beznaděj havířovských náleven se táhne celým románem jako zčernalý chrchel vyvrhnutý znaveným razičem na čelbě. V první čtvrtině knihy se nic moc neděje. Josef se potlouká mezi nudným domovem a hospodou a buď nadává na manželku, kritizuje syna za údajné intelektuálství a v hospodě bodře poznamenává, že za komunistů bylo líp, jelikož startky stály čtyři koruny, aby pak dospěl k závěru, že i za těch komunistů stálo všechno za hovno. Kontury života hlavního hrdiny jsou však jaksi rámcové; například se vůbec nedozvíme, jak vypadá jeho běžný pracovní den. A chodí do té práce vůbec? Pak se začíná děj dramatizovat. Josef se rozhodne zásadně změnit svůj život a podá v práci výpověď. Rodině oznámí přesun do Vyškova, kde bude celá rodina zaměstnána v místním JZD. Pomoci mu má kamarád Jindra, s tím se však zbytečně pohádá ve vlaku a výlet tak končí fiaskem. Jak situace vyústí, tuší i Josefův šéf, a proto jej po pár dnech s bohorovným klidem přijímá zpět do práce. Další dramatickou situací je vzpoura Josefova syna i manželky, kteří na protest opustí byt a ponechají neschopného fotra napospas nepřátelskému kuchyňskému náčiní. Boj hladového Josefa s domácími spotřebiči vyústí ve spálená vejce a další kolo uslzeného ožírání. Jako symbol naděje se v závěru plném postupného umírání kamarádů-havířů příběhu objevuje opuštěný pes, jenž se stane Josefovým nejlepším přítelem, i parta zhulených teenagerů, kteří pohlupavého Josefa zdánlivě vezmou mezi sebe do party. Co románu vytknout a co naopak vyzdvihnout? Zajímavý je zejména jazyk, jímž postavy hovoří. Pražák by se zřejmě neobešel bez regionálního slovníku, obyvatel severu Moravy však text přelouská bez delších zádrhelů. Zajímavý je rovněž vztah mezi vypravěčem a hlavní postavou. Když je čtenáři v půlce knihy již poněkolikáté zopakováno, že Josef je opravdu hovado, primitivní násoska a blbeček, který není schopen sebereflexe, člověk zapochybuje, zda může na dalších stranách očekávat nějaký psychologický vývoj. Josef je prostě antihrdina, kterého nemusí ani vypravěč. Co je v románu spíše na škodu, je nepravděpodobnost určitých situací. Těžko si představit uzavřeného intelektuála, který se ve svých sedmnácti letech zázračně promění, vzepře se svému násilnickému a věčně opilému otci a stane se faktickou hlavou rodiny. Těžko uvěřit situaci, kdy připitý Josef osloví neznámou teenagerku s návrhem, aby připravila jeho syna o panictví, načež následuje bouřlivý večírek a z původního pokusu o pohlavní styk se postupně vyvine milostný vztah. Románu vlastně chybí jakákoli gradace. Místo očekávané zápletky a rozuzlení je čtenář spíše svědkem postupného odcházení. Jednotlivé postavy se náhodně zaplétají do hrabalovsky-hospodských situací. Smetanová revoluce je z hlediska vývoje hlavních hrdinů degradací. Přesto jde syrovou a autentickou výpověď o životě na ekonomické periferii.“... celý text
— Metcheque

---

---

Pestré vrstvy

„Ta první půlka mě bavila, ta bezprostřednost a život horníků, to mě bavilo. Sice občas hodně na hraně, ale byla fajn. Ta druhá mě nějak už nebavila... jazyková bariéra, jen chlast a vzpomínky. Nějak mě to nebavilo...“... celý text
— ondras666

---

Pestré vrstvy

„Bavilo mě to hlavně kvůli použitému jazyku. Hornický slang je úžasný, přestože mnohokrát neznalec neví, o čem je řeč. Druhá část o emigraci v Holandsku je mnohem slabší.“... celý text
— patch