Pestré vrstvy
Ivan Landsmann
Autobiografický román z prostředí ostravských dolů a holandského exilu. Svou nepřibarvenou autenticitou se řadí k nejvýraznějším českým literárním počinům posledních let. Kniha zvítězila v tradiční anketě Lidových novin Kniha roku 1999.
Přidat komentář
Dočetla jsem jen kvůli výzvě, jinak bych po pár stránkách "holandské" části knihu odložila.
Přitom část popisující život na šachtě vůbec nebyla špatná - kdyby to skončilo odjezdem do Kanady, knize by to z mého pohledu spíš prospělo a hodnocení by bylo určitě vyšší.
Opravdu mě to stálo hodně úsilí a přemáhání, abych knihu vůbec dočetla. Hlavně ta druhá část mi dělala problém. Věčně toulání po hospoádch, pivo teče proudem a hlavní hrdina se diví, že si ho v cizí zemi nikdo nevšímá a nechtějí mu pomoci. Pro mě naprosto nepochopitelné.
Vzhledem k úctě všech horníků a hlavně těch, kteří se z dolů už nevrátili knihu nehodnotím. Hodnocení by nebylo valné.
Kniha zařazena do čtenářské výzvy 2019 jako kniha, jejíž děj se odehrává v Ostravě.
Hořká realita rázovitého regiona, kdy marasmus doby z těchto chlapských kolektivů stále na pokraji života a smrti, dokázal vyždímat maximum spodních až temných proudů, ale i úsilí o soudržnost a přežití nelidských podmínek.
V zájmu zachování zbytků mladistvého pelu a nevinnosti, poměrně rozvláčné líčení autentického života s díky odkládám.
Kdo jezdil ze školy autobusem, který se po šichtě naplnil guviřama, kdo chodil ke Lvu a na Spolek - vždycky s chlapama, protože samotným ženským šlo o hubu, ten ví. Občas velká sranda, občas by člověk plakal, místy i zvracel. Landsmann je takový moravský Pelc. Nečíst před 22 rokem života, nebo je po mladistvém pelu a nevinnosti a nastupuje deziluze až cynismus.
"Ja tu krutim už čtrnáct roku. A teď si spočitej, kolik denniho světla ja sem za tu dobu viděl. Skoro větši čtvrtinu života mam straveneho ve tmě, prachu, smradu a na každym rohu na tebe čeka nějake překvapeni. Sfaraš a nikdy neviš, esi se dostaneš na povrch." První, hornická část syrová, chlapská, emocionálně výživná a zábavná; hodně dělá specifický jazyk a představa o prostředí (zajděte si v Ostravě na exkurzi v dole Michal - zejména noční varianta je sugestivní). Druhou, holandskou část jsem vzdala - najednou mi ten důsledný realismus bez jakékoli nadstavby lezl šíleně na nervy - a nemyslím, že bych se k Ivanu Landsmannovi někdy vrátila.
Smutná kniha, hodně na mě zapůsobila. Autor si toho hodně zažil a asi si moc nevymýšlel...
Životní styl, ale i myšlení a jednání autora mi mnohdy připadaly nepochopitelné (třeba odjezd do ciziny, když doma s klidným svědomím nechal ženu a děti; nakonec ani nějakou silnou motivaci k opuštění domoviny jsem z jeho psaní nevycítil), ale to tady není to hlavní a do hodnocení knihy to nakonec ani nepatří. Ani na ten neumělý, lidový styl psaní jsem si nedokázal zvyknout. Na druhé straně kniha obsahuje množství zajímavých informací (i když ještě o dost informačně hodnotnější by mohla být, pokud by si někdo dal tu práci a opatřil ji aspoň stručnými vysvětlivkami k pojmům z hornického prostředí) a je – ať už cíleně nebo ne - psána tak, že výborně vystihuje stereotyp a beznaděj jak práce v dole, tak počátků pobytu autora v Holandsku, které se daly překonat snad jen ve společnosti jiných, stejně postižených, a za pomoci humoru toho nejhrubějšího zrna. Takže shrnuto - i když uznávám objektivní kvality knihy, přesto jsem se do četby nemohl zabrat a byl jsem docela rád, když jsem ji dočetl. Prostě to nebyl – jak se říká – zrovna můj šálek čaje.
Opravdu zajímavá ač trochu dlouhá sonda do jednoho života. O hornictví jsem neměla ponětí, takže jsem zase o něco chytřejší, a o Holandských úřadech očividně také ne. A díky za upřímnost. Já bych se propadla hanbou, kdybych v nové zemi všechno řešila popíjením piva a spoléháním na to, že mi někdo pomůže.
Dvě knihy v jednom, každá s úplně odlišnou atmosférou. Nejprve vzpomínky na práci na šachtě, slangové, plné drsných žertíků a chlapáckých historek, svérázně pragmatického, s ničím se nepárajícího přístupu...a pak se tatáž osoba najednou ocitá zcela mimo své známé prostředí, v cizí zemi, bez znalosti jazyka, jakýchkoli přátel a pomoci, jediné společné je snad jen to pivo, permanentně tekoucí oběma liniemi vyprávění:) Největší devízou knihy je autenticita vyprávění, nestrojenost, uvěřitelnost a výborná schopnost věrně do vyprávění přenést atmosféru obou prostředí.
Smetanová revoluce byla poměrně povedenější, než Pestré vrstvy, možná to způsobila druhá část, v emigraci, každopádně povedené knihy, obě.
Čtivý autobiografický příběh plný hornického slangu, jadrných slov a drsného humoru, který ale zcela zapadá do prostředí ze života horníků na Ostravsku. Skvělý popis těžké práce v hlubinném dole za bývalého režimu, kdy si nikdo moc nelámal hlavu s nějakou bezpečností. Druhá část knihy je zaměřena na úskalí emigrace - beznaděj a ztracenost v neznámém světě bez znalosti jazyka. Zajímavá kniha, doporučuji.
Nechť to zazní hned na začátku. První část je skvělá. Je to čtívé, zábavné, autentické. Přečíst by to měl každý, kdo si jakkoli romantizuje minulý režim - tím myslím obecně atmosféru a podmínky, v jakých tehdy lidé žili, ne nutně to, co autor v knize popisuje. ALE/PROTOŽE. Pánbu tomu totiž chtěl, abych pocházel z polohornické rodiny, kdy jeden její člen působil přímo na tehdejším dole Antonín Zápotocký, dnešní Lazy. Vím tedy (SPOILER) že štajgr Závorka řečený skutr nebyl takový prudící komunista, vedoucí pole Klimša nebyl takový zloděj, důlní geolog Hudeček nebyl takový neschopný ignorant a sám Autor Ivan Landsmann nebyl takový svatoušek a oběť, za jakou se v knize často vydává. Toho si ostatně může pozorný čtenář všimnout sám, jelikož asi není úplně normální ani náhodné, aby horník sváděl všechny průsery a problémy ze šachty na ty "kurvy rude hore", a poté se v emigraci projevil jako neschopný alkoholik. Tolik k objektivitě. Co se týče druhé části, tak pokud si někdo nechce ověřit řádky výše, nebo se probírat životem potácejícím se od baru k baru, může s klidem vynechat.
Skvělá kniha. Vzhledem k tomu, že můj děda se živil stejně jako hlavní hrdina, mám k celému tématu bližší vztah. První část z dolů byla naprosto úchvatná. Popsaná tak, jak to prostě bylo, horníci i práce. Nejlepší exkurz do tohoto světa. Druhá část je diametrálně odlišná, ale nemůžu říct, že by mě bavila méně. Je to každopádně čtivě napsané, takže to, že se tam vlastně nic moc nedělo, mi nevadilo. Člověk zase více pochopí, jaký chleba emigranti měli a každý měl jiné možnosti se s tím poprat. Nejdřív jsem si myslela, že je hrdina tak trochu hloupý, nesnažil se řešit svou situaci a čeká, kdo co udělá za něj, ale po dočtení jsem názor změnila, protože ta frustrace a bezmoc dolehne velkou měrou a není pak jednoduché se z toho vybabrat, když není naděje na světlo na konci tunelu. Jediné, co mě dost zarazilo, je lehkost, s jakou opustil manželku a dcery, které zanechal tady a určitě to potom neměly také lehké. V podstatě se tam tomu autor nevěnuje a to ve mě zanechává právě ten pocit, že ho to moc sil nestálo. Těžko říct, jak to ve skutečnosti bylo. Každopádně autora nesoudím a jsem ráda, že svůj osud takto skvěle napsal a já si ho mohla přečíst.
Zdejší recenzenti, někteří, neodlišují autorskou perspektivu v ironií a popisovaný dej, i když autor a hlavní postava jsou totožní, roli hraje čas a perspektiva/autorská ironie. Tolik k recenzím. Kniha vyšla znovu, za to moc díky Plusu! Kniha má jen plusy. Skvělý portrét člověka v průběhu času a v různých prostředích! A skvělý jazykový kurs. :)
První část knihy je strhující a možná pro citlivější duše až příliš naturalistická. Mladší generace má někdy problém porozumět hornickému slangu. Druhá část, kterou někteří odsuzují, pro odlišný rytmus, skvěle ukazuje beznaděj a bezmoc emigranta bez jazykových znalostí a bez podpory známých nebo příbuzných na západě. Zajímavé je, že jediný člověk, který Landsmannovi pomohl, byl zpěvák Hutka. Učil ho jazyk a donutil ho odrazit se ode dna. Co už v knížce není, je pomoc spisovatele Škvoreckého, který se za Landsmanna zaručil a pomohl mu získat občanství. Hutka tak vlastně udělal z Landsmanna spisovatele a je to dobře, protože Ostrava jich nemá moc.
Přišlo mi, že každá část knihy má jinou hlavní postavu. Energický, hubatý rebel a dříč, který úžasně čtivou formou líčí lidi a jejich život v ostravských dolech za totáče... V druhé části knihy z něj náhle je ztracený alkoholik, bezcílně se potulující od hospody k hospodě, narážející na jazykovou bariéru, bez představy, co vlastně bude dělat zítra, za týden, za měsíc. Peníze ubývají, vyhlídky žádné... Obě části jsou strhující, z každé však vyzařuje úplně jiná energie a nálada.
Moc zajímavá knížka. První část "v ďuře" je krásně naturalistická, druhá část v cizině mi připadá spíš jak čistý existencialismus.
Ano. Ta prvni cast se cetla sama. Napinave, drsne, ale taky chvilkama zabavne. Mate muj respekt a obdiv, vy, chlapi, co delate pod zemi. Ta druha cast me vubec nebavila. Jakoby to byla uplne jina knizka. Ani jsem to nedocetla.
Štítky knihy
česká literatura autobiografické prvky vystěhovalci, emigranti emigrace rozhlasové zpracování horníci, havíři
Autorovy další knížky
| 1999 |  Pestré vrstvy |
| 2000 | Fotr |
| 2014 | Smetanová revoluce |
| 2008 | Šestý smysl |
| 2002 | Vězení na svobodě |
Musím předeslat že táta fáral na Paskově takže jsem poněkud zaujatý.
První část je prostě reálná, tak to tam dole chodí. Znám dokonce z vyprávění některé historky použité v knize. Kromě realistického prostředí a mluvy horníků ale kniha nabízí víc. Ukazuje, že i když se v podzemí sejde pestrá sebranka lidí a charakterů (včetně několikrát trestaného násilníka a potížisty) tak může vzniknout semknutý tým. Tým který maká, nikomu není třeba říkat co má dělat, ví že se v něm na sebe navzájem můžou spolehnout a sdílí svůj těžký osud společně a s humorem. Kdokoliv se ukáže jako křivák nebo lenoch je vytlačen. To vše v prostředí kde jsou úrazy a smrt denním chlebem. Taky kniha krásně demonstruje svět ředitelů a náměstků kteří mají moc jen na povrchu. Pod zemí vládne horník protože se tam šéfové bojí vůbec sfárat. Tuhle část jsem si fakt užil.
S druhou částí je to horší. Na jednu stranu ukazuje těžký osud emigranta který nezná slovo cizím jazykem a protlouká se všelijak. Docela to má i spád a člověk se nemůže dočkat rozuzlení. Ta samota v cizí zemi musí být hrozná. Na druhou stranu ukazuje autor své problematické stránky. V socialismu nechá ženu a děti, po neshodě s bratrem nebo spíš jeho ženou přichází o možnost vysněné Kanady a zůstává v Holandsku. Nedokáže si pomoct a peníze vydělané u bratra propíjí v hospodách, stravuje se v restauracích a čeká na šťastnou náhodu. To mě docela iritovalo. Pokud už je někdo takový dobrodruh tak má žít svůj americký sen a makat. Sehnat si učebnici jazyka, jíst suché rohlíky a pracovat na tom, aby se ze svrabu dostal. Myslím, že se Hutka docela nadřel než z něj tu knihu vylámal.
Hvězdičky dávám za první část.