Dny opuštění
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/100047/bmid_dny-opusteni-dQ1-100047.jpg
3
325
325
Román, jehož hlavní hrdinkou je překladatelka Olga, se odehrává v Turíně, kde Olga žije v malém bytě s manželem Mariem, dvěma dětmi a psem. Děj začíná v okamžiku, kdy manžel, zdánlivě bezdůvodně, od rodiny odchází. Olga si zprvu nedělá starosti, nepochybuje, že se Mario opět brzy vrátí. Postupem času však naděje na manželův návrat mizí. Olga v noci nemůže spát, sleduje pornografii, která se jí během dne promítá do života. Pomalu přestává zvládat základní činnosti, ztrácí se ve světě vzpomínek na rodnou Neapol a smyšlených představ. Byt se jí stává vězením… I ve svém druhém románu se Elena Ferrante noří do duše ztrápené ženy. Probírá s ní její vzpomínky i smyšlené představy, pomáhá jí najít cestu z bezútěšné situace. Kniha byla roku 2005 zfilmovaná italským režisérem Robertem Faenzou. Jednu z hlavních rolí si v něm zahrál i oblíbený hudebník Goran Bregovic.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Kniha ZlínOriginální název:
I giorni dell'abbandono, 2002
více info...
Přidat komentář
Audiokniha. Uf, to byla jízda. Hodnocení napsala skvěle Dela111, já nemám, co bych víc dodala, jen to, že na rychlost čtení jsem si zvykla a po krátké době mi to už vůbec nevadilo. Poté, co jsem doposlechla tuhle knížku, jsem se musela dávat chvíli dohromady, byla jsem psychicky naprosto vyždímaná. Elena Ferrante opět dokázala, jak rozumí ženskému nitru. A zase jsem blíž přesvědčení, že pseudonym skrývá ženu, protože není možné, aby toto napsal muž.
Můžete mi vysvětlit, proč tahle knížka má tak malé hodnocení?
To bylo psycho! Jízda rovně, prudce nahoru, tam se chvíli plácat a pak postupně dolů. Hloubka, náhled do těch nejniternějších, nejnechutnějších zážitků, pocitů, zkušeností. Hrdinka milá, divná, děsivá, nechutná, odporná…
Jedná se o velmi zvláštní, nevypočitatelný příběh, stejně jako u Geniální přítelkyně. Hlavní hrdinka se ukáže naprosto ze všech stran a vy jen nevíte, jestli ji máte chápat nebo nenávidět.
Pro mě ohromně čtivá a zajímavá kniha. Doporučuji.
Po přečtení Geniální přítelkyně jsem se těšila na další detailní psychologickou sondu do mysli a duše (ne)obyčejné ženy. A dočkala jsem se. Ačkoli jsem z knihy byla těch několik dnů, co jsem ji četla, docela rozhozená, hodnotím 4,5 hvězdami, protože mám ráda intenzivní příběhy - a obdivuju autory, kteří je dokáží napsat.
Hlavní hrdinku naprosto nečekaně po rodinné večeři a 15letech společného života opouští manžel a ona rozjíždí kolotoč myšlenek viny, sebelítosti, nenávisti, následovaný oplzlostmi a vulgaritami (ty pro mě byly už hodně za hranou). Aby pak v průběhu jednoho šíleného dne, kdy se nedokáže postarat o děti ani o psa ani o sebe, konečně našla sama sebe.
V některých myšlenkách ti Olgo velmi rozumím.
"Do posledního detailu jsem analyzovala ve vzpomínkách náš vztah, abych se konečně dopátrala, co jsem udělala špatně. V každém vztahu lze najít spoustu rozporů, i v tom našem. To jsem byla ochotna připustit. Dala jsem si také dost práce, abych je našla, rozšifrovala jejich příčinu a poučila se pro příště"
"Potřebovala jsem to všechno jen pochopit......"
Davam 4 hvezdy, tato autorka proste psat umi velmi dobre. Do svych knih ale vzdy vlozi neco takoveho, ze si rikam, ze bylo lepsi, kdybych je necetla.
(audiokniha) Jestli si ženy tvoří ve svých hlavách takové složité konstrukce a fabulace, které naprosto dokážou ovládat jejich chováni, tak jsem rád, že jsem muž.
Smutná, ale svoji realističností skvělá sonda do jednoho rozchodu z pohledu trochu labilní ženy.
Líbily se mi i trochu vulgární erotické představy Olgy, které dobře okořenily jinak celkem depresivní atmosféru.
Možná mohla být střední část trochu kratší, ale samotné pomalejší načtení Lucií Žákovou nemělo chybu.
Kniha se mi nečetla jednoduše i když byla velmi dobře napsaná. Nějak jsem se nebyla schopna ztotožnit s hlavní hrdinkou, a s jejími činy, které v knize popisovala. Navíc jako matka mi některé pasáže s dětmi vyloženě vadily. Ale bylo to velmi obnažující, a šlo to až na dřeň, hodně depresivní čtení ale se světlem na konci.
Oceňuji syrovost, se kterou je příběh napsán. Nelehká životní situace a zklamání přináší absurdní a iracionální představy. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. A to kniha dobře vystihuje.
"Dni opustenia" považujem za psychologický horor vo všetkých ohľadoch. Štruktúra rozprávania a prvky sú viac-menej rovnaké: úzkostná atmosféra, rýchle tempo, fyzická degradácia, duševné poruchy, existenciálny nepokoj, vnútorný strach. Skrátka zlo života. Čítajte na vlastné riziko.
Katastrofa.
Hlavní hrdinka byla tak nesympatická, že i já samu sebe překvapila jak dokážu nenávidět fiktivního člověka:D
Děj o ničem a dialogy jak po lobotomii.
Jsem ráda, že už to mám za sebou.
Audiokniha
V této knize se Elena Ferrante opět věnuje vztahům, tentokrát však partnerským, příběh je o rozchodu manželů. Je to hluboká sonda do duše opuštěné ženy, je to přehlídka jejího zármutku, frustrace, nenávisti a zhrzenosti, nechybí pomstychtivé myšlenky. Celé je to velmi emotivní, hlavní hrdinkou cloumá hysterie, je labilní, myšlenky i chování jsou místy až zvrácené. Že rozvod může hodně bolet a ublížit chápu, co jsem však nepochopila bylo chování této ženy. Střední část bych možná zkrátila, konec je naopak příliš rychlý.
Tady jsem bohužel zvolila audioknihu a je možné, že mé hodnocení je značně ovlivněno jejím špatným načtením. Dosud jsem poslouchala knihy Eleny Ferrante luxusně načtené Helenou Dvořákovou, tady se toho však ujala jiná interpretka a je to tragédie. Ještě jsem neslyšela knihu čtenou tak nesmírně pomalu. Udržet pozornost u tohoto šnečího tempa je dost náročné, občas mi utekly myšlenky jinam, takže jsem se musela vracet. Samozřejmě je to dobré uspávadlo, ovšem pohybuji, že právě tohle byl záměr autorky ;-)
(SPOILER)
Je mi to trochu líto, protože Elena Ferrante je podle mě jinak úžasná spisovatelka, ale tahle knížka mi prostě nějak nesedla a měla jsem problém ji strávit.
Ze začátku to vypadalo nadějně, zajímavě, ale začalo to pro mě být těžké čtení, jakmile se hlavní postava dostala do stavu největší šílenosti. Kecám, vlastně ještě těsně před tím, když autorka až moc explicitně popisuje erotickou scénu. Působilo to na mě oplzle až nechutně, myslím, že nebylo nutné tolik tlačit na pilu, navíc potom (SPOILER!) vůbec nedává smysl, že se s někým, o kom se vypravěčka vyjadřuje s takovým odporem a beze špetky respektu (nejen během této části ale prakticky v celé knize), dá nakonec dohromady.
Kromě toho, že tohle konečné 'a žili spolu šťastně až navěky' moc nedává smysl, se navíc jeví jako strašně uspěchaný závěr, protože ho autorka shrnula pár slovy do úplně posledního odstavce, jako by ji ten příběh už dál nebavilo psát. To v kombinaci s prostřední hodně dlouhou pasáží, která se celá odehrává v jeden den, kdy se hrdinka nachází v nějakém podivném intenzivním psychotickém stavu odtržení od reality (jasně, chápu, že tenhle stav měl nějaký předchozí vývin), na mě asi prostě nezapůsobilo, jak mělo.
Doufala jsem v propracovanější závěr, ale po dočtení mi celý příběh zněl hrozně uměle, nereálně a fantaskně.
Emočně nabitý příběh. Všímám si, že jsem po celou dobu dobře zrcadlila emoce hlavní hrdinky, ze začátku jsem byla podrážděná, vnímala její činy i myšlenky jako za hranou, zbytečně oplzlé, ale s postupem knihy jsem i já s ní začala mít větší soucit, až jsem ji přijala. Styl psaní Eleny Ferrante je velmi podmanivý a sílu příběhu vnímám v tom, že Olga si dovolila myslet a konat tak, jak si my v podobné krizi ani netroufáme. Syrový ale hluboký román, zaujal mě.
Podrobný popis toho, jak se osmatřicetiletá žena zhroutí, když ji její manžel opustí kvůli mnohem mladší ženě. Prochází od šoku přes vztek až po ztrátu kontaktu s realitou - dokonce do té míry, že se nedokáže postarat ani o děti, ani o psa. Je hnusná na každého. Její jazyk je oplzlý, je zraněná, je šílená. Jedna z těch knih, kde obdivuji dovednosti autorky. Nemůžu říct, že se mi to líbilo, ale rozhodně jsem něco cítila.
Je to velmi podmanivé, velmi dobře se to čte. Psát Elena Ferrante umí skvěle, ať je to kdokoliv. Hlavní hrdinka mě něčím rozčilovala, ale co já vím, jak bych se chovala v její situaci.
Vycerpavajici pribeh. Hrdinka se citi tak, jak se citi, o tom ta knizka je, takze nema cenu se tim zabyvat. Co uz k zamysleni je, tedy mechanismus toho rychleho navratu z uplneho dna do normalniho dusevniho stavu. Z deje vyplyva, ze byla casto pod vlivem leku (patrne antidepresiv, ale mozna i barbituratu podle popisovanych projevu). Z toho se jen tak vlastnim rozhodnutim behem nekolika dni nelze oklepat. Ale budiz, umelecka licence. Porad jsem cekala, kdy nastoupi nejaky italsky OSPOD, co by dejem trochu zamichal, ale nic. Ani milujici otec nekona. Co mi opravdu vadilo a do konce jsem se s tim nepopasovala, byl soused/milenec muzikant. Figura neco jako inspektor Colombo v umastenem trenckotu, na rozdil od Colomba veskrze nesympaticky az nebezpecny. Muze byt. Ale pak to hrdincino prozreni na koncerte, najednou tu stoji charismaticky kumstyr, neco jako Andre Rieu. Jo, hudba umi carovat! Ale jak se mohlo stat, ze koncert odehraje vymydleny, oholeny a vonavy a domu se vraci se strnistem a zanedbany? Nicmene jsem tu plytkou slataninu celkem napjate vydrzela poslouchat az do konce:-)
Kniha o opuštění. Jelikož nejsem čtyřicetiletá Italka se dvěma dětmi, kterou právě opustil manžel, na kterém je dost závislá, tak nehodlám soudit věrohodnost výpovědi. Každopádně hlavní hrdinku Olgu opustí manžel pro mladší ženu. Olga se z toho zhroutí, propadne depresi nebo silné úzkosti (každopádně stavu, ve kterém je labilní a nefunkční) a dá průchod své zášti a zahořklosti. Odnesou to sousedi, kamarádi, náhodní poskytovatelé služeb, děti i pes. A to do takové míry, že s hrdinkou může soucítit snad jen člověk, který si prošel něčím obdobným. Jinak je to opravdu těžké.
Ferrante líčí, jak náročné to může žena po opuštění mít - kolečko vlastních emocí, řešení denních problémů, výchova dětí bez druhého rodiče, domácí práce. Ale bohužel z toho vychází, že rodina držela pohromadě jen díky otci. Bez něj Olga nevidí smysl v údržbě bytu, zajištění budoucnosti ani v péči o děti. Únavu jí nezpůsobují ani tak všechny povinnosti, jako spíše hodiny věnované pátrání po adrese bytu milenky jejího muže nebo utíkání do fantazií o sexuálním životě nevěrného manžela. Nakonec to vše překoná, ale pachuť přesto zůstává.
(Audiokniha) Syrové, depresivní, hutné a nekonečné. Žena po nečekaném odchodu manžela se neustále sobecky rejpe jen v sobě samé, svých pocitech zrady, zoufalství, vzteku a analyzuje končící vztah bez ohledu na děti, okolí i chudáka psa. Pořád jsem přemýšlela, zda mám poslouchat dál, ale přetrpěla jsem až k poslední kapitole, kde zčistajasna přišel náznak nějaké katarze. S Geniální přítelkyní se bohužel srovnávat nedá.
Štítky knihy
nevěra trápení zfilmováno italská literatura rozvod psychologické romány krize středního věku halucinace thrillery pro ženy Turín (Torino, Piemont)Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2020 |  Prolhaný život dospělých |
| 2018 | Tíživá láska |
E.F. je geniální spispovatelka. Polovic této knihy je super. Svižná sonda do manželství, rychle se stupňující děj a najednou se to někde zasekne a jakoby chtěla více odhalit stinnou stránku ženské duše, je kniha najednou strašně zaseknutá. Ačkoli chápu, že popsat vše, co se odehrává v ženské duši není jen tak, tak mi to přišlo až moc. Neodsýpá to, člověk se ztrácí, nejde se do toho ponořit. Druhou polovinu knihy jsem v podstatě jen prolétla a některé pasáže jen tak zběžně pročítala. Je to ale veliká škoda, protože ten rozjezd je fakt dobrý. Lascivnost a agresivní sexualita, která se hlavní hrdince dere z úst a na mysl pěkné zapadá do celého obrazu knihy. Manžel, který utekl s mladou holkou je téma až k popukání. E.F. ho ale popisuje hodně do hloubky až do morku kostí. Děti, které zde mají také svojí roli jsou jakýmisi přítěžky, až to bolí..