Enehy
komentáře u knih
Růže a tis
Mary Westmacott (p)
(SPOILER) Anglie, 1945. Hugh Norreys má návštěvu. Já si rovnou napsala, že se jedná o detektiva. A ono ejhle. Žádný detektiv, ale muž, který se vyrovnává se svou minulostí, se svým postižením a milostnými city. Navíc tu máme volby do parlamentu, které naruší poklidnou hladinu života v přímořském městečku, a na povrch nám vyplave špína ze dna.
Můj první společenský román od Agathy Christie ve mně vyvolal rozpaky. Nicméně poté, co jsem se oprostila od myšlenky A.C. rovná se detektivní příběh, začala jsem si román konečně užívat do všech detailů, od výborně popsaných postav (dost to ulehčilo mé představivosti) až po výbornou kritiku anglické poválečné společnosti (její povrchnost, nevzdělanost, závist a nezájem). Jak dělané pro současnou situaci.
Vrány
Petra Dvořáková
Jak je těžký život dospívající dívky, které nikdo nerozumí? Jak se vyrovnává matka s pocitem, že preferuje jednu dceru? Kde se schovává otec? A jak s tím souvisí vrány? Tento krátký a surový příběh jedné obyčejné rodiny mi ukázal, co opravdu v životě řešit a na co si dávat pozor. Svým stylem psaní, šokujícím závěrem, ale i nádherným zpracováním knihy, Petra Dvořáková a nakladatelství Host zvedli laťku pěkně vysoko.
Imitátor
Daniel Cole
Tak tahle partička určitě vyřeší všechno. Ovšem nejdřív to trochu zamotá. Máme tu sem tam fetující potetovanou gothku, snědého detektiva s jednou nohou a trochu obtloustlého sekuriťáka a pak samozřejmě až moc inteligentního vraha, co až moc miluje umění.
Nejdřív jsem nechápala, proč začínáme už v roce 1989. A také bych ocenila méně pokusů o humor, které tady stejně moc nefungují. I když na příklad spojení "pustil své hýždě na cenu pro vítěze" (čti křeslo) je vskutku kreativní.
Nicméně příběh jako takový mě zaujal. Nápad vyjádřit svou frustraci z nepodařeného života sochami zní jako dobrá terapie. Tedy záleží na tom, z čeho ty sochy jsou. Navíc schopnost zmizet bez povšimnutí v davu, by se mi taky občas hodila.
Takže celkově bych řekla, že zklamaná nejsem. Po další knize určitě sáhnu. A dokonce, ač chci nebo nechci, na těch třech detektivech mi nějak začalo záležet.
Konec hry
Daniel Cole
Po Hadrovém panáku a Loutkáři jsem se vyloženě do téhle knihy donutila. Ani jsem vlastně netoužila se dozvědět, jak to všechno dopadlo. ALE!!! Buď jsem po ní sáhla v tu správnou dobu nebo se nám D.C. zlepšuje. Po menších obtížích ze začátku (moc mi toho v hlavě z předchozích částí nezůstalo) jsem se v knize svezla jak na tobogánu. A fakt jsem se bavila, se zmatenou Baxterovou a Wolfem, což je kapitola sama pro sebe. Jo jo, lhát a krást se nevyplácí.
Potrhaná křídla
Ruta Sepetys
Jak se žije dceři prostitutky v New Orleans v 50. letech? Čekala bych, že hůř. Josie dostala do vínku nejen krásu a inteligenci, ale také lidi, kteří se o ni chtějí starat. Pravda, s matkou to moc nevyhrála, ale tak nikdo nemá všechno, že? Josie chce být normální. Ovšem, co je vlastně normální? Bydlet ve velkém domě plném přetvářky, mít manžela, co radši chodí do bordelu? Děkuji nechci. Josie je mladá a poněkud naivní a nedokáže domyslet určité situace do všech důsledků.
R.S. se podařilo dostat do jedné knihy příběh o dospívání, milostný trojúhelník, vyšetřování vraždy, mafii a život prostitutek. Škoda, že jsem si celou dobu připadala jen jako divák. A navíc mě hrozně štvala ta kýčovitá přirovnávání ("a já za ním cupitala jako kuře za kvočnou").
Abych ten svůj kritický výlev ukončila. Potrhaná křídla není špatná kniha a věřím, že si najde mnoho svých fanoušků, kteří nejsou tak rozmazlení jako já :-)
Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
Jerome Klapka Jerome
Velmi povedená kritika anglického způsobu života. A že se JKJ navezl opravdu do všeho, vlaky a počasí nevyjímaje. Dokonce jsem se i párkrát nahlas uchechtla. A pokud se vám dostane do rukou vydání z roku 1957 s pruhovanou obálkou, budete mít i krásný vizuální zážitek.
Listopád
Alena Mornštajnová
Tohle byl totální "pád" do mé nejtemnější noční můry. Docela ráda brouzdám dystopickými světy, ale tenhle byl tak reálný, že už se zase bojím o naši budoucnost. Ne že bych si z dob komunismu moc pamatovala, ale pokud jste shlédli pár dokumentů a poslouchali vyprávění lidí, vaše představivost ten svět strachu vykreslí přesně v těch šedých barvách, které Mornštajnová zmiňuje. Navíc mi došlo, že v takovém světě bych také vyrůstala v ústavu a asi by ze mne také byla vzorná soudružka.
Svět podle Naly
Dean Nicholson
Krásný příběh o tom, jak zvíře dokáže člověku otevřít oči, naučit ho zodpovědnosti a probrat ho ze sobeckosti. Tenhle druh knih čtu ráda. Není to jen cesta odněkud někam, ale i dovnitř sebe. A vždycky se mi s takovou knihou vrátí pocit, že dobří a laskaví lidé jsou stále mezi námi. Navíc skvěle vybraný název. U nás je to také podle koček :-)
Město mezi zelenými kopci - Antologie povídek českých autorů
* antologie
Krásné letní povídky jak dělané pro letní podvečer se sklenkou vína uprostřed rozkvetlé zahrady. Našla jsem tam všechno od nenáročného letního čtení, přes špetku historie, po nečekanou zápletku, překvapující konec, vtip a cestu ke vnitřní svobodě. Víc jsem si ani nemohla přát.
Big Sur
Jack Kerouac
Jak vypadá Kerouacovo osobní peklo na zemi? Jak moc za to všechno může sláva, alkohol, přátelé? Zdánlivě neohraničeným a nekončícím proudem Kerouacových myšlenek jsem se dostala k hlubšímu pochopení blížícího se konce jeho zběsilého života. Povinná četba pro všechny obdivovatele beatníků.
Štvanice
Lucy Foley
Tohle mě hodně bavilo. Teda nečekejte žádný literární zážitek, ale příběhově za jedna. Kolik vypravěčů, tolik problémů. A jdeme přemýšlet. Proč je Miranda mrcha? Proč se Katie chová divně? Proč se Emma tak snaží? Proč se Mark staví na zadní? Co skrývá Heather a co Doug? Vyplňovala jsem políčka a bum dostala jsem tajenku. Trochu moc pozdě na můj vkus. Asi mi to v létě tolik nepálí :-)
Dívky bez prostředků
Muriel Spark
"Dávno pradávno v roce 1945 byli v Anglii všichni slušní lidé až na výjimky chudí." To obzvlášť platilo o mladých ženách, které zatím nevstoupily do okovů manželství. V daném penzionu se probírají hlavně dvě témata - láska a finance. Máme tu jednu krásku volných mravů, jednu chytrolínku při těle, jednu modlu recitující básně, několik starých panen a další mladice, které hledají vhodného partnera. A pak jednoho muže, který si neví rady sám se sebou. A do toho všeho vstoupí katastrofa. Četla jsem i další knihy Muriel Spark a v této jako by nic nebylo úplně dotažené do konce. Scéna je postavená dobře, ale ten humor tak trochu vázne, postavy jsou spíše bezbarvé, vlastně mi bylo úplně jedno, jak to s nimi dopadne.
Lidi psí, kočičí a ničí
Renáta Veselská
Bylo to vtipné, obzvláště pro někoho, kdo má dvě tvrdohlavé kočky. Psané jednoduchým a přirozeným stylem, vhodné pro příjemné nedělní odpoledne. Předpokládám, že v tom jiný záměr ani nebyl.
Divočina
Cheryl Strayed
Tomu říkám odvaha. Vydat se úplně sama někam do hor, bez mobilu, zkušeností nebo nějaké přípravy, a opravdu dojít do konce i přes všechny překážky, nejenom ty fyzické, a ještě o tom napsat knihu. Zatím nejakčnější zpověď o cestě někam a zároveň k sobě, která se ke mně dostala. A ano, několikrát jsem se během čtení byla projít v lese :-)
Ústav
Stephen King
The King is back. Long live the King. Ten King, který napsal To a Žhářku a spoustu dalších skvělých knih, než se zblbnul detektivním žánrem. Chytré, nadané děti, které přelstí zlo, to je to, co mu sedí. A je tam vše, co od Kinga čekáte. Ústav, přátelství nade vše, boj se systémem, zlí versus dobří, samozřejmě spád a jako třešnička na dortu i dobrý překlad.
Walden aneb Život v lesích
Henry David Thoreau
Nádherná literární meditace. Deset z deseti doporučuje číst tuto knihu v lese nebo aspoň v okně s výhledem do zarostlé zahrady. A také si ponechat čas na přemýšlení, protože je tam toho k přemýšlení opravdu hodně. "Na to, co potřebuje duše, není třeba peněz." Jak trefné.
Záhada domu Marwicků
Darcy Coates
Co dodat. Pokud toužíte po něčem hodně čtivém, jednoduchém příběhu a nevadí vám předvídatelnost, vybrali jste správnou knihu. Ač bych některé duchařiny před spaním nečetla, s touhle "záhadou" to bylo víc než v pohodě :-)
Sbohem, Gangsteři
Takahaši Geničiró
Hurá, konečně jsem narazila na něco neotřelého, jak obsahem tak stylem. Taková poezie v próze. Občas jedna věta na celé jedné stránce. Soustu myšlenek, životních pravd v hávu absurdnosti. Hra s jazykem dovedená k dokonalosti. Jen pro fajnšmekry.
Cítit znovu
Mona Kasten
Tohle je dívčí románek pro starší jak vyšitý. Citlivá drsňačka, plachý postelový bůh a láska jako trám s menší komplikací. Začít znovu jsem četla náhodou, Cítit znovu jsem si už vzala sebou záměrně a rozhodně si to užila. Doporučeno všem, co si chtějí připomenout vysokoškolské trable.
Dům fúrií
Madeleine Roux
Pobavilo mě, jak se z klišé a klišé a zase klišé dá postavit nový příběh, který vydá na celou knihu. Osamělá, chudá, avšak krásná a mladá hrdinka se dostane do strašidelného domu, do hromady nebezpečných situací, z kterých je samozřejmě zachráněna. Pak je tu jeden mladík, co se jí líbí, děsivý majitel domu a přítelkyně, které jsou za ní ochotné položit život. Nerada kritizuji knihy, protože si umím představit, kolik energie a času stojí jednu vytvořit, ale tuto mohu doporučit akorát tak opravdu méně náročnému čtenáři na dovolenou, hlavně ne někomu, koho uchvátilo Asylum.