Walden aneb Život v lesích

47 06. ledna

„Co si člověk myslí o sobě, právě to určuje či spíše naznačuje dráhu jeho osudu.“

Příběh života, který vypráví pan Thoreau, je vyprávěný v 1. osobě, protože vypráví o tom, jak on sám! ... zakouší svět, co si o světě myslí – tedy, jaký je právě pro něj! A přesto toho říká tak hodně i pro nás ostatní, vypráví totiž o … postavení se ke světu … o životních podmínkách a možnostech, které nám svět nabízí.
Každý z nás se někam a do něčeho (někomu a do nějakého prostředí) narodil, nevybrali jsme si to, životní loterie rozdala karty, a je našim údělem „protloukat se životem, jak to jen jde“ … hrát! Jak se ale k té „hře“ postavíme, jestli budeme švindlovat, hrát podle daných pravidel, nebo si vytvoříme pravidla vlastní, to už je na každém z nás …

„Domnělým osudem, nazývaným nezbytností, je … určeno, jak se praví v jedné staré knize – totiž Bibli – hromadit poklady, které moli a rez posléze sežerou a zloději uloupí a ukradnou. Je to bláznovský život, jak lidé shledávají, když dospějí k jeho konci.“ … a jen někteří to zjistí dřív …

“There is a pleasure in the pathless woods,
There is a rapture on the lonely shore,
There is society, where none intrudes,
By the deep sea, and music in its roar:
I love not man the less, but Nature more.” / George Gordon Byron - Childe Harold/

Thoreau se odvolává na přírodu jako na nekonečnou krásu, jako na reprezentaci božství, vysvětlit to je možné pomocí termínů makro a mikro – kosmos, příroda a celý vesmír to je makrokosmos a my, lidé, individuální bytosti, jsme malé mikrokosmy, jenže makro a mikro kosmos jsou ve vzájemném, přímo se dá říct, v tom nejniternějším, spojení … proto je povinností obou „světů“ starat se o vše živé i neživé, protože jeden bez druhého nemohou být a nemohou existovat …

Walden je knížkou o cestě k soběstačnosti - našeho malého mikrokosmu (ovšem, pozor, stále v rámci makrokosmu, jehož jsme součástí) – a taky svědectvím o duchovní cestě k ní .. jde o ucelený koncept, nebo filozofický systém, založený na vlastním praktickém pozorování (dvouletém životě bez jakékoliv podpory u rybníku Walden). Jednotlivé kapitoly se věnují jednotlivým tématům, která vzešla z jeho pozorování – ekonomice, čtení, samotě … „šel jsem do lesa, abych zjistil základní fakta o životě“ …

Při psaní tohoto komentáře jsem si připomněla Velkého Gatsbyho od Fitzgeralda, kterého jsem četla nedávno, těsně před koncem roku, připomněla jsem si, jakou cenu je možné zaplatit za to, být ve vleku konzumní společnosti – většinou si to asi ani neuvědomujeme, že tím mj. často ztrácíme ta opravdová (vnitřní, niterní) přání a sny … uvazujeme se tak, jak píše Thoreau k dobrovolnému otroctví … "je těžké mít /nad sebou/ dozorce … ale nejhorší ze všeho je, když jsi otrokářem sám sobě.“

„Nikdy není pozdě vzdát se předsudků.“

PS: a taky nezapomeňte, že Thoreauova zpráva je určena především nám, žijícím v těch „nejmírnějších možných podmínkách“, … těm opravdu chudým, jak sám říká, toho moc co říct nemá, jsme to právě my, kdo „přehání důležitost toho, co dělá“, kdo se často ponořuje do pochybností a nejistot a komu tak strašně záleží na pocitu bezpečí, že „zapomíná žít“!

„A tak jsem několik dní kácel a osekával dříví a také latě a krokve a nezatěžoval se příliš … učenými myšlenkami a jen si prozpěvoval:
Říká si člověk: Mnoho znám.
Leč vše odlétá bůhvíkam,
Hle, díla umění a věd
a mechanismů bezpočet –
jen vítr, který vane,
nic víc nám v hlavě nezůstane.“

2 27.12.2020

Začátek a závěr super, mezitím jsem se fakt trápila a chvílemi uvažovala, že to snad ani nedočtu. Čekala jsem hlavně filosofické úvahy, a ono to bylo spíš o tom, jakou barvu měl led na rybníku...

6 27.11.2020

Svého času to musela být přelomová kniha, jdoucí zcela proti směru smýšlení tehdejší společnosti. I dnes má čtenáři co říci, jenže spousta myšlenek z ní se už stala téměř samozřejmostí - přinejmenším pro část společnosti, která si uvědomuje význam přírody pro člověka. Kromě toho měl a má Thoreau řadu následovníků, kteří jeho teze dále rozpracovali a aktualizovali pro současný svět. Snad proto můj subjektivní pocit z knihy nebyl tak skvělý, jak bych očekával. U některých lyrických pasáží jsem se nedokázal dostatečně soustředit, místy mi zase kniha přišla zbytečně mnohomluvná. Ale možná je to i tím, že jsem se nedokázal jen tak oddat zahálce a nechat čas plynout, jak zní jedno z autorových doporučení. Asi by mě kniha dokázala více okouzlit někdy před 20-25 lety, ve věku, kdy je člověk obvykle vnímavější k různým abstraktním myšlenkám, filozofickým a etickým teoriím a ideálům, než mu tuto vnímavost otupí životní zkušenosti.

3 23.11.2020

Taky jsem si kdysi chtěl zažít život v lesích.. vlastně potom pořád tajně toužím.. Kniha není pro všechny, ale pokud vás zajímá příroda, život v lesích a příručka přežití s málem, je to pro vás to pravé ořechové. Hodnotím kladně její nadčasovost.

13 13.11.2020

Tohle na mě bylo moc filozofie a vlastně i politiky. Rozhodnutí a směr je určitě chválihodný, ale důvody jsou mnohdy až nepřesvědčivé. Vzal jsem si z toho jen pár příkladů a návrhů.

5 29.10.2020

Filozofické úvahy, prošpikované poetickými popisy krajiny – či spíše jejích malých segmentů a přemítáním nad hospodařením svým i ostatních. Rozvleklá kniha, kde se však tu a tam vyskytnou pasáže, kvůli kterým stojí za to po tomto díle sáhnout i v 21. století. Kromě pozorování přírody pak považuji za jednoznačně nejlepší (nejvíce obohacující) až poslední kapitolu – závěr. Zde autor ukazuje, že se umí vyjadřovat i méně obšírně – a to je i důvodem, že pokud po něm někdy opět sáhnu, bude to po některé z jeho kratších úvah.

„…spisovatel mluví k rozumu a srdci lidstva, ke všem v každé době, kteří mu dovedou porozumět.“

„Jestli někdo nedrží krok se svými druhy, je to možná proto, že slyší jiného bubeníka. Ať kráčí podle té hudby, kterou slyší, i když zní v různém taktu nebo z dálky.“

3 02.10.2020

Na knihu jsem se těšila. Filosofické dílo o tom, jak muž odešel žít na samotu do lesů, byl zcela soběstačný, meditoval,.... První kapitola ještě moje očekávání splňovala, ale pak už to šlo z kopce. Jak bylo zmíněno v předchozích komentářích- zas až taková samota to nebyla, autor dští síru na všechny lidi okolo, často si trochu protiřečí a dostane se nám spousty nepodstatných informací o cenách a nákupech. Nejvíce mě zaujala informace, že celá akce proběhla již v roce 1845- tím je pro mě autor celkem průkopník.