EliskaD
komentáře u knih
Zdravé těhotenství, přirozený porod
Ingeborg Stadelmann
Kniha s podtitulem, kterého jsem si nevšimla, když jsem si knihu půjčovala. Podtitul by mě zaručeně odradil. Mnohé části kapitol jsem kvůli homeopatii a éterickým olejům a dalším trochu "ezo" informacím přeskakovala.
Kniha zcela opomíjí partnera a klade zvýšený důraz na soukromou porodní asistentku, která se vším pomůže, poradí, nahmatá, ukáže cviky... Když si nastávající maminky nevědí rady, tak jí mají zavolat, protože porodní asistentka bude vědět... To mě dost iritovalo.
Přibližně v polovině se to ale zlomilo a kniha mi přišla nadmíru užitečná. Mnohé jiné knihy končí porodem a poté následuje péče o miminko. Tato kniha je však zaměřena na ženu, na fyzické změny i psychické prožívání. Proto po kapitole o porodu je podrobně popsáno, co se děje s tělem maminky v jednotlivých dnech po porodu. Tyto informace jsem se nikde jinde nedočetla.
Devátý hrob
Stefan Ahnhem
Tak to byla opravdu překombinovaná a přeplácaná slátanina. První díl zaujal, druhý naprosto odradil. Jeden masakr střídá druhý s cílem co nejvíce šokovat. Strašně moc postav, mrtvých i chaosu v obou dějových liniích.
Oběť 2117
Jussi Adler-Olsen
Tento díl mě moc nechytil. Nebavila mě celá ta linie o blízkém východě. Nechtěla jsem ale přetrhnout posloupnost dílů série, tak jsem to přece jen přelouskala.
Naopak mě docela bavila linka o pošukovi s mečem, ale zde mi zase chybělo vysvětlení jeho motivu.
A na velbloudy také došlo:
“Velbloudi nemají rádi nová napajedla, Carle.”
“…Sáhla bych si na život, to přece víš.”
“To říká velbloud taky, když nemá co pít, ale nikdy nezůstane stát u koryta, Rose.”
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Napínavý příběh s detektivní zápletkou. Autorka vám nejdříve představí všechny hrdiny, jejich charaktery, vztahy, tajemství i slabiny... A pak dojde k vraždě. To pak můžete podezřívat snad úplně každého, protože motiv má mnoho lidí. Ale kdo z nich jej mohl opravdu naplnit?
O čem víme prd: Průvodce neznámým vesmírem
Jorge Cham
Možná mi uniklo, že se jedná o knihu pro mládež. Nebo ne? V každém případě je psaná takovým tím super cool stylem, který dost odváděl mou pozornost od obsahu. Mnohá témata jsem po pár stránkách přeskočila, protože pro mě byl způsob prezentace zkrátka nestravitelný.
Živočichopis
Miloš Macourek
Touto knihou jsem se navrátila do dětství a do dramaťáku, kde jsme mnohé z těchto zvířecích povídek zpracovali do delšího pásma. Živočichopis je kniha pro děti a jako dítě jsem příběhy jednotlivých živočichů hltala a nasmála jsem se u nich. Zábavnost jednotlivých povídek však nemohu nyní dospěláckou optikou ocenit tak jako tomu před lety.
Žena mého života
Tim Weaver
Devátá kniha v pořadí a stále napínavá a s neotřelým námětem. Je David šílený? Zbláznil se? Léčil se na psychiatrii? Tentokrát pro Rakera velmi těžký případ, ve kterém se musí ponořit do sebe a propátrat i svou vlastní psychiku.
Skleněný pokoj
Simon Mawer
Já vlastně nerozumím smyslu té knihy. Proč do tak konkrétního prostředí zasazovat naprosto fiktivní příběh? Historie vily i její rodiny je známá a dohledatelná. Nedokázala jsem se srovnat s tím, jak věrně byla popsaná samotná vila v kontrastu naprosto smyšleného příběhu postav. A i když od toho odhlédnu a zaměřím se pouze na příběh, tak své hodnocení nemohu vylepšit. Co to vlastně bylo? Milostné drama? Válečné drama? Erotika? Nefungovalo to ani jako jedno, ani jako všechno dohromady. Příběh na pozadí historických událostí byl utahaný a s na sílu doplněný množstvím sexuálních scén. Hvězda za vilu a její vyobrazení.
Ostré předměty
Gillian Flynn
Zase jedna kniha z prostředí amerického zapadákova, kde má nějaké trauma a mindrák snad úplně každý. Anotace budí dojem, že se jedná zejména o krimi / thriller s hlavní linkou o vyšetřování vražd, ale je to spíše příběh o narušených vztazích, drogách, alkoholu a sebepoškozování, a to vše navíc dávkované v neuvěřitelně pomalému tempu.
O myších a lidech
John Steinbeck
Přestože se jedná o 100 stránek, jako bych četla 1000. Ano, byl to emotivní příběh o hlubokém přátelství a snech, ale i takový příběh se klidně mohl vejít na desetinu rozsahu. Postrádala jsem pořádný děj, naopak mi přebývalo neustálé opakování téhož.
Dech: Nové poznatky o ztraceném umění
James Nestor
Na to, že autorem je novinář a nikoliv lékař nebo vědec, je Dech velice komplexní kniha. Není tak vědecká, jak jsem si nejdříve myslela, přesto přináší spoustu pozoruhodných informací. Autor se k tématu dechu dostal díky řešení vlastních zdravotních a psychických problémů. Kniha je vlastně popisem vlastních zkušeností, podepřených několika výzkumy, které jeho zkušenosti podporují a validují (celkově bych však od takové knihy očekávala daleko více odkazů na odborné výzkumy). Kapitoly zahrnují spoustu informací od odborníků na různé disciplíny a široký poznámkový aparát.
Nejsem si úplně jistá praktičností samotné knihy. Sice se mohu pokoušet dýchat více nosem nebo snížit frekvenci dechu v klidovém režimu, ale do většiny uváděných dechových cvičení bych se pouze na základě poměrně vágních návodů bez zjištění dalších podrobností nepouštěla. Mám zadržovat dech, hyperventilovat nebo snad hypoventilovat? Jak přesně? Mnohé popsané dechové terapie člověk ani v domácích podmínkách neudělá (terapie oxidem uhličitým, holotropní dýchání) a taky nejspíš ani nechce. Plastové monobloky si do pusy dávat taky nehodlám. Kniha je však užitečná jako rozcestník pro další vlastní zkoumání.
Na závěr musím konstatovat, že tím, že je autor novinář a živí se psaním, kniha také vypadá. Je napsaná velmi čtivě, formou příběhů, mnohdy i napínavě s nečekanými pointami. Potěšila i česká stopa - zmínky o Emilu Zátopkovi nebo Stanislavu Grofovi.
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Ransom Riggs
Anotace nalákala, ale provedení zklamalo. Hrdinové nezajímaví (i přes všechny své podivnosti) a nijak jsem k nim nepřilnula. Příběh mě zhruba v polovině knihy přestal zajímat, nenabízel nic nového a příliš se neposouval. Jakoby kniha měla jen uvozovat další díl série, kde (snad konečně) přijde nějaká pořádná zápletka a děj. Zde nic temného, nic hororového. Atmosféra na mě nijak nedýchla. Nutno však říci, že jsem pro tuto knihu zvolila formu audia, takže jsem byla ochuzená o všechny ty doplňující fotky, na které ostatní čtenáři pějí ódy. Jistě, vizuální stránka může navodit tu správnou atmosféru, ale knihu dělá příběh. A ten byl zkrátka velmi slabý.
Smrt v zádech
Harlan Coben
Příběh, který mě upoutal už od začátku a až do svého závěru svižně pokračoval. Rozhodně musím uznat, že se jedná o napínavou knihu se závěrem, jaký jsem opravdu nečekala. Sice jsou v knize drobné nelogičnosti, které autor nijak nevysvětlil, ale přesto hodnotím jako vydařené dílo.
Krysař
Viktor Dyk
Velice jednoduchá novela, která má svůj základ v německých pověstech. Námět tak před Dykem zpracovali i jiní spisovatelé nebo básníci. Dyk si k příběhu však přidává i linku o marné lásce, takže dílko působí dvojnásob pesimističtěji než jak tomu je v jiných zpracováních.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Nestárnoucí dílo. Kniha obstojí i v konkurenci tvorby současných (módních) autorů. Jsem ráda, že jsem si přečetla originální námět, který později následovalo mnoho jiných autorů.
Ready Player One - Hra začíná
Ernest Cline
Námět mi připadal velmi zajímavý, nikdy jsem nečetla žádnou knihu z prostředí virtuální reality. Tím pro mě kniha zůstane jedinečná a svým způsobem nezapomenutelná. Po několika kapitolách, kdy jsem byla skutečně nadšená neotřelostí námětu však moje nadšení ochabovalo. Ač bylo prostředí vykresleno velmi nápaditě, děj začal být příliš repetitivní a zbytečně natahovaný... 500 stran je zkrátka strašně moc. Možná pro nějakého gamera dobrý, ale tím že zřejmě nepatřím do cílové skupiny čtenářů, nemohu to ocenit.
Stopařův průvodce Galaxií
Douglas Adams
K této knize mě dovedla knižní šifra od Martinusu. Říkala jsem si, jaké mám mezery ve vzdělávání, když jsem takové kultovní dílo ještě nečetla. Bohužel však musím konstatovat, že jsem o nic moc nepřišla. Mnoho uživatelů ve svých komentářích pěje ódy na humorné pasáže... S mým smyslem pro humor se to moc nepotkalo. Bohužel.
Temná půle
Stephen King
Anotace vlastně prozrazuje celý příběh. Vše bylo jasné už od začátku a já se tak příšerně nudila. Pasáže, které asi měli vzbudit hrůzu, mi připadaly spíše k smíchu. Kniha ve mě nevzbudila žádnou emoci a hlavní protagonisté mi byli úplně jedno. Fanoušky asi urazím, ale přišlo mi to jako béčkový horor.