dennydee komentáře u knih
No, prořvala jsem to. Hodně silný a myslím, že je vše už zmíněno.. budu to dlouho rozdýchávat. Je neuvěřitelné, co dokáže lidské tělo zvládnout.
Krásná ukázka toho, jak nechcete skončit. Ale někoho ani toto nepřesvědčí.
Těšila jsem se, až si knihu přečtu. KLDR mě velmi zajímá a dozvěděla jsem se tak hodně nových informací.
Při čtení mi bylo úzko, prožívala jsem to. Nejvíce mě zasáhl příběh feministky….. na druhou stranu mě naštvalo těch pár mužů, co dostalo strach, uteklo a své ženy a děti tam nechali. I přesto, že věděli, jaký osud je čeká. Prostě jsem nad nimi necítila slitování…
Z Niny jsem několikrát i přes pouhá písmena vycítila, že má vztek a má potřebu soudit. A vůbec se nedivím. I po těch hrůzách, co vyšly na povrch, někdo považoval za správné, že někdo takové štěstí v KLDR nemá a žije v bídě a o hladu.
KLDR je pro mě naprosto nepochopitelná, neskutečně odporná propaganda, která lidem zatemnila mozek.
Četlo se to moc dobře, každý měl jiný příběh. Přečteno za dva večery a těším se na další knihu od Niny.
Jedním slovem - perfektní - od začátku do konce.
Od Kinga jsem předtím nic nečetla. Chtěla jsem, ale odrazovalo mě to neskutečně obrovské množství textu. V rámci ČV 2024 jsem se tedy rozhodla pro Carrie a moc dobře jsem udělala.
Kniha se čte velice dobře (až na ty časté závorky, dost mě vyrušovaly při čtení). Zvládla jsem ji přečíst za pár hodin, nedokázala jsem se odtrhnout.
Do děje jsem byla vtažena hned. Žádné zbytečné omáčky okolo, to drama se začalo dít hned v prvních větách a drželo se celou dobu. Zvraty, zápletky.. Psychopatická fanatická matka tomu dodávala slušný nádech psycha.
Moc se mi líbilo, že do toho zasahovaly výpovědi ostatních a vše do sebe krásně zapadalo. Tématem to bylo na klasický americký béčkový horor, kde se zmasakruje na plese celý maturitní ročník, o čemž i vypovídá hodnocení na ČSFD stejnojmenného filmu, jemuž byla tato kniha předlohou. Tady to však bylo jiné.
Kniha byla vážně skvělá od začátku až do konce a určitě to nebyla moje poslední kniha od Kinga.
Knížka mého dětství, občas si i teď pustím audioverzi na usínání :)
Poměrně obsáhlejší dílo, ale čte se jedním dechem. Zvraty, zápletky.. Klasický Havlíček.
Nedovolím si hodnotit. Asi je to česká klasika, nutili nám to na školách, pro mě úporná nuda.
Na četbu jsem se velice těšila, ale musím říct, že mě kniha docela zklamala. Námět mi přijde parádní, určitě se z toho dalo vytěžit víc. Těch několik stran, které popisovaly Dorianovy záliby do úmorných detailů, mě málem zabily a přiznám se, že pár stran jsem přeskočila. Také tu na mě bylo mnoho filosofie. Bavily mě pasáže, kde se něco dělo, kde si postavy povídaly. Určite to nebylo špatné, kolikrát jsem byla překvapená, ne vždy jsem se nudila. Ale znova bych do toho už nesla
Na fantasy jsem si nikdy moc nepotrpěla, ale tady jsem byla příjemně překvapena a knihu jsem přečetla s chutí.
Kniha přečtena za pul hodiny, velmi dobre se četla. Taková roztomilá hororová pohádka.
(SPOILER) Když bych řekla, že si to paní Sosnarová vymyslela a ona by to byla pravda, urazila bych tak její památku a její výpověď, kterou si připomínala veškerá traumata, by přišla vniveč.
Když bych řekla, že že si to nevymyslela a ona by to nebyla pravda, urazila bych tak ostatní, kteří si podobným zvěrstvem prošli a paní Sosnarová by neprávem slízla smetanu.
Ono je to vlastně asi jedno. Tyhle hrůzy se skutečně děly. Komu ta rozporuplnost vadí, nechť knihu nečte. Ano, některé úryvky byly těžce uvěřitelné, ale co už.
Příběh to byl silný. Ale myslím, že se dalo vytěžit víc. V textu bylo spoustu gramatických chyb a překlepů a to mi dost vadilo a ztěžovalo čtení. Nebavily mě popisy práce, kde autor vysvětloval, jak fungoval jeřáb, jakým způsobem přihazovala Věra cement, jak loupaly kůru. To mě prostě nebavilo.
Víc než celé útrapy a hrůzy na Sibiři mě dostal konec knihy, kdy se dostaly domů. Příběhy z lágrů jsem již četla a ani tentokrát mě to nepřekvapilo. Rusko bylo, je a bude zhouba. To, že se domů dostaly jen pod podmínkou podobně nucené práce jako v lágru, to mi vyrazilo dech. Měly možná peřinu a lepší jídlo. Ale 10 let jako pracovní síla a pár korun k tomu, v čem se ČSR lišilo od hnusného Ruska?
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla...
(SPOILER) Filmové zpracování jsem viděla dřív, a to několikrát. Konečně jsem se dostala k tomu, že si knihu přečtu. Jelikož film má asi 3 hodiny, čekala jsem bichli, ale naopak. Jedná se o velmi útlou knížečku. Na začátku jsem se i pobavila staříkovými průpovídkami a tomu, že se narodil ve výšce 175 cm. Říkala jsem si, že Fitzgerald musel být na drogách, když to psal. Po chvíli jsem zjistila, že s filmem to nemá nic společného. Režisér použil akorát téma o opačném procesu žití a tím to končilo. Během čtení mi bylo čím dal více smutno. Nikdo pro něj neměl pochopení, pouze otec a ten i pak zemřel. Jeho manželka mi byla velice nesympatická. Při čtení člověk zjistí, jaký vlastně život je a jsem ráda, že nemládneme. Konec byl opravdu moc smutný a jediný, kdo ho bral a staral se o něj, byla chůva Nana. Knihu určitě doporučuji.
Upřímně nechápu to hodnocení, ale budiž. :) Kniha je opravdu originální, děsivá, depresivní a ponurá. Prvních pár stran je trošku zmatených, ale zatahuje vás postupně do děje a velmi nenásilně a poutavě vysvětluje to, co se ve městě děje. Chvílemi je kniha i humorná, ale to se brzy změní. Chvíli se smějete, pak se chvíli bojíte, pak je vám smutno. Emoce se tu hodně rychle střídaly, ale to je to, co od knihy člověk očekává. Četla se tím pádem velmi rychle. Poté člověk přijde na to, že stačí málo a z civilizovaných lidí 21.století se stanou středověcí fanatici. Bylo mi z toho velmi velmi úzko, hlavně z toho, co se stalo na konci. Kniha je opravdu výborná a mohu ji doporučit.
(SPOILER) Sbírka povídek, která je velmi jednoduše napsána, čte se dobře. Žádné zbytečné popisy všeho, dostatek dialogů. Povídky nejsou seřazeny chronologicky, takže občas jsem v tom měla zmatek, ale dalo se zorientovat. Je to humorná kniha, válka moc zmíněná není. Konec je smutný, ale to je život. Autorův otec mě poměrně rozčiloval svoji přehnanou láskou k Irmě a přelétavostí v oborech, kdy byl schopný utratit všechno, co měli s tím, že se mu to několinásobně vrátí. Jinak jsem se několikrát zasmála, docela fajn oddechovka.
Jako první jsem četla Tři sestry a to byla úžasná kniha. Kdybych začala Tatérem z Osvětimi, asi bych se k ní nedostala. Bylo to velké zklamání.
Hodnocení mě velmi mrzí, dává se mi těžko, cítím se, jako kdybych znevažovala ty, jenž si těmito hrůzy prošli. Ale já nemohu jinak.
Příběh sám o sobě je moc hezký, když vezmu v potaz tu nevinnou krásnou lásku. Napsané je to ale strašně. Je to velmi odfláklé, zrychleně, jako kdyby to autorka chtěla mít rychle za sebou. Do příběhu jsem se tím pádem absolutně nemohla dostat. Se spoustou postav, co byli součástí knihy poměrně dlouho ani nevím, co se stalo. Prostě buď odešli nebo je někdo odvedl a konec. Je mi jasné, že asi zemřeli, ale pro mě to bylo neuctivé utnutí jejich účasti v knize.
Celé to bylo plytké. Kdyby si autorka dala více práce a trochu si s dějem pohrála, bylo by to o ničem jiném. Jestli to vše byla pravda, o tom by se dalo také polemizovat… Nevěřím tomu, že by Laleovi procházelo tolik věcí.
Jsem zklamaná… Kdyby to nebylo o holocaustu, neváhala bych dát 1* nebo odpad. Tři sestry mi ale daly naději, že autorka psát umí, jen tady to nevyšlo. Cilčinu cestu si přečtu a těším se a také věřím, že to bude stejně dobré jako Tři sestry.