Podivuhodný případ Benjamina Buttona / The Curious Case of Benjamin Button (dvojjazyčná kniha) přehled

„Kdo jsem, to ti přesně nepovím.“
Jedno je ovšem jasné, všichni se s tím budeme muset nějak vyrovnat. Benjamin je paličák a jde si umíněně za svým místem na světě, prostě život bere tak, jak se mu nabízí.
Jenže, co si budeme povídat, je to dozajista senzace, když někdo přijde na svět s, řekněme, již velmi vyvinutým stavem mysli a těla. Zvlášť, když se ukázalo, že žádný podobný případ ještě na světě zaznamenaný nebyl.
Každopádně, nakonec si na něj všichni nějak zvykli, emoce se zklidnily a život šel dál, tedy až do chvíle, kdy se jednoho dne Benjamin podíval do zrcadla a učinil překvapivý objev – možná ho jen klamal zrak, ale pak se ukázalo, že vůbec ne. Benjamin prostě začal odspívat!
A tak o další prekérní situaci v rodině Buttonových bylo postaráno.
„Z hloučku se ozval tlumený chechot …“
Benjaminovi a Buttonovým nebylo souzeno uniknout pokřikům … a i přesto nějak dokázal v životě být šťastným!
Pro mnohé čtenáře jde mj. i o notoricky známý příběh z filmového zpracovaní, já jsem prvně příběh viděla, jako film s Bradem Pittem, a teď jsem si díky ČV doplnila i knižní verzi příběhu o člověku, jehož život plyne obráceně – proti normálnímu běhu času, a který si tak hledá své místo na světě.
Panu Fitzgeraldovi se rozhodně povedlo zpracovat opravdu originální až kuriózní námět – přijetí jinakosti!
Jeho elegantní styl psaní se mi líbí, jeho vytříbený jazyk mi imponuje, jeho trochu ironický nadhled mě zajímá a jeho realistické vykreslení reakcí na neobvyklé mě vyloženě baví.
Jednoduché, přímé, výstižné a nadčasové zamyšlení se nad plynutím času, nad smrtelností, nad osamělostí a nad společenskými tabu je prostě … působivé.
Pan Fitzgerald (vlastně celá ztracená generace) patří mezi mé oblíbené a tenhle krátký příběh mi připomněl proč! Je totiž ve svém literárním projevu vtipný, umí si se slovy hrát, a přitom lehkým způsobem přinutí přemýšlet – třeba v tomto případě nad v podstatě univerzálními otázkami o lidské existenci, relativitě času nebo významu (hodnotě?) lidského života.
Bylo to … jak to jen říct?

„Před očima zmučeného pana Buttona vyvstal s drtivou jasností groteskní obraz …“