Cherry1824 komentáře u knih

Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Leigh Bardugo je v této době považována za jednu z nejlepších autorek YA fantasy. Vydala jsem se tedy na cestu do Grishaverse přesvědčit se, zda je to pravda, nebo jen velké bum okolo ničeho. Dopadlo to tak, že stále nevím.
Autorka (nevím, jak moc v tom hraje roli překlad) píše velice, ale velice čtivě. Sloh plyne, je to zábavné, umí psát i romantické scény i ty akční. Její příběh je vystavěn skvěle a začátek knihy je jeden z nejlepších, jaký jsem kdy četla. Většina autorů má s úvodem do příběhu problém, ale Bardugo to riskla a vyhrála. Vrása stínů a celkové napětí bylo úchvatné. S radostí jsem se vracela k mapě a tetelila se blahem, jak úžasný to byl nápad vytvořit něco jako Bezmoří.
Dalším pozitivem je pro mě zasazení do ruské kultury. Tato východní tvář je pro západní svět stále neokoukaná a pro mě to bylo obrovské plus.
Sympatické postavy v krásně vystavěném příběhu, který má své body a pravidla - autorsky dobře zvládnuto.
Griša byl skvělým nápadem. Líbí se mi jejich hierarchie a rozdělení. Opět se to vztahuje k ruské kultuře a - jsem nadšená! Scény, kdy plují po Vráse a grišáci tam stojí v tichu s vojáky připraveni bojovat. Famózní.
A teď ta negativa...
Nemohla jsem si pomoci, ale od poloviny jsem si říkala: "Kdybych byla její beta, rozhodně bych jí napsala, že to stagnuje." Příběh jako kostra funguje, bohužel ale nemá nic jiného co nabídnout. Je to klasická YA, kterou jsme četli už stokrát. A co mě tedy zarazilo, byl nedostatek děje. Když jsem knihu zaklapla, nemohla jsem se ubránit myšlence, že se tam vlastně... nic nestalo. Začátek byl slibný a opravdu jsem si ho užívala. Od Os Alty (či jak) jsem začínala trochu uvadat s pozorností a od útěku jsem už jela stylem: Šup, šup... dělejte.
Alina je klasická YA hrdinka. Neurazí, nenadchne. Nějak jsem ale doufala, obzvlášť po ohlasech k Bardugo, že bude vystavěna na větším základu než jen: Ach, Male. Ach, Temnyj (odmítám, prostě o-d-m-í-t-á-m ho skloňovat na Temnyje). Ach, jsem nic. Ach, jsem silná a neporazitelná, ale vlastně stále nic. Hrozně mi její charakter zaváněl k Mary Sue - i když se to autorka snažila zamaskovat různými detaily typu: nepěkná hrdinka (přesto se do ní všichni, ale všichni zamilují), nic neumí (přesto dokáže na konci něco, co ani hlavní záporák nečekal, protože... to prostě nemohlo takto dopadnout, že), nikdo ji nemá rád (proto ji doslova všichni obskakují), je děsně skromná (nadává na zbohatlý život šlechty, ale celou stranu řeší, proč si nevezme černou barvu - protože skromnost nade vše, že, Alino...) a nezapomeňme na její neoblomný charakter (ano, koukám na tebe, jelene). Bohužel je to pro mě klasická YA Mary Sue.
Ostatní charaktery se vcelku povedly. Temnyj - och, bože. Úžasný charakter. To, co s ním Bardugo provedla, bylo nejen nečekané, ale... och. Jsem opravdu nadšená.
Mal - nemastný, neslaný... Klasický trojúhelník, kde ale bohužel nefandím ani jedné straně. Bodíky za originalitu, hádám? Ostatní vedlejší postavy jako Zoja, Žeňa (či jak), Ivan dobré a zábavné.
Ruská kultura. Další kámen úrazu. Na jednu stranu patří k velkému plusu, na druhou stranu - ach. Kde jen začít? Ruská slovíčka prásklá doprostřed knihy - aby byl vidět ten ruský duch, že - nepřesnosti...
Konec. Nedokážu si pomoct, ale bylo to trochu stylem japonských drah. Rychle a fofrem jako blesk. Žádná výstavba v příběhu, nic. Řešení hlavního klimatu bylo - neuspokojivé? A pokud jsem si do té doby nemyslela o hrdince, že je Mary Sue, po konci rozhodně.

Podtrženo a sečteno. Leigh Bardugo je slibná spisovatelka a dle hodnocení Šesti vran je asi už více vypsaná. Rozhodně bych nelitovala, že bych knihu měla v poličce, o to víc mě tedy mrzí to hodnocení (když ještě vezmu, že některým knihám mnohem ale mnohem horší kvality jsem dala pět hvězd). Bohužel na to, jaký je kolem toho humbuk, jsem dostala obyčejnou YA, která je skvěle napsaná a vcelku s originálním zasazením, která ale bohužel víc nabídnout nemůže.

4 20.07.2023

Kavárna v Kodani je klasická romantická kniha, kde už v první kapitole víte, jak dopadne. Přesto Julie Caplin dokázala z této zajeté šablony doslova vytřískat vše až na dřeň. Možná je to jejími zkušenostmi, nebo umem psát tento typ knih, ale u Kavárny jsem neustále cítila čokoládu, kávová zrna, teplo praskajícího ohně, který mi zahřívá promrzlé tělo po procházce nádhernou Kodaní. Atmosféru umí paní Caplin nádherně popsat a v tomto směru je to pro mě klenot.
Vztah hlavní hrdinky a jejího protějšku je klasické hate to love (z "Je to pitomec" na "Miluji ho, když spí."). Já mám pro tento typ vztahu slabost, takže mě potěšilo, že příběh jde tímto směrem. Oba hrdinové jsou sympatičtí a byť mám většinou s hlavními hrdinkami problém, Kate je opravdu miláček.
Ostatní postavy se mi ze začátku dost pletly. Nepřišlo mi, že by byl na jejich charakter kladen nějaký důraz. V některých momentech mi dokonce přišlo, že jsou to spíš své vlastní karikatury, než charaktery.
Konec... Na můj vkus přeslazený a trochu na obláčku. Možná nejsem natolik naivní, nebo romantik, ale přišel mi trochu přitažený za vlasy. Nicméně finální dojem z knihy nezkazil.
Nejsem vyloženě milovníkem romantických příběhů (vadí mi tam častá klišé a neustálé opakování motivů), ale ani nejsem jeho odpůrce. Knihu jsem četla k podzimu, v uších odpočinkovou hudbu kavárny v dešti a po nocích s Kate procházela Kodaň. Už jenom kvůli popisu prostředí, vůně a úžasného jídla včetně zajímavostí ohledně kultury bych knihu doporučila všema deseti. Ráda se do Kodaně vrátím.

8 30.08.2022

Jsem asi výjimka, ale Dovolená mě bavila mnohem víc, než celý Deníček. Byla svěží a, ruku na srdce, na léto je naprosto ideální, zvlášť když k moři nejdete a trčíte doma.
Ano, Dominik opět ukázal svůj talent v přehánění... Souhlasím. Některé scény jsou na hranici mezi "COOOO?" a "Ach jo! On to fakt napsal." Někdy jsem byla rudá až na zadku, jak jsem se za hrdiny styděla. Na druhou stranu to vyvážil skvělý humor. Bavila jsem se. A to je u tohoto autora, dle mého, to nejpodstatnější.

3 19.06.2022

(SPOILER) První recenze, kterou píši se spoilery. Tato kniha ve mně však zanechala tak silné emoce, že se z nich prostě musím vypsat.
Ještě jsem snad u knihy nebrečela. Mlží se mi oči, takže ani nechci domýšlet, jak ta recenze bude vypadat.
Hned zkraje: tato kniha je klenot. Nejen, že je skvěle napsaná, ale utvrzuje mě v názoru, že i znovu použité témata se mohou zpracovat originálně. Příběh je silně inspirovaný Příběhem služebnice (já osobně tam vidím i Hunger Games).
Samotnou recenzi bych ráda rozdělila do pěti kapitol:

PODZIM: Upřímně, tato kapitola je nejlepší. Má největší spád. První půlka se odehrává v okrese a jediné slovo, které se mi vybaví je: znechucení. Ani Příběh služebnice ve mně nevyvolal takový odpor. Suverénně mohu tvrdit, že Prokletý rok předčil román Atwoodové na plné čáře. Pro mě je to důkaz, že i "opsaný" román může být lepší jak originál. Druhá půlka kapitoly se odehrává za plotem a je také nabitá emocemi. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Postavy jsou neuvěřitelně promyšlené. Téměř cítíte jejich přítomnost vedle sebe. V životě se mi to u knihy nestalo. Za tohle musím paní Liggettové sklonit neuvěřitelnou poklonu.
ZIMA: Tato kapitola byla o trochu slabší jak předchozí, co se týče děje. Nicméně přítomnost Rykera nám přidává nový pohled na příběh. Z čistého boje o přežití se nám rodí zakázaná láska, což jsem tedy vůbec neočekávala.
JARO: Jaro je nádherná kapitola. Plná lásky, naděje, smutku, síly a přátelství. Vše se k dobrému obrací a já jako čtenář kypěla nadšením.
LÉTO: Kapitola má celkem tempo, i když se v ní nic zásadního neděje ohledně přežití. Byla jsem překvapená Hansovou linkou. Vůbec jsem ji neočekávala. Docela šok. Líbilo se mi, jak nakonec dívky táhly za jeden provaz, jak se změnily a odhodlaly se pomoci dalšímu ročníku. Co se týče Rykera... to snad ani nemůžu komentovat. Doufám, že jsem nebyla jediná, která až do konce tajně doufala, že přežil. Celou tu dobu, jak jsem knihu dočítala, jsem autorku proklínala. Tohle bylo prostě a jednoduše kruté. To jsem ale ještě nevěděla, co mě čeká poté...
NÁVRAT: Tuhle kapitolu bych nejraději z knihy vyrvala. Kde začít?
Celou dobu jsem byla nadšená, jak autorka pracovala s tématem feminismu. Byl to boj, byla tam vášeň, síla, naděje. Když se Tierney zamilovala do Rykera - fandila jsem jim. Protože je to přesně to, v co věřím. Že se najdou páry, které se berou z lásky a vášně. Jejich vztah byl metaforou mé víry v lásku mezi dvěma lidmi.
To, že nakonec Tierney skončila s Michaelem, mě naštvalo. Protože se jedná o věc, proti které bojuji už odmalička. Lidé se už pomalu přestávají brát z lásky. Roli zde hraje sexuální touha, povinnosti, děti, smutek, strach, přátelství... Proto jsem byla NEUVĚŘITELNĚ zklamaná, že takhle příběh končil. Asi jsem byla naivní, ale doufala jsem v nějakou revoluci. Ta však nepřišla. Jediné, co nám autorka naservírovala, byla tichá naděje. Uznávám, že je to originální konec, nicméně pro mě je to hořkosladké rozloučení. Ano, pochopila jsem, co představuje její narozená dcera, ale prostě mi to přijde nějak neukončené.... Ano, pravděpodobně jednoho dne se to spraví (Podle snů je narozená dcera právě tou dívkou ze snů - což mě potěšilo i zklamalo zároveň. Celá kniha je vedena v tom, že magie neexistuje, a přesto je toto určité věštění budoucnosti.), ale to my nevíme a nikdy nezjistíme, což je opravdu frustrující.
Tajemství ohledně matky mě taktéž zaskočilo. Moc pěkně zpracované.
Těhotenství Tierney bylo jediné, co jsem v knize očekávala. Sama jsem se tomu smála, protože jsem si od jejich prvního styku v duchu říkala, že určitě s ním otěhotní. A buch, bylo to tady.
A ten konec... nepochopila jsem ho zprvu. Netušila jsem, jestli Tierney usnula, nebo zemřela. Až tady v recenzích jsem se dozvěděla, že druhá možnost byla ta správná. Což mě jistým způsobem mrzí i těší zároveň. Tierney jsem měla moc ráda. Upřímně je to jedna z nejlépe napsaných hrdinek, za které jsem měla kdy čest číst. Mrzí mě, že neodešla s Rykerem, že se neusadili, že ani jeden z nich neuvidí svoji dcerku vyrůstat...
Na druhou stranu doufám, že se aspoň po smrti setkají... (i když... jsem jediná, kterou zamrazila narážka na procházejícího Rykera v hábitu??? - další hořkosladký konec)
Neuvěřitelně kruté zakončení. Upřímně nevím, jestli mám autorce zatleskat, nebo jí vyškrábat oči.

Co se týče stylu psaní, jedná se o naprostou špičku. Perfektně napsané. Vůbec mi nevadila absence kapitol. Celistvý text mi přišel v tomto případě jako skvělý nápad. Využití květin jako způsob komunikace? Úžasný nápad.

Vůbec nevím, jak knihu ohodnotit. Za ten konec mám chuť nemilosrdně strhnout jednu hvězdu, protože tu de facto nedošlo k žádnému obratu. Všechno se dělo i před Prokletým rokem (matka byla uchvatitelka, dívky se scházely). Jedinou změnu jsem zachytila v táboře, kdy se dívky postaraly o další generaci (což je ale v kapitole Léto, ne Návrat).
Ale nikdy, NIKDY jsem z knihy nezažila takové emoce. Takže já (na rozdíl od autorky) nebudu krutá a dám plný počet.

V mých myšlenkách však Tierney a Ryker utekli a žili šťastně až do smrti... A to už mi nikdo nikdy nevezme...

6 30.04.2021

Poprvé, kdy jsem opravdu vnitřně bojovala s hodnocením.
Kniha se pohybuje na tenkém ledě a vrávorá mezi 1 a 5 hvězdičkami.

Začnu negativy. Kniha je napsaná strašně jednoduchým stylem, v tomto případě je to až do očí bijící. Možná tu budu na křížku s překladem, nevím, originál jsem nečetla.
Vztah Hardina a Tessy je neuvěřitelně toxický. Srovnám-li s filmem, kde Hardin vyšel jako dobrák (nebudu lhát, ve filmové verzi mi jeho charakter sedl mnohem více), knižní Hardin je pěkný parchant. Tess je naivní, ufňukaná a sexem absolutně nepolíbená prvačka na vysoké (nevidím nic špatného na tom, když je žena nepolíbená i např. ve 25, ale tvářit se, že děti nosí čáp, je už dle mého dost přes čáru - dělá to ze čtenáře pitomce).
Žánrově mi to spadá více do NA (vysoká, sex, vulgarity, stáže, společné bydlení), nicméně naivita Tessy nahrává spíše YA (i jeptišky jsou snad více obeznámeny ohledně intimních věcí). Nedokážu si však představit, že After padne do ruček třináctileté holčiny. Nejde tu jen o vulgaritu, sex (obsahem na stejné úrovni jako 50 Odstínů šedi - což je erotická literatura pro dospělé ženy!!!), život vysokoškoláků - nepřijde mi, že by to byla vhodná literatura pro mladé dívky. Navíc pokud se upnou na vztah Hardina a Tessy - je tu problém. Holky 20+ (samozřejmě i některé mladší) si už uvědomují, že jejich vztah je mírně řečeno problematický a toxický a hlavní zápletka je pěkná sviňárna (ve filmu zjemněno - proto bych mladým dívkám spíše doporučila filmové zpracování, které je takové milé teen romance).

Teď ale k pozitivním věcem. Knihu jsem otevřela s pocitem, že mě čekají hodiny utrpení, očistce a naprostého zhnusení. Věděla jsem, že se jedná o Wattpadovou tvorbu, a že se autorka inspirovala svojí fanfikcí ohledně 50SoG a skupiny, jejíž jméno nejsem schopna ani napsat (nicméně veřejně se omlouvám těm, kteří je poslouchají). Až se téměř stydím za to, že se mi kniha líbila. Nejen to. Zamilovala jsem si ji!
Už dlouho se mi nestalo, že bych čekala celý den na to, až si zase k večeru sednu ke knížce. A i přesto, že se jedná o plácání (Tessa šla nahoru, sedla si tam, napila se tohoto), tak jsem ráda, že je kniha tak obsáhlá. Nemohla jsem se odtrhnout.
Erotické knihy mám ráda, tudíž mi sex v knize nevadil. Naopak jsem se dokázala do hrdinky mnohem více vžít, poněvadž jsem v podobném věku jako ona (většina erotických knih má hrdinky 24+, zaměstnané ženy atd...). Navíc jsem se s Tessou dokázala sžít i v jiných aspektech. Až jsem byla překvapená, kolik toho máme společného.
Žádné mistrovské dílo to není. Řekla bych dokonce, že se jedná o těžký podprůměr. Ale kniha mi prostě přišla po chuti a sedla mi.

Proto je hodnocení takové hořkosladké. Dát 1 hvězdičku je pro mě neuvěřitelný podraz, poněvadž kniha mě opravdu bavila a užívala jsem si ji. 5 hvězdiček ale zase nevyhovuje, co se týče kvality. 3 hvězdičky mi jako průměr také nesednou.
Tentokrát jsem byla dost ovlivněna subjektivním pohledem. Ale hádám, že prostě některé knihy, byť jsou špatné, dokáží vyvolat silné emoce. A o to mi především jde.
After Polibek se stalo mojí srdcovkou, ke které se zase ráda vrátím. :)

2 20.04.2021

Četla jsem zatím pouze Božského bastarda, tudíž mi přišlo logické sáhnout hned po Božské mrše (zvláštní výraz), která na děj navazuje.
Sexu ubylo, což jsem byla zklamaná - pokud popcorno, tak jen v podání Bennetta a Chloe.
Ale vážně - vadilo mi to spíše z důvodu, že romantiku (erotiku, porno - to ať si každý vybere sám), nahradily vztahové problémy - Co a jak vyřešíme? Kdy se zase uvidíme?
Retrospektivní pohled byl zajímavý.
Konec byla slaďárna (i na mě). Ale stejně jsem se usmívala jak pitomec, takže asi netřeba kritizovat.

Když se knížce vyhnete, nic se nestane. Nečetla jsem pozdější díly, ale tuším, že Božská mrcha je takový prequel k ostatním dílům.
Autorky mám ráda, píšou stylem, který se mi líbí a dobře se mi čte, ale v této knize jsem měla pocit, že vaří z vody, aby něco na 160 stran napsaly.
Žádný posun ve vztahu není. Nic, co by změnilo děj, rozvířilo vody (neberu konec). Připadalo mi to napsané stejným způsobem jako bývají bonusové kapitoly.

3 12.04.2021

Opět sudý díl a opět bez tempa. Jak druhý, tak čtvrtý díl jsou spíše popisné, než dějové. Nicméně i přesto jsem se začetla.
Ano, opět je zde Gilbertova absence a opět mi to vadí. Anna sice píše svému milému dopisy, ale my víme, že to není ono.
Z celé série zatím jeden z nejslabších dílů (přitom paradoxně jeden z nejobsáhlejších).
Pokud však nejste závislí na Gilbertovi+Anně, ale pouze na Anně, začtete se rychle.

3 11.04.2021

Druhý díl (sudý - dle mé teorie méně záživná polovina série) se vrací do Avonlea za naši milovanou Annou. Příběh se opravdu zaměřuje na městečko a jeho obyvatele, z druhé části na Zelený dům a rodinu, která v něm žije.
Já beru Annu a Gilberta za jeden z nejlepších literárních párů, které kdy byly sepsány. Proto mi Gilbertova absence (párkrát se tam mihne) dost vadí. Ne, že by Anna příběh neutáhla, ale to, co na knize miluji nejvíc, je právě jejich vztah.
Nicméně do knihy jsem se nenutila, přesto však liché díly jsou mnohem lepší.

2 11.04.2021

Mojí teorií je, že tato série má slabé a silné díly, přičemž ty silné jsou vždycky liché. 3. díl Anny se vrací do starých kolejí.
Nebudu chodit kolem horké kaše a předstírat, že nejsem nadšená z návratu Gilberta. Druhý díl (Anna v Avonlea) byl právě kvůli Gilbertově absenci jemně nezáživný. To, co na sérii miluji, je právě jejich vztah, který se v tomto díle naprosto otevírá světu dokořán.
Stejně jako v prvním díle se i tady našla scéna, u které jsem brečela. Smrt jedné postavy mě opravdu silně zasáhla (i přesto, že nepatřila mezi hlavní postavy).
Moc krásně zpracovaný díl, který má opět tempo.

6 11.04.2021

Oddychové čtení z pohledu Čtyřky (aneb jednoho z nejlepších mužských hrdinů, kterého jsem měla čest poznat). Ihned po přečtení pár kapitol jsem pochopila, proč autorka prvně psala za Tobiase. Příběh je uvolněnější, pohodovější a má mnohem více šťávy (samozřejmě mi dochází, že příběhově by to nešlo skloubit). Po přečtení Aliance, kdy mi na jazyku zbyla hořká pachuť, byla tato kniha spásou a milou nostalgií.
Když knihu nebudete mít v knihovničce, asi se nic nestane. Ale pokud jste si zamilovali Čtyřku, tak jako já, nesmí vám tento kousek doma chybět.

4 11.04.2021

Bohužel jsem se nepřekousala až na konec celé série. Ale první díl jsem přečetla a líbil se mi. Není to vyloženě můj šálek kávy, nevím, co přesně mi na knize vadí. Ale to vůbec nevadí. Kniha je zpracována originálním způsobem.
YA je typická pro romantickou zápletku, která je zde vytvořena celkem s pevným základem, co se týče zvratů a příběhu samotného. Hlavní hrdina mi sice sympatický není (ten jeho bad boy styl mu prostě nevěřím), ale Clary je sympaťanda.
Jde vidět, že je příběh promyšlený a že nad ním Clarová strávila déle než jednu hodinu.
Obálky jsou povedené, za což palec nahoru.
Rozhodně stojí za přečtení (i třeba pouze první díl).

Nemám ráda tématiku upírů, tudíž tahle kniha byla trochu omyl. Kupodivu - docela příjemný omyl.
Hlavní hrdinka Rose je sympatická, vtipná, sarkastická mladá studentka, která si rozhodně nenechá nakopat zadek. Milá změna.
Jedná se o YA literaturu, což přineslo další wow efekt. Zájem hlavní hrdinky se obrátí na Dimitrije, který je nejméně o jednu dekádu starší. Tohle není zrovna typické, za což autorce smekám klobouk a rozhodně dvojici fandím. Jen do toho.
Upíří tématika je relativně dobře zpracována a stojí za přečtení i pro někoho, komu upíři pijí akorát krev.

10.04.2021

Objektivně dávám tři hvězdičky, subjektivně bych dala tak jednu. Knihu bych za normálních okolností nedočetla. Maturita mě však dokopala k finální stránce.
Stylem je však mnohem lépe zpracovaná než jeho pozdější tvorba, bez diskuze. Chápu tedy, proč je brána jako jedna z lepších Vieweghových knih.

2 10.04.2021

Jediná kniha, která mě od pana Viewegha dokázala zaujmout a místy i pobavit.
Velké plus patří za to, že do postavy Olivera si můžu dosadit nějakého atraktivního čtyřicátníka a ne pana Vašuta (který to zahrál dobře, bohužel absence vlasů mu přidala pár let navíc). Pak pomineme i povahové nedostatky.
Laura je celkem zajímavá, vyloženě ne můj typ (co se týče hlavní hrdinky), ale dá se s ní místy ztotožnit.
Jako většina jsem dříve viděla film a byla doživotně ovlivněna úžasným výkonem paní Stašové, jejíž nejlepší hlášky v knize chybí.

Ale proč ne. Kniha pobavila ("spořím s Liškou"), ale vyloženě z Olivera nevzdychám, tudíž pro mě nálepka román (ve smyslu romantiky) odpadá. Na oddych ale skvělé.

2 10.04.2021

Je mi to líto, pane Vieweghu, ale toto opravdu ne.
Asi jako většina české populace jsem po knize sáhla, až jsem viděla film. U nás doma Účastníci zájezdu patří na seznam letních filmů, tudíž jsem očekávala, že kniha bude ještě lepší!
Nebyla, byla ještě horší.
Chtěla jsem dát tři hvězdičky, ale pak jsem si vzpomněla na všechny scény, které mě nudily a hlavně na ten pocit zklamání, který jsem měla během čtení.
Jediné postavy, ke kterým si vytvoříte nějaký vztah, jsou Ignác a Oskar (Jolana má také své světlé momenty). Zbytek je charakterová směs a katastrofa.
Denisa s Irmou nic praktického do příběhu nedaly. Pan politik měl zajímavé scény až ke konci knihy. Pamela je katastrofa na druhou. K hlavnímu hrdinovi se nicméně hodí, tak mu ji přejme.
Což se dostáváme k největšímu průseru, bez pardonu. Hlavní hrdina není zpěvák, ale spisovatel. Proč ne. Není to nový Ryan Gosling, ale průměrný Čech, dle popisu žádný Delon. Tak vzhled není všechno, že ano? Problém je v tom, že on si to myslí. A nejen, že nechápe, jak je možné, že prsatá Pamela z něj neomdlívá, nechápe také, jak je možné, že kritici neocení jeho úchvatná díla. Říkáte si: jedna věta, to taková hrůza není (pravděpodobně si sám autor vzdychá nad kritikou a "nenápadně" ji dává do knihy). Jenže ono je to v KAŽDÉ kapitole, kde vypráví Max. A poněvadž je Max hlavním hrdinou, je toho dost.
Humor 0. Akce 0. Pohodová atmosféra 0. Sexuální problematika, která některé čtenáře pohoršila, mi zas tolik nevadí.

Další kniha, která mě utvrdila v tom, že pan Viewegh je mnohem lepší scénárista, než spisovatel.

3 10.04.2021

Já s touto knihou mám a budu mít problém. Pomineme-li styl psaní a faktické chyby (viz vtipy na triko Christiana, kolik má vlastně palců).
Hlavní hrdinka (jak ji pojmenoval jeden člověk na ČSFD - Ocelová Anička) je naivní, bez šmrncu a má tak slabý charakter, že by ji zmanipuloval i taťka Šmoula.
Hlavní hrdina je arogantní, majetnický, bohatý spratek, který si myslí, že je králem BDSM.
Když už jsme nakousli tuto tématiku, BDSM je dost kontroverzní téma a je mi líto, že ho E.L. James takhle zprznila. Nevím, jestli nad research strávila dvě nebo tři minuty, ale o tomto tématu si nezjistila prakticky nic. Nebudu rozpitvávat, co všechno pokazila, ale to co se mi dere na jazyk je zásadní pravidlo téhle sexuální praktiky: Oba partneři s tím musí souhlasit a vidět v tom rozkoš.
A tady je největší kámen úrazu. Vztah Anastasie a Christiana je od začátku toxický. Anička se všemu podvoluje, aby o Christiana nepřišla. Když přichází finální scéna, kdy už toho má plné zuby - soucítíte s ní? souhlasně kýváte hlavou? NE! Mlátíte hlavou o zeď a doufáte, že otřes mozku zmírní tu hrůzu, kterou z papíru nasáváte. Anastasie pravděpodobně čerpala ze stejných zdrojů jako autorka, a tudíž očekávala asi postel plnou růží a čokoládu Orion navrch.
Ale ve výsledku nebuďme na Aničku tvrdí. Christian je zde ten, kterého bych profackovala až do bezvědomí. Nesympatická postava, která má neustále potřebu dokazovat, jaký je to alfa-samec. Můžeme se nad ním smilovat, protože má tajné šrámy z minulosti. Ale i tak to neomlouvá chování, po které vám svrbí ruka.

Ale jelikož mám předsevzetí nekritizovat (což jsem právě udělala, já vím), tak musím uznat, že muselo být obtížné sepsat tolik textu, který je o ničem. Tleskám.

Pokud si budu chtít sáhnout po erotické literatuře, zvolím rozhodně jinou knihu (výrazy jako "vnitřní bohyně" mi zabíjí nervové buňky).

9 10.04.2021

S Aliancí mám problém. Nevím, jestli je chyba na mé straně v tom, že jsem viděla první film, a nebo je kniha prostě a jednoduše slabá.
Rothová změnila styl psaní, kdy se nyní díváme na příběh i z pohledu Tobiase. Bohužel je stylově nedokázala odlišit, tudíž se mi často stávalo, že jsem načala novou kapitolu a po stránce a půl zjistila, že čtu za úplně jinou postavu. Nemám problém s tím, když autorka změní styl psaní, ale musí mít um ho ovládnout. Rothové se to nepovedlo, bohužel.
Ovlivněna filmem jsem očekávala dystopickou budoucnost plnou androidů a počítačů, které se stávají pouze ze skla, na které ťukáte. V knize je svět za plotem představen jako současná éra. Dle popisu mi přišlo, že i Chicago je na vyšší technologické úrovni než svět venku, což z logického hlediska nedává smysl.
Moje oblíbená Tris se po zmatené Rezistenci vrací zpátky do svých kolejí. Juchů! Čtyřka se naopak propadá dolů. Nevím, jestli je to tím, že za něj čteme a poprvé mu vidíme do hlavy, nebo prostě má tak opravdu blbě napsanou linku...
Co mě však vytáčí a Rothové to NIKDY neodpustím - je konec. Chápu, když se autor vydá tímto drastickým směrem, ovšem jenom tehdy, pokud to má smysl. Pak můžu dupat, vztekat se, ale vím, že to muselo tak být. V Alianci však cítím, že to bylo pouze na efekt, aby si čtenář poplakal a ve výsledku zařval WOW! Účel to splnilo. Řvala jsem a taky jsem zařvala, ale wow to bohužel nebylo.

Knihu už pravděpodobně asi znovu neotevřu. Konec, který mě naštval a nezáživný příběh mě od toho bohužel odrazují. Ten úžasný pocit, který jsem měla (a mám vždy) po dočtení Divergence, tady chybí.

4 10.04.2021

Rezistence pokračuje v podobném tempu jako její předchůdkyně. Je napínavá, akční a plná zvratů. Oproti filmu obsahuje o dost více scén - takže rozhodně plus a důvod, proč po knize sáhnout.
Nemůžu se však ubránit dojmu, že autorka vaří z vody. Některé body z Divergence převrátila s tím, že "takhle to nebylo, mělo to tak jen vypadat". Bez spoilerů je těžké blíže objasnit, ale stručně řečeno: scény, které jsem v Divergenci považovala za zdařilé a do děje důležité, jsou nyní převráceny stylem, který mi prostě a jednoduše nevyhovuje (e.g. matka Tris a její úkol).
Co se týče postav, přibude nám pár nových hrdinů, kteří mi jsou opravdu sympatičtí. Staří hrdinové jsou zajetí ve známých kolejích. Čtyřka je jako vždy sympaťák a klaďas. Kde je tedy problém? V hlavní hrdince. Tris byla v Divergenci postava, které jste fandili, prožívali s ní vzrušení i dobrodružství. V Rezistenci ji máte chuť akorát proplesknout. Rothová se pustila do detailního popisu mysli dívky, ve které se perou nejrůznější emoce včetně dost hlasitého svědomí. Částečně je na této psychologii vystavěn příběh, bohužel to způsobilo, že se mi hrdinka zprotivila a bylo těžší se do knihy začíst.

Nicméně kniha jako celek funguje. Jedná se o důstojné pokračování prvního dílu, ale o stejné kvalitě rozhodně nemůžeme mluvit.

3 10.04.2021

Divergence byla jedna z knih, která mě vrátila zpátky ke čtení. A za to jí budu do konce života vděčná, i kdyby obsahovala tisíc faktických chyb. To na úvod.
I přesto, jak je obsáhlá (vezmu-li v potaz ostatní dystopické YA), nenašla jsem jediný bod, kde by autorka vařila z vody. Postavy byly uvěřitelné a většinou i velice sympatické. Tris mi jako hlavní hrdinka sedla (až na pár výjimek), Čtyřka se rovnou posunul na čestnou příčku mezi "5 Best Male Character". Za to klobouk dolů. Záporné postavy nejsou vyloženě pravé zlo, tudíž se v některých případech můžeme s nimi i ztotožnit. Také palec nahoru.
Kniha měla spád, byla napínavá a nenudila.
Zpětně po několikátém pročtení už nicméně začínám vidět menší detaily, které mi nedají spát. Jsem snad jediná, kdo se neustále vyptává na tyto otázky???
Kdo řídí vlaky? Kdo staví budovy? Proč strážné ve městě dělají mladí dospělí, které společnost bere doslova jako blázny? Proč se vybírá frakce v 16 - není logické tuto hranici nastavit na 18, kdy už je člověk dospělý (když ne duševně, tak minimálně společensky)?
Ale ve výsledku proč ne. Tyto otázky nezkazí výsledný požitek z knihy.

Pokud někdo chce začít s YA literaturou, rozhodně doporučuji sáhnout po Divergenci.

5 10.04.2021

Jako zažraný YA čtenář jsem kdysi sáhla i po Legendě. Po dočtení mi v hlavě nezbylo nic, co bych si z knihy zapamatovala. Nevím, jestli to bylo postavami, nebo příběhem, ale nic mě na knize nezaujalo, abych po ní sáhla podruhé a změnila názor.
Bohužel se Legenda ztratila v mnoha dalších dystopických YA románech.

10.04.2021