cathyblack komentáře u knih

Kniha se mi stala pomocníkem, když jsem smolila svou ročnikovou práci na téma: Film, distribuce-produkce. Jsem Brianovi vděčná za pomoc. Krásné fotografie a několik zajímavých informací, které ani puntičkář Jacskon nedal do bonusových materiálů svých rozšířených verzí, dělá z knihy příjemné - jednodušší - počteníčko při chladném večeru u krbu, kdy se vám nechce do ničehoš složitějšího.

7 23.04.2012

Druhý díl jsem snad přečetla ještě rychleji než ten první. Ne proto, že by byl lepší, ale protože jsem toužila vědět, jak to s Kantniss vlastně dopadne. Držím tý holce všechny svoje palce!

7 10.04.2012

Po přečtení Měsíčních zahrad jsem měla pocit, že už tak nějak vím, do čeho vstupuju. Nemohla jsem se více mýlit! Odešla jsem z Domu mrtvých lehce otupělá a stále se tak nějak nedokážu vzpamatovat.

Dům mrtvých je vcelku temným putováním kontinentem zmítaným válkou. Nemazlí se s Vámi. Stejně jako v Měsíčních zahradách vás Erikson hodí do víru děje a vy si musíte pevný základ pro "stání" najít samy. Poznáváte spoustu nových hrdinů a né ke všem chováte sympatie, k většině bohužel ano. A když říkám bohužel, říkám to proto, že po přečtení knihy vám nebude moc dobře.

Ukazuje mnohé co s sebou temná doba může přinést - náboženský fanatismus, zkázu, válku, strach, odvahu, smrt.

Erikson píše čtivě, strhující popisy, akce střídají krásné popisy všeho možného, temného i hezkého. Dechberoucí popisy bitev jsou jedním z velkých plusů knihy, díky kterým jsem knihu přečetla daleko rychleji než první díl.

Psí řetěz Vás prostě a doslova umlátí svou hmatatelnou tíhou. Stačí trocha trpělivosti - jakmile se zorientujete v ději a postavách, přilnou vám k srdci a vy se zatnutými zuby sledujete jejich osudy.

Jsou knihy, které přečtete a vrátíte do knihovny a vzpomenete si maximálně při utírání prachu. A pak jsou knihy, které se Vás zvláštně dotknou a vy ten dotek cítíte i po týdnech od přečtení. S nepříjemných šťouchnutím v žaludku si pak uvědomíte, že milujete a nenávidíte zároveň.

Těším se na další díl.
Ale bojím. Bojím se o svou duši.

Dávám čtyři z opatrnosti. Protože další díl bych už neměla kam posunout :-)

Za mě stále takový ten lepší thriller na přethrillerovaným trhu. Jeffery pro mne byl vždycky (a bude) zárukou dobrého čtiva. Možná již ze zvyku, těch 20 let si po jeho boku neodpářu.

V této knize se dozvíme lecos o zámečnictví - a hrozbách sociálních sítí. Lincoln i Amélie (i ti ostatní) po letech potěšili svým návratem, o zvraty nebylo nouze a příběh měl hlavu a patu. Za mě klasicky dobrý Deaver.

Ale bylo už líp!

6 28.05.2023

Bravo! Konečně nějaká česká fantasy, která mne překvapila a zazdila mezi stránky svou hutností. Do toho jděte!

Číst Třetí ucho pro mne bylo docela překvapivě příjemné, přestože jsem se do Polovičního krále nemohla začíst, nedokázala se do příběhu dostat. Byla jsem nucena sáhnout po audioknize, to jen na okraj Nakonec mě i ten poslech, hlavně finále prvního dílu, rozdupal na maděru.

Třetí ucho jsem však hltala a užívala si všechno, co nabídlo. Od pěkných souvětí a povedených popisů až k postavám, ke kterým si čtenář během čtení prostě tvořil jakési pouto. I k těm, které nejsou zrovna na první pohled kladnými hrdiny. Proměna charakteru jedné z postav mi udělala radost, i když byla lehce předvídatelná. Ale já si tu proměnu sama přála. Nakonec to autor vyšvihl ještě o stupínek výše doslova božím epilogem. Svět byl vystavený dobře, jeho zákony fungovaly jak měly. Žádné zaškobrtnutí. Naopak, jsem strašně nalákaná na další díly a klidně si těch několik let počkám. Tohodle je trošku pro Česko škoda, chtělo by to překlad a někam za hranice.
Na druhou stranu, může to být jen naše a nikoho jiného. Takový ptačí národní poklad, co místo aby bořil mosty, tak je staví?



Doufám, že se pan Hamouz brzy vyšvihne mezi více zmiňované, oceňované autory a Ptačí srdce získá více fanoušků.

6 30.01.2023

Měsíční zahrady byly dlouho v mém seznamu TBR. Chvílema jsem si říkala, co na tom tolik lidí vidí. Jenže pak jsem se dostala za druhou půlku a onen prazvláštní svět za mě dostal šťávu poznání. Jde o úvodní knihu do světoznámé série, představení skvěle vybudovaného světa, který funguje. K postavám jsem si zatím ten vztah nevytvořila, ale zaujaly mě. O bizardní situace v knize nebyla nouze. Přesto ve finále vážně tak nějak všechno začne dávat smysl a začne Vás zajímat, co dál. Kniha asi není pro každého, ale ti, co si k ní cestu najdou - asi litovat nebudou. Čeká nás dobrodružná cesta a zlí jazykové tvrdí, že Erikson je zmrd, který nám ještě ukáže. Těším se na to, ale nemám odvahu do tohoto světa vkročit ihned po dočtení. Počkám si až Planeta9 vyleze s druhým dílem nádherně zpracovaného vydání. To první se povedlo - kniha je nádherňajs.

6 13.08.2022

Kniha byla velmi dobrá. Inspirováno H. CH. Andersonem. Ale stále si myslím, že první díl této série je nejlepší. Přečteno za dva dny, protože se to doslova čte samo. Odsýpá to, děj se nikde nezastaví, naopak, motivuje k dalšímu čtení. Fajnová jednohubka.

6 13.08.2022

V téhle živočišné knize narazíte na spoustu uvěřitelných postav, žádní hrdinové tipu: Zvládnu to levou zadní. Lidi, co se snaží najít způsob, jak nejlépe využít svůj um k tomu, aby přežili nešťastné okolnosti. Někdy působí jako zlí parchanti, jindy se ukáže, že jsou pro ostatní tím nejlepším člověkem vůbec. Záleží na úhlu pohledu a toho se vám dostane hned z několika stran. Někdy působí jako největší zbaběleci, vzápětí však překvapí neoblomným odhodláním a odvahou. Dokud se nedostaví odkudsi stopka. A jako čtenář si prostě chvíli svého oblíbeného hrdiny neužijete. Oni si vlastně ani nemůžou kolikrát dovolit jednat jinak. Život jim nachystal cestu a navzdory všem vyhraným vnitřním bitvám prostě nejde změnit směr. Možná Vám ji nenachystal uplně sám život, nýbrž někdo, komu jste celou dobu věřili. Třetí kniha Prvního zákona byla hra s mnoha výbornými herci, záludným scénaristou a finální zakončení bylo prostě epický. Ale ne takovým způsobem, jaký u fantasy očekáváte. Abercrombieho styl psaní je drsný, pro humor, ani sprosté slovo nejde daleko, je však nesmírně čtivý a podmaní si Vaši temnou stránku. Knižní sérii doporučuji všem, co se vyžívají v postavách, bohužel mi jich spousta po dočtení chybí. Vlastně mi ani nepříjde, že jsem četla fantasy. Toho “magického” tam bylo jen drobet a zbytek byl čistý naturalismus. Během těch tří knih čtených za sebou, jsem si k postavám vytvořila prazvláštní pouto. Obzvláště pak u postavy Glokty, Jezala a Westa. Možná je všechno ale jen snůška lží a kniha se mi vůbec nelíbila. Kdo ví, jestli na vás nezkouším nějakou fintu.

6 16.06.2021

Tak jsem po klasicky předvánočně narocnem tydnu, kdy jediné moje prijemne chvile predstavovaly momenty s cajem a touhle knihou, pokorila jeden z nejlepsich prequellu vubec, Dracul. Jak se mi #jdbarker nelibil ve Ctvrte opici, v Dracul(ovi) jsem si jeho zpusob psani totalne zamilovala. Dosud nezverejneny pribeh spisovatele Brama Stokera nebo smyslené hratky s osudem spisovatelské legendy jmenem #Bramstoker? Bylo to paradne napsane, ctive, tajemne, temne, totalne svazujici. Všechno okorenene jiz napsanym svetoznamym pribehem Draculy. Pres 500 stranek paradni temne cetby! #dacrestoker primy potomek Brama si zaslouzi zubatou pusu.

6 20.02.2021

Fakt hustý. To si přečtěte. Neodtrhla jsem se od toho dokud jsem to nepřečetla.

6 06.04.2020

Jeffery, achjo. Tesim se na Posledni hodinu rok. Ty mi misto majstrstiku naservirujes prumernost. Zvratu, na ktere jsem od tebe zvykla, jsem se nedockala. Kniha lakala obalkou, vrazdicim monstrem a nadeji, ze se neodtrhnu od pismenek. 12. Listopadu jsem si te koupila a pysna prinesla domu. 25. Prosince jsem te teprve dorazila. To mluvi za vse. Ikdyz je fakt, ze poslednich 200 stranek jsem dorazila behem jednoho dne.

6 26.12.2017

Takze prvni kniha od Murakamiho. Mozna chyba, mozna dobre zvoleno. Ponevadz jsem se nejdrive seznamila se spisovatelem a po te s jeho nejakou knihou. Za me je to velice zajimavy popis toho, jak se z kavarnika spisovatel bestselleru stal a semtam clovek zavadi o nejakou radu, ci zajimavost. Cetla jsem ji hrozne dlouho. Ale ne proto, ze by byla spatna, nybrz proti, ze jsem s ni nechtela jen tak skoncit.

6 30.10.2017

Kniha nebyla rozhodne nejlepsi, kterou jsem kdy cetla. Byla vcelku dobra, mam vsak pocit, ze nebyla natolik dobra, aby ziskala tolik publicity, o Pulitzerce nemluve. Nicmene, byla psana krasnym jazykem. Vety byly lahodne znejici a kratke kapitoly dodavaly pribehu tempo, ktere jinak postradal.
Cetla jsem ji na muj vkus dost dlouho na to, abych mohla premyslet o tom, co dneska internet s publicitou knihy dokaze udelat. Byla mi naservirovana mnozstvi internetovych doporuceni, instagramem pocinaje, knihkupcimi kritiky, chvaly a fotografiemi konce, radoby blogy a to jen za ucelem prodat. Dneska je cist knihu velice in. Dneska je dobry kseft prodavat, co je in. JSKN jsou in. Tim knihu nehanim, naopak se ji klanim. Je vazne dobra. Ale reklam moc nedbejte.

6 09.05.2016

Teda ten Bukowski mi dal. Četla jsem ho ve vaně, v posteli, při jídle. Při četování s kamarády na ICQ. Prostě jsem ho nedala ruky, dokud nezmlkl. Bylo to výborné, zábavné a svým způsobem i morálku kazící čtení. Hold, co čekat od Bohéma...

6 17.05.2012

Alchymista je zvláštní kniha...možná tím je tak zajímavá a mnozí z nás ji nechápají, ale přesto se jim líbí. Co tím chtěl vlastně autor říci? Já vlastně nevím. Nečetla se dlouho, nýbrž krátce: nebyla to nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla, ani jedna z těch lepších. Možná je to jen tou atypičností, že ji lidé tolik milují. Mě přišla divná, já divné ráda. Někdy je toho i na mě dost. Coelho je vůbec podivín.

6 26.04.2012

Tuto knihu doporučuji všem milovníkům Egyptské historie. Poutavým způsobem, jsou zde zachyceny nejdůležitější příběhy dějin archeologie této země, čili egyptologie. Od raných krůčků, přes Champoliona, Belzoniho až po Tutanchamonovu hrobku. Na základě této knihy byl vypracován i seriál televizní stanice BBC.

6 23.04.2012

Dvě věci, které bych chtěla zmínit hned na začátku:

1. Soundtrack ke knize mne velmi bavil. Doprovázel mne celou knihou a pomohl k silnějšímu prožitku.
2. Jazyk - kniha byla skvěle napsaná a některé obraty (navzdory tématu) hezky pohladily. Takový drsný poetismus.

Rozpadající se předměstí Clevelandu, krachující továrny a rozbitá rodinná pouta, bortící se sny mladých, dívky měnící se v podivná monstra... Vše popsáno jazykem lehkým jako obláček.

Můj oblíbený autor (jeden z nejoblíbenějších) Cormac McCarthy by možná obraz tamní společnosti nepopsal lépe. No možná ano, ale Gwendolyn mi v mnohem připomínala to, proč mám jeho knihy ráda. Ta surová beznaděj hlavní hrdinky ve snaze Rezavým pannám pomoci. Ten hutně atmosférický obraz rozpadající se společnosti a chátrajícího města, které se pomalu mění v město duchů se mi velmi zamlouval.

Stránky knihy nemají šanci zreznout, né protože jsou z papíru, ale proto že vás Gwendolyn nutí otáčet stránku za stránkou tak rychle, že knihu přelouskáte za jeden večer.

Nemodlete se za Rezavé panny, dejte této pětici rezavějících dívek šanci žít.

5 20.02.2024

Kolu času jsem dlouho odolávala. V duchu jsem ale všechna ta léta záviděla všem, kteří se tím čtrnáctidílným epickým eposem prokousávají. A milují to. Bála jsem se toho, že nebudu jednou z těch vyvolených. Že mě Kolo času odmítne (třeba jako Mistborn).

Když se konečně na české pulty dostalo nové vydání od Laseru (díky!), okamžitě jsem po něm hmátla, byť jsem ho číst nechtěla, dokud nebudou na světě alespoň čtyři knihy a příslib dalších (kterému můžu věřit).

První kolo času neskutečně pohladilo starou duši fantasty, který si liboval v devadesátkových fantasy věcech celou střední školu. Dobrodružné výpravy, pečlivě budované světy a několik hrdinů, kteří mají do vínku změnu světa. Klasický boj dobra proti zlu. Žluté stránky pomačkaných paperbacků. To bylo moje. A miluji to vlastně stále. Ta kombinace klišé, která vygraduje v epický ale nijak překvapivý závěr mi vlastně udělala strašně dobře. (Na duši i těle, protože s tou cihličkou jsem si zaposilovala v různých polohách).

Co se týče Jordonovi vytýkané popisnosti - já byla opět potěšena. Miluju, když autor slovy dotvoří vaši představivost k obrazu svému. Navíc si myslím, že Jordon velmi dobře píše. Jeho styl tedy přesně odpovídá tomu, co já miluju a o co já nazývám kurňa talentem. Knihu jsem četla vcelku svižně, bez zádrhelů či chvil nudy. Naopak. Je pravda, že jsem místy zpomalila - protože si nějaké části bylo zapotřebí patřičně užít.

Kolo času zajelo svou cestu v Tolkienovských kolejích, což jsem jako velký fanda Pána prstenů cítila skoro z každé kapitoly. Pravdou je, že právě proto mi bylo velmi příjemné tuhle knihu číst a užívat si její nádherný sloh, barvy nově poznaného světa, temnotu, která k hlavním hrdinům promlouvala (nejen) ve snech. Bylo úžasné vstoupit do nového světa a nechat se unášet na slovech dál do příběhu, postupně objevovat a nechat v sobě něco růst. Zvědavost, touhu, hlad - po odpovědích, po dalších stránkách, po dalších slovech, po příběhu.

Tolkienem inspirované koleje se postupně rozšiřovaly a vzdalovaly se tak, že Oko světa nakonec získalo svou vlastní cestu, za což jsem neskutečně vděčná. Těším se až si ji vyšlapu. Mám totiž pocit, že se přede mnou rozprostírá nepoznaný, nádherný magický svět plný vlastních zákonů. Ano, kniha měla pár mušek, které, v rámci nostalgického návratu ke staré dobré epické fantasy, tak jak jsem ji poznala, nebyl problém odehnat. Oko světa je skoro stejně tak staré jako já. Není na něj proto spravedlivé pohlížet okem moderního čtenáře, který si žádá trošku více (nebo naopak méně).

Kolo času mne překvapilo svou kajícností, sic jde o obří kolos - stále působí velmi poctivě a klasicky. Jestli pro mne Oko světa něco v tuhle chvíli znamená - tak je pomyslnou branou do něčeho komplexního a v dnešní době (pro mne) tak svěžího, že tomu prostě chci propadnout.

Proroctví se vyplnilo. Kolo času vyhrálo.
Nostalgických pět, i když bych se klaněla spíš ke čtyřem.

5 11.12.2023

Myslím si, že tenhle díl byl rozhodně nejlepší z celé série. Colter nabral zběsilý tempo hned na začátku a nezastavil se skoro do poslední kapitoly. Ano, Colter je v tomhle díle výbornej a ano Deaver pořád umí.

5 28.10.2023

Tato vizuálem krásná kniha se zabývá jak vznikem Númenoru, tak i jeho neslavným koncem. Vesměs vycucává ze všeho již někde napsaného (Nature of ME, Pán prstenů, Silmarillion, Nedokončené příběhy) a znalci Tolkienova díla může udělat radost leda tím, že jsou všechny tyto informace v jedné knize pospolu - prokládané nádhernými ilustracemi Alana Leeho.

Pád Númenoru tedy nepřinesl nic moc nového, já si převážně užila kousky z Nature of ME - popisy o přírodě, zvířatech, žití Númenorejců coby párů, manželů, rodičů. Nemám totiž přečteno. (Tolkienova angličtina je pro mne velkou překážkou).

A samozřejmě bylo opět vzrušující číst vše o Sauronovi, jeho prohnanosti a prstenech, protože opakování není nikdy na škodu. A je vždý obohacující. Obzvlášť u Tolkiena.

Dík za český překlad.

5 13.09.2023