Spisovatel jako povolání

Moc se mi líbilo, jak celou knihou prochází linka komplementace racionality + tvrdé dřiny a štěstí/náhody. Na jednu stranu Murakami tvrdí, že disciplína stojí za většinou jeho úspěchu (spíš než talent) a na druhou stranu většinu přelomových okamžiků, které pro něj lze vnímat jako nejzlomovější, přisuzuje štěstěně. Také mě zaujal důraz, který klade na propojení těla a mysli jako jednoho celku, když mluví o psaní. Zajímavá byla také kapitola o kritickém pohledu na vzdělání a jeho (ne)zbytnosti pro to aby člověk dobře psal, kdy podle něj dobrý spisovatel není primárně umělec ale hlavně svobodný člověk.

Četla jsem jako spisovatelka, zvědavá, jak to má on.
Jedná se v podstatě o soubor esejů, což mi nijak nevadilo.
Líbilo se mi získávat střípky příběhů z jeho života.
Styl byl na mě dost střízlivý, takový vědecký, a právě kvůli tomu nečtu jeho romány. Tato kniha mi ale dala vše, co jsem od ní čekala.

Tak trochu jiný Murakami. Murakami, který si pouští čtenáře blíže k tělu, alespoň v oblasti psaní. Je to pro něj netypické, osobní život většinou nechává stranou a na rozhovory a vystupování na veřejnosti ho moc neužije. Jsem proto velmi ráda, že alespoň touto formou poodkryl tajemství svého světa. Kapitoly se dají číst i bez návaznosti jedné na druhou, což člověku umožňuje se k některým pasážím vrátit. Kniha nabízí nejen vhled do autorova stylu a systému psaní, ale také poodhaluje některé jeho osobní zážitky, zkušenosti a názory. Rozhodně zajímavé čtení!

Moje druhá kniha od Murakamiho. Ta první, sbírka povídek "Po otřesech", mě příliš nenadchla, tak jsem si říkala, že že asi i tuto knížku rychle přečtu a poputuje do nějakého dobročinného bazaru.

Nu, nakonec to dopadlo tak, že jsem četla pomalu, vychutnávala si každé slovo, porovnávala svoje pocity a zkušenosti ze psaní s Murakamim (ne, fakt nejsem spisovatelka, ale nejenom spisovatelé píší :-)) – a knihu jsem si nechala. Působila na mě totiž o mnoho víc motivačně, než chytře se tvářící příručky (ne že bych jich až tolik přečetla! :-)) a počítám, že se k ní ještě někdy vrátím.

Co mě překvapilo? Murakamiho skromnost – nic ze sebe nedělá, prezentuje se jako obyčejný člověk. Hodně se mně líbily úvahy o japonském školství, vzdělanosti, hospodářství i společnosti celkově a propojení toho všeho mj. i s jadernou havárií ve Fukušimě. Věci zdánlivě nesouvisející – jenže leckdy to tak není, spíše se ukazuje neschopnost většiny lidí, především politiků, přemýšlet v souvislostech.

Snad se mně zalíbí i další knihy od Murakamiho, které mám ještě v pořadí mezi knihami, které se chystám číst :-).

Knihu jsem si náramně užil!
Jelikož je Murakami docela známý za to, že na veřejnosti moc nevystupuje a své osobní názory nedává moc najevo (aspoň teda ne na internetu!) a proto jsem se velmi těšil, až se k této knize "dohrabu".
Nebyl jsem zklamán! Z části autobiografie a z druhé části sbírka esejí, které vycházely - a to vám už neřeknu! To je v knize také psáno :)
Jakožto dlouhodobý čtenář Murakamiho děl jsem si tuto knihu vřele užil!
A také ji vřele doporučuji. :)

Murakami je prostě moje krevní skupina, takže i tato kniha mi ho přibližuje jako zajímavého člověka, který zajímavě píše. I když se spisovatelem stát nechci, a (jak sám autor píše) kniha možná ani není tím správným návodem, přesto mě čtení bavilo a možná i o něco obohatilo. Zajímavý je doslov Michala Jareše, který se na Murakamiho dívá dost odlišně. 75%, 20. 8. 2024.

“Je to samotářská práce. Což je odpudivě klišovitý výraz, jenomže psaní- a zvláště psaní románů- je skutečně činnost velice samotářská. Občas mám pocit, jako bych seděl úplně sám na dně hlubokánské studně. Nikdo mi nepomůže, nikdo mě nepoplácá po rameni, že jsem dnes dobře pracoval. Stává se /pochopitelně v optimálním případě, / že někdo pochválí dílo, které je výsledkem té práce. Samotný proces psaní ovšem lidé z zvlášť neocení. To už je břímě, které spisovatel musí osaměle a mlčky nést “s.121

Četla jsem jako spisovatelka zvědavá na to, jak to dělá někdo jiný. Pár zajímavých názorů a tipů tam zaznělo, ale jde spíš o memoáry a eseje.
Na druhou stranu se mi líbí, jak je Murakami prostě svůj a nebojí se si to přiznat.

Murakamiho velmi rád čtu, tak jsem se pustil i dočtení této zajímavé knihy, kde nám autor odkrývá svůj přístup ke psaní. Kniha mě bavila a všem jeho čtenářům mohu knihu doporučit.

Velmi zajímavé čtení.

(SPOILER) Tvůrčí psaní ovládá i umělá inteligence, umí novelu, reportáž atd., ale nahradit skvělého autora, který probudí synapse a taktovkou promění chaos v radost z nezapomenutelné hrdé seberealizaci každé buňky při společné chvále celku. Talent má schopnost obdarovávat, dokáže spojovat, přenášet informace k vytváření postupných, harmonických změn ve prospěch všech... Boj se vědomě odehrává uvnitř každého a pak sladěný orchestr vnímá každá buňka ...
Tiše se necháváme unášet na vlně autorova talentu...
Ochutnávka: 57 viz citáty.
Chápu, že nelze odkrýt jednoduše všechna tajemství dirigenta.
Kuchařka a kulinářský div..., a proč si nepřečíst recept?

Začínající spisovatelé si možná pokusí vzít něco z jeho rad, ale je to příslušník národnosti tak odlišné od naší, že víc jak polovina z toho u nás nemusí fungovat. Možná si chtěl psaním jen urovnat myšlenky a nepřímo odpovědět svým kritikům :).

Kniha rozhodně zaujala. Chvílemi to sice vypadalo, jako by Murakami měl jakési nutkání psát své ospravedlnění, proč se odchýlil od japonské literatury a některá díla napsal v Evropě, ale to nijak nezkazilo celkový dojem a naopak ho posílilo.

Sbírka esejů na téma spisovatelství. Trocha memoárů, trocha bohorovných názorů na literární ceny, trocha hraběcích rad, jak dobře psát a uživit se tím.
Jen pro nejvěrnější fandy.

Tohle je první kniha od Murakamiho, kterou jsem kdy četla. Předtím jsem ani nevěděla, co přesně píše. Tuhle knihu jsem si vybrala jen ze dvou důvodů. Jednak kvůli Čtenářské výzvě a jednak kvůli jeho názvu. Říkala jsem si, že jakožto spisovatelce se mi tato kniha může hodit.
Některé kapitoly se mi líbily víc, jiné méně. V knize je i pár zajímavých a užitečných informací. Zaujalo mě, že Murakami píše vždycky jen jednu věc současně. Ne jak já rozepsaných deset knih a několik povídek k tomu... :D
Doteď jsem znala Murakamiho jen jménem a vůbec nic o něm nevěděla. Ale díky této knize jsem se s ním myslím seznámila dostatečně :) Dokonce se tam občas zmiňuje i o svých dřívějších knihách, takže teď jsou mi trochu známy také ony. Nicméně Murakami nikdy nebyl autor, který by mě lákal číst, a tahle kniha mě příliš nepřesvědčila, abych si od něj přečetla ještě něco jiného, přestože jiné jeho knihy jsou určitě záživnější a čtivější :) Nečetlo se to zrovna snadno, ale docela mě pobavil druhý doslov.

Murakamiho knihy mám velmi ráda. A jak sám píše v této sbírce esejí, není příliš společensky aktivní a nelze o jeho způsobu práce získat příliš mnoho informací. Proto jsem s radostí sáhla po této sbírce, ve které se otevírá čtenářům a dává nahlédnout do svého života i metodám, které využívá při své tvorbě. Kniha byla velmi příjemná, žádný jeho pohled na různá témata mi nebyl cizí. Což je asi i důvod, proč mám jeho knihy tak ráda, i když nedokážu definovat pravý důvod.

Murakami nás nechává nahlédnout pod pokličku svého spisovatelského umění. V knize píše o tom, proč je pro spisovatele důležité číst, jak je pro něj osobně nezbytná fyzická kondice a denní rutina. Že mnohokrát přepisuje to, co napsal. Uvádí, jak rozepisuje postavy, děj a zápletku. Co si myslí o literárních cenách a o školní docházce. Proč odjel z Japonska do Ameriky a jaké spisovatele on sám čte. Pro mě určitě zajímavá knížka - už jen to, kolik desetiletí se udržuje v literárním světě je prostě obdivuhodné :-) Na této knize mě zklamal doslov literárního kritika, který v podstatě Murakamiho shazuje - ten bych vystřihla úplně.

Já vlastně ani nevím, nejsem Murakamiho čtenář, chtěla jsem si přečíst něco o spisovatelství a výsledkem je zklamání.
Já nemám velký zájem o dojmy a zážitky z autorova života, jeho subjektivní názory na konkrétní japonské spisovatelské ceny mě příliš nezaujaly. Oceňuji naopak dojem, že knihu muže napsat každý, jen je třeba ji “vysedět”.

Tady nemohu dát jinak než pět hvězdiček. Vzhledem k tomu, že Murakamiho naprosto zbožňuji a sám se snažím psát, beru tohle jako jakousi Bibli.

Titul je zároveň jedním z mála zdrojů, kde se autor sám vyjadřuje o svém životě, myšlenkách a samozřejmě jeho práci. Tohle je prostě zlato, které nikde jinde neseženete.