Měsíční zahrady

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V rozlehlé Malazské říši to vře, podrobené státy téměř vykrvácely během dlouhých let nekonečných válek, čistek a bratrovražedných bojů, a také při srážkách s pánem Měsíčního Kamene. Císařovna Laseen však dál vládne tvrdou rukou s pomocí svých obávaných asasínů. Nyní svůj nenasytný zrak upřela na Darúdžistán, poslední ze Svobodných měst Genabakis, starobylou a ušlechtilou baštu nezávislosti, která ještě vzdoruje. Nicméně říše není jediným hráčem v této hře. Svůj první tah ze stínů učinila ještě zlověstnější síla... Tato skvěle vymyšlená epická sága je zasazená do dokonale ztvárněného světa a uvádí do říše fantasy literatury nový zajímavý hlas. Přináší chytrou a napínavou zápletku, temnou a složitou mytologii, divokou a vrtošivou magii a houf přesvědčivě napsaných postav....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/5346/big_mesicni-zahrady-GlI-5346.jpg 4.2786
Série:

Malazská Kniha padlých 1.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Fantasy

Vydáno: , Talpress
Originální název:

Gardens of the Moon, 1999


více info...
Nahrávám...

Komentáře (164)

Kniha Měsíční zahrady

zbuy
22. července

Život je moc krátký na to, abych četl knihy, které mě nebaví. Obvykle dávám knize sto stran, aby mě dokázala zaujmout. Měsíční zahrady jsem dočetl do půlky a s čím dál větším odporem se ke knize vracel, až jsem ji zcela odložil. Navždy.

Knihy_nad_zlato
05. července

Malazská kniha padlých mi byla přímo doporučena na základě toho, jaké fantasy mám ráda. Navíc to nové vydání je nádherný, takže bylo jasno. Tohle musím číst.
A tak jsem si knihu koupila, otevřela a začala číst - a byla jsem zklamaná. Ne moc, to ne, ale stejně jsem zklamaná byla. Kniha se mi táhla, přeskakovalo se v ději i o několik let nebo kontinentů. Příběh sledoval až příliš postav. Navíc tam někdy postavy odkazovali na minulost, na místa, na postavy - které ale nebyli vysvětleny. Minulost tam nebyla popsána, ale odkazovalo se na ni, tak jak jsem to měla chápat? Přiznávám, že takhle zmatená jsem z žádné knihy nebyla. Alespoň co si pamatuju. A to já s množstvím postav, střídáním pohledů či času obvykle nemám vůbec žádný problém.
Tak jsem četla a četla a ještě v půlce jsem byla šíleně zmatená, ale už jsem si začala zvykat.
A tak jsem četla dál a dál, posledních tak 200 stran už jsem zhltla na jednou. A ano, stále si to ponechalo tu zmatenost, ale už mi nevadila. Vítala jsem ji.
Tahle kniha je prostě psaná jinak. Jako by to byl příběh, legenda. Jako by to bylo psané pro lidi z toho světa a ne pro nás. Jako by to počítalo s tím, že jsi od tamtud, tudíž znáš aspoň trochu historii toho světa, i staré a nové bohy, či významné osobnosti.
Ale postupně jsem si zamilovala styl, jakým je tenhle příběh psán.

Postavy… je jich tam spousta. Rozhodně se vyplatí ten přehled, který je hned na začátku knihy. Je jich tu spousta, přesto má každá svůj specifický charakter. A taky hodnost. Jo u toho se prozměnu hodil ten slovníček na konci knížky. Ale ke všem postavám obecně: chovali se lidsky. Teda aspoň ty postavy, které jsou lidmi.
Děj byl náročný, spletitý. Přesto mám teď s trochou odstupu pocit, že se tam toho zas tak moc nestalo. Ale co čekat, vždyť tohle je první asi z deseti dílů.
A ten svět ahh… jo, prostě jsem se zamilovala. Je nádherně vystavěný. Je celistvý, prostě mu nic nechybí a je popsán víc než jen dostatečně. A teda taky dobře, že je tu mapa. Pardon, vlastně dvě.
Fungování magie ještě tak docela nechápu, ale je tam. A je zajímavá. Těším se, že se o tom dozvím víc v dalších dílech.

Zkrátka všechno výborný. Navíc tohle nový vydání je pastva pro oči. Nádhera.
Prostě, jak už jste možná pochopili - zamilovala jsem se.


Nale
01. června

K Eriksonovi prostě musíte dozrát, rozhodně není pro všechny.
Po několika letech jsem se vrátila k Měsíčním zahradám (skončila jsem u Lovců kostí) a protože jsem od té doby načetla mraky fantasy knih, užila jsem si je podstatně víc a znovuobjevila geniální kouzlo Malazu. A opět mu propadla na celé čáře. Eriksonova fantazie je úctyhodná. Všechny pocity z knihy jen těžko můžu vyjádřit slovy.

První díl je takový úvod do komplikovaného světa Malazu, kde zuří válka nejen mezi smrtelníky, ale i mezi bohy. Ano, ze začátku budete mít problém se zorientovat. Erikson vás prostě hodí do moře a je na vás zachytit se lana.
Dám vám radu – nesnažte se všechno zapamatovat, nesnažte se svět úplně pochopit po pár stránkách. To přijde samo. Jména a názvy se začnou opakovat a vy postupně odhalíte, jak to celé funguje. Postavy jsou propracované, osobité, žádná není vyloženě „kladná“ nebo „záporná“ (až na zřejmé výjimky) a právě to dělá svět realističtější.

Střet bohů a smrtelníků (zvlášť co se týče Parana, který na ně měl fakt… napsala bych štěstí, ale nechci přivolávat Oponn... měl na ně zkrátka smůlu) jsem hltala, jak napínavé a čtivé to bylo. Běhal mi mráz po zádech. Kotilion a Stínupán patří rozhodně k nejzajímavějším bohům a vlastně i nejlepším postavám vůbec. A zatímco z některých bohů jde strach, jsou i tací, se kterými rádi pokecáte u ohýnku (Kruppe x K’rul). :)

Pro mistra Kápě, jak já miluju Paliče mostů!
Whiskeyjack, Rychlej Ben (kdo by nemiloval někoho, kdo je pro bohy osinou v zadnici, že?), Paran, Klátil, Kalam… Číst o jejich skupince bylo jako vrátit se domů. Člověk si snadno představí, že s nimi sedí u stolu, popíjí pivo a hraje karty (a ne ledajaké! Z výkladu balíčku mrazí). Naopak linka Kvítka s asasíny mě spíš nudila.
Pobočnice Lorn… do teď nevím, jestli se mi líbila, nebo ne. Měla světlé chvilky, ano. Ale smrt si zasloužila, o tom žádná. T'lan Imass si mé sympatie naopak udržel.

Konec, kde se všechny dějové linky propojí, byl prostě bravurní. Postavy se konečně setkají, akce střídá akci a já se dychtivě vrhám na další díl.

DreamerX9
24. května

Myslím že z této knižní série by byl skvělý seriál s působivou fantasy linkou. Co se týče knihy samotné za mě je brilantně zpracovaná nicméně dalo to zabrat především organizace v ději a názvech. Humor, postavy, prostředí i nápady mě nadchnuly.

luculi
26. dubna

Tak jsem si před čtením stáhla ukázku, že to zkusím. A můžu říct, že tohle je z těch knih, co všichni strašně chválí a mě to nic neříká. Zvládla jsem přečíst 40 stránek a rozhodla se skončit. A to se vzdávám nerada, obvykle bojuji, ale nač se trápit.
Přišlo mi to dost syrové, neosobní. Sice mám ráda bohaté příběhy, zvládnu i ty rozvleklé, ale tohle mě vůbec ničím neoslovilo. Děj mě nevtáhl, osoby nezajímavé. A ani jsem moc nechápala, v jakých místech se vlastně pohybuji. Chápu, že po takových pár stránkách je brzy soudit, ale chybí mi nějaká jiskra... Takže s čistým svědomím můžu tuhle sérii smazat ze seznamu...

tonysojka
24. dubna

Zpracován masívní propagandou série v posledním čísle Pevnosti jsem si po letech přečetl Měsíční zahrady. A je to dobré,sakra dobré.
Vzpomínám jak jsem tehdy asi po třetí knize padl,zcela přemožen počtem stran,postav,bohů,originalitou příběhů a svérázným avšak kultivovaným stylem vyprávění.
O přečtení všech dílů zatím neuvažuji ale druhý díl ještě zkusím vybojovat a přežít.

kozel89
20. února

Asi jsem byl předchozími komentáři a názory dostatečně varován, takže do knihy jsem šel s tím, že to asi nemusí být úplně lehké záživné čtení a to se mi velice vyplatilo. Kniha mě od začátku bavila a to všechny její dějové linky. Nic podobného jsem doposud nečetl a o to víc jsem si příběh užíval. Ihned sahám po dalším dílu.

geimz
14. května

Vzhľadom na priam odstrašujúce komentáre (nielen tu) na prvý diel Malazskej knihy padlých som pristupoval k tomuto prológu k sérii s veľkým rešpektom, a vlastne som sa dlho rozhodoval, či to vôbec bude stáť za tú námahu. Ono to ale vo výsledku nie je vôbec také náročné či zmätočné čítanie, ako by sa mohlo zdať. Jasné, človek prvých 100-200 strán mierne tápe, postavy sa mu v hlave miešajú, udalosti sú nejasné a motivácie a pohnútky postáv sú viac než tajomné. Ale po tomto úvode, keď si kniha sadne a nájde tempo, keď už postavy nepribúdajú, ale autor sa im venuje v ďalších kapitolách podrobnejšie, sa začnú veci vyjasňovať a príbeh a svet konečne dostane tretí rozmer.
Ono je vlastne obdivuhodné, ako autor nemrhá slovami na nekonečné opisy miest, krajín a postáv, ale čitateľa rovno vrhne do stredu deja, poskytne minimum informácií a nechá na ňom, aby sa zorientoval. Vďaka tomu kniha neuveriteľne odsýpa a až do konca nestráca dych, ale samozrejme aj vyžaduje zvýšenú pozornosť, lebo zdanlivé maličkosti, spomenuté okrajovo či vyčítané len z kontextu medzi riadkami, majú veľký dopad na pochopenie celého sveta. A že ten svet je poriadne bohatý a naložený rasami, vojnami, božstvami, klanmi, cechmi a alianciami, o tom autor presviedča na každej strane. Za mňa Měsíční zahrady ako úvod epickej ságy fungujú skvele, pretože predstavia trojrozmerné postavy a odhalia dostatok z mytológie, aby čitateľ bol neustále zaujatý (to, že existujú rasy staršie ako bohovia, a že bohovia vedia zomrieť a pravidelne sa miešajú do udalostí smrteľníkov, má úžasný potenciál).
Silné 4 a napriek plánovanej čitateľskej prestávke po tejto vyčerpávajúcej fantasy idem rovno na Dům mrtvých.

1 ...