Pád Númenoru

30.03.2024

Výběrová klasika, o tom myslím není sporu. Velmi dobře udělané a čtivě uspořádané, částečně slouží jako encyklopedie o životě Númenorejců.

25.03.2024

Krásné čtení. Spíše faktické, ale Tolkien stvořil do detailu úplně nový svět, jako by byl součástí lidské historie a nelze pochybovat o opaku. Příběhy doplňují informace z Pána prstenů a Silmarillionu a dalších knih, které už se podařilo vydat. Já smekám před pomyslný klobouk před fantazií a výřečností J. R. R. Tolkiena.

19.03.2024

Kniha vhodná spíše pro fanoušky než pro někoho, kdo je Silmarillionem a dějinami Ardy zatím nepolíben :-). Hezky to popsal Set123.
Pád Númenoru není souvislý příběh, ale v podstatě letopis Druhého věku Ardy (od pádu Thangorodhrim po Poslední spojenectví) sestavený z různých útržků, konceptů a poznámek nalezených v Tolkienově pozůstalosti. Způsob skládání výsledného textu se nejvíc podobá řadě HoME, kterou připravoval Christopher Tolkien - kusy původního Tolkienova textu, komentář editora, poznámkový aparát. Editorem je (po Christopherově smrti) tolkienovský badatel Brian Sibley.
Negativem knihy je stylistická i stylová nejednotnost, útržkovitost. Hlavním kladem pak shrnutí všeho podstatného k tématu v jednom svazku i přehledné poskládání do chronologického sledu. Překlad vydaný v Argu potřeboval ještě maličko "dopéct": ačkoliv je kniha stejně jako všechny v řadě vizuálně velmi pěkná, s ilustracemi převzatými z anglického vydání, v textu je nezvykle velké množství překlepů (jeden dokonce v nadpisu kapitoly).

17.03.2024

Excelentní.

Tak jsem s mírným zpožděním přečetl i tuto knížečku z famózního Tolkienova výtvoru. Na první pohled je patrné jisté odcizení knihy od Tolkiena samotného. Už Christopherovy knihy měly spíše charakter studií, než fantaskních textů jako takových, zde už přecházíme zase o kousek dál. Sibley zajisté dělal co se dalo a nemyslím si, že by jeho práce na tomto monumentálním světě byla nezbytně horší, než byly výtvory původního mistra a jeho žáka-syna, přeci tu ale je rozdíl. A nemohu si pomoci, považuji knihu za přece jenom trochu hůře zpracovanou.

Předně má samozřejmě jiný charakter, než Pád Gondolinu, Húrinovy děti a Beren a Lúthien – nejedná se o příběh o příběhu, ale o kroniku druhého věku, do značné míry v předešlých dílech opomíjeného. A za to si zaslouží ocenění – věnuje se poměrně neprobrané látce na úctyhodném prostoru. Ale přeci je to textuálně méně ucelené a ediční zpracování formátováním textu počínaje a umístěním poznámek konče, jeví se mi trochu nepovedené. Třebaže se člověk zvykne.

Ale to je vlastně všechno, co lze dílu vyčítat. Stále je to velice kvalitní čtení, které neohromí tolik jako Zpěv Leithian, ale doplní střípky a vlastně je celkově sympatické. Propracovanost a monumentálnost světa jako takového, dodávají knize něco, co třeba Martinova násobně obsáhlejší kronika Oheň a krev nemá a mít nemůže. Je to pocit celistvosti, velkoleposti a nezbytnosti. Pocit přítomnosti sil, které žádný jiný fantastický svět nikdy neměl a nejspíš mít nebude.

Pán prstenů prezentuje nám výseč konce Třetího věku, hlavním antagonistou příběhu je Sauron – Temný pán, jenž dlí na trůně v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem. A to je vše. Je to tento Temný pán, který pozoruje. Třetí věk již nepatří Sauronovi, třebaže je mu největší hrozbou. Třetí věk po mém soudu mnohem více patří Sarumanovi. Ve Druhém věku nebyl Sauron němým pozorovatelem, hrozbou z povzdálí, hrozivou a zdánlivě nezadržitelnou, ale přeci anonymní. Ve druhém věku byl Sauron na vrcholu a jak čtenáři Tolkien naprosto famózně formuluje: "Sauron byl vlastně ve Druhém věku větší, než Morgoth na konci Prvního. ... Protože byl sice přirozeně daleko menší, ale dosud neklesl tak hluboko. ... Do tohoto stádia nihilistického šílenství Sauron nikdy nedospěl. Neměl nic proti existenci světa, dokud si s ním mohl dělat, co chtěl."

Nebudu popírat, děje Númenoru mi nikdy nepřišly nijak zvlášť lákavé. Jsou to lidé, zvláštní lidé, ale lidé – a Arda dokáže nabídnout mnohem poutavější příběhy, třebaže nepopírám, že Ar-Pharazôn a jeho činy mají jakési kouzlo a to, s jakou láskou a péčí pojednával mistr o Númenoru člověka musí zaujmout. Přeci se mi ale jedná právě o Saurona (a je třeba zdůraznit, že Ar-Pharazônovy činy jsou zajímavé díky Sauronovi), Galadriel a Gil-galada. Právě pro ně budou mi příběhy Druhého věku milé.

31.12.2023

Pro mě je neuvěřitelné a v úžasu kroutím hlavou nad tím, jaký bohatý svět nosil Tolkien v hlavě, neustále jej vytvářel a zdokonaloval,propracovával detaily,promýšlel.
Vymýšlel nové země,jejich historii s legendami,bájemi, písněmi,jazyky;seznamy králů,obyvatel, stvoření.
Není to lehké čtení, vyžaduje klid, soustředěnost a přemýšlení.
Ale stojí to za to.

29.12.2023

Zase se ukazuje, jak komplexně Tolkien svůj svět tvořil. Protože lze vydat letopis jako plnohodnotnou knihu a bádat v jeho poznámkách a starších verzích stejných příběhů jako o skutečných historických událostech. A to je skvělé.

27.12.2023

Svět mladý byl, hory zelené,
světlo měsíce čerstvě zrozené,
potok i kámen bez jmen byl,
a tu se Durin probudil.
Horám a dolům jména dal,
z pramenů vodu ochutnal,
a v Zrcadlovém jezeře
spatřil sám sebe v nádheře
s hvězdnou korunou zářivou
vlastnímu srínu nad hlavou.

Vynikajúco spracované. Zdá sa mi, že je to úplne v inej kvalite ako boli knihy Hurínové deti a Pád Gondolínu, aj keď Pád Númenoru mal čo ponúknuť. Autor sa zameriava na 2. vek, a to je od pádu Morgota až po koniec Isildora, ktorý uťal prst Sauronovi a získal prsteň moci. Končí to presne tam, kde začína príbeh Spoločenstva prsteňa. Krásny opis ako ľudia, bojujúci proti Morgotovi, dostali za spoluprácu od mocných Valar ostrov, kde mohli prežívať život v miery a omnoho dlhší.

Prebiehajúci seriál Pána prsteňou sa presne odohráva v tomto prostredí a kto má záujem pozerať aj 2. sériu, tak by si mal prečítať túto knihu, alebo Silmarillion.

21.12.2023

Oceňuji onen odbornější přístup, který byl pro Pád Númenoru zvolen. Jakožto taková vědecká práce rozebírá důležité historické období Středozemě, které jinak musí čtenář načítat ze složitějšího Silmarillionu. V knize se kromě historie Númenoru a Sauronova pádu dozví také o celé struktuře společnosti, ostrově i zvířatech, což také velmi chválím. Pro fanoušky víceméně povinnost, jelikož si tak mohou doplnit prázdná místa nebo si urovnat to, co si z informací napříč díly neposkládali.

10.12.2023

Skôr kronika zostavená z iných Tolkienovych diel mapujúca jednotlivé obdobia Druhého veku týkajúce sa Númenoru, než jeden ucelený text. Vskutku akýsi "prequel" k Pánovi Prsteňov a ďalší dielik do skladačky Tolkienovho sveta. Človek, ktorý od autora čítal len Pána Prsteňov teda podľa mňa Pádu nemusí úplne rozumieť.

Ilustrácie sú krásne a formát sympatický.

09.12.2023

Konečně nějaká novější Tolkienova kniha, která mě opravdu vtáhla a bavila. Vítám to chronologické ztvárnění, díky kterému se všechny informace vnímají velmi dobře. A ilustrace jsou také velmi pěkné.

26.11.2023

Skvělá kniha, která má děj zasazený před dějem Hobita a Pána Prstenů ... jsou zde vyjmenováni všichni Králové a královny, které na tomto ostrově vládly... až po úplný pád ostrova (doslovně) ... plus se mi líbilo i zobrazení války proti Sauronovi ... jak vznikl onen Jeden prsten, který vládl všem... a konec nositele prstenu (potomek králů z vyhnanství po Númenoru)...četlo se to jedna báseň

21.11.2023

Dávám za 4. Ale Eru je mi svědkem, že to je jen kvůli Pádu Gondolinu, kterému jsem to dal za 4 také. (A vlastně nevím proč přesně.)
Tím nechci říci, že to je špatná kniha. To absolutně ne! Ale prostě tam není ta "příběhovost" (podobně jako u Pádu Gondolinu). Jedná se vlastně o chronologický soupis Briana Sibleyho všeho, co kde (JRR a/nebo Christopher) napsal(i) o Númenoru. Dozvídáme se jak o jeho slavném začátku a daru Eldar, tak i o jeho neslavném konci a pomoci Nepříteli. A mezitím i pár příběhů k dobru z dějin "Tolkienovy Atlantidy".
Vše doplněno (opět) fantastickými kresbami Alana Leeho. (Aha, vlastně proto 4 hvězdičky!) :)
Závěrem je snad jen nutno dodat: "Pánové, opět vám patří můj velký dík za možnost poznání dalších příběhů Středozemě!"

09.10.2023

Zatímco Pád Gondolinu vytvořil Christopher Tolkien z odlišných verzí, které jsou položeny vedle sebe a občas se chronologicky překrývají, Pád Númenoru je sestaven Brianem Sibleyem z různých zdrojů tak, aby chronologicky navazovaly a dávaly souvislý příběh, což je čtenářsky bezpochyby příjemnější varianta. Tato rozmanitost zdrojů se mi líbí, protože napodobuje až jakési autentické kouzlo starých letopisů, jež jsou někde podrobnější, jindy více děravé, stylově nejednotné atd.. Zajímavý nápad je do těchto zdrojů zahrnout i budoucí vyprávění z Pána Prstenů, kdy se teprve zpětně vzpomíná a hodnotí to, co bylo kdysi, což časovou plastičnost knihy obohacuje o další zajímavou rovinu. Takto sestavená kniha obsahuje řadu prvků, které v Akallabêth (v Silmarillionu) nejsou, takže ve výsledku je to daleko detailnější vzhled do dějin bájného Númenoru. (I když přiznávám, že jsem nečetl Nedokončené příběhy, ze kterých se tu také hodně čerpá, takže je možná pro mě nové i to, co už obeznámenější čtenáři Tolkiena znají.) Určitou slabinou je, že styl vyprávění je většinou letopisecký, tedy spíše informativně strohý, naštěstí je tu ale vložený souvislý příběh o Aldarionovi a Erendis, ve kterém se může plně rozvinout a projevit krása Tolkienova literárního jazyka a obraznosti. Také na závěr vložené "númenorské kapitoly" ze Ztracené cesty jsou skvělou tečkou za příběhem, který je tu shrnutý v literárně působivém dialogu. Poměrně kuriózní je zeměpisný, přírodovědný a etnologický popis ostrova Númenoru z doby před událostmi, který představuje jakési Tolkienovo snění o lepším a ideálním světě. Zvlášť mě tu zaujalo, že ačkoli lidem vytvořili a darovali ostrov Númenor všichni Valar, Tolkien zdůrazňuje přísný monoteismus ostrovanů vůči nejvyššímu Eru Ilúvatarovi bez chrámů či soch, aby se z nich nestaly pouhé modly a zdroje totalizující moci - docela zajímavý dialog mezi Tolkienovým mytologickým a křesťanským světonázorem. Také vztahy mezi muži a ženami nebo rodiči a dětmi poskytují zajímavý obrázek o tom, čeho si na nich Tolkien všímal a co asi považoval za správné. Dlouhověkost ostrovanů (zhruba třikrát prodlužující běžný lidský věk) viděl Tolkien jako ideální dar pro seberealizaci lidských zájmů, tvorby a poznání a zcela zjevně je v tom cítit Tolkienova lítost nad tím, jak málo měl času k tomu dokončit vše, co začal. Tak jako všechny utopie se ani tato tolkienovská samozřejmě nevyhne poněkud nudné neživotnosti a věrohodně ožívá teprve dramatickými událostmi Druhého věku. Takže teprve v dějinách začne tento ideální svět upadat a tím k nám hodnověrně promlouvat. Kniha je vlastně nejobecněji platným příběhem o tom, jak se v lidském světě vše ideální má sklon postupně kazit, upadat, obracet se vniveč či ve svůj opak a propadat do totální zkázy. O tom, jak ráj začne být po určité době vězením a požehnání prokletím. Krásná kniha, kterou jsem četl s velkou chutí.

14.09.2023

Dosti rozporuplná kniha. Grafické zpracování je za plný počet. Pěkné kresby i malby. Samotné literární zpracování je ale diskutabilní. Je to další v řadě z velké části kompilovaných knih z Tolkienovy bohaté pozůstalosti. Je to vlastně kronika druhého věku, kde v centru stojí Númenor a jeho historie, respektive výčet vládců a nejzásadnějších událostí.

Jako proč ne? Mám tenhle způsob psaní rád, ale je tu trochu problém, že se nemůžu zbavit pocitu, že to celé stojí tak nějak na vodě, rozhodně daleko víc než v Húrinových dětech i Pádu Gondolinu. Jde občas o soubor textů, z nichž mnohé by asi sám Tolkien jen těžko autorizoval k vydání, jako varianty a náběhy, úvahy a koncepty, útržky z dopisů atd. Když vezmu třeba Húrinovy děti nebo Pád Gondolinu, tak to je vždy nějaké ucelené téměř románové vyprávění, které stojí v popředí. Tady je to víceméně spousta fragmentů, které sice skládají ten úžasný svět a obraz Númenoru, ale na druhou stranu celek vlastně nenabízí o mnoho víc než text z Nedokončených příběhů a Silmarillionu. Dokonce bych si dovolil kacířskou myšlenku, že méně je v tomto případě více.

Je to pro mě ale i tak srdcovka a jsem rád, že kniha vyšla. Tolkiena a pak Tolkienova současníka Mervyna Peaka považuji i při té současné záplavě různých pseudofantasy za naprostý a nepřekonaný vrchol žánru. Rád jsem v Númenoru pobyl a užil si ten Tolkienův lakonický, ale přitom básnický styl psaní, navíc ten překlad je opět parádní. Po pravdě musím napsat, že i kdyby vyšly knižně od Tolkiena popisky z ubrousků pod pivem z jeho oblíbené hospůdky The Eagle and Child, tak bych asi neváhal a koupil si ji. Nemůžu než doporučit, ale není to bez výhrad.

13.09.2023

Tato vizuálem krásná kniha se zabývá jak vznikem Númenoru, tak i jeho neslavným koncem. Vesměs vycucává ze všeho již někde napsaného (Nature of ME, Pán prstenů, Silmarillion, Nedokončené příběhy) a znalci Tolkienova díla může udělat radost leda tím, že jsou všechny tyto informace v jedné knize pospolu - prokládané nádhernými ilustracemi Alana Leeho.

Pád Númenoru tedy nepřinesl nic moc nového, já si převážně užila kousky z Nature of ME - popisy o přírodě, zvířatech, žití Númenorejců coby párů, manželů, rodičů. Nemám totiž přečteno. (Tolkienova angličtina je pro mne velkou překážkou).

A samozřejmě bylo opět vzrušující číst vše o Sauronovi, jeho prohnanosti a prstenech, protože opakování není nikdy na škodu. A je vždý obohacující. Obzvlášť u Tolkiena.

Dík za český překlad.

12.09.2023

Za mě daleko čtivější a zajímavější než Pád Gondolinu (který byl samozřejmě taky skvělý, ale měl jsem k němu více výtek)
Brian Sibley sestavil pozůstatek po Tolkienovi tak, aby to by čtivé i pro méně znalé historie Středozemě, skvěle se hodí k seriálu The Rings of Power, o kterém si každý myslíme své, ale všichni jsme zvědaví na druhou sérii.
Budu rád, když budou vycházet další publikace rozšiřující historii Tolkienovy vize a snad se Argo dokope k nějakým dotiskům a jak jsem již před 4mi lety zmiňoval, snad se konečně dočkáme toho vymodleného a prokletého kousku Beren a Lúthien!:)