Candide komentáře u knih

Paskvil. Nemám ponětí, na jakou cílovou skupinu je kniha zaměřená, nevím, co mi má přinést, jaký je její účel. Navíc to vypadá, že ani samotní YouTubeři netuší, co vlastně vydávají. Např. Gabča ve videu říkala, že kniha bude mít tři sta stran (nemá jich ani 150), že se nejedná o příručku, v anotaci je napsáno, že je to příručka atd. ... Já osobně navíc nesnáším, když součástí knihy jsou upoutávky na sponzory. O obsahu jako takovém se ani nechci rozepisovat. I dítě ve druhé třídě by napsalo lepší slohovku a šestistránkový rozhovor se dá vydat časopisecky.
Sečteno a podtrženo, další z mnoha zbytečných knih s velkou kampaní a vyprázdněným obsahem, které si své místo v domácí knihovně nezaslouží. Ostatním YouTuberům bych vzkázala, držte se svého kopyta. Literatura je umění a vy nejste spisovatelé.

Pokud chcete oddychovku, sahněte po Saturninovi.
Pokud chcete porno v knižní podobě, půjčte si De Sadeho nebo Lady Fuckingham.
Pokud chcete kvalitní erotický román, přečtěte si Lolitu!

Navrhuju defenestrovat Albatros. Ne kvůli obsahu knihy (po této stránce je to jen další Madame Chic), ale kvůli formě.
Jazyková korektorka evidentně neumí interpunkci a stavbu věty, editor pro změnu neovládá základní funkce ve Wordu - především řádkování a zalamování. O pravidle použití max. dvou fontů na jedné stránce taky zřejmě nikdy neslyšel...
Ano, jsem vytočená na nejvyšší míru, protože vydat tak odfláknutou práci si vydavatelství staré přes 60 let prostě nemůže dovolit! Když jsem v knize po jejím vybalení ze Zásilkovny nalistovala první stranu a uviděla tu sazbu textu, chtělo se mi s ní vysklít nejbližší okno. Takovou prvotinu si holky fakt nezaslouží. Takže doporučuju stáhnout z prodeje, opravit a vydat jinde. Pak se budeme bavit o obsahu.

Ač jsem sama katolička, důrazně Vám radím ruce pryč od této knihy. Je tak strašně tendenční, dezinformační a neobjektivní, že nám křesťanům dělá akorát ostudu. Když se prezentujeme takovýmto způsobem, nedivím se, že si o nás ateisté myslí, že jsme úplně blbí.

Film jsem neviděla, hodnotím pouze knihu. A jsem z ní hodně rozpačitá.
Samozřejmě oceňuju, že se někdo snaží dostat toto téma do většího povědomí veřejnosti. Dle mé osobní zkušenosti se to sice řeší nejméně od roku 2002, jenže podle reakcí čtenářů tady i jinde je to pořád málo. Ale světí účel prostředky?
Rozhovory jsou vedeny strašně špatně, amatérsky. Nedostanou se k podstatě, nepřináší nic nového. Z některých otázek jsem byla vyloženě v šoku. Nebo vy si snad dokážete představit, že by paní Drtinová hostu řekla např. "už toho nechte, nebo začnu taky brečet"? To je jasné přenášení zodpovědnosti. Dával tady někdo pozor na posttraumatický syndrom a sekundární viktimizaci? Třeba taková Monika Ludlová je podle mě v naprosto příšerném psychickém stavu.
Nejvíc mě ale vyděsil pan sexuolog. Prý ať si to pacienti odžijou ve fantazii??? Z přednášek pana Drbohlava, který se zabývá sériovými a masovými vrahy, si pamatuju, že představami to začíná a vyvražděnou třídou končí. Fantazie ano, ale opravdu hodně kontrolovaná a především vedená! Pan sexuolog na mě působil jako vyhořelá osoba, které je to úplně jedno, hlavně ať berou léky.
Já samozřejmě nejsem vystudovaný psycholog ani sexuolog, ani žádný jiný log, netvrdím, že vím, jak by to mělo vypadat správně. Pouze popisuju svoje myšlenky, které mě při čtení napadaly. Možná je tento můj dojem způsobený prostě tím špatným vedením rozhovoru, který mi nedokázal předat, jak to bylo doopravdy myšleno. Kde jinde než u tak choulostivého tématu ale tyto věci pohlídat?
Jednou větou bych knihu shrnula jako povídání divných lidí s divnými lidmi o zlých věcech. Možná změním názor, až film uvidím. Nemělo by to ale všechno dávat smysl i bez něj?
Kdo chytá v síti neobstojí jinak než jako velmi stručný a povrchní úvod do tématu. Silně doporučuju tuto knihu buď vůbec nečíst, anebo ji pojmout jako odrazový můstek k dalšímu hlubšímu studiu, založenému na kvalitních odborných zdrojích.

9 30.03.2020

Skutečný skvost! Je k neuvěření, kolik moudrosti, pravdy a podnětů k sebereflexi je možné vměstnat do útlé knížečky, která je navíc aktuální ještě 70 let po svém vzniku. Nevidím jiné vysvětlení, než že je zkrátka geniální.

Vždy mám trochu obavu, když se dílo věnované šoe označí za bestseller. Takový titul podle mě náleží jen Anně Frankové. Nicméně v tomto případě se před námi otevírá patrně nejzajímavější a nejcennější dílo loňského roku, které si širokou čtenářskou pozornost bezesporu zaslouží. Má švih, spád, originální zápletku a hlubokou psychologii postav. Tedy vše, co od dobré knihy očekávám. Jednou ji určitě chci mít ve své domácí knihovně.

Nezbývá než doporučit - přečtěte si a zařiďte, aby se nic z toho, o čem kniha hovoří, nikdy neopakovalo...

Když jsem zahlédla tu obálku, v první chvíli mě napadlo, že Láďa Zibura napsal román :D

Že jste dílo nepochopili? Přišlo vám divné a nesmyslné? To je snad ten největší kompliment, jaký můžete absurdnímu dramatu složit :)))

(SPOILER) Jako všichni ostatní jsem byla ze začátku nadšená kvalitní a originální ČESKOU fantasy. A pak přišla nečekaná rána do zad v podobě naroubování děje na události kolem Djatlovovy výpravy. Zůstala jsem jenom nevěřícně zírat, zatímco mi v hlavě parafrázovaný Mrštík řval MUSÍ TO BÉT, PETRO???
Tím se u mě Naslouchač propadl na smrduté dno, v knihkupectvích a knihovnách se tvářím, že neexistuje a další díl obcházím obloukem.

Čistá duša je přesně takovou poezií, jakou 21. století potřebuje - univerzální, krátkou, vtipnou, údernou.

Žádné právo na dítě neexistuje. Existuje jen touha. A tu autorka popsala výborně.

Jsem za tuto knihu velmi vděčná. A to právě proto, jaké protichůdné emoce vzbuzuje. To se obyčejnému příběhu nepodaří.
Ode mě má Me before You obrovský palec nahoru, protože upozorňuje svět na skutečnost, že na jednoho Stephena Hawkinga a Jana Potměšila připadají tisíce dalších, kteří své postižení prostě nezvládnou. Moc se o tom nemluví, natož aby na toto téma vznikala beletrie. Děkuji, Jojo, že jsi do toho šla.

Přečteno v angličtině.
Blogovou sféru sleduji už víc než rok, bez mučení se tedy přiznám, že jsem si Girl online přečetla pouze a jedině proto, že ji napsala Zoella, která platí za jednu z nejúspěšnějších blogerek současnosti. Její prvotinu bych shrnula jako průměrný románek pro teenagery, který naplňuje všechna klišé, která si o tomto žánru dokážete představit. Provází ho však marketingová kampaň snů, která zaručuje, že se kniha dostane i k těm, kteří o blozích nemají ani ponětí.
Dobrá rada, čtěte romanťáky v originále. Až v tom okamžiku vám totiž něco dají.

Když mne důvěřivě přijímá mé dětství,
dávám se do zpěvu.
Když pomyslím na trnovou korunu Pána Krista,
zmlkám úděsem.
Když pohlédnu na trnitý keř a vidím v něm ptačí hnízdo,
začínám naslouchat.
Ale když poznávám člověka,
dávám se znovu do nářku...

Nemá smysl nosit klobouk, stejně by mi kvůli neustálému smekání před Vámi, Vladimíre, na hlavě dlouho nevydržel.

Tohle bylo... to bylo... já nemám slov. A když už mě nějaká napadají, nejsou publikovatelná. Ještě nikdy v životě se mi nestalo, abych byla z komiksu posr**á a psychicky úplně v pr***i. Nevím, co to je, pro koho to je, o čem to je. Ale je to fakt hodně někde.

6 08.07.2021

Původně jsem s knihou chtěla už po první povídce seknout, protože jsem se po ní cítila strašně unavená, (POZOR SPOILER) jakobych toho spratka sama honila po dvoře. (konec spoileru) Takových buranů, o jakých se v knize píše, mám kolem sebe spoustu, nepotřebuju o nich ještě číst. Kromě toho jsem čekala drama, ne učebnici nářečí. Ale nakonec jsem zatnula zuby a úspěšně se probojovala k poslední stránce. A světe div se, nelituju. Není to romantická Němcová, drsně krásná Legátová, magická Tučková ani poetický Hájíček. A vo tom to nejspíš je. Proto má Dědina své nezastupitelné místo v mozaice obrazu českého venkova - přináší další, neokoukaný úhel pohledu. Díky za to, že vznikla.

Typická červená knihovna, děj by se dal shrnout do jedné věty, jejíž znění by v tomhle případě bylo "Ach jo, já nevím, mám se provdat za plantáž, nebo za muže???..." (moje rada: hoď si kostkou, náno)
Zvládla jsem to přesně na stranu 205. Na výrazy typu "shledával ji přitažlivou" (jak jinak), "nával zlosti ji přiměl se narovnat" (já taky první, co udělám, když se naštvu, je, že se narovnám) nebo "krém na odřená místečka po milování" (bez komentáře) jsem už holt příliš stará a náročná čtenářka. Au revoir.

Kdyby si všichni lidé na světě přečetli Malého prince, už by nikdy nebyly žádné války.

Jenom další kniha, která se mi snaží radit, jaká bych měla být.