Candide diskuze u knih

Jsem velmi šťastná a vděčná, že žiju a umím číst v Česku v době knih Aleny Mornštajnové.

Milý whacku,
Marquis mě především uráží. Mrzí mě, že se takového chování zastáváte.
Téma veganství mě na této knize ve finále trápí nejméně, viz můj komentář.
Je mi líto, ale text o jezení kraviček podmalovaný černou barvou, když zbytek knihy je barevný, nebo motiv malého chlapečka plačícího nad osudem zvířátek nemohu považovat za nic jiného než za projev podprahové manipulace a citového vydírání.
Ve zkratce mi vadí, že kniha nebyla pojata a napsána jinak.

Děsí mě komentující, kteří mě nikdy nepotkali, zato mají jasnou představu o mé inteligenci. Na základě jednoho krátkého komentáře.
Děsí mě lidé, kteří o mně vůbec nic neví, ovšem nebrání jim to v souzení mých vlastností a dovedností. Včetně toho, kam jsem to v životě dotáhla.
Děsí mě aktivisté, kteří odmítají kritizování ostatních pro odlišný názor, a přitom se ho sami dopouštějí. Dokonce v jedné a té samé větě.
Jinými slovy, děsí mě Marquis. Dokáže spojit všechny tři bubáky do jednoho mozkomora.

Přesně taková díla mě děsí. Na první pohled se tváří jako nevinná něžná pohádka, vhodná i pro menší děti, a ve skutečnosti jsou jen vyděračskou agitkou, obhajující jeden z mnoha pohledů na svět jako ten jediný správný. Právě takové věci by se k dětem dostávat neměly.

Na 232 stranách okecaná věta - v Berlíně je dovoleno vše!