Ženy, které běhaly s vlky

1 10. května

Moja prvá jungiánska kniha, ktorá rozhodne nie je iba o psychoanalýze. Je to o chytení rôznych príbehov a ich interpretácií, ktoré by doviedli ženskú dušu ku slobode, aby nebola traumatizovná, utláčaná, atď. Mne tie príbehy prišli univerzálne v tom, že kľudne by sa ich dalo použiť aj na mužov, nielen nutne na ženské duše. A teda, nebolo to zlé, ale vždy je to interpretácia jednej osoby, ktorá (aj keď možno nevedomky), ale ešte tam dáva svoju osobnú skúsenosť, ktorú zažila, akokoľvek sa od toho bude snažiť odosobniť. Takže, beriem ako náhľad jednej osoby/psychoterapeutky/psychoanalytičky a ak jej interpretácie ľuďom pomáhajú a skrze tieto archetypálne príbehy si dokážu pomôcť vo svojom živote, tak budiš.

Škoda papíru, kdyby zůstal stromem, byl by užitečnější.
Autorka ví opravdu velmi velmi málo (neboli "kulové") o vlčí osobnosti/duši/charakteru/zvycích ....nebo vychází z naprosto nerelevantních informací a když na tom z velké části staví své myšlenky...je díky tomu je nutně spousta toho, co píše, bludy či hlouposti.
Škoda, že si napřed nepřečetla knihy od Lois Crisler-ové, která studiu a soužití s vlky věnovala podstatnou část života.
Je smutný svět, kde autor něčeho takového může vlastnit vědecký titul.

4 04. března

Knihu jsem bohužel nedočetla, ačkoliv jsem se velmi snažila. Byla na mě hodně složitá, nesrozumitelná, mnohokrát jsem nevěděla, co tím chce autor říct. Používané slovní obraty a věty byly zvláštní, zastaralé. Za mě tato kniha ne.

3 14. února

dlouho trvalo čtění a pochopení,najití sama sebe, ale stálo to za to!

129 19. ledna

„… a všechny věci
směřující k životu,
všechny věci,
viděné pouze očima toho,
kdo si váží srdce srdcem
a ne pouze myslí.“

„Nespoutaný život a divoká žena jsou dva ohrožené druhy.“

Že tohle bude těžká kniha jsem věděl už jen podle názvu. Také mi bylo jasné, že tohle jen tak na jeden zátah rozhodně nepřečtu. Obsahově je to totiž dost roztříštěné. Najdete tu spousty vyprávění, příběhů, úvah, postřehů, mýtů, pohádek a dalších věcí ze života dr. Estésové. Ačkoliv by se mohlo zdát, že je to opravdu neuspořádané, po delším čtení vám dojde, že je to naopak velmi logicky poskládané.

Malá ochutnávka:
Není náhodou, že panenská příroda naší planety mizí spolu s tím, jak ztrácíme porozumění pro naši vlastní vnitřní nespoutanost. Není tak těžké pochopit, proč se na staré lesy a stařeny pohlíží jako na nedůležité zdroje. Není to zas takové tajemství. Není rovněž náhodou, žer vlci a kojoti, medvědi i divoké ženy mají podobnou pověst. Sdílejí příbuzné instinktivní archetypy, a jako takový jsou mylně pokládáni za nemilosrdné, zcela přirozeně nebezpečné a dravé.

Studie všech těch mýtů, bájí, pohádek a dalších důležitých částí této knihy jsou určitě velmi hluboké. Až tak moc, že jsem v některých pasážích paní spisovatelce moc nerozuměl. Ale to je asi tím, že nejsem žena, ale muž. Asi nejvíc mě zaujaly pasáže „Vnitřní žena“ a „Ztráta vlastního kožichu.“ Hlavně Vnitřní žena jsou ty stavy, kterým muž moc nerozumí a někdy je bere spíš svéhlavě než aby se snažil pochopit. Mám pocit, že číst tuto knihu mnohem dřív, mnohé bych udělal jinak. Ale to už je jen další báje, další příběh.

Citát: Nevkročíš-li do lesů, nikdy se nic nestane a tvůj život nikdy nezačne.

Musím uznat, že schopnost vytáhnout z pohádek, mýtů a bájí ty základní fragmenty, to dokáže málokdo. Jsou to velmi prastaré příběhy a časem si je lidé upravují, upravují a upravují, až se z nich stane úplně něco jiného. Pak přijdou lidé, jako například paní spisovatelka a dokáže vyhledat tu podstatu, ten vznik příběhu. Tak že mi mrazilo, když jsem četl například kapitolu 16 s názvem „Vlčí rasa.“ Rozmluva ženy s vlkem je fakt mrazivá. Ale v této knize toho najdete o mnoho víc a tak ji vřele doporučuji nejen mužům.

Citát: Musíme vkročit do té špíny a hledat drahocenné dary, které pod vším tím nánosem leží.

Knihu mám rozectenou přes rok a nedá se to. Těšila jsem se na ní, ale přišlo zklamání.

5 17.07.2022

"Ženy, které běhaly s vlky" jsem měla rozečtené 3 roky, a to byl už druhý pokus. Nevím, zda je problém jen překlad nebo i styl autorky, ale vůbec se to nečte dobře. Asi v tom bude kus od obojího, typicky americké plácání se ve vatě si překladatelka sama nevymyslela. Mám ráda mýty, pověsti, pohádky a kouzelné příběhy všeobecně. Obzvlášť ráda mám, když se v nich někdo ňoupe a rýpe a přemýšlí o nich. To mě přimělo vydržet a přečíst knihu celou. Ocenila bych více příběhů a méně vaty nebo seškrtání na půlku. Pak by se mi kniha líbila. Takto to nebylo úplně to pravé pro mě. Vidím ale, že mnohým kniha pomohla v těžkém období, takže svůj účel zjevně plní.