black.susi komentáře u knih

Třetí díl je opravdu nejlepší, děj má spád hned od začátku, nemusíme 200 stránek čekat než se to rozjede. I 5 hvězdiček mi příjde málo, jedna z nejlepších knížek, co jsem četla. Nenudí ani chvilku (snad s vyjímkou asi deseti stránek popisu jak funguje bezpečnostní policie a jak vznikla Sekce) a já jsem se nemohla od čtení odtrhnout, když jsem musela jít dělat něco jiného, těšila jsem se až si zase budu moct sednout ke knížce a číst. Dneska jsem málem vyhladověla, když jsem prostě nemohla knížku odložit a jít si vzít oběd, dokud ji nedočtu, až tak mě to pohltilo. Po dočtení jsem dokonce pocítíla určité prázdno, že už mě nečekají další osudy Lisbeth Salanderové a Kalleho Blomkvista.

15 27.07.2011

Už dřív mě naprosto ohromil stejnojmenný film, když jsem zjistila, že byl natočen podle knížky, bylo mi víc než jasné, že si ji budu muset v nejbližší době přečíst. A dobře jsem udělala, tenhle příběh je jedním slovem neuvěřitelný. Jde o skutečný příběh, který byl sepsán hned po skončení války. Strohý styl, kterým je napsán mu ještě přidává na autenticitě. Příběh vás prostě vtáhne a nepustí, aspoň mě nepustil, knížku jsem prostě nemohla odložit ani za nic. Skvělým dodatkem je část deníku Němce Hosenfelda, který pomohl Splizmanovi ve zcela vypleněné a vylidněné Varšavě přežít. Ale nejvíc mě zaujal "doslov" sepsaný Spilzmanovým přítelem Wolfem Biermannem. Přidává k příběhu další fakta, zamýšlí se nad různými věcmi a klade otázky, které donutí člověka přemýšlet. Tahle kniha na mě udělala fakt velký dojem a něco ve mě zanechala, určitě doporučuji přečíst, knížek, které by mě takhle ohromily, moc není.

11 25.10.2012

Co k tomu dodat, když většinu už zmiňují komentáře přede mnou. Starý známý King je zpátky s téměř tisícistránkovou bichlí, kde stránky ubíhají jedna za druhou a vy se nestačíte divit, co všechno se stihne stát za necelý týden, kdy se městečko Chester's Mill ocitlo pod kupolí. Samozřejmě nemůžou chybět Kingovi oblíbené témata jako drogy (Šéf), alkoholismus (Šupák Sam) a a náboženství: ,,Možná očekávají apokalyptiku." ,,Apokalypsu."

Abych to zbytečně neprodlužovala, prostě zatr-patrceně dobrá kniha, kterou si troufám zařadit do Kingovy TOP 10.

9 25.02.2012

Ne nadarmo je Timaios označovan jako jeden z nejsložitějšich Platonovych dialogu, fakt se nečetl zrovna dobře. Na mě tam bylo trochu moc matematiky a některe věci jsou asi pro většinu lidi fakt nepředstavitelne (jako třeba vznik živlu z pravouhlych trojuhelniku). Ale když se člověk prokouše zhruba prvni polovinou, tak pak už je to jenom lepši, jednoduši, přehlednějši a zabavnějši. Nechci davat špatne hodnoceni jenom proto, že je na mě knižka moc složita, takže raději nehodnotim

Tak tohle je absolutní šílenost, jedny z nejlepších povídek, které jsem četla, snad s vyjímkou Prodlužování času, která je ve srovnání k zbývajím třem trošku slabší, ale pořád silně nadprůměrná. Ty ostatní mě ovšem úplně posadily na zadek, naprosto nejpříšernější na nich je jak strašně jsou reálné, ještě teď mě mrazí, no prostě tak jak to King umí.

7 15.05.2012

Příběh se jeví docela obyčejný (na Kinga určitě) a tím je vlastně geniální. Nečeká na nás žádné nadpřirozeno, ani horor ale pořádné drama to je stejně. Člověk se po pár stránkách začte a pak neví kdy skončit, vzhledem k tomu, že kniha není rozdělena na kapitoly, ale vyprávění je jednolité, není vůbec jednoduché se od čtení odtrhnout. I přesto že jsem knížku četla už podruhé, mě zase úplně pohltila. To jak se King dokázal vcítit do Dolores je až neuvěřitelné.

7 02.02.2012

Díky tomuhle deníku je Anne živá i po své smrti, tak jak si přála. Tahle četba musela snad v každém něco zanechat a díky tomu Anne žije dál. Je těžko uvěřitelné, že tohle psala 13tiletá dívka. Anne měla nesmírný talent a je věčná škoda, že si nemohla splnit své sny a stát se spisovatelkou, jenom proto, že byla židovského původu. Tohle by si měl přečíst každý, aby pochopil, čím si tehdy lidé museli projít a aby se to už nikdy nemuselo opakovat.

7 18.09.2011

Verne mě nějak celou dobu míjel, proto jsem se rozhodla to napravit a aspoň něco si od něho přečíst. Na doporučení jsem sáhla jako první po Tajuplném ostrově. A asi si rozmyslím, jestli v bodoucnu sáhnu i po něčem dalším. Knížka je čtivá, celkem rychle utíká, čtenář se většinou nenudí... kdyby mi bylo tak o 10 let méně jsem nadšená, ale teď očekávám od dobré knihy něco víc.

Pozor, obsahuje SPOILERY!!

Za války severu proti jihu prchá skupinka seveřanů z jižanského zajetí. Pod vedením inženýra Cyruse Smithe, který je takový prototyp renesančního člověka, který všemu rozumní, všechno zná, všude byl dvakrát a od všeho má klíče, s rozhodnou uletět balónem, který však za bouře ztroskotá a oni zkončí na opušteném ostrově. Ještě, že je inženýr takový všeuměl a za pomoci svých přátel, kteří jsou také velice zruční ve všech možných oblastech lidské činnosti, dokáže obstarat, vyrobit a sestrojit vše, co je potřeba k obživě a pohodlném přežití na pustém ostrově, od hliněného nádobí po elektrický telegraf. Kdyby někdo chtěl, sestrojí mu jistě i vířivku. I přesto se však hlavní hrdinové mohou občas ocitnout ve smrtelném nebezpečí, naštěstí je však vždy dokáže zachránit jakási tajuplná síla, kterou potom nazvou duchem ostrova. Na konci se dozvídáme, že duchem ostrova není nikdo jiný než kapitán Nemo, který schovaný se svým Nautilem v podvodní jeskyni nemá, co lepšího na práci, než na ně dohlížet, nechávat ji na ostrově dárky a zachraňovat jim zadek. Což jim společně s blbou náhodou a nehorázným štěstím pomůže se zachránit poté, co byl celý ostrov zničem sopečnou činností.
Nemůžu si pomoct, ale tohle líčení v podstatě idilického života na ostrově, kde mají vše na co si vzpomenou, a když už jde do tuhého, zjeví se jako Deus ex machina nikým neviděný Nemo a dá všechno do pořádku, mě neskutečně štvalo. Takže za mě přečíst si knihu, jako sentimentální vzpomínku na dětská léta, kdy jste tuhle knihu četli, jo, ale jinak nevidím důvod to číst. Myslím se, že se jistě najdu lepší knížky s podobnou tématikou, ačkoli si teď vybavuju pouze Robinsona, který se mi však líbil podstatně víc.

6 02.01.2015

Ke knížce mě dovedl stejnojmenný film, který se mi navzdory očekávání celkem líbil. I když upřímně, na začátku jsem od ní moc neočekávala, brala jsem ji spíš jako zabití času v tramvaji, teď jsem nadšená. Povídky většinou moc nemusím, ale tady mě dostalo, že na sebe povídky navazují, s tím jsem se ještě nesetkala, a sbírce povídek to dává úplně jiný rozměr. Jenom první povídka mi přišla trošku slabší, jinak se mi líbili všechny a robot Descartes v povídce Rozum je naprosto úžasný. Touhle knížkou mě Asimov naprosto dostal a už se těším až si přečtu něco dalšího.

6 25.04.2012

Tady se Meyerová teda předvedla, je to opravdu úplně na jiné úrovni než Stmívání. Není to zdaleka tak sladké, tupě naivní a šíleně předvídatelné jako celá Twilight sága, troše romantiky se sice nevyhneme, ale to tady vůbec nevadí ( a to rozhodně nejsem vyznavač romantických knih). Má to konstruktivní děj, má to zápletku, dobře se to čte, i když mě zpočátku docela rušilo, že je to psané ich-formou z pohledu Poutnice (osobně preferuju er-formu), ale i na to jsem si časem zvykla. Konec sice je poněkud naivnější, ve stylu hlavně ať všechno dobře dopadne, ale přiznám se, že ve chvíli, kdy jsem to dočítala, jsem taky nechtěla, aby Poutnice zemřela. Pokud bude Meyerová takhle pokračovat i dál, tak už se těším na další knihy.

6 09.09.2011

Původně jsem knihu číst ani nechtěla, ale když jsem se opravdu blbou náhodou dostala k seriálu, bylo mi jasné, že se na knihu vrhnu hned jak to bude možné. A vůbec nelituju, ani toho, že jsem seriál viděla jako první. Aspoň jsem se hned od začátku orientovala v tom množství postav a mohla si četbu opravdu užívat. Hned po prvních kapitolách mi bylo jasné, že to je jedna z nejlepších knížek, kterou jsem kdy četla. Z 800 stránek se člověk nenudí ani na jedné a v množství postav si určitě najde oblíbence, na jejichž kapitoly se těší trochu víc než na jiné. Já osobně jsem si úplně zamilovala Daenerys a Aryu. Už se nemůžu dočkat, až se pustím do dalšího dílu.

5 23.10.2011

Film jsem shlédla před maturitou a docela mě zaujal, tak jsem si řekla, že by nebylo od věci přečíst si i knížku. Když jsem teď rok po maturitě zahlédla knížku v knihovně, vzpoměla jsem si na to a vrhla se do ní. A opravdu to nebylo vůbec od věci, hned od prvních stránek mě zaujal ten obrazný popis, ještě jsem se s níčím podobným moc nesetkala, takže mi to zezačátku přišlo poněkud zvláštní, ale po nějaké době jsem si na to zvykla a začalo mě to bavit. Děj mě taky úplně pohltil, i přesto že jsem z filmu věděla, co příjde a jak to dopadne, nemohla jsem se od toho odtrhnout. Smála jsem se když Randle pořád a pořád vyváděl další kousky Velké sestře a když se jí potom s provinilým výrazem nezbedného dítěte (úplně jsem ho před sebou viděla) potom omlouval a na konci jsem byla dojatá z toho jak to celé zkončilo. Knížku i film tedy rozhodně doporučuji, a jediné co chci ještě podotknout, že po přečtení knížky mi nepříjde, že Jack Nicholson byla zrovna nejlepší volba představitele Randla McMurphyho, z knížky na mě působil úplně jinak než Nicholson ve filmu.

5 05.07.2011

Osobně mám hodně ráda knihy o drogách a nečekala jsem, že narazím na něco lepšího než jsou My děti ze stanice ZOO, ale myslím, že můžu říct, že tohle lepší je. Četlo se to naprosto úžasně, přávě ten neobvyklý styl, kterým je kniha napsaná mě úplně dostal. Místy jsem málem přestávala dýchat a po dočtení knihy jsem asi ještě půl hodiny jen seděla a vstřebávala, co jsem právě přečetla.

5 14.02.2011

Navzdory dobrému nápadu, je příběh dost jednoduchý a hlavně předvídatelný až hrůza, což ale nemění nic na tom, že je knížka fakt čtivá, vtáhne vás a nepustí. Odtrhnout se od ní mě stálo fakt hodně úsilí. (Jo připadám si jak puberťačka, ale nemůžu si pomoc, fakt jsem se do knížky zažrala :D) Každopádně jsem ji zhltla za tři večery a jsem opravdu zvědavá na další díl ( a taky na film).

4 27.11.2013

Úžasná kniha, která se čte úplně sama, já jsem ji měla přečtenou během jednoho dne. Krásný a zároveň smutný příběh, který prostě nemůže skončit happy endem. Ale vyzradit v předmluvě jak to dopadne, za to by autorka té předmluvy zasloužila nakopat.

Zatím nejlepší z Hlídek, na rozdíl od předchozích dvou dílů mě fakt bavily všechny tři příběhy. Do děje stále více vstupuje inkvizice, ale nejvíce zamíchá kartami naš starý znamý upír Kosťa. Tentokrát nestojí Denní a Noční hlídka až tak úplně proti sobě, ale pod tlakem netušených situací jsou nuceni, alespoň částečně, spojit síly. A jak to všechno dopadne? Konec je sice velkolepý, ale maličko mě zklamal, možná to bude tím, že si stále sedím na vedení a pár věcí jsem moc nepobrala. Ale i přesto si kniha nejvyšší hodnocení určitě zaslouží.

4 06.02.2012

Přitel mi doporučoval, ať si od Pretchetta něco přečtu, že se mi to určitě bude libit, tak jsem řekla, že začnu od začatku a pujčila jsem si Barvu kouzel a Lehké fantastično. Ze začátku mě to vcelku i bavilo, ale ke konci pořád míň a míň a abych dočetla Lehké fantastično už jsem se musela skoro i přemlouvat. Upřímně jsem čekala, že to bude lepší... až bude čas možná šáhnu ještě po nějaké Pratchettovce, ale prozatím mě moc nepřesvědčil

4 28.02.2011

Hned tak něco mě nedojme, ale na konci téhle knížky jsem brečela jako malé dítě. Fakt nádherný příběh. Přečteno mám hned dvakrát, jednou česky jednou v anglickém originále a film shlédnutý nesčetně krát

4 12.02.2011

Wyndham mě zatím nikdy nezklamal. A stejně tak je tomu u Kukaček. Je to čtivé, je to svižné, i když možná až moc. Být knížka o něco delší, vůbec bych se nezlobila, aspoň trošku to zašmodrchat, prostor v příběhu by na to určitě byl, takhle to bylo trochu moc přímočaré a předvídatelné. Kvůli tomuhle to pro mě není pocitově čistých 5 hvězd ale tak 4 a půl.

3 07.07.2016

Ne... je mi líto ale prostě ne, za mě hrozná nuda. Nevadí mi dlouhé bichle, když je knížka dobrá, zblajznu tisíc stránek jak malinu, ale tímhle jsem se prokousávala teda dlouho. Droodovi by podle mě bohatě stačil rozsah tak poloviční, možná ani to ne. Opravdu nepotřebuju číst o všech možných sedáncích u Dickense s postavami, které jsou pro příběh neprosto nepodstatné, ani výklady všech možných Dickensových děl (kdyby mě to zajímalo, přečtu si rovnou něco od Dickense). Příběh samotný taky žádná bomba, ale kdyby nebyl vyplněn spoustou nevýznamných historek, popisů a dalších výplní, dalo by se to přežít. Takhle jsem se dost trápila. Simmonse mám jinak ráda, třeba Terror (rozsahově ještě delší) mě fakt bavil a rozhodně jsem se u něj nenudila, což se Droodovi říct fakt nedá. Za pár dobrých momentů nakonec tři hvězdy, a pro mě ohromné zklamání.

3 20.03.2015