Angie_Missfit komentáře u knih

Naprosto úžasná a milá knížka, kterou budu mít vždycky ráda. Pejsek s kočičkou byli prostě mistři na DIY přístup k životu a i po letech mě jejich radikální přístup hrozně baví. Nesmím také zapomenout na krásné obrázky! Chtě nechtě navíc při pouhém pohledu na knihu slyším hlas Karla Högera, který příběhy těch dvou moc krásně namluvil. Ke čtení i poslouchání je to prostě srdcovka, která neomrzí.

19 08.10.2019

Notoricky známý příběh ve svém knižním originále pro mě představuje jednoznačně jednu z nejsilnějších knih, kterou jsem kdy četla. Už je to nějaký pátek, co mi prošla rukama, takže dnes bych možná hodnotila jinak, ale tehdy mi přišla velmi čtivá. Líbily se mi změny nálad, střídání milých "bezproblémových" pasáží ze současnosti a vracení se k hrůzám v minulosti, u nichž se tajil dech. Styron dokázal obě polohy znázornit skvěle. Postavy ukazuje v jejich čisté přirozenosti, aniž by je soudil, nebo jim přisuzoval jednoznačné charakteristiky - klaďas/záporák. Postavy jsou vyobrazeny komplexně, se všemi svými chybami, včetně jejich úvah o minulosti, trýznění sebe sama a způsobů, jak se vyrovnávají s vlastním svědomím. Film jsem viděla dřív, než jsem četla knihu, takže jsem myslela, že jsem na klíčový moment knihy, onu "Sophiinu volbu" připravena, ale omyl. V knize je ta strašná životní chvíle jedné z hlavních postav vyobrazena tak sugestivně, až jsem chvílemi musela přestat číst, trochu se vydýchat a vysmrkat, abych se o chvíli později zase začetla, protože skládání hrůzné Sophiiny mozaiky dohromady nutí číst dál. Nutno však přiznat, že u některých pasáží mi bylo fyzicky špatně. Ještě se mi nestalo, že by mě osud postavy a to, co se jí v knize děje, tak niterně bolelo. Kniha každopádně vzbuzuje velké emoce - je strašným, drásavým a velmi silným zážitkem.

18 08.04.2019

Moje oblíbená kniha, kterou mě kdysi chtěla máma rozptýlit, když jsem ležela nemocná s chřipkou, a naprosto se jí to povedlo! Příběh mě vtáhl a u některých pasáži (dohadování se Sporákem, piknik s indiány a hlavně cokoli s Kettlovými!) jsem se náramně bavila :-) . Ke knize jsem se po letech vrátila a zase si ji užila jako svěží, milé čtení. Hlavní hrdinka, zvyklá na velkou rodinu a komfort, se s manželem odstěhuje na pustou farmu uprostřed lesů a pak se osobitým stylem sžívá se svým novým domovem v zapadákově, kde dávají lišky dobrou noc. Betty jsem si hned zamilovala, moc mě bavilo její sebeironické vyprávění, celkem netypické pro dobu, kdy žila, líčení trampot spojených s DIY přístupem k problémům na farmě i sarkastické poznámky na účet nadšeného manžela. Z knihy jsem si odnesla několik následujících postřehů: 1. Žena toho vydrží hrozně moc 2. Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř 3. Věci se nejlépe učí za pochodu 4. Vždycky, když se něco podělá, musí to člověk nakonec zvládnout sám 5. Murhpyho zákony jsou věčné 6. S humorem jde všechno líp. :-)
Tahle kniha mě zkrátka baví a vždycky žasnu nad tím, jak to my, holky 21 .století, máme oproti našim prababičkám v domácnosti jednoduché. I další knihy od autorky se mi líbily a láskyplně je hýčkám v knihovničce. Za Vejce dávám bez váhání 5 hvězd a jen mě mrzí, že Betty MacDonald toho nestihla napsat víc.

18 05.01.2019

Jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Fakt. Zůstala ve mně, vpila se hluboko do mého nitra a když jsem ji četla (byla jsem stará jako Holden), jako by mi v mnoha věcech promlouvala přímo z duše. Pro někoho je to kniha o ničem, ale já v ní vidím hluboký psychologický román zcela odzbrojující svou upřímností, ryzostí a kritickým pohledem na svět i sebe sama. Holden je na první pohled nepřizpůsobivý floutek flákající se od ničeho k ničemu. Pod tím vším je to však mladý člověk schopný hlubokých citů a s množstvím otázek, na které hledá odpověď. Pozoruje, přemýšlí, formuje vlastní názory na život. Hledá své místo, hledá sebe sama uprostřed okolního světa, tak odcizeného a šedého, až srdce bolí. Ale chápu i negativní recenze. Takhle kniha je totiž pocitová. Buď vám sedne a budete ji milovat celý život, nebo ji otráveně zahodíte. Pro mě je v ní hluboká pravda a v tomhle ohledu chytám v žitě také.
P.S. Hláška "To mě umrtvilo", je náhodou boží! Ráda ji dodnes občas použiju :).

14 04.06.2019

Autor Líného učitele Robert Čapek má podle mého názoru velkou výhodu v tom, že umí psát čtivě a poutavě. Nebere si servítky a jasně pojmenovává hlavní nešvary českého školství. Nechybí ani palba do vlastních řad (ale to je v pořádku - naprosto souhlasím s tím, že ve školství se bohužel pohybuje řada lidí, kteří tam nemají co dělat). A hlavně: přináší praktické postupy, ke kterým se za roky života ve školství dopracoval, a předkládá tak čtenáři svou vizi moderního (líného) učitele, který má rád svou práci a své žáky (a ti zase jeho). Kniha se dobře četla a vsadím se, že v nejednom učiteli probudila revolučního ducha. Sama jsem souhlasně kývala skoro u každé druhé věty. Bohužel při srážce se smutnou realitou českého školství uhasíná plamen pochodně leckterému pedagogickému bojovníkovi za lepší zítřky. Ostatně i Čapek uznává, že moderní učitel to nemá snadné a mnoho lidí ve školství (a nejvíc stát samotný) není na novátorský přístup připraven a lenivě si rochní ve starých pořádcích. Učitel, který chce učit moderně, je systematicky od svého cíle zrazován a jsou mu do cesty kladeny nejrůznější překážky, ale důležité je vydržet! Kniha představuje příjemnou a potřebnou vzpruhu pro všechny učitele, kteří mají pocit, že jsou ve své snaze osamoceni. Potvrzuje jejich dojem, že "tady něco nehraje" a ukazuje jim, že nejsou sami a jak je důležité nenechat se semlít nepřízní shora, ani laxností vedení či kolegů, protože čím více bude moderních "líných" učitelů, tím lépe pro všechny. Doporučuji každému, kdo se alespoň rámcově ve školství pohybuje a má oči i mysl otevřené.

13 07.01.2019

Vážně nechápu, že tenhle paskvil někoho baví, nebo že to snad nedejbože někomu připadá vzrušující čtení! Víc sexy je i můj nákupní seznam. Padesát odstínů šedi je naprosto vyprázdněná a přeslazená pseudoromance zoufale tlačící na efekt bez špetky logiky a smyslu. Věřím, že může potěšit osamělé ženy, které si už ani nepamatují, kdy na ně sáhla cizí ruka. Stejně tak si umím představit, že se u ní budou stydlivě hihňat holky, pro které je slovo sex tabu. Ale pro mě to bylo utrpení takového kalibru, že dočíst knihu se jevilo jako nesplnitelný úkol. O literární úrovni snad není třeba se vůbec zmiňovat, je to ta nejpokleslejší červená knihovna, ještě o level níž než paperbackové harlekýnky ze zaprášené trafiky u nádraží. Hlavní hrdinka je blbka po lobotomii a celou dobu na mě působila jako velmi otravný faktor. Musím uznat, že kniha měla skvělé PR a pokud si ji někdo koupil kvůli tomu, že chtěl zažít pořádnou knižní dávku erotické chlípnosti, věřím, že byl zklamán. Sexuální pasáže pro mě byly dost nuda, takové nafouknuté nic v rádoby sadomaso obale, z nějž se nakonec vyklubala upocená romantika. Vata, která vyplňuje zbytek knihy, je snad ještě nudnější, zoufale tupá a přeslazená. Na tohle prostě asi vážně nejsem, ještě teď protáčím oči, jen si na to vzpomenu.

13 04.01.2019

Velmi dobrá a pro mě v mnohém rozporuplná kniha. Kundera mě mnohokrát přesvědčil, že je kvalitní autor a umí psát. Líbily se mi pasáže s hlubšími, až existenciálními myšlenkami a způsob vykreslení šedého a jistým způsobem odosobněného života v minulém režimu. Na druhou stranu jsem během čtení knihy měla problém s tím, že jsem se do žádné postavy nemohla vcítit, pochopit ji, souhlasit s ní,nebo se s ní ztotožnit. Ani jedna postava mi nebyla sympatická. Zároveň mě však kniha donutila přehodnotit svůj postoj a zamyslet se nad tím, zda je vůbec posláním knihy, aby se čtenář našel v jejích postavách. S odstupem času u mě došlo k zajímavému jevu: kniha se mi rozležela v hlavě a vlastně se mi zalíbila natolik, že se k ní dodnes vracím. Kundera se nesnaží čtenáři vlichotit líbivým dějem a sympatickými postavami. Ukazuje je v jejich nepřikrášlené nahotě, slabosti i ubohosti. Příběh pak předkládá vyobrazení života postav v jakési vnější i vnitřní vyprázdněnosti a na mnoha místech vyznívá až depresivně. Zároveň je právě v tom jeho ryzost a opravdovost. Pokud ještě vezmeme v potaz literární zručnost autora, stává se z Nesnesitelné lehkosti bytí velmi zajímavý literární počin, který rozhodně stojí za přečtení.

13 03.01.2019

Fascinující a bohužel stále velmi aktuální, až z toho mrazí. Líbil se mi i stejnojmenný film.

12 08.10.2019

Krásná a romantická kniha, která mě svou atmosférou přenesla do studené a drsné Anglie 19. století. Líbily se mi tajemné, skoro až strašidelné pasáže a cudné rozhovory Jany a pana Rochestera. Kniha je psána překrásným květnatým jazykem. Janiny morální hodnoty, vnitřní síla a laskavá povaha působily jako balzám, přestože to v životě měla nelehké. Charlotte Brontëová vytvořila nezapomenutelnou knižní klasiku.

12 08.04.2019

Čtivá kniha o síle vůle, cti a hrdosti. Myslím,že o samotné lovení ryby jde až v poslední řadě. Důležitými momenty příběhu je právě lidské odhodlání a snaha o překonání sama sebe navzdory všem překážkám. Musím říct,že Stařec a moře není moje nejoblíbenější kniha od Hemingwaye, ale rozhodně je dobrá. Doporučuji ale spíše starším čtenářům,kteří více ocení existenciální přesahy textu.

12 27.03.2019

Moje nejoblíbenější kniha, kterou jsem si ve čtvrté třídě koupila ve školním bazaru a zamilovala si ji na první přečtení. Věčně optimistickou a veselou Annu s hromadou energie a hlavou v oblacích si nejde neoblíbit. Její síla a optimismus při zdolávání nejrůznějších životních nástrah a těžkostí mi vždycky dodávaly odvahu. Všechny postavy jsou skvělé (kromě Cuthbertových hlavně Diana a Gilbert). Kniha mě mnohokrát rozesmála, mnohokrát dojala a jestli si někdy nějaký knižní hrdina zasloužil šťastný konec, byla to právě Anna. Její vnitřní svět a fantazie jsou úžasné a vždycky mě fascinovalo, že i v pro nás "upjatém" 19. století se našla autorka, která dokázala tak krásně popsat nekonvenčního a svobodného ducha malého děvčátka, z něhož později vyrostla stejně úžasná, svéhlavá a silná mladá žena, kterou ideály nikdy neopustily. Ta kniha je moje srdcovka. Opravdu doporučuji.

11 27.03.2019

Jedna z nejúžasnějších knih, které mě v pubertě ovlivnily. Kniha je výborně napsána, čte se jedním dechem a je to jedna z těch, které navždy uvíznou v paměti. Poutavě, civilně a bez příkras autorka popisuje v mnoha ohledech šílené reálie každodenního života v socialismu. Nenásilně a bez hysterie přitom předkládá čtenáři neskutečně silnou a drásavou společenskou kritiku minulého režimu. Rozhodně knihu doporučuji všem, zejména mladým lidem, ideálně jako povinnou četbu :-). Snad si díky ní začnou vážit toho, že žijí tady a teď, stejně jako já, když se mi tehdy v patnácti letech dostala poprvé do ruky.

11 02.01.2019

Milá a laskavá kniha, která zahřeje u srdce menší i větší čtenáře. V dětství jsem ji chápala spíš jako pohádku a moc se mi líbily princovy výlety na jiné planety. Nejvíc jsem na knize oceňovala (a oceňuji i dnes) znázornění rozdílů mezi bezelstným a hravým dětským vnímáním a světem dospělých, v jejichž duších stále někde dřímá malé dítě, ale pro všechnu práci a starosti na ně zapomněli. Tento "střet realit" je přitom čtenáři předložen nenásilně, prostřednictvím miloučkého příběhu, v němž je zpodobněno mnoho lidských vlastností i pocitů, kterými si občas procházíme bez ohledu na to, jak staří nebo mladí jsme. Musím uznat, že příběh obsahuje jisté filosofické přesahy, ale podle mého názoru nejsou zas tak hluboké a v takové míře, jak to někdy na základě nadšených komentářů a masového „vzývání“ knihy vypadá. Trochu se mi zdá, že poslední dobou došlo ke „znovuobjevení“ Malého prince a je tak nějak v módě se tvářit, že nám jeho přečtení změnilo život a jak strašně je kniha hluboká a geniální. Ano, je to krásná a moudrá kniha, v níž si najde svoje malé dítě, dospělý i stařec, a pro každého z nich bude její krása spočívat v něčem trochu jiném, ale tím to alespoň pro mě končí. V každém případě se jedná o knihu, která by neměla chybět v osobní knihovničce a minimálně za jedno přečtení rozhodně stojí.

10 03.01.2019

Krásný, smutný a romantický příběh o lásce, cti, nepochopení a vzájemném míjení. Verše se čtou skvěle a lze v nich najít spoustu zcela nadčasových momentů a úvah. Román ukazuje každodenní život a zejména mentalitu určitých společenských vrstev v Rusku v 19. století. I když už je to déle, co jsem knihu četla, vzpomínám si zcela živě, jak jsem silně prožívala souboj Oněgina s Lenským a stále doufala, že to nemyslí vážně. Nemohla jsem se odtrhnout a když jsem knihu v melancholickém rozpoložení dočetla, rozčilovala jsem se,že kdyby si to bývali vysvětlili, všechno mohlo být jinak. Ale tahle jistá fatálnost a tragičnost se v ruských klasických dílech objevuje docela často a zkrátka to k nim patří. Hluboce jsem litovala smrti Lenského, skutečného romantického hrdiny, který byl tak čistý a nevinný zabít Oněginem, sobeckým a znuděným povalečem, který celou situaci svou lehkomyslností způsobil a ublížil tak hned několika lidem. Závěr byl fenomenální a některé verše z překrásných dopisů si pamatuji dodnes. Puškin napsal úžasný román, který se právem řadí mezi největší díla světové literatury.

9 05.01.2019

Tuhle naprosto báječnou knihu jsem jako malá holka našla pod vánočním stromečkem a od té doby už jsem ji přečetla tolikrát, až se divím, že obrázky ještě nevybledly. Střežím ji ve své knihovně jako vzácný poklad a těším se, až si ji jednou budu číst s dětmi. Úžasné dobrodružné příběhy o partě kluků, kteří jsou čest a správnost sama, mě bavily tak, že jsem jako dítě zoufale chtěla patřit do podobného klubu. Jejich dobrodružné výpravy dodnes lákají k tomu, aby si člověk v pátek večer sbalil krosnu a vyrazil na víkend do přírody. Pro děti nechybí ani poučný morální kodex (který v dospělosti někdy působí úsměvně, ale stále mile) a když k tomu ještě připočteme vtipné Bratrstvo kočičí pracky a nádech tajemna, které některé příběhy mají, získáme esenci dokonalosti. Nesmím také opomenout úžasné ilustrace (ať už od Jana Fischera nebo obou Čermáků) které příběhy posunují ještě o laťku výš. Pro mě jedna z naprostých srdcovek.

9 04.01.2019

Takhle by měla vypadat kuchařská kniha. Líbí se mi bohatý, až květnatý styl psaní, kterým autorka vládne - po kuchařkách psaných z většiny v trpném rodu je to příjemná změna. Stejně jako zmiňují předchozí komentáře, i já velmi oceňuji dopodrobna popsaný postup včetně vysvětlení, co se vlastně v hrnci děje, a proč je proto důležité postupovat uvedeným způsobem. Díky autorce mám nyní mnohem konkrétnější představu, jak asi jídlo dopadne, pokud něco vynechám, nebo ošidím. Konečně mám pocit, že opravdu rozumím co, jak a proč (nechtěla by autorka stejným způsobem napsat učebnici matematiky?). Třešničkou na dortu je kvalitní vazba, papír a pěkná grafická úprava. Doporučuji každému, kdo se alespoň občas pohybuje v kuchyni a rád před rodinou či kamarády zaválí perfektní svíčkovou nebo dokonalým domácím koláčem.

8 24.02.2020

Díky, to bylo dobrodrůžo! Krásné a napínavé počteníčko z pera jednoho z největších spisovatelských frajerů mého srdce, Stephena Kinga, na jehož románech a povídkách jsem vyrůstala. I když ho mám hrozně ráda, snažím se k němu nebýt nekritická - i mistr tesař se někdy utne a několik jeho knih mě zas tolik nebavilo. Naštěstí to ani zdaleka není případ této knihy!
King od první strany pečlivě buduje parádní atmosféru, která čtenáře vtáhne do děje dřív, než stačí říct „Mercedes“. Mistrně si hraje s nervy a city čtenáře (alespoň s mými se mu to povedlo) a předkládá nám komplexní sondy do myšlenek stárnoucího detektiva i nebezpečného vraha, se všemi světlými i temnými momenty. Právě moje schizofrenní city vůči Bradymu mě při čtení hodně bavily. Je jasné, že je to vyšinutý a naprostý záporák, krystalické zlo v čistém bílém tričku a s úsměvem na rtech. A přesto mi ho v některých momentech bylo líto, nebo jsem ho dokonce chápala. V sympatičnosti však samozřejmě na celé čáře vítězí Bill Hodges spolu se svou nezdolnou touhou potrestat zlo a střihnout si na prahu stáří ještě svého posledního detektivního sólokrapra jako důkaz, že zatím zdaleka nepatří do starého železa. Právě dokonalé vykreslení děje zabíhající až do úplných detailů umožňuje čtenáři stát se v duchu režisérem filmu Mr. Mercedes, napjatě ho sledovat a čekat, co přijde, zatímco atmosféra pomalu houstne a srdce buší stále rychleji. Tak skvělou gradaci a bombastické finále (haha) jsem už delší dobu v knize nezažila. Je tedy nad slunce jasné, že Kingovi detektivka sedí. Na 100% doporučuji.

8 03.01.2019

Na knihu jsem myslela už hrozně dlouho. Několik let jsem si říkala, že bych si ji jako někdo, komu filosofie na škole tvořila většinu studijního plánu, měla přečíst. A konečně jsem se k ní nedávno dostala. Jak to dopadlo? Nedočetla jsem ji. Posiluji tedy ten zvláštní jev, kdy tato bezpochyby populární kniha nechává určitou skupinu čtenářů zcela chladnou. Možná pro mě byla příliš zřejmá, nudná, příliš polopatická a zdlouhavá, nevím. Četla se mi nehezky, musela jsem se k tomu nutit, až jsem se na to po několika kapitolách vykašlala úplně. Nechci tím knihu zcela odsoudit, věřím, že své čtenáře si najde. Já však mezi ně tentokrát nepatřím.

7 11.01.2021

Velmi hutné čtení narvané informacemi a souvislostmi. Trpělivé skládání mozaiky Babišovy minulosti, která má vliv na současnost a mnoho vysvětluje, působilo chvílemi velmi tísnivě. Zásadní v knize jsou právě ty kontexty, které pomáhají pochopit provázanost minulého a nynějšího. Píděním se po Babišově minulosti autor předkládá čtenáři mrazivé počteníčko o divoké polistopadové "demokracii po česku", okolnostech privatizace, machinacích se státními zakázkami, přeměně rudých komoušů na velké "podnikatele", či domluvách v politických kuloárech, kde bylo možné dohodnout téměř cokoli. Na pozadí toho všeho autor ukazuje Babiše jako člověka, co za těchto podmínek prostřednictvím svých kontaktů postupně rozšiřoval svůj majetek, moc i vliv. Kmenta se snaží držet doložitelných faktů, informace ověřovat z více zdrojů, za knihou je nepochybně obrovský kus práce. Z mého pohledu precizní investigativní dílo se sociologickým přesahem.

7 26.01.2020

Knihu "My děti ze stanice ZOO" jsem četla někdy ve třinácti letech a hrozně silně mě oslovila. Chtě nechtě jsem Christiane fandila, přestože propadla drogám díky vlastní hlouposti. Knihu jsem četla mnohokrát a zdálo se mi, jako bych si k Christiane vytvořila nějaké pouto. Proto jsem se zatetelila blahem, když jsem v knihovně spatřila knižní pokračování jejích osudů. Opět se mi její vyprávění četlo téměř jedním dechem, ale po dočtení knihy jsem cítila určité zklamání, pouto bylo pryč. V trochu nesouvislém a zmatečném vyprávění se dovídáme divoké a až neuvěřitelné zážitky Christiane. Něco bylo fakt zajímavé, také se mi líbila pasáž z Řecka, ale nemohla jsem si pomoct, většinu děje mě Christiane hrozně iritovala. Její bojovnost a určité kouzlo z první knihy byly z většiny ty tam a já měla před sebou stárnoucí feťačku, co se nikdy nezmění, protože je příliš slabá. Christiane se v knize neustále lituje a mezitím se jakoby mimochodem chvástá, jak se vídala s nejrůznějšími mega celebritami, jak ji hostili a jak jim připadala strašně zajímavá, ale stejně to bylo všechno na nic a lezli jí na nervy. Lítost ve mně nevzbudila, místo nebohé chudinky zmítané osudem jsem viděla narkomanku, co nikdy pořádně nepracovala, starala se vždycky akorát o sebe, flákala se, fetovala a během toho si procestovala celý svět. Světlou výjimkou byla jen její snaha postarat se o syna. Kniha je tedy zajímavá a myslím, že pro autorku muselo být těžké uspořádat Christianino vyprávění do alespoň trochu souvislého celku, ale chybí mi tam nějaká přidaná hodnota. Nezastírám drobné zklamání a nemám důvod číst knihu znovu, narozdíl od "Dětí ze stanice ZOO", které mají v mé knihovně čestné místo.

7 14.07.2019