Vejce a já
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3690/vejce-a-ja-3690.jpg
4
2948
2948
Kniha začíná obdobím před narozením hlavní hrdinky Betty. Její rodiče hodně cestovali, a to i po narození svých dětí. Nejdříve se narodila Mary, pak Betty, bratr Cleve a sestra Darsie. Vyrůstala ve velké dětmi oplývající rodině, často se stěhující, ve velkých domech s jídelnami, ložnicemi, tělocvičnami. Tatínek byl přísný a dodržoval řád chodu domácnosti, který sám vymyslel. Maminka s babičkou mu všechno kazily a nic nedodržovaly a tak se děti zmítaly mezi naprostou přísností a nedokonalou povolností. Vzaly to jako děti a líbilo se jim to. Když bylo Betty dvanáct let, zemřel jí otec a o pár měsíců později se narodila nejmladší sestra Alison. Smrtí otce se vše změnilo, chudoba zaklepala na dveře, děti už nechodily do tolika kroužků, rodina se semkla a vyrůstající děti pracovaly kde mohly. Betty dospívala a měnila se, Mary sháněla celé rodině práci, v Americe byla krize, někdy jim vypnuli elektřinu, ale radostného života se nevzdávali, chodili na dřevo do parku a zvali spousty hostů na nastavovanou sekanou. Hráli hry, zpívali, tančili, neopouštěli se. V sedmnácti letech se Betty zamilovala do o třináct let staršího muže, kterého přivedl její bratr na víkend. O rok později se s Bobem vzali. Chystali se koupit si farmu, protože to byl Bobův sen. Farmu koupili daleko v divočině na úpatí Olympského pohoří, zašlou starou, farmu bez vody s obrovským pozemkem naprosto zarostlým obřími semenáčky douglasovy jedle. Bobovi šlo všechno od ruky, měl fortel a cíl a byl šikovný, Betty se trápila se vším na co sáhla, uměla vyšívat, hrát na klavír, zpívat, ale zatloukat hřebíky, štípat šindele, vodit koně, sekat dřevo to neuměla. Z Boba se stal tvrdý farmář a na jaře zaplnil farmu tisíci narozených mláďat kuřátek, prasátek, štěňátek, koťátek, všude to volalo, pípalo, štěkalo, mňoukalo, Betty se narodilo miminko a měla na starost všechna ta mláďata. Sousedi byli daleko a přesto, že byli přívětiví, měli své starosti, své farmy, svoje zvířata, někteří sousedi byli pracovití a měli všechno zvládnuté perfektně a jiní byli líní, dobytek jim utíkal, všude byl nepořádek, ale taková sousedství byla pro Betty vysvobozením, šla klidně s kočárkem 7km k paní Kettlové jen aby si popovídala, aby zahnala samotu a dostala neskutečně dobré pohoštění a mateřskou náruč k tomu. Betty zjistila, že na farmě je každá návštěva vítaná, obsloužená, že jí musí být pomoženo a každá návštěva vždy přinese velké vzrušení a společenskou událost, ať jsou to dřevorubci, indiáni, kteří byli úplně jiní, než co se o nich píše v knihách, ale i osamělí lidé, kteří ze samoty zešíleli, podomní obchodníci a divoká zvířata. Když se Betty narodila druhá dcerka Janka byla pro ni samota už tak neúnosná, že svého muže opustila a vrátila se do města Seattlu za svojí velkou rodinou, která ji mezi sebe přijala jako znovunalezenou dceru se dvěma roztomilými děvčátky. Kniha je humoristický román o těžkém životě, o chudobě, o samotě, ale vyznívá optimisticky a hodně se u čtení nasmějete. Betty nebyla dříč, ale její popisy přírody a událostí jsou nesmírně rozmanité, řeč je tak květnatá až přechází do fantazie a její smysl pro humor už pomohl v těžké životní situaci mnoha tisícům nezkušeným mladých manželek.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , ArgoOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Lehce humorné povídání o životě kdesi daleko od civilizace. Měli můj obdiv. Poslouchala jsem to jako audio a pracovala u toho a představovala si jak to ta chudera musela zvládnout. Hlavně vtipné bylo povídání o zavařování.
Slepičí podnikatel není v žádném případě svým pánem. Šéfuje mu slepice...
Knížku jsem poprvé četla už někdy v dětství a teď jsem se k ní po čase moc ráda zase vrátila. Betty MacDonaldová má podle mě dar brát i ty nejtěžší životní zkoušky a kopance s nadhledem a humorem sobě vlastním. V autobiografickém vyprávění ze slepičí farmy, kam se s manželem v prvních letech manželství odstěhovala, píše i o těch nejobyčejnějších maličkostech, ze kterých se většinou skládá náš život, neobyčejným způsobem.
Poslechnuto na ČRo a paní Medvecká to načetla parádně. Knihu jsem četla kdysi dávno (jako skoro všichni), a teď jsem si moc ráda bábinku, slepičí farmu, sporák, Boba atd. připomněla. Při poslechu mi i otravné práce utíkaly mnohem lépe, protože jsem si uvědomovala, že oproti Betty vlastně nic nedělám.
Audiokniha Čro. Moc milé povídání o nelehkém, ale určitě zajímavém životě. Kdysi dávno jsem to četla a líbilo se mi to víc, než mluvená verze.
Vejce a já byla oblíbená kniha mé maminky. Několikrát jsem se snažila ji přijít na chuť, ale nikdy jsem nepokročila dál než k pár kapitolám. A byla to škoda. Nyní se mi podařilo díky audioknize tuto knihu "dočíst" a nebylo to špatné. Život na středozápadě USA nebyl jednoduchý a vlastnit slepičí farmu asi také nebyl pro Betty MacDonald vysněný sen. Ale poprala se s tím a zvládla to. A napsala o tom knížku, která ji proslavila po celém světě.
Nádherná kniha, četla jsem ji před lety a nyní poslouchala jako audioknihu a rozhodně se k ní ještě několikrát vrátím.
Obdivuju s jakou noblesou dokáže autorka popsat velmi těžký život na farmě, že se člověku chce smát i plakat zároveň.
Její dokonalý a veselý popis situací mám moc ráda a vždy mi spolehlivě zvedne náladu nehledě na to jestli čtu tuto knihu a nebo některou z dalších dvou, které jsme už také četla ( Co život dal a vzal a Morová rána).
např. popis zkoušky korzetu : ona mě ohnula, navlíkla ramínka na ramena a trhem mě postavila zpatmo. Vypadala jsem přesně jako zkumavka z níž nahoře něco vybublává ...
Perfektní kniha, která vás pobaví, já jsem ji poslouchala jako audioknihu v podání paní Medvecké, která zážitek určitě umocnila. Takže jestli hledáte vzpruhu a chcete si zlepšit náladu, nenechte si zážitky ze slepičí farmy ujít, určitě nebudete zklamaní.
Autobiografický příběh mladého, městského děvčete zvyklého na velkou rodinu, bohatý společenský i kulturní život, jež se provdá za "staršího pána", kterého následuje do divočiny, na samotu v horách, kde založí slepičí farmu. Kniha plná dobrých postřehů vyprávěných s humorem nabízí oddechové čtení. Mé babičce bych ji určitě doporučila. Pokud máte času nazbyt pro tuto knihu, stáhnete spíš po úžasné audioverzi na Dvojce.
Po dlouhé době jsem se ke knize vrátila, protože jsem ji našla k poslechu na ČRO. Táňa Medvecká je skvělá. Přidala tomu nový rozměr. Jsem nadšena.
Niekedy, keď som mala cca 17-18 rokov som ju čítala a je to kniha, ktorá mi ostala v pamäti, preto som využila možnosť vypočuť si ju na rádiu ČR. Musím povedať, že som ju teraz vnímala úplne inak. Vnímala som teraz viac, aké ťažké to pre Betty muselo byť na slepačej farme, keďže bola zvyknutá na úplne iný život pred svadbou. Taktiež ten vzťah manželov bol suchý a bezemočný.
Knihu Vejce a já jsem četla kdysi dávno, hodně dávno a moc se mně líbila, proto jsem využila možnost poslechnout si audioknihu, "Čtení na pokračování", v rádiu Dvojka. Audio je krásně načtený pani T. Medveckou a je to velký zážitek.
Vejce a já je klasika, ke které se čas od času vrátím. Nemusím tu knihu číst celou, ale stačí pár kapitol. Připomenu si Betty a její život na slepičí farmě. Život, na který nebyla zvyklá. A přece mnohé ze svého života dokázala popsat s humorem sobě vlastním. Nelehké živobytí, zapadlý kraj, kde lišky dávají dobrou noc a snaha přenést se přes ty těžké chvíle humorem a kráčet životem dál. Ne vždy nám život ukazuje tu vlídnější stranu. Určitě k zamyšlení.
Knihu jsem si zvolila s vidinou prázdninového čtení. Bohužel mě však zklamala. Nebavila mě, do čtení jsem se musela nutit. V dnešní době bychom tento typ literatury označili jako takové blogové či deníkové zápisky. V knize není žádná stěžejní dějová linka, což mi vadilo. Vtipné mi to přišlo jen zřídkakdy. Zcela nepochopitelný mi přišel její vztah ke svému dítěti, občas jako by snad ani neexistovalo. Asi jiná doba.
Naprosto souhlasím s komentářem Sitting-Bull...kdo z města směřoval své kroky do Bohem zapomenutého kraje, ví, jak je to těžké se zžít nejen s krajem, ale i s lidmi. I já to postupně vzdala a vrátila se do města, kde je život rozhodně ne k lepší, ale pohodlnější. Jak moc jsem chápala knihu, kde Betty popisuje , jak se na samotě cítila....ať jsou události v knize staré přes 100 let, bytostně jsem cítila její osamělost a smála se nad jejím vyprávěním o životě na konci světa, kde výlet do města je zážitkem. Popis jejího dětství, obzvláště vzpomínání na její babičky, tak rozdílných povah....četla jsem vlastně sebe samu a občas mi vyhrkly slzy od smíchu, občas ze smutku. Člověk se vlastně po čase směje svým vlastním vzpomínkám na ty smutnější časy. A co jiného vlastně zbývá. Však ono občas "šchraštne" každému něco...a smích by neměl ze života zmizet. Ať se již smějete sami sobě, nebo vzpominkám...
Podle vysokého hodnocení jsem nabyla dojmu, že mě kniha velmi zaujme. Musím ale hodnotit knihu jako průměrně oddechovou, sem tam políbenou sarkasmem. Vyprávějící život na farmě v horách - vztahy mezi sousedy, starání se o dobytek, pěstování zeleniny a nezáviděníhodné peripetie v domácnosti. Postrádám v knize větší vyjádření emocí a citů převážně k manželovi. Občas mě rušil text detailně popisující krajiny ale někteří si v tomhle příjdou na své.
Kniha je vtipná, ale vtip se ztrácel v nekonečných popisech přírody, jídla, pití, toho co dělají, pěstují, takže mě to nakonec jen nudilo. Tohle nebylo nic pro mě. Jsem ráda, že mám přečteno.
Knížka se bude radit k mým top přečtenych.
Dlouho jsem se ji vyhýbala.
Bylo to skvělé, vtipné, misty šokující, politovanihodne.
Dokonce mě to donutilo upéct bublaninu a zavarit rybíz:D
Knížka mě bavila. Sice to bylo pořád dost na jedno brdo, ale přišla mi hodně vtipná. Padla tedy na mě tíha toho, když jsem si představila, že bych takto měla žít já. A sice nečekám od každé knihy nějakou hlubokou myšlenku, ale vyprávění mi přišlo dost takové povrchní. Čekala jsem víc vyjádření pocitů autorky a v podstatě jsme se ani nedozvěděli nic o jejím vztahu s manželem a jaky vůbec byl Bob jako člověk.
Štítky knihy
humor zfilmováno venkov autobiografické prvky pro dívky farmáři vejce dívčí romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Tahle kniha si ke mně našla cestu v ten pravý čas. Jako velmi mladá a zaměstnaná maminka dvou synů jsem absolutně nestíhala a vše dělala v poklusu. Moje značně ideální představy naleštěné domácnosti, pestrého jidelníčku a večerů při čtení knih dětem se zbortily jako hrad z písku.
Tchýniny poučky jako třeba: "Pleny musí viset v 8 hodin" (automatická pračka později byla mým nejoblíbenějším členem rodiny), "Mužský se musí pořádně najíst" ( moje maminka přistupovala k vaření trochu bohémsky a i když můj sporák byl vzorný, jídlo nedosahovalo úrovně slibované obrázky v kuchařce),."Kolik druhů cukroví budeš péct na Vánoce? ( Bože), "Už jsi zavařila ty třešně" (všechno ovoce, které se dalo strčit do sklenice)?
Kniha Vejce a já byla moje Bible.
Ps: Naši sousedé byli moc hodní, ale jakmile vyrašila první travička, hnojili a postřikovali stromy a všechno co jim tam rostlo všemožným svinstvem proti škůdcům a plevelu a opřeni o plot mi radili. Ach jo.