Vejce a já
kniha od: Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3690/vejce-a-ja-3690.jpg
4.2
2739
Kniha začíná obdobím před narozením hlavní hrdinky Betty. Její rodiče hodně cestovali, a to i po narození svých dětí. Nejdříve se narodila Mary, pak Betty, bratr Cleve a sestra Darsie. Vyrůstala ve velké dětmi oplývající rodině, často se stěhující, ve velkých domech s jídelnami, ložnicemi, tělocvičnami. Tatínek byl přísný a dodržoval řád chodu domácnosti, který sám vymyslel. Maminka s babičkou mu všechno kazily a nic nedodržovaly a tak se děti zmítaly mezi naprostou přísností a nedokonalou povolností. Vzaly to jako děti a líbilo se jim to. Když bylo Betty dvanáct let, zemřel jí otec a o pár měsíců později se narodila nejmladší sestra Alison. Smrtí otce se vše změnilo, chudoba zaklepala na dveře, děti už nechodily do tolika kroužků, rodina se semkla a vyrůstající děti pracovaly kde mohly. Betty dospívala a měnila se, Mary sháněla celé rodině práci, v Americe byla krize, někdy jim vypnuli elektřinu, ale radostného života se nevzdávali, chodili na dřevo do parku a zvali spousty hostů na nastavovanou sekanou. Hráli hry, zpívali, tančili, neopouštěli se. V sedmnácti letech se Betty zamilovala do o třináct let staršího muže, kterého přivedl její bratr na víkend. O rok později se s Bobem vzali. Chystali se koupit si farmu, protože to byl Bobův sen. Farmu koupili daleko v divočině na úpatí Olympského pohoří, zašlou starou, farmu bez vody s obrovským pozemkem naprosto zarostlým obřími semenáčky douglasovy jedle. Bobovi šlo všechno od ruky, měl fortel a cíl a byl šikovný, Betty se trápila se vším na co sáhla, uměla vyšívat, hrát na klavír, zpívat, ale zatloukat hřebíky, štípat šindele, vodit koně, sekat dřevo to neuměla. Z Boba se stal tvrdý farmář a na jaře zaplnil farmu tisíci narozených mláďat kuřátek, prasátek, štěňátek, koťátek, všude to volalo, pípalo, štěkalo, mňoukalo, Betty se narodilo miminko a měla na starost všechna ta mláďata. Sousedi byli daleko a přesto, že byli přívětiví, měli své starosti, své farmy, svoje zvířata, někteří sousedi byli pracovití a měli všechno zvládnuté perfektně a jiní byli líní, dobytek jim utíkal, všude byl nepořádek, ale taková sousedství byla pro Betty vysvobozením, šla klidně s kočárkem 7km k paní Kettlové jen aby si popovídala, aby zahnala samotu a dostala neskutečně dobré pohoštění a mateřskou náruč k tomu. Betty zjistila, že na farmě je každá návštěva vítaná, obsloužená, že jí musí být pomoženo a každá návštěva vždy přinese velké vzrušení a společenskou událost, ať jsou to dřevorubci, indiáni, kteří byli úplně jiní, než co se o nich píše v knihách, ale i osamělí lidé, kteří ze samoty zešíleli, podomní obchodníci a divoká zvířata. Když se Betty narodila druhá dcerka Janka byla pro ni samota už tak neúnosná, že svého muže opustila a vrátila se do města Seattlu za svojí velkou rodinou, která ji mezi sebe přijala jako znovunalezenou dceru se dvěma roztomilými děvčátky. Kniha je humoristický román o těžkém životě, o chudobě, o samotě, ale vyznívá optimisticky a hodně se u čtení nasmějete. Betty nebyla dříč, ale její popisy přírody a událostí jsou nesmírně rozmanité, řeč je tak květnatá až přechází do fantazie a její smysl pro humor už pomohl v těžké životní situaci mnoha tisícům nezkušeným mladých manželek.... celý text
Literatura světová , Romány , Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , Argo
Originální název:
The Egg and I , 1945
více info...
Komentáře (543)
Komentáře 543 Recenze 2
Nuda, nuda a zase nuda. Kde je ten humor? V tom rasismu vůči indiánům? V tom, že špinavé děti od sousedky jsou autorkou označovány jako "slintající idioti"? V tom, že v celé knize se vyskytuje pes Sport a 3 kapitoly od konce se dočteme: "Nicméně Bob koupil psa" a je to ten stejný pes, který je v "ději" téměř od začátku?
A mimochodem - děj? Kam se ztratil? Kniha je souborem příhod, které úplně nenavazují na sebe. Autorka se sice snaží držet chronologie, ale není výjimkou, že se pohybujeme rok sem, rok tam.
Knížku jsem si vzala na dovolenou, že si u ní odpočinu. Ani nápad, do čtení jsem se musela nutit a je mi jasné, že kniha skončí v knihobudce a budu ráda, když už ji nikdy nepotkám.
U této knížky jsem se hodně nasmála. Pro mě je napsána s inteligentním a laskavým humorem, autorka se nebála sebeironie a značné nadsázky. Těžký život na slepičí farmě jí určitě nepřipadal pokaždé tak veselý, ale o charakteru její osobnosti svědčí to, že vytrvala a nepráskla do bot (což by se jí nikdo nemohl divit). Svým způsobem mi kniha připomněla Deník Bridget Jonesové - jen tedy v jiných dobových kulisách a poněkud duchaplnějšího rázu.
Betty byla velmi statečná žena, intelektuálka mezi slepicemi :-) Oblíbila jsem si i jejího manžela - takový ten "muž s vizí", který počítá s tím, že jeho nadšení a nasazení pro věc bude určitě sdílet i jeho žena :-) O tom, že mu na ní rozhodně záleželo, svědčí mj. i konec knihy. Myslím, že i když to z knihy nebylo v rámci nadsázky zřejmé, tak jejich vztah byl hezký.
Jedna z mála knih, kterou si určitě za čas přečtu znova, protože na takto milé a veselé vyprávění člověk narazí málokdy.
Samozřejmě mě napadalo, jak se máme dnes dobře a také jak se dnes mají ženy ve vyspělých státech dobře oproti minulosti.
Ještě jedna poznámka pro překladatele - slepice a ostatní zvířata se chovají, nikoli pěstují!
Skvělé čtení. Tak dlouho jsem čekala na přečtení, až ke mě knížka přišla sama. Našla jsem jí v knihobudce a hodila se mi do Čtenářské výzvy. Skvěle jsem se bavila a jsem ráda za to jak se mám dobře.
Román o americkém venkově, krásné přírodě, slepičí farmě, o starostech, o každodenní dřině... a k tomu všemu ještě děsný manžel. Paní spisovatelka o svém těžkém životě dokázala napsat velmi mile a i humorně. Obdivuhodná žena. Kniha se mi moc líbila.
Úryvek z knihy:
"V neděli ráno jsem vyčistila Sporáku šatičky, setřela jsem smítka z jeho vesty i saka, což ho očividně potěšilo, protože upekl kuřata a a udusil maso a dokonce vydával i trochu tepla. Jeho ochota a soudržnost mě vzrušily natolik, že jsem začala uvažovat o předpisech na nákypy, pudinky a jiné pečené lahůdky, ale nakonec jsem se znovu uchýlila k jablkovému závinu, protože jsem těsto umíchala na mixéru a naše jablka byla báječná, ať se s nimi udělalo cokoliv."
Líbil se mi styl psaní a zápal autorky, která se musela vypořádat s mnoha nezáviděníhodnými situacemi. Navíc jsem četla v situaci, kdy jsme si pořídili slepice. Takže parádní oddychovka. Jen se mi trochu změnil romantický pohled na indiány..
Víkend jsem strávila u sestry na Moravě, na chatě, kde mám své "neviditelné kořeny", protože jsme tam, jako děti , vždy s rodiči trávili velký kus prázdnin. V místě, světě div se, kde není mobilní signál, jen les vůkol, ticho a nebe plné hvězd. A já si s sebou, vzala jedinou knihu, tu, kterou milovala moje mamka, Vejce a já. Kdysi, před mnoha lety, jsem ji rozečetla, odložila a už se k ní nevrátila. Myslím, že jsem tenkrát do ní ještě "nedorostla". Nyní jsem si ji, v tom kraji bohem požehnaném, jak říká můj táta, vychutnala dokonale. Opět děkuji čtenářské výzvě, že mě vyzvala k tomuto literárnímu setkání. Bylo to čtení plné nostalgie, milé, vtipné, nadčasové a pro mě hodně emotivní.
Kniha mě začala bavit až ke konci. Až když jsem si na způsob vypravování konečně zvykla a přijala fakt ,že nic převratného se dít nebude. Že prostě jenom musím trpělivě snášet všechen ten koloběh rutinních činností na farmě a smířit se s údělem vypravěčky. Její sebeironie, nebo spíše shazování vlastního úsilí, mi legrační nepřipadalo. Nezasmála jsem se jedinkrát, nebylo zkrátka čemu. Udivovalo mě, jak pranepatrnou pozornost věnovala Betty dceři. I o psovi se zmiňovala častěji a dítě jakoby tam nějak existovalo samo a nebylo nutno se jím zabývat. Kniha celkově budila takový neplastický dojem, pocit deníčku, pouhou popisnost věcí a dějů. To mi vyhovovalo tam, kde šlo o přírodní scenérii, ale chyběl cit pro lidi, které by bylo fajn více oživit zajímavými dialogy. Těch tam bylo naprosté minimum. O co více dodatečně oceňuji knihu Když v ráji pršelo, která je stejného tématu, zasazená do českých reálií! Ale v ní tepe život.
Moc milá kniha, líbil se mi autorčin sarkasmus.
Ze začátku mě trochu štval taťka Kettle, ale pak jsem si zvykla.
Tuto knihu jsem jako malá pozorovala doma v knihovně a říkala si, že až budu velká tak si ji přečtu. :) konečně na ni došlo a já jsem trochu zklamaná. Začátek knihy vypadal slibně, ale postupně začala slábnout a konec se mi přijde utnul nějak moc rychle jak kdyby autorka nevěděla jak ji zakončit. Taťka Kettle to je panešku poštaviška pro šilné nervy :D
Knihu jsem četla jenom proto, že mi ji doporučil někdo koho si vážím.
Četla jsem Paní Láryfáry a ta se mi velice líbila. Tato kniha se mi ze začátku docela líbila, byla taková ironická, i když postavení ženy ve společnosti mi docela vadilo. Ale nakonec jsem ji dočítala krapet na sílu. Ale přečetla.
Postava souseda Kettla mě neuvěřitelně iritovala.
Asi ve čtvrté nebo páté třídě nám z této knihy četla paní učitelka a kniha se stalo mou oblíbenou, četla jsem ji několikrát.
Co na to říct. Rasismus, příšerný manžel, struktura, kde je začátek přehnaně detailní a konec vyšumí do prázdna, jako kdyby mu chyběly poslední kapitoly... Tuto knihu jsem si neužila. A ještě jsem celou dobu musela myslet na to, že se odehrává na stejném místě jako Twilight, dokonce taky jeli na výlet a oběd do Port Angeles.
Knihu jsem přečetla před 40 lety a nyní se k ní vrátila díky Čtenářské výzvě. V dnešní době už není tak zajímavá. Líčí život mladé ženy, která se s manželem přestěhovala na venkov, zřidili slepičí farmu a žili pro nás už v nepředstavitelně primitivních a drsných podmínmách. Místo zábavy na mě padla šílená únava ze všech těch prací, které musela hlavní hrdinka zvládnou každý den. Uf, jsem ráda, že už mám přečteno.
Že bych se vyloženě válela smíchy, to ne, ale úsměvné, milé a na pět hvězd to bylo. Chtěla bych pochválit nejen spisovatelku, ale i překlad do češtiny, který byl dokonalý. :-)
No... Nejdříve jsem se nemohla začíst ale byla jsem zvědavá jak to celé dopadne... Mísy to bylo hezké čtení ale finále mi to opět zklouzlo k "ničemu" a taky závěr ve finále nic moc. Jsem ráda že jsem si knihu přečetla ale vracet se k ní nebudu.
Že tato kniha existuje jsem měla v podvědomí celý život, moji rodiče ji měli ve své knihovně, ale nikdy jsem ji nečetla. Až díky letošní čtenářské výzvě a tématu "Kniha, která má více než 5 vydání" jsem v žebříčku objevila Vejce a Já, která má již 17 vydání. Tak jsem si řekla, že to přece musí být ke čtení, když je to tolikrát vydávané :-)
Ke čtení to rozhodně je, myšlenky a poznatky ze života nejen žen z počátku 20.stol. v surové divočině Ameriky.... popisné pasáže přírody a jindy třeba věcí, nad kterými se ani nepozastavíme, uvádí čtenáře do vlastních myšlenek.
Díky tomu mám příjemným pocitem se splněnou další výzvou.
Knihu jsem si přečetla kvůli výzvě po letech znova. Musím říct, že je to pořád pěkné počtení, ale přece jen už uběhlo hodně let a já to cítila.
Toto je úžasné čtení. Prostě příběh skutečného života se všemi půvaby i strastmi. A autorčin jedinečný smysl pro humor jej povyšuje na něco, co ve čtenáři navždy zanechá svůj otisk.
Další klenot do knihovny, který se dá číst opakvaně. Marně ji sháním vaudioverzi.Jsem starší ročník a se zrakem začínám mít problémy
Zvláštní kniha, tak jiná.. Musela jsem si dát nějaký čas, abych to zpracovala a musím uznat, že kniha v čtenáři něco zanechá.. Pro někoho to může být nuda, jsme asi většinou zvyklí na mnoho dialogů a velkou akčnost.. Zde je kouzlo někde jinde.. Úžasný popis prostředí.. nedotčené přírody.. lidí.. samoty.. každodenních činností.. A upřímně, z celého srdce Betty obdivuji..
Zarazila jsem se už na začátku knihy, myšlenka, že žena má dělat muže šťastného a na ni zas až tolik nezáleží.. Má být prostě vděčná za to, co dostane.. To už je dnes u nás v podstatě nepochopitelné.. Ale byla to jiná doba.. jiná země..
Co se týče humoru, já ho tam moc nenašla.. Sem tam drobný střípek, ale spíš mi tak přišlo, že se Betty snaží vše zvládnout, mít nadhled, zlehčovat.. ale je to bezútěšné, osamocené, studené... Ale to je jen můj názor.. Mě se kniha četla dobře a jsem rozhodně ráda, že jsem ji díky čtenářské výzvě objevila... ale není pro každého, což i dokazují protichůdné recenze.. Řekla bych, že je třeba jistá životní vyzrálost.. Ale tím se rozhodně nenechte odradit, pokud máte chuť to zkusit :-)
Začátek knihy se mi četl těžce a tak trochu s odporem, ale nakonec se mi hrdinka přece jen zalíbila
Půl na půl. Na knize se mi líbil styl psaní, autorka umí psát opravdu dobře, moc se mi líbily popisy prostředí, metafory, kromě toho mě zaujalo, jak věrohodně umí popsat vedlejší postavy a vést dialogy. Jen za to bych dal pět hvězd. Nicméně mě rozčilovalo, že příběh nikam nevede. Vím, že to tak nějak říká už samotná anotace, ale přesto jsem čekal o něco víc. Taky mě někdy Betty rozčilovala svojí zatrpklostí a o rasismu ani nemluvě. Jsem rád, že jsem tuto knihu přečetl, měl jsem ji na seznamu už více než rok, ale asi není pro mě.
Vrátila jsem se (díky čtenářské výzvě) ke knize Vejce a já. Dnes (jako mnoho jiných čtenářů) vidím tuto knihu a příběh Betty a jejího manžela Boba zcela jinýma očima. Kdysi jsem o tom příliš nepřemýšlela. Je to autobiografický román a autorka psala, aby se z toho aspoň vypsala. Tvrdý život prakticky mimo civilizaci pro ženu, která na to nebyla zvyklá.
Kniha vyšla poprvé již v roce 1945, ale stále má co říci i dnešním čtenářům. Dnes vnímám humorně popsané situace jako jakousi přidanou hodnotu, ale mezi řádky čtu, že tomu tak nebylo.
Četla jsem snad po třiceti letech, kdy jsem se docela hodně nasmála, ale nyní, když už mám rodinu a mnoho domácích povinností, už mi úsměv na rtech spíše tuhnul, protože ta dřina byla úděsná. Každopádně kniha je moc dobře napsaná a její stáří jí nic neubírá na čtivosti.
Tak z této knihy moje “srdcovka” opravdu nebude. Nakonec uděluji 4 hvězdičky a jsem ráda, že nežiji na slepičí farmě…
ježišmarja to byla nuda ! co je na tom zábavného ? nutila jsem se do ní jen kvůli výzvě, ve třetině jsem to vzdala a raději do výzvy vzala jinou knížku. NUDÁÁÁ...
Co to tady je za blbost - autor Jeannette Walls? Moje snad nejmilovanější knížka, kdybych mohla, dám jí 10*, četla jsem ji asi ve 14-15 letech a naprostá bomba ! Prostě jedna z mých TOP ......... Úžasný nadhled, realita raději nemyslet :) Musím ji zase vytáhnout a uvidíme, jak to bude s odstupem.
Miluju! Zcela vážně jsem se do knihy zamilovala jedno léto ve čtrnácti a od té doby takhle chci žít. Za těch víc jak patnáct let jsem jí četla xkrát a nikdy mě neomrzí. Naopak se u ní víc a víc bavím.
MacDonaldová je vtipná, sebeironická, inteligentní a nelítostně popisuje veškeré eskapády života na americké samotě mezi tisícem slepic a sousedy endemity. Co jsem si všimla při aktuálním čtení, je absence dnešní korektnosti, nevím, kde by teď prošla tak ostrá kritika indiánů a hloupých dětí, haha. Ač nejsem žádnej meetoo a blacklivesmatter a inkluze fanatik, tady to se mnou čas od času trhlo.
Rozhodně jsem knihu nikdy nečetla ani jako žádná zapřisáhlá feministka, za prvé na to nehraju a za druhé o tom Vejce a já rozhodně není. Je fajn se nechat jen tak unášet a představovat si bezmoc Betty při neustálém boji s vlhkem, divočinou a nadšením jejího muže. A že to zvládla s naprostou grácií a ještě s humorem sobě vlastním, dodává knize velkou osobitost.
Asi jsem čekala v knize více humoru, ovšem popis přírody a scenérií je opravdu úžasný (i když je to určitě dáno i kvalitním překladem). Ale jinak mě kniha příliš nezaujala.
Betty musela být neuvěřitelně obdivuhodná ženská. Projít tímhle vším... a ještě na to umět vzpomínat s takovým humorem a úsměvně, to je neskutečný. Přesně tohle je ten druh humoru, kterej mi sedí... a knížku jsem si užívala po kapkách a neustále mi cukaly koutky. A to jsem někdo, kdo k pokornému ženskému údělu, následování manžela a nekonečné péči o domácnost a rodinu má neuvěřitelně obrovský odpor a obvykle mi taková knížka nesmí přes práh. Ale tohle... tohle je něco jinýho. :)
Když nad tím tak přemýšlím... tak Betty by byla jedna z málo spisovatelů, se kterýma bych se chtěla setkat i naživo, nejen prostřednictvím knih. Je obrovská škoda, že toho stihla tak málo.
Pět hvězd a doporučení, tady to jinak nejde. A navíc se mi to hodí do čtenářský výzvy (uf!). :)
Nemůžu za to, ale já čekala od humorné knihy více humoru. Nevím, čím to je, ale kniha mi moc nesedla. Sice jsem ji dočetla, nebyla zas až tak špatná, ale nebyla jsem z ní nijak nadšená.
Chod na slepičí farmě je jaký je. V kolik se bude vstávat určují slepice ne pan podnikatel. Její manžel byl opravdu místy na zabití. To si pak uvědomím jak moc jsem ráda, že žiji v této době. Kdy má žena také nějaké slovo.
A vím jistě, že bych na tom byla jako Betty. Zavařování X litrů čehokoliv, i když je plná špajz a mytí dřevěné podlahy každý den po které se můj drahý manžel projde v botách bych měla co dělat, abych se udržela. Život na odlehlé farmě bez možnosti vyrazit kamkoliv bych nedala.
Odpočinková knížka plná popisů práce a života na slepičí farmě. Krajina zřejmě, podle popisu, úžasná, ale při představě samoty a obrovských vzdáleností k lidem do civilizace se mi ježí vlasy. Pobavila, ale moje přání není takto žít. Povaha a myšlenkové pochody jejího manžela bych nesnesla.
Kniha se mi líbila, docela jsem se zasmála. Boba bych doma opravdu nechtěla, ani bez slepic a farmy.
Opravdu moc hezky pribeh. Nelze jinak, nez obdivovat autorku za to, s jakou lehkosti popisuje zivot na farme, kde neni splachovaci zachod, elektrina, nic. Jeji humor mi taky sedl, je proste takovy mily. A dozvedela jsem se podrobne, jak zivot kdysi mohl vypadat. Mimochodem Kettlovy nesnasim :D.
Očekávala jsem od knihy, že se budu smát nahlas, sice se to nestalo ani jednou, ale to neznamená, že jsem se u čtení nebavila. Je to vyprávění s hooodně velkým nadhledem o nelehkém životě na samotě v horách.
No popravdě, já bych tam nevydržela asi ani týden. "Sporák", to by byla moje smrt a ty tisíce slepic asi také :) Kettlovic rodinka už jen třešinka na dortu (mám na mysli hlavně zážitek s ohněm).
Nemůžu uvěřit tomu, že by manžel Bob neřekl Betty už před svatbou, že chce opustit práci pojišťováka a vrhnout se na chov slepic. Proto a pro další informace si mám v plánu přečíst i trojdílné pokračování, které jsem našla v mamčině knihovničce a hlavně pak životopis Betty od jiné autorky (Hledání Betty MacDonald).
Určitě nepatřim do cílové skupiny této autorky. Kniha mi nepřipadala ani trochu vtipná a příběh byl pro mě nezajímavý.
Štítky knihy
humor zfilmováno venkov autobiografické prvky pro dívky farmáři vejce dívčí romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Kniha Vejce a já je v
| Právě čtených | 60x |
| Přečtených | 4 475x |
| Čtenářské výzvě | 902x |
| Doporučených | 319x |
| Knihotéce | 1 091x |
| Chystám se číst | 704x |
| Chci si koupit | 72x |
| dalších seznamech | 16x |