nightlybird diskuze u knih

mutace - S knihou to sice nijak nesouvisí, ale budiž - s maximální pravděpodobností jde o rok narození a rok úmrtí autora napsaný s překlepem a ten jsi mohl opravit sám, nevyžaduje to žádnou zvláštní duševní kapacitu.

Připadá mi, že máte všichni pravdu. Každý tu svoji.
Současně mi ale připadá jako dost velký paradox, že tahle debata probíhá zrovna u téhle knihy.

Přátelé, nebude to nejspíš tím, že anglický humor je tak trochu odlišný od u nás obvyklého? A že vychází z anglických reálií, které nám třeba nic neřeknou? Nic si z toho ale nemusíte dělat, stane se vám ještě mnohokrát, že vás bude nudit kniha, která je podle jiných skvělá. Nic se neděje - vezměte do ruky prostě jinou s nadějí, že se tentokrát pobavíte.

Mám dojem, že tady uvedené ISBN je hausnumero - podle SKČR vyšlo Nokturno v roce 1997 v BB artu jako 1.vydání s ISBN 80-86070-34-4 vázané a v témže roce pod ISBN 80-7257-2014-6 brožované jako dotisk. Lišily se mimo vazbu počtem stran 255/286. Je fakt, že se dají vygůglit u prodejců i jiné údaje, je otázka, nakolik jsou věrohodné - osobně dám spíš na SKČR a vůbec nejlepší je držet knihu fyzicky v ruce.

Abych pravdu řekl, začínám občas pokukovat k Blaníku a naslouchám, zda neuslyším ržání.

2 26.06.2011

Psaní komentářů by neměla být sranda a má smysl. A sice ten, aby upozornily na knihu, která by mohla zaujmout i jiné čtenáře, čtenáře, kteří knihu dosud nečetli. Já sám komentáře průběžně pročítám a hledám v nich inspiraci pro další četbu a to nejen pro sebe - neznamená to pochopitelně, že když je někde nadšený komentář, že se na knihu hned vrhnu, umím si už vybrat (neni som celkom senilný).

Podle anotace by tahle kniha měla být opravdu skvělá. Otázka je jestli by se po jejím přečtení čtenář hořce nerozplakal při porovnání úrovně římského práva s naším současným právním systémem a hlavně jeho aplikací. A opravdu je to docela jistě nářez, zejména pokud je jedním z autorů jeden z našich předních znalců římského práva - nezaměňovat prosím se známým právníkem podobného jména z proslulé Plzeňské univerzity s podobným jménem!

Mnoho povyku pro nic, souhlasím s kolegou s-readerem, je spousta knih, kde je děj vlastně nepodstatný a s čtenářským potěšeníčkem nesouvisející. S drobnou výhradou - pochopitelně u detektivky nebo thrilleru napíše do anotace nebo komentáře podrobný děj nebo pointu jen člověk značné zlomyslný nebo slabomyslný.

Já osobně, kdybych sháněl knihu která vyšla před cirka 5 lety, tak bych projel antikvariáty a případně aukce na netu, případně bych vyhodil poptávku do bazarů na knižních webech. Jsou jen dvě možnosti - buď bych na ni narazil, nebo ne a musel počkat na další vydání.

herdekfilek - protože jsou jaksi divní. Nenechají si od nikoho srát na hlavu, nejsou to žádní prdelolezci a asi mají přímo v genech zakódovanou hrdost.

paulhunter - to jsi asi nepochopil, to není komentář, není to ani diskuzní příspěvek. Na mne to působí jako interní sdělení. Uvedený uživatel nám s úpěnlivou naléhavostí sděluje, co že se to nachází v jeho lebeční dutině. Nebo se možná chlubí, co já vím. Konec konců každý se chlubí tím, co má k dispozici. Zajímavé je, že se v poslední době roztrhl s různými chlubily pytel a myslím si, že nejlepší reakcí je řídit se starým nomádským příslovím : Psi štěkají, karavana jde dál!

I když je v "levných knihách", přesto za ni mnozí docela dost zaplatili (byť jen v přeneseném smyslu).

Alix - nerad bych tě napínal. Ani tak, ani onak. Spíš úsilím zachovat kamennou tvář. Když jsem mnohomluvně a barvitými slovy vylíčil, jak Němcová tu skvělou ženu popsala, zakontrovala předsedkyně komise slovy:" Vždyť babička taková byla !!!" S bezelstností mládí jsem okamžitě odpověděl:"To neposoudím, já ji osobně neznal". Nevyvedena z míry zůstala pouze naše češtinářka , která se již mnohokrát seznámila s mojí nevymáchanou hubou, předsedkyně komise ukryla svůj švarný husarský knírek za vázu s pivoňkami, další člen zalezl pod stůl tváře se, že mu spadla tužka a zbývajícímu bezmocně pocukávala čelist. Nicméně jsem zdárně odmaturoval (i když jsem si to i následně v ruském jazyce hezky užíval - jak mi při vracení 6. dílu Tarzana v kabinetu náš ruštinář připomněl slovy:"Ty pako, bavil ses dobře? Co kdyby rozuměli rusky?" - míněna komise).

herdekfilek - jářku, máš pravdu, že je smutná nutnost začínajícího autora přistupovat k obdobným praktikám. Na druhou stranu se mi nelíbí, že se do oblasti kultury zanášejí praktiky, které jsme zatím znali jen z oblasti politiky. Snaha ambiciozních "mlaďochů" bytostně přesvědčených o své genialitě a předurčenosti k vyšším metám a demagogicky vedený styl diskuze spojený s napadáním a nenávistným pliváním okolo sebe a po všech nesouhlasících.
A kdyby ses podíval, kdo to má v přečtených a kdo se to chystá číst, musel bys dát zapravdu Dell, že takové a podobné aktivity jsou znehodnocením statistik tady na DK.
Pro pistálku - a je úplně jedno, jestli je těch 16 nicků 16 fyzických osob nebo jedna schizofrenní

Konečně komentář a ostatně i diskuse jak má být, hodnotící a rozebírající knihu ze všech možných aspektů a dokonce na základě knihy zpracovaný psychologický profil autorky. Hned je vidět ten rozdíl v kvalitě – je to sakra rozdíl v projevu mezi nepochybně připitomělými dětičkami a notně otitulovanou vysokoškolačkou, navíc profesionálkou nepochybně zdatnou v oboru. Je rovněž hezké, že ses Pajdulko snížila z akademických výšin sem k nám, mezi děti, maminy od děcek a staré blázny, kteří to, co na tomto webu neumětelsky provádějí, páchají opravdu jen pro zábavu a nevyžadují, aby jim byla LITERATURA či kdokoliv jiný vděčný – vskutku se tím vším jen baví, nemají a ani nečekají nějaký řekněme hmatatelný efekt. Jak jistě dobře víš, děti jsou začasté kruté a mají jakýsi svébytný smysl pro fair play. A tady je „jádro pudla“! Veškeré reakce, ať už v komentářích nebo v diskusi se vlastně knihy jako takové a ani jejích kvalit netýkají – jsou zaměřeny na skutečnost, že se v jediném a krátkém časovém intervalu zaregistrovala skupina uživatelů, kteří začali razantně a jako jeden člověk autorku i knihu prosazovat (neznám jejich motivaci, podle mne oběma prokázali spíš medvědí službu). To, že to působilo jako divadelní klaka, jako marketinkový trik – to bylo spouštěčem celé debaty. A jsem překvapen, že jsi to při svém bystrozraku literární kritičky nepostřehla. A mrzí mne to. Stejně jako mne mrzí, když někdo, kdo se literaturou údajně živí, vypustí z úst v době konání Světa knihy 2011, veletrhu na kterém je arabská literatura v podstatě hlavním tématem, větu, která zní poněkud xenofobně.
Ať se vám váš výzkum daří a zastavte se zase někdy u nás na pískovišti, rádi si popovídáme se vzdělanými lidmi – rozšiřuje to duševní obzory.

K B.N. a zejména k Babičce mám v podstatě velmi osobní vztah, vytáhl jsem si ji jako maturitní otázku. Úspěšně jsem odmaturoval, můj projev ale komisí značně otřásl. Za sebe proto mohu konstatovat, že nejvíce realitě odpovídá Stammelův komentář - je neemotivní, věcný a realistický a navíc plně vystihuje moje pocity i když je vyjádřil lépe. V podstatě je kladná většina komentářů a těch, které jsou vyloženě negativní si podle mne není třeba všímat - bylo tady již vícekrát řečeno, že komentář vypovídá víc o úrovni čtenáře, nežli knihy - a stačí se podívat na profily jejich autorů, aby si člověk udělal o jejich úrovni úsudek. O kvalitě knihy a její oblibě víc vypovídá četnost jejích vydání. Zajímalo by mne, jaký asi tak je celkový počet vydaných výtisků - mám za to, že kdyby se daly dohromady všechna veledíla současných českých modních a in autorů, že by to byl jen zlomek, nepatrné procento v porovnání s Bábrlinkou (jsem si při tom plně vědom toho, že kvantita nemusí být vždy zárukou kvality).

pet-kyval - nemám ve zvyku hodnotit komentáře ke knihám, které jsem nečetl, přesto jsem udělal výjimku - líbil se mi po stránce "slohové", nejsem si ale jistý obsahovou. Nechce se mi prostě věřit, že by taková zhůvěřilost (podle tvého popisu) vyšla v průběhu 30tiletí až 7x. To by ještě dnes musely být plné sklady neprodaných výtisků a tak si myslím, že tam muselo být něco (??? co asi), co ti buď nic neříkalo, nebo jsi to prostě přehlédla v soustředění na zápas s knihou. To je totiž často potíž, člověk se silou vůle nutí dočíst knihu, která mu nesedne. Zjistil jsem, že je mnohem lepší ji odložit někam do kouta a nechat ji odležet s tím, že se k ní vrátím za čas. A klidně ten postup třeba několikrát opakovat. A najednou - třeba i po letech - zjistíš, že se z ošklivého kačátka vyklubat docela skvost. Vím u dětských knih to asi nebude fungovat. Tam už zase působí faktor času.

mariana - jsem nucen konstatovat, že i když jsi se zmínila ve svém komentáři o svém vysokoškolském vzdělání a nezapomněla nám obyčejným nedovzdělancům vysvětlit, co obnáší studium teologie a regilionistiky a tím zdůraznit jeho kvalifikovanost , mám z něj přesto poněkud smíšené pocity a dovolím si připojit několik poznámek a dotazů :
- toto je Databáze knih, vydaných v českém a slovenském jazyce, nikoliv pouze beletrie,
- který debil ti nakukal, že Bible je beletrie; pokud na přednáškách, požádej o vrácení školného,
- zmiňuješ se, že jsi ateistka, není mi jasné jestli se chlubíš, nebo si stěžuješ a už vůbec ve své omezenosti nechápu, co to má společného s hodnocením té knihy,
- srovnávat Bibli a Mein Kampf může jen člověk neobeznámený jak s ideami náboženství, tak i nacizmu a nebo naprostý idiot s IQ houpacího koně,
- budu rád, když nedoukovi mého typu vysvětlíš, na jakých ideových základech je vybudována euroatlantská civilizace, když ne antiky a na ni navazujícího křesťanství,
- a na oplátku ti poradím - čti jen texty, na které stačí tvá schopnost empatie, nebude ti pak vadit ani jejich složitost či komplikovanost, ani archaizmy etc. a navíc tě budou snad i bavit.

Stammel - stejně tak, jak se člověk musí naučit číst, musí se i naučit diskutovat. A je zřejmé, že to není nic jednoduchého. Naformulovat srozumitelně a věcně a bez vypjatých emocí svůj názor není vždycky sranda, spíš naopak. A to nemluvím o tom, že jestliže má někdo odlišný názor, neznamená to, že je mým úhlavním nepřítelem (to je ta vztahovačnost, o které jsi mluvil). Chce to tedy spíš víc trpělivosti, než skládání zbraní. A uvědomit si, že když nejde o život, jde o ... ,jak pravil klasik.
Jana Blímová - s těmi nehty je to vynikající postřeh. Poslyšte, že vy jste žena! A jako pachatel životopisu V.Č. se omlouvám za neúplnost. Z údajů na netu jsem vyštrachal, že vystudovala mimo jiné učitelství (zřejmě PF nebo co), o praxi jsem nic relevantního nenašel. Je škoda, že jsou tady zřejmě lidé, kteří ji osobně znali nebo znají a nikoho nenapadlo její CV tady doplnit.
Kvíteček jarní - knihu jsem nečetl, tak k ní nic nepovím - jen k tvé citaci z předmluvy v komentářích : ta pasáž je velmi hezká a působivá. Není ale původní, už jsem to někde četl, žel, paměť mi už občas vysadí - typoval bych podle stylu na některého starého Araba. Zřejmě se v té oblasti inspiroval nejen můj "oblíbenec" Coelho (se kterým nechci V.Č. ani náhodou srovnávat).
Zlovlk - docela jsem si oblíbil tvé jemně ironické ba někdy až jedovaté komentáře. Jak je ale vidět, ne každý je schopen a ochoten tvoji ironii akceptovat. Je to do jisté míry profesionální deformace, dovolím si ale malou radu. Když něco napíšeš - pokus se na to podívat "cizíma" očima a odhadnout, jak to asi zapůsobí na ostatní a teprve pak to pošli do světa. Sám se tím ale často neřídím.

Ano, něco na tom je. Škvorecký dostal v roce 1959 po vydání Zbabělců zaracha, vyrazili jej z redakce Světovky. Jak bylo v té i následujících letech běžné, řada autorů s tímto a podobným osudem publikovala "načerno" - pod jmény svých přátel, kteří měli z hlediska etablishmentu "čistý štít". To byl i osud Vraždy pro štěstí a dalších knih. I když později se situace poněkud zmírnila, není se přesto co divit, že v roce 1969 vzal Škvorecký roha a emigroval . Okolo téhle a i dvou následujících "Vražd...." proběhly spory o autorství mezi Zábranou a Škvoreckým. Zatím jsem nenarazil na něco podstatného - zřejmě to ale Škvorecký vyhrál (nějak???), protože 4.vydání už vychází pod jmény obou - tedy Škvoreckého i Zábrany..

A co takhle život se psem po česku ? Zdena Frýbová - Robin - u toho byste se taky asi pobavili. Není to sice labrador, s foxlíkem se ale dají taky prožít "dost hustý" věci.

Je celkem pochopitelné, že překlad historických textu z archaických a mnohdy mrtvých jazyků má mnohá úskalí – tady ale nejde ani tak o lingvistický problém, jako spíš o záležitost obsahovou. Líbilo se mi, jak to pregnantně vyjádřil ve svém komentáři k Bibli ZLOVLK a dovolím si kousek ocitovat :
„ … se Bible nedá dost dobře pojímat dogmaticky (i když nelze popřít, že se o to mnozí pokoušeli). Neřekne se v ní: "Je to tak a tak." Spíše se, pokud jsme poctiví čtenáři, dozvíme, že: "Může to být tak, může to být onak a nebo tak ještě úplně jinak." Příklad budiž otázka původu zla - pochází zlo od Boha, od Nepřítele, nebo od lidí? Ke každému tvrzení najdete podpůrné citáty.“
Tato obsahová nejednotnost a různorodost ostatně umožňuje existenci mnoha křesťanských církví, náboženských sdružení a sekt a na druhé straně znemožňuje čtení Bible stylem začátek – konec. Snaha o takové čtení by mi připadala asi tak logická jako čtení telefonního seznamu nebo logaritmických tabulek a úmyslně neříkám, co bych si o podobném člověku myslel (abych tady nebyl za hulváta).
A jak tady koukám na tu řadu vydání Biblí – od Bible pro 21. století po Bibli do nepohody, cítím naléhavé nutkání přidat k nim i svoji Bibli – jen tak pro zpestření.

Kliknu, otevře se okno označené diskuze o knize a co vidím - diskuze není ani tak o knize, jako o duševní úrovni pár jednotlivců. Já vím, ono to svádí, otitulovat je hezky řízně . Myslím si ale, že je to zbytečné. Jak už tady bylo řečeno, komentář ke knize ve většině případů nevypovídá ani tak o knize jako spíš o duševní úrovni komentujícího. A navíc je třeba vzít v úvahu, co o tomto virtuálním světě někde v diskuzi řekl zlovlk - zcela nepochybně mezi námi existuje množina jedinců, kteří se stylizují do různých rolí a využívaje nebo spíš zneužívaje anonymity internetu se předvádějí jako mistři světa a intelektuální kingové nebo naopak ve snaze upoutat na svou zapšklou malost a duševní prázdnotu se tady předvádějí a pitvoří, aby si jich někdo vůbec povšiml. Osobně je mi těch lidiček líto, musí to být příšerný pocit, být si vědom toho, že jsem naprostý pablb a hňup, který nikoho nezajímá a který mimo negace všeho kolem a svých duševních zvratků nemá co nabídnout. A tak si řekněme s biblí :Blahoslavení chudí duchem.... a ponechme je v senkrubně, ze které se snaží vystrčit hlavu a provokovat a ignorujme je - na druhou stranu se stačí podívat, jak se za těch pár dní, co se tady vyskytují, projevili ... a myslím, že není co řešit.

Něco jiného je číst o jakýchkoliv ideích v knize a něco diametrálně odlišného se s nimi seznámit v praxi na vlastní kůži - to se ta vznešenost tak nějak vytrácí úměrně jelitům na hřbetě.
Rozhodně bych doporučil ke čtení vydání z Ottova nakladatelství (2008), je to faksimile včetně dříve zcenzurovaných pasáží (pozor ale, má to okolo 500stran) a jako doplnění něco z publicistiky k osobě Fučíka - možná by to pomohlo vytvořit komplexnější názor jak na knihu, tak i autora a v neposlední řadě i na dobu a okolnosti za kterých byla vydána (včetně vznešených ideí).

Skeeve - tvůj komentář mi připomněl jinou knihu. Kdysi v dávných dobách jsem zakoupil z nedostatku něčeho vhodnějšího 3 dílný Ilustrovaný encyklopedický slovník, převratné to dílo oné doby. Díky němu se mohu kdykoliv seznámil s biografií kteréhokoliv komunistického papaláše včetně okresních tajemníků. A je třeba dodat, že jsou to informace podrobnější, než u některých držitelů Nobelovek.
Abych ale něco prohodil k tématu - osobně používám v případě potřeby SCS na netu, zdá se mi to rychlejší, než jakékoliv knižní vydání.

Kulička vyšla naposled v Odeonu v roce 1968, asi před 5 lety vyšla jako audio na CD (nevím kde) - nejlepší šance ji získat je v antikvariátech - zkus : http://muj-antikvariat.cz/
Tam by snad nějaké starší vydání mohli mít. Jinak mám dojem, že teď někdy vyšly Příběhy pařížské kokety , které jsou připisovány Maupassantovi, nečetl jsem ale a tak o tom nic víc nevím.
A je ještě možnost stažení v Knižním klubu - zadej si : mistoknih.cz/index.php?clanek=kniha&book=0119.01 - jen info, bližší podmínky členství, atd. neznám.
A už mi nic nenapadá - dál si budeš muset poradit sám. Hodně zdaru.

eraserhead - to je klasická nevýhoda autobiografií, autor na sebe napráská jen to, co považuje za řekněme společensky přijatelné a navíc se může projevit tendence vidět sám sebe a motivy svého konání růžovými brýlemi. Na druhou stranu je možné si udělat nebo korigovat názor právě z nenapsaného, z toho, co je "mezi řádky". A je taky otázka, co ti v jeho bio chybělo, který aspekt jeho života úmyslně potlačil - on totiž nemusel vůbec pokládat za zajímavé a podstatné to, co z nějakého osobního důvodu zajímá tebe.

27.04.2011

Zkus se podívat na netu, možná objevíš někde nějaký blog, nebo recenzi, ... prostě něco, co by ti to pomohlo ošvindlovat, aniž bys musela knihu číst (a o to ti nepochybně jde). Zadávej :
Ilona Borská - Josef Čapek - Poutník pod hvězdami. Třeba na něco použitelného narazíš. Nebo ti nezbude nic jiného než tu knihu přečíst (ó, ten děs, ta hrůza!!!).
Jinak by mne samotného zajímalo, co na Čapkovi paní Borskou zaujalo natolik, že o něm napsala dokonce dvě knihy.

shinie - docela mne pobavila tvoje úvaha, že byl London nevzdělanec na okraji společnosti. Předpokládám, že jsi měla na mysli skutečnost, že nebyl absolventem Harvardu a že v jistých obdobích svého života se zabýval poněkud netypickými činnostmi. Ono ale asi nejspíš něco bude na rčení, že nejlepší univerzitou je sám život a pokud jsi četla nějakou Londonovu biografii, věděla bys, že mimo sbírání životních zkušeností také sbíral "školní" vědomosti z knih. Takže měl opravdu z čeho čerpat jak náměty pro své knihy - tak hlavně myšlenky v nich obsažené. A to opravdu nemá vůbec nic společného s formálním vzděláním nebo dokonce společenským postavením.

Elmero, zkus to vyloženě na drzovku. Kontaktuj přímo autora na jeho webu : http://jindrich-f-bobak.webnode.cz/ - je tam řeč o případném dotisku.
Druhá možnost - často se dá kniha sehnat spíš v nějakém menším zapadlém krcálku, než v superobchodě. Já bych zkusil třeba dotaz na LOFT - dělali podpisovou akci po půlce Moravy, třeba jim něco zbylo : http://www.loft577.cz/.
Za zeptání nic nedáš - líná huba,holé neštěstí.

Mariano - doplnil jsem pár údajů k autorovi včetně vzdělání, které tě zajímalo. Nevím, co tě na jeho knize tak vyvedlo z míry a sám jsem ji nečetl takže mohu jen podotknout, že řada knih - detektivek zejména - je psána s použitím hovorového (tedy nespisovného) jazyka, často s použitím slangu nebo dokonce argotu, expresivních výrazů a pod. Je to prostě výrazový prostředek autora, nikoliv obraz jeho vzdělanosti. Nezapomenu, jak jsem před lety koupil dceři v antikvariátu detektivku v angličtině - nemohla ji přečíst a radila se se svým profesorem angličtiny a ten na tom taky pohořel - zjistil, že je psaná americkým slangem, který se nedal číst ani se slovníkem. Takže i český text může dělat problém.

Ono je to Same trochu jinak. V té době vycházely sice knihy v nákladech pro dnešní dobu doslova nepředstavitelných - nebylo to ale tím, že by lidé tak masově četli. Bylo to dáno tím, že vycházela spousta nejrůznějšího šuntu, který koupil málokdo a tak se občas vydala nějaká kniha, která ty neprodejné zaplatila. Je pravda, že i tak vysoké náklady zmizely prakticky okamžitě z krámů - bylo to ale dáno hladem po knize, ne větší sečtělostí. Zjednodušeně - dnes vlezeš do krámu a nemůžeš se rozhodnout co si vybrat, tenkrát si vlezl do krámu a neměl sis co vybrat.

Milá Selenkko, co kdyby ses na tu ustavičnou reklamu knihkupectví vybodla a šla ji případně už šířit někam jinam - však víš jistě kam.

A kde jinde by si člověk měl popovídat o knihách než na knižním webu s kolegy čtenáři ? I když tady - zatím - bezprostřední prostor není, přesto se mi Pistálkova poznámka jeví jako přemoudřelá invektiva, za kterou mu může dát palec jen naprostý.....

Knihu napsal Wheeler sám pod původním (kolektivním) pseudonymem Patrick Quentin, v pramenech jsem narazil na tvrzení, že vyšla také pod názvem My son, the Murder (takže nevím, jestli ji prodal pod různými názvy různým nakladatelům, či co s touhle knihou vlastně provedl). A podobná situace je i jejich jiných knih - ne všechny ale vyšly u nás, takže si s tím nembudeme nejspíš dělat vrásky!

Amelie - Díky tobě jsem se začal opět po letech trochu věnovat Hrabalovi. Nejsem ti ale natolik vděčný, abych trochu tvůj komentář neopravil. Hrdina této 1. Hrabalovy, jako román koncipované knihy netrpí, jak uvádíš , ztrátou erekce, ale má problém spíš s ejaculatio praecox to jen tak na okraj.
Jinak si myslím, že bys měla nejspíš změnit zaměstnání a svůj nick. Se zaměstnáním to neodhadnu. Co ale místo Amelie použít příjmení hrdiny té nudné knihy? Možná by tvou osobu lépe vystihovalo. Pokud bys měla dojem, že jsem příliš osobní, omlouvám se. Hrabal se už bránit nemůže a tak to dělám tak trochu za něj.
Tohle vlastně není komentář ke knize, ale komentář ke komentáři. Vrátil jsem se s odstupem času abych to napravil, zjistil jsem ale, že kniha už kvalitně okomentovaná je, udělal to JP a Herdekfilek a líp bych to nejspíš nesvedl.
Proto jenom malé věcné doplnění:
Jde o Hrabalovu čtvrtou knihu, která je podobná jeho prózám z šedesátých let i když její základ tvoří existenciální povídka Kain z roku 1949, rovněž slavná razítkovací scéna pochází z povídky Fádní stanice, všechno je ale převyprávěno a přestavěno do kompaktního klasického tvaru a zdánlivě tradiční vypointovaný baladický příběh si ponechává všechny atributy Hrabalova stylu a válka - ta je zobrazena pohledem malých bezvýznamných lidiček, vyskytuje se v knize jen zprostředkovaně, v drobných, takřka surrealistických detaiIech. Je to především kniha, prodchnutá - jako ostatně řada Hrabalových knih - člověčinou.

15.02.2011

Místo komentáře:
"Když Ježíš Kristus umíral na kříži, pocítil poslední pokušení v životě: tak rád by v té chvíli nebyl prožil těžké roky mesiášství a ještě hroznější hodiny mučení, utrpení a umírání. Místo odříkání a krušné dráhy proroka by se byl oženil, okusil rozkoší lásky i radosti otcovství, žil životem prostého, šťastného člověka." (anotace knihy)
Snad vám těch několik slov umožní pochopit z jakého úhlu autor na osobu Ježíše a jeho život nahlíží.

01.12.2010

Vydání z roku 1977, překlad Jiří Valja ( překlad upravila Marie Fojtová) - rovněž "učesaný překlad" - typnul bych si, že je to její práce, Papa určitě použil řízného vojenského výrazu a ta soudružka byla buď strašný estét (až strašidelný) nebo spíš normalizační slepice.

30.11.-0001

Podle knihy byl natočen televizní film, který měl premiéru v r.2005

Alix, Geronimo byl bojovým náčelníkem svého kmene, který vedl v boji proti lidem, kteří jej okradli o jeho domovské území, vytlačili jej do rezervací, kde v podstatě neměli možnost přežití, kteří vypláceli krvavé dolary za indiánské skalpy včetně ženských či dětských. Co se na to podívat z tohoto úhlu? A dovolím si ještě ocitovat, co si nepochybně ještě ze školy pamatuješ: " Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem".
A malá poznámka pro "bílé Indiány" - v závěru knihy je zajímavá etnograficko-historická poznámka Olgy Kandertové APAČI, kterou si rozhodně nenechte ujít.