Okoslav
přečtené 290
Doktor Spánek
2014,
Stephen King
To nejdůležitější, co byste měli před čtením vědět: není to horor. A to navzdory anotaci, slibované duchařině a taky navzdory tomu, že jde o pokračování Osvícení (u kterého jsem se konkrétně já několikrát málem počůrala strachy). Po skvělých úvodních stránkách, které přímo navazují na Osvícení („čau, malej Danny!“), vás King zavede nejen o několik desetiletí dál, ale hlavně do úplně jiného žánru – protože Doktor Spánek víc než cokoliv jinýho připomíná parapsychologický thriller. To by samozřejmě samo o sobě nevadilo, protože komu jinému odpustit klamavou reklamu než právě Kingovi, blbý ale je, že to jako celek nefunguje. Jasně, postavy jsou klasicky kingovsky rozepsaný, atmosféra fajná, padouši zábavní – ale napínavý to není ani trochu. Nejen že se při čtení nebojíte vy sami. Vy se dokonce nebojíte ani o žádnou z postav. A to je u thrilleru problém. (Budu hodná a pominu některé vysloveně úsměvné momenty včetně jednoho z hlavních „odhalení“ celého románu, u kterého jsem si ten facepalm fakt nemohla odpustit.) Kdyby šlo o jakéhokoliv jiného autora, dala bych čtyři hvězdy, protože řemeslně napsaný je to (jako vždy) dobře. U Kinga jsem ale zvyklá na víc.... celý text
Dallas 63
2012,
Stephen King
Mezi top knihy Stephena Kinga Dallas 63 určitě neřadím – zaprvý se Stephen tentokrát fakt nechal unést svými grafomanskými sklony a prostřední část knihy víc než cokoliv jinýho připomíná vatu a zadruhý je jeho vize alternativní americké historie...jak to říct... dejme tomu, že hodně prvoplánová (ale jako jo, chápu ty příběhový důvody). Pokud se ale oprostím od srovnání s jinými kingovkami, je Dallas 63 zábavné čtení, které by si žádný fanda cestování časem neměl nechat ujít. Konec je super dojemnej.... celý text
Oheň na vodě
1993,
Joe Dever
Normálně bych dala 5 hvězd, protože to bylo fakt epický, ale za to magický kopí, mrk, mrk, si dvojka Lone Wolfa plnej počet nezaslouží :-))
Sencislo9
2010,
David Mitchell
Postmoderna ve svojí nejlepší formě. Sencislo9 je z Mitchellových knih zřejmě ta nejkomplikovanější (a nejen proto, že Eiji, hlavní hrdina, není úplně důvěryhodný vypravěč). Navzdory tomu byla každá stránka vyslovená radost.... celý text
Alenka v kraji divů… a za zrcadlem
2007,
Lewis Carroll (p)
Alenku jsem četla už poněkolikáté. Ale „proč je havran jako psací stůl“, jsem do dneška nezjistila.
Hledání těla
2020,
Michael Atamanov
V kategorii LitRPG je série Temný bylinkář na nějakých sedmi bodech z deseti (horší než Mahaněnko, lepší než Korněv), v kategorii „normálních“ knih je skoro nehodnotitelná (LitRPG příběhy jsou obecně jednoduché, předvídatelné, špatně napsané, takřka bez děje a znovu a znovu skoro stejné jako všechny předchozí, ale co už, hodně se tam leveluje, takže se s tím dá žít). Mimochodem, dodnes jsem nepochopila, proč (převážně východoslovanské) LitRPG tak často glorifikuje oligarchy. Asi jinej gang, nebo nevím.... celý text
Dvojí kousnutí
2015,
Chloe Neill
Můj osobní favorit v (bohužel) dosud nevyhlášené soutěži o nejhorší young adult fantasy sérii ever. Hlavní hrdinka je ukázková Mary Sue, superdrsní členové Dómu noci nemají nic lepšího na práci než řešit její milostné trable, vlkodlaka poznáte podle toho, že jezdí na motorce a neironicky říká holkám „kotě“, činnost supertajného policejního oddělení spočívá ve vzájemném pošťuchování a společných nákupech z káefcéčka (za co tihle lidé berou peníze, těžko říct), a jídelníček všech zúčastněných sestává prakticky jen z krekrů, lékořice obalené v čokoládě a minisýrečků nabodnutých na párátkách. Další díl už si fakt odpustím.... celý text
Hodiny z kostí
2017,
David Mitchell
Naprostá většina Hodin z kostí je skvělá („typický Mitchell“, chtělo by se říct). Proč tedy jen čtyři hvězdičky? Hlavně kvůli posledním dvěma kapitolám, kdy z uvěřitelného, soudobého příběhu jednoho lidského života (chytře protkaného fantasy prvky) udělal prvoplánovou a, popravdě, ne moc dobře vyargumentovanou „podívejte-co-všechno-by-se-mohlo-stát“ přehlídku. Je to škoda. Protože postapo je (alespoň pro mě) silné jen ve chvíli, kdy je uvěřitelné. Což to Mitchellovo (v tomto případě) není. A třeba srovnání s tím, jak skvěle podobné téma zvládl v Atlasu mraků, je do očí bijící.... celý text
Nanečisto
2013,
Sergej Lukjaněnko
Věřila jsem, že to bude dobrý. Fakt. Ale v Nanečisto se stalo totéž, co ve druhým a hlavně třetím díle Hlídky. Lukjaněnko se vykašlal na příběh a místo toho začal „filozofovat“: o Rusku a jeho roli ve světě (velmoc, žejo), o ženách a jejich roli ve světě (hezký a blbý, nebo ošklivý a frigidní) a taky třeba o gayích (a to opakovat nebudu, musela bych si pak vymýt pusu a klávesnici mýdlem). Možná jsem přecitlivělá. A možná je Nanečisto fakt jenom blbý. Nevím.... celý text
