Hodiny z kostí

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Patnáctiletá Holly po zuřivé hádce s matkou zabouchne dveře za svým starým životem. Když nyní prochází anglickým venkovem, podivná setkání a souhry náhod přetvářejí její realitu tak, až se začne podobat oživlé noční můře. Neboť Holly upoutala pozornost skupinky nebezpečných mystiků – a jejich nepřátel. A právě osud Holly Sykesové je tmelem spojujícím příběhy dalších protagonistů Hodin z kostí – studenta z Cambridge, který usiluje o bohatství a vliv, rozpačitého otce, jenž si připadá naživu, pouze když podává zpravodajství z okupovaného Iráku, spisovatele středního věku, jenž truchlí nad svým vyhnanstvím ze žebříčku bestsellerů –, kteří všichni sehrají roli v nadpřirozené neviditelné válce na okrajích našeho světa. Ze středověkých švýcarských Alp přes australskou buš devatenáctého století a hotel v Šanghaji až do výstavného domu na Manhattanu v blízké budoucnosti a na postapokalyptický irský venkov se jejich příběhy rozvíjejí a spojují v okamžicích jak každodenních, tak téměř zázračných. Hodiny z kostí tvoří kaleidoskop plný výrazných postav a možných světů, který přímo prosí o to, abychom ho rozebrali a opět poskládali dohromady....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330508/big_hodiny-z-kosti-7Ts-330508.jpg 4.1190
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Mladá fronta
Originální název:

The Bone Clocks, 2014


více info...
Nahrávám...

Komentáře (53)

Kniha Hodiny z kostí

CharlesWard
30. října

První část knihy je naprosto strhující, a nějak jsem se od ní nemohl odtrhnout. Poté bohužel následují 2 naprosto vatovité části, doplněné opět zase jednou trochu více příběhovou, a vskutku podivná poslední část. Těžko to nějak víc hodnotit.

strana1-100
15. října

Kdyby ještě před vydáním postihl Mitchellovy Hodiny z kostí podobný osud jako operetu Proso Járy Cimrmana, mohli jsme mít namísto jediného románu nejméně deset, spíš víc, oceňovaných beletristických děl založených na přitažlivých a neotřelých zápletkách. A to Mitchellova pozoruhodná fantazie není jediná přednost této knihy. Slovní obraty a stylistika jsou tak propracované, že jsem některé pasáže četla několikrát jenom kvůli tomu. Takže si teď udělám radost tím, že sem jednu takovou okouzlující (a dlouhou) pasáž vyšlu:
"Impéria zanikají, stejně jako my všichni, ti tanečníci ve tmě protínané stroboskopy. Dívej se, jak světlo potřebuje stíny. Dívej se: vrásky se šíří po tvé broskvové pleti jako plíseň; tep-za-tepem-tep-za-tepem-tep-za-tepem, křečové žíly si razí červí cestičky v oholených lýtkách; trupy i ňadra tloustnou a prověšují se; podívej se, jak generál Philby dává francouzáka paní Bolithové; zatímco se loňská píseň řítí do písně příštího roku a toho následujícího, účesy tanečníků se pokrývají jinovatkou, řídnou a vypadávají v ozářených chuchvalcích; rakovina kropí tuhle vyuzenou plíci, tamtu stárnoucí slinivku, tohle bolavé varle; DNA se třepí jako vlna a my se kutálíme dolů jeden za druhým; pád na schodech, infarkt, mrtvice, už to není tanec, nýbrž záškuby. Tohle je klub Walpurgis. Ve středověku to věděli. Život je smrtelná choroba."


Dadulina
13. srpna

Byl to můj první kontakt s autorem a musím říct, že jsem si četbu vychutnala. Propracované charaktery a pavučina událostí, která do sebe postupně zapadá. Souhlasím s komentáři níže, ty dvě poslední kapitoly byly zbytečné/úplně jiné… možná dobrý začátek další knihy, ale očekávala bych jiný finiš…

cafenoir
14. května

Hodiny z kostí považuji za Mitchellovo magnum opus. Dokázal spojit různorodé (a výborně vypracované) charaktery, časové úseky, místa po celém světě, realitu i metasvět do skvěle fungujícího celku. Oproti Atlasu mraků je román sevřenější a všechno, co se děje, spolu úzce souvisí. Sice si autor už tak nemůže pohrávat se žánry, ale zase ve finále je to jak jedna velká sněhová koule, co pěkně drží dohromady. A aby toho nebylo málo, vesele si zaloví i ve svých předešlých románech.
V Hodinách musí Michtellovi jeho čtenář zdatně sekundovat (nebo nemusí, ale pak si to tak neužije), to množství aluzí a narážek je až allenovské a objevuje se hlavně u postavy spisovatele Crispina Hersheye (jeho debata s Aphrou Boothovou je naproso dokonalá).
Nejvíce kritizované kapitoly z budoucnosti se mi nezdály nějak nepatřičné nebo vykalkulované, naopak mi to přišlo tak reálné, že mi z toho moc dobře nebylo (ale připouštím, že v Atlasu bylo postapo a sci-fi naprostá pecka, takže to srování tady je). Nemůžu říct, že by se po přečtení dostavila nějaká extra katarze, ale to čtení jsem si strašně užívala.

Okoslav
08. března

Naprostá většina Hodin z kostí je skvělá („typický Mitchell“, chtělo by se říct). Proč tedy jen čtyři hvězdičky? Hlavně kvůli posledním dvěma kapitolám, kdy z uvěřitelného, soudobého příběhu jednoho lidského života (chytře protkaného fantasy prvky) udělal prvoplánovou a, popravdě, ne moc dobře vyargumentovanou „podívejte-co-všechno-by-se-mohlo-stát“ přehlídku. Je to škoda. Protože postapo je (alespoň pro mě) silné jen ve chvíli, kdy je uvěřitelné. Což to Mitchellovo (v tomto případě) není. A třeba srovnání s tím, jak skvěle podobné téma zvládl v Atlasu mraků, je do očí bijící.

applause
02. března

Tahle kniha mě opravdu zklamala. Je to už druhá kniha autora, kterou jsem bohužel nedočetla do konce a skončila jsem v půlce a nemohla se donutit číst dál. Asi si s Davidem dám nějakou dobu pauzu.

OldřichHanton
26. února

Mitchell je jedním z mých oblíbených autorů a už jsem četl téměř všechny jeho knihy. Zvláště Atlas mraků mě opravdu nadchl. Zajímavostí je, že i přes různé žánry, jsou všechny jeho knihy zasazeny v jednom universu. Postavy i zápletky mezi nimi různě proplouvají a pro znalého čtenáře je zajímavé hledat různé vzájemné odkazy. Hodiny z kostí jsou většinou recenzentů k jeho nejslavnějšímu Atlasu mraků přirovnávány. Také je tu několik relativně samostatných příběhů s různými hrdiny, odehrávající se v různých dobách, od blízké minulosti po blízkou budoucnost.
Bohužel v tomto případě to u mě zdaleka tolik nefungovalo. První zhruba dvě třetiny knížky se mi líbily. Pokud se jednalo o komorní lidské příběhy, kam jen občas probleskoval velký nadpřirozený konflikt celého universa, bylo všechno fajn. Mitchell je mistrem ve vykreslování zajímavých a uvěřitelných charakterů. Když se však z knížky stane v předposlední kapitole čistokrevné fantasy, přišlo mi docela slabé a jako vyvrcholení konfliktu, který se táhne několika knihami opravdu nic moc. Poslední kapitola je silně angažované postapo, kde se na pár stránkách seznámíme snad se všemi obavami britského levicově orientovaného člověka. Tolik neštěstí pro lidstvo najednou je už trochu nechtěná parodie. Navíc když zasadíte sci-fi příběh do takhle blízké budoucnosti pravděpodobně rychle zastará.
Nevím, jestli to platí obecně, ale v této knize ano. Pokud Mitchell píše příběhy o lidech a jejich osudech, je skvělý, když chce být epický, tak to moc nejde .

Pavlaj
14. února

Výjimečný čtenářský zážitek. Do detailu propracovaný, promyšlený děj, úžasné sarkastické a ironizující monology i dialogy. Nádherné, živé postavy a charaktery. Na rozdíl od Hybatelů, kde spolu jednotlivé povídky souvisely hodně volně, tady jsou všechny kapitoly propojené jedinou ústřední postavou Holly, což hodně usnadňuje orientaci v ději. Fascinuje mě, jak Mitchell dokáže několika málo slovy popsat ztráty a smutek, bez patosu, přitom tak silně, že se vám z toho chce brečet. Jen ten popis postapokalyptické Evropy v závěru jsem zrovna teď vůbec nepotřebovala – vzhledem k situaci k únoru 2021 to působí až moc reálně.

1