Okoslav
přečtené 288
Spasitel Duny
1993,
Frank Herbert
Druhému dílu Duny jsem se kvůli spíš špatným recenzím dlouho vyhýbala. Chyba :-)) Spasitel Duny sice není tolik dějově rozkročený jako první Duna a akce tu najdete taky pomálu, zato jde o chytré (někdy skoro až kontemplativní) dílo, které řeší hlavně to, jestli (a jak) je možné utéct osudu a předurčenosti. A Muad'Dib Paul je nově – i díky Spasiteli Duny – mým novým oblíbeným (anti)hrdinou.... celý text
Jatka č. 5
1994,
Kurt Vonnegut Jr.
„Same, tady je ta kniha. Je tak krátká a rozvrzaná proto, Same, že o masakru se nic jiného říct nedá. Předpokládá se, že všichni jsou mrtví, že už nikdy nic neřeknou. že už nikdy nebudou nic chtít. Předpokládá se, že po masakru se rozhostí hluboké ticho, a taky tomu tak vždycky je, nemluvě ovšem o ptácích. A co říkají ptáci? Všechno, co se o masakru dá říct, takové věci jako Ptí-píí-ptíp.“ Tváří se to jako sci-fi o muži, kterého unesli mimozemšťané, ve skutečnosti jde ale o čistě protiválečný román, který veškeré sci-fi motivy využívá jen k zobrazení hrůz války. Není náhodou, že hlavní hrdina, který cestuje jednotlivými chvílemi svého života, zažívá zkušenosti ze svého zajetí a bombardování Drážďan vždy v přímém srovnání s jiným svým, podstatně šťastnějším, ale zároveň velmi podobným zážitkem (např. scénka, ve které ho, coby batole, maminka poplácává po umytém bříšku, přichází uprostřed scény s odvšivováním v zajateckém táboře apod.). Koneckonců, je to přesně tak, jak říkají Trafalmadořané o knihách: „Mezi jednotlivými sděleními žádný určitý vztah není, tedy krom toho, že je autor pečlivě zvolil tak, aby v souhrnném pohledu vytvářely obraz života, jenž je krásný, překvapivý a hluboký. Nemají začátek, střed ani konec, nenajdete v nich napětí, morálku, příčiny a následky. Co na svých knihách milujeme, jsou hlubiny mnoha skvělých okamžiků, viděných v jednu jedinou chvíli.“... celý text
Podlý král
2022,
Holly Black
Hodnotím o fous lépe než jedničku – hlavně proto, že ubylo středoškolských motivů a přibylo zákulisních pletich a machinací. V rámci žánru stále velmi fajn.
Krutý princ
2018,
Holly Black
V rámci žánru (young adult fantasy s romantickou linkou) je to fajn. Počítejte ovšem s tím, že v porovnání kupříkladu s Dvorem trnů a růží, ke kterému bývá Krutý princ často přirovnávaný (a se kterým toho má společného tolik, až je to trochu podezřelé :-)) ), je to opravdu spíš „young“ než „adult“. Včetně třeba klasického středoškolského settingu (byť ve fantasy provedení). Naopak velmi oceňuju, že příběh neslouží pouze jako zástěrka pro romanci, naopak, samotná dějová linka je smysluplná a v rámci žánru i relativně propracovaná.... celý text
Talisman
1996,
Stephen King
Asi tuším, o co King se Straubem usilovali – to fantasy převyprávění putování Huckleberryho Finna, tentokrát v Americe 80. let, se připomíná v nejrůznějších motivech tolikrát, že to nemůže být náhoda. A vlastně to mohlo být skvělé a zhruba v prvních dvou třetinách i bylo. Poslední třetina byla ale čirá nuda a utrpení, kdy se autoři (nevím, který z nich v tu chvíli držel hlavní kormidlo) utápěli v nekonečných popisech a přirovnáních (nejčastěji k penisům, šourkům nebo bradavkám). Nebýt to (aspoň zčásti) King, kterého jinak miluju, asi bych se k dočtení nedonutila. Hvězdu navíc přidávám za Vlka a Sluneční domov.... celý text