Sencislo9

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Románová pocta Haruki Murakamimu. Druhý román Davida Mitchella líčí příběh Eidžiho Mijakeho, venkovského chlapce z malého ostrůvku na jihu Japonska, který přichází do Tokia hledat svého nikdy nepoznaného otce. Musí se přitom vypořádat s nejrůznějšími nástrahami – od čiré velikosti a anonymity Tokia přes zášť neznámých příbuzných a žoldáků jakuzy až po bezbřehost vlastní fantazie. Pokud totiž Eidži právě nepátrá po otci, neskrývá se před gangstery nebo nečte deníky svého prastrýce, podléhá barvitým denním snům. Kombinace jeho představ s usilovným blouděním po přelidněné metropoli vytváří pozoruhodně mnohovrstevnatou románovou mozaiku, v níž Mitchell uplatňuje vtip, smysl pro parodii a svoji typickou jazykovou tvořivost....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/37_/37666/sencislo9-PnN-37666.jpg 4.1112
Orig. název:

number9dream (2001)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (19)

Kniha Sencislo9

Přidat komentář
Finn69
11. ledna

David Mitchell zase ukázal, že dokáže psát v jakémkoliv stylu, který si zamane. Tentokrát si vybral Murakamiho - a povedlo se mu to natolik, že kdybych autora předem neznal, věřil bych, že to napsal Murakami sám.
Vlastně je to docela jednoduchý příběh o tom, jak dvacetiletý Eidži jel hledat svého otce do Tokia. Jenže příběh nám vypráví Eidži sám, a on je tak trošku pohádkář. Takže skutečnost se nám míchá se sny a představami, některé scény se odehrají hned v několika verzích... Ani na konci jsem si nebyl úplně jistý co všechno se opravdu odehrálo a co si Eidži přidal.
Bez vložených bajek o "Kozlopsavci" bych se asi obešel, docela mi připomínaly absurdní povídky Borise Viana nebo Johna Lennona, což vzhledem k řadě odkazů na Beatles a právě Lennona bude asi správně :)
Když sencislo9 srovnám s Atlasem mraků, vyhraje asi Atlas. Ale i tenhle "skoromurakami" se mi hodně líbil, doporučuji.

Knihomlok2015
10.11.2018

Vlastně doteď nemám ponětí o čem to celé bylo, ale až na tu za vlasy přitaženou jakuzu (jako pravdu jsou to takoví magoři? a opravdu mě tam teda štvala) a ty intermezza s Kozlopsavcem, byl příběh Endžiho Mijakeho vcelku příjemné počtení.

Janek
27.07.2018

David Mitchell je génius, i když vůbec není snadné ho číst. Sencislo9 je myslím nejlepším a nejvtipnějším románem od tohoto autora, jde o mnohovrstevnatý text, který mi během čtení nabízel obrovskou dávku radosti i svobody. Protože jsem věděla, že to všechno stejně nemůžu pochopit, ale že i tak má to čtení (čtení o cestě, čtení jako cesta) smysl.

deirdre
07.04.2018

Sú knihy, nie je ich veľa, ktoré mi roztancujú dušu. Táto bola jedna z nich. Tešila som sa na každú chvíľu, ktorú som mohla stráviť s ňou. Pocta Murakamimu vyšla na sto percent aj s pridanou hodnotou vo forme Mitchellovho skvelého štýlu, ktorý mi tak sadol. Žrala som každú jednu metaforu, a to prakticky znamená celú knihu.
Ale aby som sa tu iba nerozplývala nad svojimi dojmami, k samotnému obsahu knihy sa podľa mňa výborne vyjadril v doslove Petr Matoušek: Mitchellův univerzálně srozumitelný japonský román o technologii iluzí jedné generace přináší další svébytnou poklonu lidské tvořivosti: důvtipně završené podobenství o tom, co je na pořadu dne ve chvíli, kdy kluci vykročí z ulity svých fantazií a čelí dobré zprávě, že i v životě vroubeném náhodami jsme sami dostatečně vlivnými tvůrci. Doufejme, že tomu uvěří, zvlášť když jim ještě není třicet.

petra0022
27.12.2017

Budu se opakovat, ale další kniha od Mitchella, která mne potěšila. Sedlo mi Mitchellovo typické střídání stylů, různorodost příběhů i hlavní děj. Mám nyní pocit jako bych Tokio skutečně navštívila a kniha mi (podobně jako Jacob de Zoet) zase o něco přiblížila japonskou mentalitu a historii.

Lusů
16.07.2017

Na rovinu se přiznávám, že úryvky o Kozlopsavci a spol. jsem přeskakovala, neskutečně mě rozčilovaly. Bez toho by ode mě kniha měla o hvězdičku víc.

VeliiQ
24.06.2017

Nejslabší knížka od Mitchella, jakou jsem zatím četla. Jistě je zajímavá svou formou a rozvržením, polovinu knížky jsem však dost trpěla, protože mě unavovaly šílené dlouhé popisy a kapitoly o ničem. Některé věci se mi naopak líbily hodně, škoda jen, že jsem dlouho uvažovala, jestli to mám vůbec dočítat.

vrgulnik
04.12.2016

Jedna z mála knih, které jsem nedočetl. Prostě mě to přestalo bavit.