Sencislo9

Sencislo9 https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/37666/bmid_sencislo9-PnN-37666.jpg 4 153 23

Románová pocta Haruki Murakamimu. Druhý román Davida Mitchella líčí příběh Eidžiho Mijakeho, venkovského chlapce z malého ostrůvku na jihu Japonska, který přichází do Tokia hledat svého nikdy nepoznaného otce. Musí se přitom vypořádat s nejrůznějšími nástrahami – od čiré velikosti a anonymity Tokia přes zášť neznámých příbuzných a žoldáků jakuzy až po bezbřehost vlastní fantazie. Pokud totiž Eidži právě nepátrá po otci, neskrývá se před gangstery nebo nečte deníky svého prastrýce, podléhá barvitým denním snům. Kombinace jeho představ s usilovným blouděním po přelidněné metropoli vytváří pozoruhodně mnohovrstevnatou románovou mozaiku, v níž Mitchell uplatňuje vtip, smysl pro parodii a svoji typickou jazykovou tvořivost.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Mladá fronta
Originální název:

number9dream , 2001


více info...

Okoslav
Okoslav
31.05.2021 5 z 5

Postmoderna ve svojí nejlepší formě. Sencislo9 je z Mitchellových knih zřejmě ta nejkomplikovanější (a nejen proto, že Eiji, hlavní hrdina, není úplně důvěryhodný vypravěč). Navzdory tomu byla každá stránka vyslovená radost.

tučňák222
tučňák222
19.05.2020 4 z 5

Pro mě nejméně zajímavý a pochopitelný Mitchellův román. Zdá se mi, že i docela slabý.


akdar72
akdar72
13.01.2020 5 z 5

Měla jsem chuť ji nedočíst, zmatek nad zmatek... Naštěstí jsem dočetla a s nadšením. Jak postupně dospíval zkušenostmi Eidži, tak i kniha. Druhá půlka byl krásný zážitek.

freejazz
freejazz
16.11.2019 5 z 5

výborný zážitok. nemám rád predžuté a natrávené hamburgery, každá strana musí / môže priniesť prekvapenie. a tých tu bolo.
fakt najlepšia je kapitola 9:)

MagdaFish
MagdaFish
09.11.2019 4 z 5

Úúúf, tak to byla fuška! Přečíst a neutopit se v tom. Tolik zvratů, odboček, snů, snů ve snech, Kozlopsavec, druhá světová, jakuza (možná) ... Snové vyprávění, které se možná stalo a možná ne a možná úplně jinak, kdo ví... Na rozdíl od jiných Mitchelových knížek, tahle nepůsobí tak sevřeným dojmem. Je to spíš psychedelický trip, kde asociace volně plynou, prolínají se a celé to tak nějak nechává čtenáře, ať si s tím poradí sám.

Finn69
Finn69
11.01.2019 4 z 5

David Mitchell zase ukázal, že dokáže psát v jakémkoliv stylu, který si zamane. Tentokrát si vybral Murakamiho - a povedlo se mu to natolik, že kdybych autora předem neznal, věřil bych, že to napsal Murakami sám.
Vlastně je to docela jednoduchý příběh o tom, jak dvacetiletý Eidži jel hledat svého otce do Tokia. Jenže příběh nám vypráví Eidži sám, a on je tak trošku pohádkář. Takže skutečnost se nám míchá se sny a představami, některé scény se odehrají hned v několika verzích... Ani na konci jsem si nebyl úplně jistý co všechno se opravdu odehrálo a co si Eidži přidal.
Bez vložených bajek o "Kozlopsavci" bych se asi obešel, docela mi připomínaly absurdní povídky Borise Viana nebo Johna Lennona, což vzhledem k řadě odkazů na Beatles a právě Lennona bude asi správně :)
Když sencislo9 srovnám s Atlasem mraků, vyhraje asi Atlas. Ale i tenhle "skoromurakami" se mi hodně líbil, doporučuji.

Knihomlok2015
Knihomlok2015
10.11.2018 3 z 5

Vlastně doteď nemám ponětí o čem to celé bylo, ale až na tu za vlasy přitaženou jakuzu (jako pravdu jsou to takoví magoři? a opravdu mě tam teda štvala) a ty intermezza s Kozlopsavcem, byl příběh Endžiho Mijakeho vcelku příjemné počtení.

Janek
Janek
27.07.2018 5 z 5

David Mitchell je génius, i když vůbec není snadné ho číst. Sencislo9 je myslím nejlepším a nejvtipnějším románem od tohoto autora, jde o mnohovrstevnatý text, který mi během čtení nabízel obrovskou dávku radosti i svobody. Protože jsem věděla, že to všechno stejně nemůžu pochopit, ale že i tak má to čtení (čtení o cestě, čtení jako cesta) smysl.

deirdre
deirdre
07.04.2018 5 z 5

Sú knihy, nie je ich veľa, ktoré mi roztancujú dušu. Táto bola jedna z nich. Tešila som sa na každú chvíľu, ktorú som mohla stráviť s ňou. Pocta Murakamimu vyšla na sto percent aj s pridanou hodnotou vo forme Mitchellovho skvelého štýlu, ktorý mi tak sadol. Žrala som každú jednu metaforu, a to prakticky znamená celú knihu.
Ale aby som sa tu iba nerozplývala nad svojimi dojmami, k samotnému obsahu knihy sa podľa mňa výborne vyjadril v doslove Petr Matoušek: Mitchellův univerzálně srozumitelný japonský román o technologii iluzí jedné generace přináší další svébytnou poklonu lidské tvořivosti: důvtipně završené podobenství o tom, co je na pořadu dne ve chvíli, kdy kluci vykročí z ulity svých fantazií a čelí dobré zprávě, že i v životě vroubeném náhodami jsme sami dostatečně vlivnými tvůrci. Doufejme, že tomu uvěří, zvlášť když jim ještě není třicet.

petra0022
petra0022
27.12.2017 5 z 5

Budu se opakovat, ale další kniha od Mitchella, která mne potěšila. Sedlo mi Mitchellovo typické střídání stylů, různorodost příběhů i hlavní děj. Mám nyní pocit jako bych Tokio skutečně navštívila a kniha mi (podobně jako Jacob de Zoet) zase o něco přiblížila japonskou mentalitu a historii.

Lusů
Lusů
16.07.2017 3 z 5

Na rovinu se přiznávám, že úryvky o Kozlopsavci a spol. jsem přeskakovala, neskutečně mě rozčilovaly. Bez toho by ode mě kniha měla o hvězdičku víc.

VeliiQ
VeliiQ
24.06.2017 3 z 5

Nejslabší knížka od Mitchella, jakou jsem zatím četla. Jistě je zajímavá svou formou a rozvržením, polovinu knížky jsem však dost trpěla, protože mě unavovaly šílené dlouhé popisy a kapitoly o ničem. Některé věci se mi naopak líbily hodně, škoda jen, že jsem dlouho uvažovala, jestli to mám vůbec dočítat.

vrgulnik
vrgulnik
04.12.2016 1 z 5

Jedna z mála knih, které jsem nedočetl. Prostě mě to přestalo bavit.

ZaS
ZaS
08.07.2016 4 z 5

Tohle je první Mitchell, kterého jsem nepřečetl na jeden zátah. První polovina je poměrně chaotická a z dějového hlediska nijak zvlášť zajímavá, takže jsem ji neustále odkládal. Teprve za stranou 200 se to trochu ustálí; děj dostane spád i smysl a nakonec dojde i na závan mitchellovského esoterična (jen s tím rozdílem, že tu nejde o reinkarnace, ale – jak jinak - o sny).
Z Mitchellových knih, které jsem zatím četl, asi nejslabší, což ale pořád bohatě stačí na velmi slušný nadprůměr.

tornadolue
tornadolue
12.07.2014 5 z 5

Ešte pred čítaním ma odrádzalo, že ide o románovú poctu Haruki Murakamimu. Murkamiho mám rada, ale ja som po Atlase mrakov a Ghostwritten chcela hlavne Mitchella. A napokon som dostala veľa z toho, čo mám rada na Murakamim, ale hlavne veľa veľa Mitchella. Príbeh a Mitchellov nezameniteľný štýl ma hneď od začiatku chytili a už ma nepustili. A Eidži Mijake mi... ééé... prirástol k srdcu.

bosorka
bosorka
07.02.2014 4 z 5

Nepřestává mě fascinovat záběr psaní Davida Mitchella, který i v knize sencislo9 opět prokazuje, že zvládá nezměrně stylů, navíc je mistr slov, mistr vět, mistr nápadů a fantazie. Kam všude vede spisovatel kroky hlavního hrdiny Eidži Mijake, který hledá otce, jehož nikdy neviděl... Reálné zážitky se mísí s hrdinovou nezměrnou fantazií, sny spánkovými i bdělými a autor nás tak celou dobu nechává na rozpacích, co je ještě realita a co už ne. Co se Mijakemu opravdu stalo a co si vysnil? Na své pouti Mijake potká mnohé, včetně například mafiánů z Jakuzy. Ale je tomu opravdu tak?
Kniha je zábavná, Mitchell píše vtipně, poutavě a jak je jeho zvykem, mění styly i v této knížce. Fakt je, že některé vsunuté příběhy mi úplně neseděly, trošku ředily a zbržďovaly základní příběh (například Skici příběhů by zde nemusely být, ač jako samotná povídka by určitě obstály). I tak bych za tento román s příměsí sci-fi, thrilleru, deníkových válečných zápisků, bajky a jiného dala 4 a půl. Zapíchne se totiž v hlavě.

kocour_mikeš
kocour_mikeš
27.08.2013 5 z 5

Začátek knihy mne odrazoval, ale po prokousání se jím se děj rozjel v zajímavých popisech, situacích a rovinách. Snovost Murakamiho knih se pro celkovou akčnost a spád děje nedostavila, ale asi ani neměla. Autorův styl mne nadchl, zejména častá nevšední vtipná přirovnání. Dávám 90%.

mstep
mstep
06.08.2013 5 z 5

Geniální kniha s úžasným závěrem, který by si zasloužil 7 hvězdiček.

Ládja
Ládja
15.05.2013 3 z 5

Nějak nevím. Dobře se četlo a i když mám rád knihy, kdy člověk neví, co je sen a co skutečnost, vždyť v životě je to občas naprosto stejné, tak tento styl mi nějak nesedl. Čekal jsem něco jiného, ale zároveň jsem i něco jiného dostal. Uvidíme u dalších knih od Mitchella

kniholka
kniholka
09.04.2013 4 z 5

Škoda těch zbytečných vycpávek, podivně se to s nima táhlo. Jinak ale poutavě prolnutá realita se sněním, místy jsem nevěděla na čem jsem, ale nesmírně jsem si to užila.