1. Domů
2. Autoři
3. Daniel Mallory
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 2
• Bazar 10
• Životopis
• Citáty 9
• Diskuze 2

Nová kniha Daniel Mallory

Konec příběhu

„Do tří měsíců budu mrtvý. Přijeďte, odvyprávím vám svůj příběh.“ Samotářský spisovatel detektivních románů Sebastian Trapp do svého domu v San Francisku pozve ... detail knihy

Populární knihy

Nové komentáře u knih Daniel Mallory

Žena v okně

„Příběh o psycholožce, která má po autohavárce těžký stavy z otevřených prostor, a místo toho, aby vyhledala odbornou pomoc, jenom mukbankuje víno, chattuje s lidmi s podobným problémem, kouká se na trashový detektivky, sem tam si zavolá se svým manželem a dcerou (kteří by MĚLI BÝT mimo město) a taky šmíruje svoje sousedy, což je sousedka na přesdržku, když vedete obyč život, byť je občas protkaný Vaší nevěrou s mladým hřebcem (na kterýho ten Váš plešatící, postarší úředníček nemá, i kdyby se rozkrájel), ale taky fakt poklad sousedka, když Vás někdo zabije ve vlastním domě. Což se taky jedné její sousedce stane, která se ale po zavolání policie jako zázrakem objeví živá a zdravá. Celá její rodina je živá a zdravá, včetně jejího plachého pubošského synka, se kterým se po tomto incidentu naše psycholožka občas dá do řeči. A díky tomu zjistí, že v baráku hošíka není nikdo v bezpečí.“... celý text
— BCDA

---

Konec příběhu

„Za recenzní výtisk v rámci spolupráce děkuji nakladatelství Albatros Media (Motto) Sebastin Trapp je spisovatel, jehož proslavila nejen detektivní série, ale i rodinná tragédie. Kvůli nemoci mu do konce života už moc času nezbývá, a jelikož po sobě chce zanechat paměti, pozve si talentovanou Nicky Hunterovou, aby se tohoto úkolu zhostila... Na seznamu knih k přečtení mám už delší dobu Ženu v okně, ale stále jsem se k ní nedostala. Ovšem tahle novinka mě upoutala na první pohled zajímavou obálkou i lákavou anotací, a tak dostala přednost. Konec příběhu je zajímavý thriller, kterému rozhodně přísluší slovo „rafinovaný“. Příběh ze současné doby, kdy dochází k nevysvětlitelnému umrtí, je okořeněný záhadným zmizením dvou osob, které se stalo před dvaceti lety a nikdy nebylo vyřešeno. Děj je, až na pár výjimek, poklidného rázu a zve čtenáře na ochutnávku toho, jak by mohlo vypadat setkání s oblíbeným autorem, zároveň poodhaluje zákulisí rodinného života, kde se před zraky veřejnosti ukrývají nenaplněné sny, přehnaná očekávání ale také naprostá neporozumění. Čtenář tu nahlédne do velkolepého sídla, projde se uličkami San Franciska, bude si lámat hlavu, co se vlastně tehdy stalo a pak... pak přijde šokující závěr. Nebo to všechno bylo očividné od začátku? Opravdu je to rafinovaný příběh se vskutku zajímavým závěrem, který jsem naprosto nečekala. Ovšem mám tu jedno „ale“. Byť se mi celkově příběh líbil, v podstatě ¾ knihy mě neskutečně štval styl, kterým je to psáno a nenašla jsem tam jedinou postavu, kterou bych si oblíbila (možná tak akorát psa). S většinou postav jsem chtěla zatřást a křičet na ně, autora jsem chtěla napomenout, proč to píše tak zmateně, proč tam „cpe“ ta přirovnání. Avšak možná právě kvůli tomu stylu psaní jsem byla v závěru překvapena – neměla jsem totiž „čas“ přemýšlet nad tím, jak by to mohlo vyústit. Asi se mi ještě nestalo, aby mě kniha sice štvala, ale ve finále jsem jí vlastně pochválila, každopádně Konec příběhu to dokázal. Závěr se mi líbil, dokonce „uhasil“ většinu mého rozhořčení, ale mohlo to být kratší, trochu svižnější a víc přímé. (P.S.: má parádní barevnou ořízku!)“... celý text
— Kizuizi

---

Žena v okně

„Anna Foxová, vypravěčka tohoto příběhu, žije sama uzavřená ve velkém domě a už několik měsíců nevyšla ven. Celé dny tráví popíjením vína a sledováním starých černobílých filmů, když zrovna nešpehuje sousedy. Pozoruje je skrz fotoaparát a ví o nich téměř vše. Jednoho dne se do domu přes ulici nastěhují noví sousedé Russelovi, kteří na první pohled vypadají jako normální a slušná rodina. Jenže pak Anna zahlédne něco, co neměla. Její už tak nejistý a vratký svět se začne bortit a Anna netuší, co je pravda a co jen pouhá představa. Nikdo a nic není takové, jak se zdá. Kdo je vlastně v nebezpečí? Vydání knihy předcházel malý boom. Nestává se totiž často, aby kniha vyšla dříve v zahraničí než v originále. Čeští čtenáři tak zažili premiéru a měli možnost si přečíst knihu jako první. Po dlouhé době jsem se setkala s knihou, jejímuž příběhu nepředchází žádný úvod či prolog a čtenář je ihned vržen do světa hlavní hrdinky a jejích myšlenek. Začátek byl pro mě rozpačitý, zdál se mi hodně rozvláčný a prostý jakéhokoliv smysluplného děje. Po překročení sté strany jsem stále netušila, co si o Anně a celém příběhu myslet. Děj je psán formou jakéhosi deníku, do něhož si Anna zapisuje své myšlenky, trápení a vylévá si své srdce. Myslím si, že toto autor pojal velice dobře a uvěřitelně a považuji to za jeho dobrý tah, protože co jiného chcete dělat, když nemůžete opustit svůj dům, než svěřovat se deníku. Příběh se mi tak velmi nevtíravým způsobem dostával pod kůži a za polovinou jsem knihu nemohla vůbec odložit. Anna trpí agorafobií, což obecně je strach z otevřených prostranství, a je tedy zavřená doma, kde se cítí v bezpečí, už skoro rok. Z domu sice nevychází, protože u ní toto vede k panice až k bezvědomí, ale je schopna přijímat návštěvy. Celé dny popíjí merlot, kterým zapíjí své léky a sleduje staré černobílé filmy. Ve volných chvílích pomáhá podobně nemocným lidem prostřednictvím chatu na fóru Agora. Anna je totiž dětská psycholožka a ví, jak s takovými lidmi mluvit a hlavně jak jim pomoct. Její velkou zálibou však je sledování sousedů pomocí fotoaparátu Nikonu s teleobjektivem. Ví tak o každém téměř vše. Záhy se vedle ní nastěhují noví sousedé Russelovi, kteří na první pohled působí jako normální rodina. Brzy však dojde k incidentu, který Anna zahlédne ze svého okna a který se odehraje právě v sousedově domě. Situace vypadá opravdu vážně a Anna se pokusí opustit svůj byt, aby zachránila člověka v nouzi. Bohužel na ni silně dolehne její nemoc a skončí na psychiatrii. Od té doby ji budou všichni přesvědčovat, že se nic nestalo a že si celý incident její mysl vybájila. Nevěří jí nejbližší a dokonce ani policie. Sama Anna o sobě začne pochybovat a neví, co je skutečnost. Anna brzy nabývá dojmu, že se mohlo jednat o halucinaci vyvolanou požitým alkoholem v kombinaci s psychotropními léky, které jí předepsal její psychiatr. Co je pravda a co lež? Co skutečnost a co pouhá halucinace? Žena v okně je skvěle vystavěný psychologický thriller s detektivními prvky, který si oblíbí výhradně čtenáři tohoto žánru. Nejedná se o žádný tuctový příběh, ač tak může na první pohled působit. Příběh vám zpočátku bude připadat fádní, nudný a nezajímavý, ale závěr vám opravdu vyrazí dech. Zpětně budete na knihu pohlížet úplně jinak a mnohdy nic neříkající repliky ze starých černobílých filmů, jež Anna sleduje a které zpočátku působí samoúčelně, nabudou v závěru úplně jiných rozměrů. Autor dokáže čtenáře skvěle obalamutit a stejně jako Anna nebudete tušit, zda se jedná o skutečnost nebo pouhý blud. I přes počáteční antipatie, které jsem cítila k hlavní hrdince, jsem si ji v závěru oblíbila a fandila ji. V této knize není opravdu nic takové, jaké se zdá a radím vám, nevěřte nikomu. Pokud budete stejně pozorní jako já, část zápletky odhalíte dříve, než vám ji autor s velkou pompou odkryje sám. Možná vám dokonce přeběhne i mráz po zádech, protože se jedná velmi o nečekaný zvrat, který mnohé šokuje. Takové já v knihách miluji. Navíc je děj plný skvělých tipů na staré černobílé thrillery, které ozvláštňují celou atmosféru knihy. Já si jich hned několik vypsala a třeba takové Okno do dvora od Alfreda Hitchcocka si píšu mezi ty filmy, které nutně musím shlédnout co nejdříve. Jsem si však jistá, že Žena v okně neosloví všechny cílové čtenáře. Setkala jsem se s názory, že hlavní hrdinka se až nápadně podobá Rachel z Dívky ve vlaku a celá kniha má podobný koncept. S tímto tvrzením nesouhlasím. Alkoholismus a blouznění hlavních hrdinek skýtá určitou podobnost, ale oba příběhy jsou rozdílné a odvíjí se zcela jiným směrem. Troufám si též tvrdit, že pokud se vám Dívka ve vlaku nelíbila, Žena v okně vás asi taky nezaujme, ale platí to samozřejmě i naopak. Nechci vás však v žádném případě odrazovat a rozhodně doporučuji, abyste Ženě v okně dali určitou šanci. Pokud tedy překousnete pomalejší začátek, budete odměněni překvapivým závěrem s nejedním nečekaným zvratem. V tom případě vám zaručuji skvělý čtenářský zážitek. Knihu doporučuji zejména čtenářům, kteří by rádi objevili v tomto žánru něco nového a přečetli si něco, co tu ještě nebylo. Žena v okně se však bude líbit i nováčkům a začínajícím čtenářům, kteří na poli psychothrilleru ještě nejsou tak zběhlí.“... celý text
— MMacicekk

---

---

Žena v okně

„Anna je nešťastná žena. Trpí poruchou, o níž většina lidí mnoho neví, stále více se propadá do depresí a alkoholismu, stále více se stává závislou na lécích. Na doporučení lékaře a okolí kašle, i když si je, jakožto profesionální psychoterapeutka, zcela vědomá možných důsledků. Žije uzavřená ve svém velkém domě, osamělá, téměř bez kontaktů s okolím, vyjma svého psychiatra, fyzioterapeutky a řídkých kontaktů se svým nájemníkem. Věnuje se partiím šachu na internetu a debatám s podobně postiženými lidmi celého světa na speciálním webu. Ze svého okna sleduje život sousedů. Anně je třicet devět let a trpí kombinací postraumatické stresové poruchy a depresí, z nichž se vyvinula agorafobie. Není schopna opustit svůj dům a vydat se do otevřeného prostoru tam venku. Proč, to se čtenář dovídá až téměř v závěru knihy. Pomalu plynoucí čas, trávený popíjením merlotu, sledováním starých černobílých filmů, špehováním sousedů a spánkem vyvolaným nekontrolovaným polykáním prášků, je narušen nečekanou návštěvou. Žena, s níž se Anna tak nečekaně setká, však vzápětí zmizí. Anna se domnívá, že v alkoholovém a drogovém obluzení ze svého okna viděla, jak je v sousedním domě zavražděna... Nic však není jednoznačné, nic není jisté. Anně nikdo nevěří, ona sama nemá žádné důkazy. Všichni se tváří, že to, co Anna tvrdí, je jen její blud... Kniha, napsaná jako nevzrušivé a někdy až nudně se tvářící Anniny deníkové záznamy, prokládané velmi častými odkazy na staré filmy a knihy, které, jak se nakonec ukáže, nejsou vůbec samoúčelné, plyne pozvolna. Napětí, nejistota a očekávání čtenáře však stále narůstají. Pozvolna jsou odhalovány další a další stopy skutečnosti, která se možná odehrála, možná také ne, před opilým Anniným zrakem. Rozuzlení a s ním i uzdravení choré mysli hlavní a titulní hrdinky přichází pozvolna. Všechno je jinak a čtenář, který postupně vše pochopí, drží Anně do poslední věty palce. Trochu rušivě na mne působil poněkud zdlouhavý popis poslední "akce" , kdy už bylo vše jasné. Stručnější uzavření celého příběhu by, dle mého názoru, knize jen prospělo. Přesto považuji knihu "Žena v okně", která navíc ve vlasti autora v USA vychází teprve více než tři měsíce po její světové premiéře v říjnu loňského roku v České republice (bravo,Motto!), za velmi příjemné zpestření v záplavě nejrůznějších psychothrillerů a detektivek. Kniha mne navíc upoutala i svým neotřelým a nápaditým obalem. Co si budeme povídat, i v tomto případě skutečně platí, že ambaláž prodává...“... celý text
— ddkk

---

Žena v okně

„Neudělala jsem nic, co bych nedělala každý jiný den, jen jsem se znovu podívala z okna! Jak často se díváte z okna? A už se vám někdy povedlo zahlédnout něco, co jste vidět nemohli? Anně Foxové se to stalo. Jenže vy nejste Anna Foxová, vy žijete, vy chodíte normálně ven a vy určitě dennodenně nepopíjíte kvalitní Merlot, několik láhví Merlotu! Anna Foxová má ke svému chování důvody, po jedné prožité stresující události se uzavřela sama do sebe, propadla depresím a propukla u ní agorafóbie. Což je zjednodušeně řečeno strach z veřejných prostranství. Každý agorafobik tuto nemoc ovšem prožívá jinak a vadí mu jiné a různé věci. Anna žije ve velkém několikapatrovém rodinném domě pouze se svým kocourem. Manžel s dcerou jsou pryč, domluvili se na odloučeném manželství a dceru si nechal otec. Anna z toho není zrovna nadšená, ale musí se s tím "smířit". Volají si každý den a jejich vztah je jako kdyby nikdy neskončil... Jak zabíjí Anna svůj čas, když není schopna vystrčit paty z baráku? Ujíždí na klasických černobílých filmech, věnuje se internetové poradně, učí se on-line francoužštinu, spí, bere léky, někdy i víc, než by měla a chlastá. Ano, to je na celém dni to nejlepší, víno a její koktejl léků. Jenže to není vše, Anna velmi ráda pozoruje okolí, ze svého domu totiž vidí na všechny strany a má neuvěřitelný přehled o svých soudech. Právě se přistěhovali noví sousedé do dvě stě sedmičky, není těžké si o nich vygooglit pár informací. Jmenují se Russellovi . Často je svým pohledem vyhledává a jednou uvidí něco, co vidět neměla! Anna si není jistá, co je skutečné a co je jen výplod její fantazie, možná má halucinace - vedlejší příznaky léků, které nemá pod kontrolou. Není věrohodná, asi tak by se to dalo říct. Jenže ona si stojí za tím, čeho byla svědkem. Můj dojem: Žena v okně je rozhodně nejočekávanější kniha a možná i momentálně nejčtenější. Nedivím se, protože rozhodně není vůbec špatná. Ale u mě se žádné super přehnané WOW nekonalo. Neříkám ovšem, že jsem nebyla spokojená, byla a to dost. Pomalu si začínám zvykat na stejný scénář většiny hlavních hrdinek aktuálních bestsellerů. Asi nejsem jediná, kdo to tak vnímá. Opět tu máme ženu na pokraji nervového zhroucení, závislou na lécích a alkoholičku. Nejlepší vykreslení postavy, která má plnit úlohu "nevěrohodné". Ten, kdo to vymyslel jako první byl prostě génius. (chápej správně - ironie) Ano, ono to funguje, ale na mě už je to toho prostě nějak moc. Zapomeňme ale na chvíli na tento otřepaný scénář. Kniha se čte velmi dobře, má spád, je chytlavá a poutavá. Takřka by se jí nedalo nic vytknout, ale to bych nebyla já, kdybych si tam něco nenašla. Anna byla milovnicí noir filmů, černobílé klasiky. Proč ne, to má aspoň smysl. Jenže autor tam tyto filmy až příliš často odrážel do textu. Nejen, že Anna o nich sama velmi často mluvila, ale autor často do textu vměstnal i přímou řeč, která zaznívala v právě probíhajícím filmu. Ne, že by to nějak extrémně rušilo, ale mě to tedy vadilo. Bohužel, žádné překvapení se nekonalo ani na konci knihy, což ovšem neznamená, že ostatní na tom budou stejně. Konec byl super, perfektně gradoval a opravdu z něho bylo cítit to pravé thrillerové napětí, jen já na to prostě opět přišla moc brzy. Kniha si zaslouží doporučení, to rozhodně ano. Berme to tak, že každý čtenář je jiný a já i přes to všechno, co jsem zmínila jako negativ, jsem byla po přečtení velmi spokojená. Ráda bych řekla, že se jedná o originální kousek, ale ten v tom nevidím. Ale můžu vám zaručit velmi dobrý nadprůměr. Hodnocení: 80% Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji: Albatros Media, a.s.“... celý text
— mmmisulka.r