Plativa
komentáře u knih
Deník Věrky Kohnové: Jak ráda bych tak zůstala
Jiří Sankot
Tahle kniha si bohužel zasluhuje plný počet hvězdiček. Nemám moc ráda pojmenování "česká Anna Franková" potírá to tu individualitu děvčat, osud měly podobný nebo možná spíš jen ten konec života, ale jinak byla každá úplně jiná. Co se týče knihy, moc se mi líbila její kompozice, že začínala a končila autorky fikcí a samotný obsah deníku zde byl doslova přepsán. A že v textu byly odkazy na dobové novinové články a vysvětlivky k historickým událostem, hodně to zasadilo děj do kontextu a moc mě to bavilo. Velmi smutný mi přišel na konci ten výčet osob, o kterých Věrka v deníku psala, a že vlastně skoro nikdo válku nepřežil. Líbily se mi příběhy jednotlivých postav, že každý měl ten svůj vlastní život a nikdo nepředpokládal, že jednou je někdo nažene do vlaku odveze pryč, odkud se už nikdo nikdy nevrátí. Zrůdnost toho, že jejich domovy obsadili jiní lidé a že po nich nezůstalo moc památek, že měli být vymazáni z historie. A mezitím čtete, jak je Věrka velmi šikovná a pilná žačka, jak ráda chodí do školy a má spoustu kamarádů, se kterými tráví čas. Velmi kruté, ale jsem ráda, že se deník dochoval, a že ho lidé mohou dnes číst.
U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Paulo Coelho
(SPOILER) Mám ráda styl psaní Coelha a byla jsem moc zvědavá, co z téhle knížky vypadne, věděla jsem, že se bude jednat o filozofické a duchovní otázky, byla jsem na to připravená a zvědavá. Ale skrz naskrz jsem měla z knihy rozporuplné pocity, některé části mi přišly geniální a hltala jsem je a jiné zas na mě byly moc ezo a úplně mimo (promlouvání k Bohu v transu jiným jazykem). Celkově dobrý začátek a moc se mi líbil zvrat a konec, ale chlastání na studně v mlze a transy v dešti před jeskyní s random lidmi mi fakt nesedly a nic nedaly. To mi už duchovně přijde lepší Alchymista, který tak ale myšlený vůbec není. Overall má Coelho lepší knihy, přečtěte si 11 minut od něj!
Panda v nesnázích
Markéta Lukášková
(SPOILER) Tohle je fakt zdařilé dílo! Četla jsem Lososa v kaluži a vůbec mě nenadchnul, autorky prvotina tak se to dá pochopit, ale jsem ráda, že jsem se nenechala odradit, protože do Pandy v nesnázích jsem se začetla a nemohla jsem ji celý den odložit. Ani nevím co se mi líbilo nejvíc, ta vykreslená atmosféra 50. let? Nebo nevšední hlavní postava s vrozenou vadou? Neskutečný psychologický posun Lenky? Nečekané zvraty, že žádná postava neprožívala knižní klišé? Ten Králíček?!?! Prostě boží, Markéto, tohle se ti fakt povedlo, klobouk dolů.
Alchymista
Paulo Coelho
Jak už tu někdo psal, knihu je potřeba přečíst ve správný čas. A zároveň každému dokáže v jiné období přinést jiný účinek. Já jsem ji poprvé četla na gymplu, pamatuju si to jako doteď, nudila jsem se v autě čekáním na svého tehdejšího přítele, který hrál nějakou vesnickou fotbalovou ligu, a Alchymista byl jediný ebook, který jsem měla zrovna v telefonu. A byla jsem z knihy nadšená, najednou jsem viděla i jiný pohled na svět než ten můj pubertální a materialistický. A ke knize jsem se dostala díky Čtenářské výzvě dnes znovu, kdy již mám rodinu a zároveň jiné otázky v životě. A opět jsem si v knize našla povzbuzení a úhel pohledu na některé duchovní otázky, které řeším nyní. Chápu, že kniha není pro každého, přirovnala bych ji trošičku k Malému princi. Z pokus to určitě stojí.
Dalajlamova kočka a umění příst
David Michie
Stejně jako první díl mě i tato další kniha o Rinpoče nebo Svámí (moje nejoblíbenější jména, lepší než Jeska) velmi bavila ale co víc, opět jsem načerpala některé z poznatku budhismu. Moc mě baví, jakým stylem nám autor skrz kočičku a ostatní postavy knihy předává myšlenky a poznatky z duchovního učení budhismu. Velmi nenásilně si tak o tom člověk dokáže udělat představu, i když žije v uspěchaném materialistickém světě. A některé myšlenky může zkusit začít praktikovat ve svém životě a za svou honbou za štěstím.
,,Štěstí je dostavuje jako vedlejší účinek, když se odevzdáme něčemu, co nás přesahuje".
Moc se těším na další příběhy Dalalajmy a jeho kočičky, postav z literární kavárny Sereny, Sida a Sama.
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
Knihy spisovatele Paula Coelho mě hrozně baví, jako první jsem četla Alchymistu už na střední a přišla mi to jako jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla, pak jsem narazila na 11 minut a kniha mi přišla naprosto přelomová názory, upřímností a tématem. Veroniku jsem se rozhodla přečíst, protože je to od něj s Alchymistou nejznámější dílo, ale upřímně mě to vůbec nechytlo, není to ten Coelho, kterého jsem měla ráda ve výše zmíněných titulech. Nedokázala jsem se moc začíst, příběhy vedlejších postav mi nepřišly uvěřitelné, po filozofické stránce se mi některá zamyšlení líbila, ale jinak mě to víc neoslovilo. Spousta zbytečné vaty okolo hlavního příběhu. Některé myšlenky se mi zdály zbytečně povrchní, v jiných dílech Coelha mi přijde, že se do toho autor umí víc opřít a být více otevřený. Palec nahoru za to, že tenhle autor umí napsat nestereotypní ženské postavy.
Mapa soli a hvězd
Zeyn Joukhadar (p)
(SPOILER) Myslím, že tahle kniha si zaslouží daleko lepší hodnocení, než má. Mně se prolínaní dvou příběhů moc líbilo, ke konci došlo k jejich docela nenápadnému propojení a to mě velmi bavilo. Líbil se se mi styl autorčina psaní, velmi nevšední styl popisu pocitů a nálad, líbilo se mi vykreslení postav příběhu, ke kterým si člověk najde cestu a ke konci knihy má pocit, že je zná a že jsou mu vlastně velmi blízcí. Což bych řekla není pro naší zeměpisnou šířku úplně typické, jedná se o příběh syrské rodiny, a ti nám tu nejsou vykreslováni zrovna pozitivně. Ale příběhem v této knize čtenáři má vlastně dojít, jak jsme všichni lidé stejní, všichni sníme, všichni milujeme, všichni se bojíme a všechny nás umí hnát strach do krajních situací. Mapy, knihy, sůl, písek, cestování, hvězdy, celá kniha má takový magický nádech a mě to velmi oslovilo. Jediné co bych vytkla je takový nijaký rozplácnutý konec knihy hlavně příběhu Ráwijy, ono to vše dopadlo vlastně tak, jak mělo, jen jsem to asi čekala více nabité emocemi...
Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
Milé příběhy o kočičkách a jejich lidech, styl psaní autorky se mi velmi líbil a nadchnul mě. Jediné co, tak jsem nějak nepochopila poslední příběh, zdálo se mi, že má useknutý konec. Oproti tomu ostatní příběhy v knížce se mi moc líbily. Příjemná oddechovka.
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
(SPOILER) Moje první knížka od Markéty Lukáškové, znám její podcast Příběh, který se opravdu stal a poslouchám také Chumelenici. Mám ráda projev autorky, občas jí je vyčítáno, jak moc sprostě mluví a s tím souhlasím, ale je to individuální problém. Knížka za mě dobrá, hezky plyne, člověk nemá potřebu od ní utíkat a je zvědavý, jak děj dopadne. Moc se mi líbil nápad na popis nebe a pekla, je to originální, jen mi vrtá hlavou, že pro takové vrahy například je tohle peklo dost měkké. Konec mi přišel trochu uspěchaný a nedokončený, klidně bych ráda věděla, jak to dopadne s Petrem i maminkou Báry detailněji. Kniha je fajn jednohubka na oddych, co mě mrzí a proč strhávám hvězdičky je prostě chování a myšlenky Báry v první polovině knihy. Barbora tam nebyla pouze cynická, ona byla vyloženě zlá a ke spoustě lidí fakt neférová, až mě to bylo do očí. Všechny lidi okolo sebe zjednodušovala na povrchní povahové rysy, a ač mám ráda humor a víckrát jsem se u knihy zasmála, tak některé postoje a Báry soudící myšlenky byly až nechutné (slečna s Arabem na letišti). A přišlo mi, že tyto postoje jsou pouze snaha autorky o to, aby to bylo vtipnější a bylo to prostě moc na krev. Těším se na další knihy.
Dvě hrsti života
Katharina Fuchs
(SPOILER) Příběh dvou žen žijících v Německu na začátku minulého staletí, já vždycky říkám, že si neodkážu představit, co se muselo honit lidem v hlavách, kteří zažili obě dvě světové války, krize a hlad a ještě nástup komunismu. To bych snad nad lidstvem zlomila hůl úpně. Ta touha přežít za každou cenu je cítit i z tohohle románu, osudy dvou žen, které to neměly ani jedná lehké v životě, i když o poznání více si musela vytrpět Anna. Ze začátku jsem vůbec nevěděla co čekat, moc jsem se nemohla ani začíst pořádně, chápu, že kniha měla popisovat bezstarostná dětství obou žen. Ale měla jsem problém si k postavám najít cestu a soucit. Po odjezdu Anny do zbídačeného Berlína, jsem se už hezky začetla a hltala jsem stránky o jejím pracovním životě. Na druhou stranu příběh Charlotty byl kromě zrady od Edith a Lea vlastně nijaký, nedokázala jsem se do ní vcítit, nepochopila jsem, proč si vzala zrovna Ernsta, když tušila, jak to dopadne. Bylo fajn přečíst si příběhy osudu lidí během nacismu, kteří nebyli Židé a jak to celé vnímali. Ella mi byla krajně nesympatická, prostě slizký had, co se sveze na každém režimu, ale nic nevybuduje nic sama nedokáže. Celkově se mi ale kniha líbila, hezky se po pomalém rozjezdu četla a moc jsem byla zvědavá, jak to všechno dopadne. Možná bych na konci knihy některé postavy tak rychle nehodila pod stůl, Carl a Ernst už se nehodili do příběhu tak se s nimi jednou větou autorka rozloučila. Za to dávám hvězdičku dolů a za tu plochost postav na začátku knihy, jinak mohu jen doporučit.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
(SPOILER) Tak tahle kniha mě dostala jako dlouho žádná ne. Čtenář je okamžitě vtažen do děje, na každé stránce se něco děje. Postavy nejsou jen černobílé, mají každá svá dilemata a hloubku. Hlavní hrdinku Annu jsem si zamilovala hned po pár větách, je ztělesněním velmi silné a odvážné ženy, která to v životě neměla ani na chvíli lehké a přitom má pocit, jaké má štěstí, protože má vždy samé hodné lidi kolem sebe. Příběh je strhující, barvitě před vámi budou vystupovat popisované místa i situace. Škoda jen toho Pavla, byl to i jeho příběh a jeho konec mě velmi zarmoutil. Mohu jen doporučit, nebudete litovat, určitě to není žádná červená knihovna plná citů, spíš naopak.
V ovocném sadu
Nikola Scott
(SPOILER) Válka, rodinné tajemství, anglický venkov, to jsou zaručené ingredience pro dobrý román. Bála jsem se, že se bude jednat o velmi červenou knihovnu ale paradoxně romantika je zde opravdu jen okrajově a možná proto mě překvapilo, jak rozsáhle hlavní hrdinka truchlila nad smrtí své sestřenice, ale že zemřel její milenec to si zasloužilo stránku maximálně dvě. Autorka se na konci knihy svěřuje, že jakmile začala psát o ženách z pozemní armády, tak tyto ženy převzali příběh sami a je to cítit, je jím věnována velká část knihy a to mě na tom bavilo nejvíce zároveň by mě neurazilo vědět o životech těchto postav více. Bohužel na konci knihy zbývá dost nezodpovězených otázek, co se tedy stalo s otcem Frankie? A jak dopadl Max? Celkově zajímavý a krásný příběh s napětím a zvraty, mohu doporučit.
Kvantechismus
Andrzej Dragan
Kniha je oproti např. Stručné historii času od Stephena Hawkinga protkaná více nemilosrdným humorem a velmi absurdními porovnáními. Samozřejmě je to naučná kniha, nedá se zhltnout na jeden zátah a trvalo mi chvíli, než jsem ji přelouskala. Odměnou jsou velmi neotřelé a nové poznatky ze světa teoretické fyziky, která mi je jinak úplně vzdálená pro mé nedostatečné IQ. Na druhou stranu jsou fakta dobře vysvětlená na zmíněných absurdních příkladech, takže se dalo vše pochopit a já teď mohu mezi přáteli vysvětlovat, proč slepice kýve hlavou, že trojúhelník nemá součet všech vnitřních úhlů 180 stupňů, co to je kvantový počítač a proč čas plyne pomaleji u černé díry. A jinak taky jsem pochopila, že jako lidé stále nic pořádně nevíme.
Takové maličkosti
Claire Keegan
Krátká knížka s velmi důležitým sdělením, které mě nutí nad příběhem přemýšlet dál a dál. Mistrně popsaná atmosféra, když jsem si knihu půjčovala nedošlo mi, že má tak citelně vybarvenou vánoční atmosféru a že se neomylně řadí vedle Vánoční koledy od Dickense. Čtenářovi zbývá mnoho otázek po přečtení, a tak je to v pořádku, knížek, které na stovkách stran se snaží čtenáře znechutit a vyděsit hromadou detailů z historických událostí je na trhu až až.
Naučte mě zabít draka
Ilka Pacovská
Krásný konec série, škoda, že další díly autorky nebudou, přitom se dá příběh rozvíjet do nekonečna. Z celé knižní série to není můj nejoblíbenější díl, ale i tak zde nechybělo napětí i nové zajímavé postavy. Bubla mě jako postava vůbec nesedl, vadil mi celou dobu a ještě víc mi vadilo, že mu hlavní hrdinové stále pomáhají, i když je to totální trotl. Na konci knihy jsem málem brečela, naštěstí jsem ráda, že autorka má smysl pro happy end. Doporučuji všem přečíst i přes zjev young adult books (sama jsem si knihy půjčovala v dětském oddělení v knihovně) velmi potěší a nadchne i dospělého čtenáře.
Bez práva na život
Ilka Pacovská
Opět další skvělý díl z této knižní série, napětí by se dalo krájet, takže se kniha četla úplně sama. Jsem ráda, jak to konečně dopadlo s Hankou a Sváťou, i když je mezi nimi věkový rozdíl, líbí se mi, že z toho autorka nedělala červenou knihovnu a vyřešilo se to tak hezky samo.
Dalajlamova kočka
David Michie
Byla jsem zvědavá, co z knihy, kterou vypráví kočka vyleze, ale byla jsem velmi mile překvapena. Děj je velmi přirozený a příjemně plyne, každá kapitola v sobě nese nějaký kousek budhistického myšlení nebo učení, ale čtenářovi je to podáno jemně a přirozeně. Doporučila bych všem, kteří mají pocit, že v dnešním materialistickém a kapitalistickém světě jen tak kloužou životem a hledají ten svůj způsob štěstí.
Dračí cejch
Ilka Pacovská
Další skvělý příběh v této sérii, musím říct, že mě předchozí díl moc neoslovil, a i když tam zůstalo hodně nezodpovězených otázek, jsem ráda, že tento díl se jim nevěnoval a byl zase o magické škole a dracích a jednorožcích, prostě to, co mají čtenáři rádi. Lídě bylo věnováno hodně prostoru a pochopení, zároveň určitě mluvím za všechny, že to byla krajně nesympatická postava a měl ji někdo za její sobeckost prostě omylem přizabít. Těším se na další díly!
Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
Knížku jsem začala číst v době, kdy jsem měla naposlouchané související epizody podcastu Příběh, který se opravdu stal a tedy musím přiznat, že spoustu informací jsem už zaslechla z podcastu a nebyly pro mě nové, kniha tyto epizody defacto kopíruje, což není určitě špatně, ale pro posluchače podcastu je kniha lehce nadbytečná. Co musím vyzdvihnout jsou jednotlivé příběhy lidí, kteří tu popisovanou dobu zažili, to bylo velmi přínosné. Celkově je kniha velmi povedená a čtivá a určitě doporučuji přečíst všem pro doplnění si znalostí z hodin dějepisu ze střední (sjednocení horního a dolního Egypta 3000 let před naším letopočtem, ještě teď mi to hraje v hlavě, ale kdo byl Rudolf Slánský jsem fakt nevěděla).
Bubny podzimu
Diana Gabaldon
Dávám 4 hvězdičky z 5 a to protože předchozí díly nasadily laťku vysoko. Byla jsem překvapena že na prvních cca 350 stránkách se vlastně nic neděje kromě všemožných rozhovorů a popisů krajiny a činností. Za to od půlky knihy šlo všechno strmě a velmi rychle z kopce, tahle nesourodost mě na knize asi vadila nejvíce. Obsahově jinak zajímavé a poutavé, jsem taky velký fanoušek Skotska, ale prostředí Severní Karolíny v Americe se mi taky svým způsobem velmi líbilo. Kniha byla vždy mnohonásobně lepší než související série seriálu, ale u tohoto 4. dílu se obávám, že seriál zpracováním lehce knihu předčil. Uvidíme, jak to bude dál, určitě si přečtu i další díly.