Nomia přečtené 501

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Tentokrát nebudu šetřil superlativy - Šikmý kostel je fenomenální. Popravdě ani nevím, čím to je, že ta kniha dokáže natolik okouzlit. Genius loci Karviné, skvěle napsané a barvité postavy a hlavně výborně vystavěný příběh. Za celou dobu čtení jsem neměla pocit, že by mi na knize vadilo, žádná vata, hluchá místa, trapné dialogy, či nepochopitelné chování postav. Všechno sedělo, jak mělo. A ta atmoséfra! Člověk si říká, že by neměl být tak ukňouraný, o krušném životě vím vlastně prd. Knižní lahůdka a krásná prvotina, klobouk dolů.... celý text

Možnosti milostného románu 2019, Jan Němec

Vítězství formy nad obsahem. Není to špatné, kniha je zajímavá, ale bohužel mé chuťové pohárky nepřelouskaly až takové množství egocentrismu.

Eleanor se má vážně skvěle 2017, Gail Honeyman

Od startovního bodu "Eleanor je fakt divná kráva" jsem se plynule přesunula k adorační fázi a následně do fáze takřka plačtivé. Co si budeme povídat, není to typ ušlechtilé krásné literatury, kde by se člověk kochal květnatou mluvou, či se ukájel nad filozofickými otázkami bytí, ale je to po čertech dobrá kniha. Namíchejte si nějaký pořádný drink, zachumlejte se v pelechu a dejte Eleanor šanci. Vsadím se, že Vás nezklame. Nepřeberné množství hlášek, kvanta ironie, dostatečně podivínská hrdinka, ale hlavně báječný a velmi čtivý vypravěčský styl. Ale nečekejte jen zábavnou jízdu, tohle čtivo umí být i celkem hutný materiál, u kterého budete pofňukávat.... celý text

Vyhoďme ho z kola ven 1988, Ken Kesey

Dokonalost. “He knows that you have to laugh at the things that hurt you just to keep yourself in balance, just to keep the world from running you plumb crazy.”

Portnoyův komplex 2006, Philip Roth

Román bych označila spousty výrazy, ale jako jeden z nejkomičtějších a nejzábavnějších románů v americké literatuře rozhodně ne. Jako humornou knihu to brát nemohu, jako psychologické drama také ne. Portnoyův komplex je pro mě víceméně průměrnou knihu, která navíc oplývá opravdu nesympatickou hlavní postavou, ale rozhodně jsou zde pasáže a hlášky, na které čtenář jen tak nezapomene. S hrůzou si uvědomuji, že mě více zaujala anotace knihy než samotná kniha. Roth zřejmě toužil napsat román, kde by mohl být dostatečně sexuálně explicitní a provokativní. Přimíchal k tomu trochu židovských anekdot a kapku staré dobré Ameriky. Chápu, že ve své době musel být román šokující, ale mě zkrátka neokouzlila, nicméně přiznávám, že je to do značné míry dáno mně nesympatickým sebelítostivým hrdinou.... celý text

Medojedky 2009, Robert Ruark

Hermafrodit 2009, Jeffrey Eugenides

Přiznávám se dobrovolně - opět jsem se projevila jako nekulturní barbar. Na Hermafrodita jsem narazila při přehrabování se v antiku a do té doby jsem nevěděla nic o autorově existenci, natož, že je laureát Pulitzerovi ceny. Neměla jsem tudíž žádná velká očekávání a o to překvapenější a nadšenější jsem z knihy byla. Tahle kniha je mistrovský kousek, výborně odvyprávěná a poutavá. Není to jen rodinná sága, ani pouhý nitrospit hermafrodita, ale právě ona kombinace vícero témat a líčení několika dekád dělá celek tak super. Rozhodně se nemusíte bát, že by šlo o příliš složitou a nečitelnou záležitost. "Narodil jsem se dvakrát: nejprve jako holčička jednoho výjimečně nezačouzeného detroitského dne v lednu 1960; a potom znovu jako dospívající chlapec na pohotovosti nedaleko městečka Petoskey ve státě Michigan – to se stalo o čtrnáct let později, v srpnu roku 1974."... celý text

Dobře mi tak 2014, Radka Třeštíková

Pro zoufalce středního věku mám obvykle slabost a podivné vztahovky mám v lásce, ale tohle byla bohužel opravdu slátanina. Příběh a celé vyprávění na mě působilo našroubovaně, velmi málo uvěřitelné charaktery a celková mdlost knih mě skoro donutila ji odložit před koncem. Asi nejsem zcela kompatibilní se stylem myšlení a vyprávění R.Třeštíkové. Vůči kouzlu některých autorů jsem zjevně imunní a neměla bych se pokoušet číst další a další díla, když ani předchozí autorovi počiny mě nepřesvědčily. Dobře mi tak.... celý text

Hegemonův stín 2003, Orson Scott Card

O něco slabší než Enderova hra, či Enderův stín, ale stále fenomenální série. Jestli mě nějaká knižní série v posledních letech oslovila a zamilovala jsem si ji, tak je to právě Ender a jeho svět. Skvělé postavy, chytré, čtivé, nezapomenutelné.... celý text

Loutkář z Krakova 2019, R. M. Romero

Holocaust a pohádkový svět loutek? Překvapivě to k sobě pasuje. Není to pohádka, není to čistokrevný válečný román, ale možná o to intenzivněji si člověk při čtení uvědomuje svinstva války. Romero píše skvěle, její příběhy jsou poutavé a čtivé. Bohužel Loutkář z Krakova pro mě postupně trochu ztrácí na dechu. Neubráním se srovnání s autorčinými předešlými romány a tam bohužel citím, že Loutkář krapet pokulhává. Loutkář z Krakova je taková hořkosladká pohádka v bezútěšném světě. Čtivé, poučné, pohádkové, kniha má navíc v sobě výrazné poselství, ale Romero už předvedla, že umí napsat i o poznání více strhující romány.... celý text

Ohníčky všude kolem 2017, Celeste Ng

Pozvolna plynoucí vyprávění, plné barvitých popisů, spletitých rodinných vztahů a především skvělých postav, to vše zasazené do amerického maloměsta. Tahle kniha má v sobě přesně vše, co mám ráda, není černobílá, dokázala mě rozesmát i rozhořčit, byla neuvěřitelně čtivá a rozhodně zapamatovatelná. Ale nejvíc oceňuji s jakou jemnosti a citem pro realitu Celete Ng vykreslila postavy. Opravdová hra s charaktery i vztahy. Jediné, co bych mohla Ohníčkům vytknout je možná až trochu přílišný morální apel. “Sometimes you need to scorch everything to the ground, and start over. After the burning the soil is richer, and new things can grow. People are like that, too. They start over. They find a way.” Ohníčky všude kolem jsou plné otázek bez jednoznačných odpovědí. Je to strhující kniha, která dokáže bravurně rozvířit emoce a zavařit mozek. Trochu ubrat na morálním apelu a rasových otázkách a bylo by to takřka dokonalé.... celý text

Zlodějka mýho táty 2019, Petra Hůlová

Zlodějka mýho táty mě "sbalila" už jen na samotný název a neokoukanou titulku. Kniha je syrová a chce upoutat. Skvělé, ponuré téma, které je neuvěřitelně nosné, ale ze samotného zpracovaní jsem se tzv. na zadek neposadila. I přes to ve mně kniha dokázala vyvolat emoce. Jestli bude budoucnost společnosti vypadat, tak jak ji vykreslila Petra Hulová, tak potěš koště. Celý román je především o emocích a atmosféře. Ten, kdo bude číst Zlodějku pouze povrchově a nezamyslí se nad myšlenkami v knize, tak z ní nemůže mít žádný požitek. Není to jen kniha o jednom spratkovi, jak se může zdát, která by byla od první do poslední stránky narvaná dějem. Jedná se spíš o temnou předzvěst, která může člověku trochu otevřít oči a někoho možná utvrdit v tom, že do vztahů a pořizování dětí se raději pouštět nebude. Zlodějka spojuje spoustu palčivých témat současné doby a zahaluje je do ponurého závoje.... celý text

Rozum a cit 1996, Jane Austen

Na stará kolena ze mě bude obtloustlá tetka, usrkávající horký čaj, která se bude přitrouble a blaženě usmívat nad knihami od Austenové. K dokonalosti výjevu chybí asi už jen háčkovaná dečka a chovná stanice koček. Knihy od Austenové jsou pro mě v podstatě love story na jedno brdo, silné a inteligentní hrdinky, charakterní hrdinové, trocha společenské kritiky a na konci láska jako trám. Ale když k tomu připočtu tu její ironii, jemný humor, hraní si s dialogy a hlavně to kouzlo tehdejší doby... přiznávám se, že je ti to žeru i s navijákem. Pro milovnice dob dávno minulých, společenský dýchánků u čaje, překrásných panství, květnaté mluvy a zaryté romantičky jsou knihy od Austenové takřka povinnost. Pokud jste neměli tu čest ještě přičichnout k autorčinu stylu psaní, tak bych Vám jako prvotinu spíš doporučila Pýchu a předsudek. Ale abych její knihy nezaškatulkovala jen jako sladkobolné čtení, Austenová dokáže být i velmi ostrý společenský kritik a málokdo dokáže tak barvitě a krásně popsat kouzlo staré dobré Anglie.... celý text

Rok vdovou 2007, John Irving

“…the consequences of sex are often more memorable than the act itself.” Irving je prostě tak trochu zvláštní, jeho styl vyprávění je dost specifický, ale rozhodně ne nudný, nevadí mi ani jeho mírná obsese sexem a lehce stereotypní črtání postav. Je to vypravěč, který dokáže upoutat. Miluji s jakou lehkostí rozvíjí příběhy, jeho jemnou ironii a někdy lehkou pošahanost příběhů. Rok vdovou má v sobě takovou poklidnou retro atmosféru, začátek je fenomenální a zábavný. Přesto, že mě konec úplně neoslnil, i tak hodnotím knihu jako skvělou. Irving má, ale i lepší knihy.... celý text

Tiché roky 2019, Alena Mornštajnová

O chlup slabší než Hana, ale přesto strhující kniha. Morštajnová psát umí, její styl psaní mi vyhovuje a stále mě baví. Dokáže ve mě vzbudit emoce, vyvolat hutnou atmosféru a její postavy mají pro mě zajímavé a zapamatovatelné charaktery - a tady možná přichází ten háček, při čtení Tichých roků jsem měla pocit, že některé postavy se podobají charakterům z předešlých knih. Nepatrný pocit, že člověk čte něco, co tu už bylo. Troufám si tvrdit, že ať Morštajnovou doporučíte komukoliv, tak většině lidem se její knihy zalíbí, mají hloubku, emoce a nejsou napsány nějak příliš složitě, ba naopak. Ale pokud bych měla doporučit jen jednu její knihu, pak by to byla spíš Hana nebo Slepá mapa.... celý text

Illuminae 2016, Amie Kaufman

Chrochtala jsem si blahy takřka nad každou stránkou, opravdu vyvedená kombinace formy i obsahu. Ano, stále je to sci-fi pro mládež a občas dospělý čtenář nevěřícně zakroutí hlavou, ale i tak je výborné a originální. Po vizuální stránce naprostý kumšt, nepamatuji si, že by mě formou nějaká kniha takto okouzlila. Příběh, který sledujeme pomocí různých fragmentů, je velmi dobrý. Opravdu milé překvapení.... celý text

Blackout – Zítra bude pozdě 2017, Marc Elsberg (p)

Nemastné neslané. Blackout má skvělé a velmi nosné téma, ale samotné zpracování mě nechytlo za srdce. Je to přesně jedna z těch knih, kde autor podle mě nedokázal z nápadu vymáčknout veškerý potenciál. Bohužel kniha nenaplnila má očekávání. Hlavní průšvih knihy je, že hopsá z jedné lokace do druhé, postavy se střídají s kadencí kulometu, ale i přes tuhle rychlost najednou zjistíte, že vás kniha chvilkami spíš nudí. Další slabinou je i hlavní postava, respektive postavy obecně, k nikomu jsem si nenašla větší sympatie. Ano, Blackout je v podstatě strašidelný, je to mrazivá předzvěst, donutí vás se trochu zamyslet a představit si, jak by moderní svět šel do kopru v případě podobné krize, ale není to kniha, ze které se - s prominutím - posadíte na zadek. Zajímavé téma, ale jen průměrné zpracování.... celý text

Axolotl Roadkill 2011, Helene Hegemann

Odeonky mám ráda, ale tohle byla naprostá zběsilost.

Enderův stín 2001, Orson Scott Card

A přeci je to možné, Enderův stín předčil veškerá má očekávání a ve výsledku se mi líbil ještě o trochu víc než samotná Enderová hra. Přitom už i na ni samotnou jsem div nepěla ódy. Stín je ještě o chlup chytřejší, čtivější a zároveň i ponuřejší dílo. Ale především je pro mě Fazolek zajímavější postavou, tohohle malého přechytralého a chladnokrevného spratka si nejde nezamilovat. Card to vychytal už v samotném začátku, kde na nás nachystal depresivní entrée v Rotterdamu. Dětské gangy, hlad, utrpení, ale i smrt, která byla na denním pořádku. Autor hned od začátku dokázal upoutat čtenářovu pozornost a rozjezd knihy měl podstatně větší spád, než jak tomu bylo v Enderově hře. Nejen, že bylo geniální vymyslet a napsat samotnou Enderovu hru, ale ještě geniálnější bylo převyprávět onen příběh znovu a to z pohledu jiné odlišné postavy - a přitom nenudit, zaujmout snad ještě víc a navíc rozklíčovat pozadí příběhu. Zkrátka dotáhnout k dokonalosti. Když k tomu připočteme Fazolka, nejde jít pod plný počet. Musím smeknout přes O.S. Cardem a jeho vypravěčským uměním. :)... celý text

Enderova hra 2008, Orson Scott Card

Obvykle se snažím s hodnocením knížek počkat a hodnotit trochu s odstupem, ale Enderova hra mě vážně nadchla. To je přesně ten typ knihy, kterou dočtete a říkáte si, že chcete ještě pokračování a nejraději byste se hned rozběhli do knihkupectví. Card má pro mě hrozně příjemný styl vyprávění - jednoduchý, nenabubřelý, věcný a zároveň strašně poutavý. A to i přes to, že je to je poměrně těžké a dost pochmurné téma. Píše o věcech, nad kterými člověk musí přemýšlet a zároveň z díla nedělá jen nějakou pseudofilozofickou onanii. Ale co hlavně oceňuji jsou postavy, našlo se hned několik postav, který si člověk dokázal zamilovat a byl zvědavý, jak se jejich linka bude dál vyvíjet. Navíc kvituje, že se ve vší té válečné mašinerii neztrácela lidskost. Ederova hra je skvělá a hlavně chytrá kniha, která není nijak složitá a opravdu dokáže okouzlit snad každého, rozhodně to není dílo jen pro sci-fi fajnšmekry. Oplývá nejen zajímavou myšlenkou a příběhem, ale i skvělými charaktery (a to i těmi zápornými). „Remember, the enemy's gate is down.“... celý text