Medojedky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Dvaačtyřicetiletý Alec Barr je na vrcholu své slávy. Úspěšný, uznávaný novinář a spisovatel dosáhl všeho, po čem kdy jako chudý student toužil. Má bohatou, půvabnou ženu Amelii, exkluzivní byt v New Yorku, žije si nad poměry. Jeho reportáže a knihy jsou žádané a společnost od něho vyžaduje nové a nové nápady. S blahobytem však vzrůstají i nároky. Z Aleca se postupně stává rutinovaný píšící stroj, který se prostě nesmí zastavit. A tak se Alec jednoho dne vzbouří a odejde z domova. Prožije bouřlivou milostnou avantýru – ale co dál? Nový způsob života – a ženy v něm – rušivě zasahuje do jeho práce i soukromí. Ztrácí soustředění a nemůže psát. Během dalších let se s tímto rozporem neustále potýká. Touží po volnosti, po svobodě bohéma. Hledá ji v nočních barech, při svých milostných „výbojích“, odjíždí do Afriky, jistou svobodu nachází paradoxně i v účasti ve válce. Při tom všem však cítí, že pro svou práci potřebuje především klid, jistotu a zázemí. Najde je?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/1429/medojedky-1429.jpg 4.2295
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Lucka
Originální název:

The Honey Badger, 1965


více info...
Nahrávám...

Komentáře (57)

Kniha Medojedky

balboreta
23.05.2021

Název knihy se sice explicitně objasňuje až ve třetí třetině románu, přesto brzy tušíme, co se za ním asi bude skrývat. Z pohledu hlavní postavy, novináře a spisovatele Aleca, jde o americké ženy, které jsou k mužům tak kruté a necitelné jako medojed kapský ke svým obětem. Drobné, ale velmi divoké zvířátko s medvědími drápy a ostrými zuby má rádo med a veškerou drůbež. Když se mu naskytne příležitost, roztrhá a zahubí vše, co mu přijde do cesty. S oblibou útočí na varlata. Despektivní pohled na ženské pohlaví provází celý román. Jen málokterá žena je schopna intelektuálně se Alekovi vyrovnat a žádná ho nedokáže bavit delší dobu. Alec se zmítá mezi psaním a milováním, což u něj naprosto nejde dohromady, takže láska k literatuře vítězí jako pokojná stálice. Přesto mám pocit, že Alec u čtenářek vzbuzuje spíše lítost než hněv. Je zkrátka takto predestinován. Nemůže se změnit.
Velmi jsem si vychutnala líčení novinářského řemesla, které je dnes tak odlišné. Autor čerpá z bohaté profesní zkušenosti. Tato část knihy mě vtáhla natolik, že by se mi líbilo něco podobného prožít na vlastní kůži.
K novinařině, ale i celému Alecovu životními stylu neodmyslitelně patří sklenička tvrdého alkoholu. "Alkoholismus" jsem se snažila vnímat jako uměleckou nadsázku. Občas mi však připadalo, že jsou Alec i jeho přátelé zralí na otravu alkoholem a že Alecova játra to musí vzdát mnohem dříve, než jiné orgány.
Pro čtenáře 21. století je zajímavou sondou do minulosti Alecovo africké dobrodružství. Alec je jako lovec zvířat velmi "in". Jeho "božské právo" na zabíjení by dnes už bylo celospolečensky těžko ocenitelné a omluvitelné.
Požitkem pro mě bylo "špičkování" s Barbarou. Vtipné dialogy se vyznačují břitkým jazykem a mají neuvěřitelný spád.
Bavily mě narážky na Ruarkovy literární současníky a jeho hodnotící postřehy.
Vzhledem k tomu, že román líčí Alecovy osudy od mládí, dal by se tematicky shrnout do několika etap. Někdy mi chybělo jejich větší propojení, především na začátku africké anabáze. Kostrou či rámcem románu by se mohly nazvat příprava a odchod na večeře k Hazeltinovým. O této rodině nic moc nevíme. Slouží jako impulz k dějovým zvratům.
Knihu jsem vnímala i přes kolovrátek Alecovy psychologie jako zdařilý dokument doby umně napasovaný do literární formy. Byl to obohacující zážitek, který určitě doporučuji.

mgeisselreiter
24.04.2021

Propracovaný příběh jednoho úspěšného amerického spisovatele. Do děje se promítá obraz doby a Ameriky - především po druhé světové válce. Je to taky hodně o pití alkoholu.
Začátek mě moc nebral, ale celkem rychle se to otočilo a děj si užíval. Jenže román je až moc dlouhý, takže později už jsem se trochu nudil. Závěr je zase povedený a je dobrou tečkou. Kniha se většinou čte dobře. 70-75%, 24. 4. 2021.


jprst
26.03.2021

Při probírce rodinné knihovny jsem narazil na tuto knihu, která v době prvního svého vydání u nás byla vyhledávaným hitem, zopakoval jsem si ji a mohu jen říci, že tohle je dobrá a nadčasová věc.

kejty91
18.02.2021

Chtělo se mi ječet a být hysterická. Být žena. Každá žena nechce dopadnout jako Amélie. Každá žena touží být pro jednoho muže ta nej, jako Barbara B. V příběhu se ocitáme v lepší společnosti, ocitáme se v manželství, ze kterého chtěli oba vytěžit, ocitáme se v povaze člověka, který prožívá v průběhu vyprávění krátké autosabotující agónie svědomí. Nenašla jsem tolik míst, kde by jeden chtěl něco udělat pro druhého. Místo toho jsem našla ženu, která dodržovala jakýsi punc věrného manželství s manželem, který si vybíral ženy a nad kterými autor uměl barvitě líčit jejich vizáž: "Krátce ostřihané černé kudrnaté vlasy, mléčná irská pleť, která se hodila k jejím modrofialovým irským očím, pěkná ňadra, rýsují se pevně pod prostým svetříkem."Alecův spisovatelskou kariérou vypilovaný humor mě dráždil. Byl tak půvabný, tak jednoznačný, zábavný. Na to, že Alecův charakter bych proklela, jeho smyslnost pro vedení - občas flirtující - konverzace bych neunesla, např. "měl jsem v plánu si vás zmonopolizovat na nekonečně dlouhou dobu“.
Děj se odpichuje od jednoho bodu v pokročilém stádiu manželství, vrací se do minulosti a zase zpět, aby doplul do nejistého konce. Po Alecovo snad čtvrtém zamilování se jsem doufala, že se bzo zabije, že propadne smutku a zemře na něj a nebo se zabije prostřednictvím svým pušek.
"Proč se musí ženská vždycky rozbrečet, když jí dojdou argumenty? Mám tě strašně ráda, ale někdy je mi z tebe špatně. Dneska je mi z tebe na zvracení" řekla Amélie nebo „Když se v pozdějších letech náhodou potkali s nějakou známou z těch dob, o které Amélie nevěděla, vyvolalo to u ní obvykle chladnou, strnulou zdvořilost a sžíravý pátravý pohled, kterýpříslušnou osobu vizuálně svlékl do naha. Amélie si vytvořila ostrou demarkační čáru: každý, s kým se seznámili společně, byl kandidátem na přátelství; avšak každý, kdo se znal nejdříve s Alecem, byl ihned na výsost podezřelý." Proč mi příjde, že jsme v tomto s touto ženou spřízněné?
Sympatické mi dále na knize přišlo i to, že autor používá i odkazy na jiné kolegy: "Přesně. Ty máš opravdu velký talent, ale pohybuješ se a velmi vratké půdě a nemůžeš si dovolit ani jednu špatnou knihu. Jen se podívej na tu slátaninu, co stvořil Lewis, když se pokoušel hrát si na mladíka a vypít všechno, k čemu se dostal. Kristepane, vždyt ten člověk od Arrowsmithe nenapsal jedinou pořádnou knihu."
Dále jsem si knihu užila pro autorem využívané různých jazyků (španělština či jazyky jižní Afriky) a pro samotné uvedení do prostředí života v Africe. Po čtyřsté stránce se dozvíte /pokud si to ze zvědavosti nezjistíte sami/, co to jsou medojedi zač a proč je titul knihy vlastně s tímto tvorem spjatý.
Celkoě mě kniha překvapila. Měla jsem od ní spíše pocit, že to bude nezáživné ale když jsem se překousala zhruba dvoustou stránkou, přišlo mi to vcelku zajímavé a soužití s druhou manželkou mi připomnělo, kolik podobného mám i s Penny.

Leona333
14.02.2021

,,Kdo s čím zachází, tím taky schází." I tak by se dal shrnout děj - život novináře a spisovatele Aleca Barra. Velice povedená kniha, kterou jsem přečetla téměř na jeden zátah. Škoda, že Robert Ruark, byl vrstevníkem E. Hemingwaye. Neb mi přijde, že jeho literární činnost, tvorba je tím pádem jaksi upozadněna... Velká škoda. Jeho styl psaní mi přijde brilantní.
Kniha se mi četla velice dobře.

bigben
01.12.2020

Po dlouhé době jsem si přečetla knihu mimo svou běžnou četbu a byla jsem spokojená. Výborný životní příběh novináře a lamače dívčích srdcí. Vše skvěle popsáno a vybarveno. Dokázala jsem si představit pobyt ve Španělsku i Africe, děsivý válečný zážitek z Londýna...a závěr? na stará kolena klídek...pro všechny

Inka063
22.05.2020

Pamatuji se, že někdy před 25 lety, kdy jsem ji četla poprvé, mě uchvátila. Vlastně asi neuchvátila, protože bych si pamatovala děj. Tak aspoň jsem na ni vzpomínala jako že dobrý. Dnes jsem se k ní vrátila - a zklamání. To donekonečna a detailní popisování, co měl kdo na sobě! Ta rozvláčnost! To několikeré opakování příběhu se slonem, když jsem to nechtěla číst ani jednou! Barr je mi protivnej, připadá mi jak narcistní tlučhuba, za jeho styl hádek a výměn názorů bych ho zabila. Ale nakonec - kniha má vzbuzovat emoce, takže vlastně účel splněn.

martin2819
17.05.2020

Četl jsem v mladém věku a nikdy nezapomenu na jeho věčné popíjení margarity

1