1. Domů
2. Autoři
3. Philip Roth
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 27 knih

Nové komentáře u knih Philip Roth

Ať se děje, co se děje

„Nemá to napínavý děj, ale je to skvělý vybroušený román. Je to page turner, navzdory beydějovosti. Geniální počin.“
— Hema

---

Portnoyův komplex

„myslím že dnes by táto kniha nemala šancu na prvé vydanie v tej podobe, ako ju poznáme. doba pokročila, prudérnosť bola nahradená absolútnou korektnosťou, ktorá zabíja akýkoľvek vtip a robí z ľudí nechápajúce nedotýkavé tiene. takže vďaka za to, že tu máme knihu vydanú pred polstoročím a v nej sa môžeme dočítať, čo naozaj hýbalo svetom.“... celý text
— freejazz

---

Portnoyův komplex

„Posloucháno jako audio ve famózním podání Ondřeje Brouska (rok vydání 2024), který k tomuto projektu složil také hudbu (předělové jingly). Tuhle audioknihu moc a moc doporučuju. Hlavní hrdina, Alexandr Portnoy, je tak trochu stereotypní Žid své doby, komunista, levičák, maminčin mazánek. O to je to zábavnější, že jde o stereotyp. V mé hlavě vypadá jako Woody Allen, což je taky americký Žid a vrstevník Alexe (a pana spisovatele) a taky člověk, co řeší sex a nebojí se to říct svým dílem. Baví mě na tom to židovství, dozvídám se nové věci. Taky mě baví obecné reálie z 60. let z USA, je to důvěryhodně autentické, autor popisuje svoji dobu a život své soc. vrstvy. A pak mě zaujalo to, že Alex řeší svoje rodiče, já je taky řeším, i v padesáti ;-) Zažila jsem ortodoxní výchovu, i když ne židovskou. A i když jsem si život zařídila zdaleka ne tak rebelsky provokativně jako Alex a myslím, že za sebou nemám zdaleka tolik špatných životních rozhodnutí (takže jsem spíš podobná jeho sestře než hlavnímu hrdinovi), i já zažívám tu pachuť z generačního nepřijetí a nepochopení, z manipulativního chování dospělých, kteří si takhle představují výchovu. Cítí se být vychovateli a přitom mají svoje nevyřešený problémy a skoro nulovou sebereflexi, to celý vylepšený ještě o to, že my jsme lepší než ostatní (máme přeci tu pravou víru a.k.a. patent na pravdu). Přijde mi skoro jedno, jestli vás vychovávají jako princátko, co má naplnit ambice rodičů. Nebo jako budoucí služku všech, pro kterou je tabu i to, že by snad mohla mít nějaký vlastní potřeby. Jako by v obou případech byl hlavní princip výchovy takový to mazáctví, my jsme poslouchali, ty budeš taky/my jsme to vydrželi, ty musíš taky. Je v podstatě nemožný se těch modelů chování zbavit a nepřenášet to na další generaci. V tomto ohledu jsou mi ty popisované situace důvěrně známé a celkově je mi knížka velmi blízká, i když snad není člověk, co mi byl míň podobný, než Alex.“... celý text
— Yalka

---

---

Portnoyův komplex

„Vydržel jsem třetinu a pak se z toho stala asi druhá knížka, kterou jsem nedočetl. Chápu, že si autor potřeboval vyřešit autoterapií psaním nějaký svůj problém. Co ale nepochopím asi nikdy: proč bych s tím měl ztrácet čas já nebo kdokoli další?“... celý text
— xjk007

---

Portnoyův komplex

„Provokativní obscénnost, židovství, ironický humor, puberta, USA 60. let minulého století, dospívání, pocity viny, láskyplná rodičovská tyranie a zase ta obscénnost. Líbilo se mi to a pobavilo. Hlavně pobavilo. Citace první: Celý to jejich slavný náboženství je založený na tom, že uctívaj někoho, kdo byl za svýho života prokazatelně Žid. Co bys řek takový hlouposti? Co bys řek takovýmuhle nasazování klapek na voči lidem? Ten Ježíš Kristus, o kterým každýmu na potkání tvrděj, že to byl Bůh, byl ve skutečnosti Žid! A tenhle fakt, z kterýho mě div neraní mrtvice, když na něj pomyslím, nebere nikdo kromě mě vůbec na vědomí. Že to byl Žid, stejně jako ty a já, že vzali nějakýho Žida a udělali z něj po smrti něco jako boha, a pak - a právě z toho by se jeden pominul - pak ty pacholci sprostý vobrátěj a kdože se octne první na jejich seznamu pronásledovanejch? koho že to nenechaj na pokoji a vražděj a nenáviděj dva tisíce let? Židy! který jim, když nic jinýho, dali toho jejich milovanýho Ježíše. Citace druhá: Z Jersey City jsme se odstěhovali kvůli antisemitismu. Těsně před válkou, kdy se Bund amerických nacistů cítil jistý v kramflekách, pořádávali nacisti v jedné zahradní restauraci jenom několik bloků od našeho domu pivní pikniky. Když jsme jeli v neděli vozem kolem, tak jim otec vždycky nadával, tak hlasitě, abych to slyšel, ale ne zas tak hlasitě, aby to slyšeli i oni.“... celý text
— Eicherik