Rok vdovou

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Rút a Eddie – dva prolínající se příběhy se spoustou peripetií a komplikací; z obou vyrostou spisovatelé, z ní slavná a úspěšná, z něj téměř neznámý autor, ale o to úspěšnější milenec starších dam; zážitky z dětství však na oba tragicky působí celý život.

https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1055/big_rok-vdovou-tTE-1055.jpg 4.3573
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

A Widow for One Year, 1998


více info...
Nahrávám...

Komentáře (76)

Kniha Rok vdovou

Medunkavera
26.08.2021

Je to divný.
Je to divný, že to nejlepší nedokážu vyndat ze sebe. Jako..jako bych to ani nechtěla ze sebe vyndat. Nevím.
Ale tohle je prostě úúžasný příběh. Ten nastartoval to, že jsem Irvinga začala číst a mám od něj všechno. Přečetla jsem si Rok vdovou a začala číst vše, co napsal.

Viděla jsem i film. Ten nemá stejný název, jako kniha. Jmenuje se Dveře v podlaze. Nádhera. V něm se sešli moji nejoblíbenější herci: Kim Basinger a Jeff Bridges.
Zaujal mě jejich mlčenlivý vztah. To, že měli stále úctu a cit jeden ke druhému.
To, co v sobě nosili. Co je trápilo.
(Mám jednu známou a ta říká: On (nebo ona) tam jen tak stojí a kouká, to mě nebaví. Jenomže ta paní si neumí domyslet, na co ten člověk myslí, nebo co se mu honí hlavou. Já jo. A to mě baví.)

Zaujalo mě, čím on svoje knihy psal. On je psal inkoustem, který produkuje jeden druh chobotnic.
Je toho strašně moc, co by se mohlo o této knize napsat.

P.S. Už několik let si říkám, že si k posteli dám sešit a do něj si budu psát, co se mi zdálo, protože jen ve chvíli, kdy se probudíte jste schopni napsat, co se vám zdálo, nebo..co vás ve snu napadlo.. Pak už je to fuč..

Osice
25.08.2021

„Existuje jen málo věcí tak zdánlivě nedotčených skutečným světem, jako je spící dítě.“

S Barčou a Arnoštíkem jsme četli dětskou knížku Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku a ta na zadních deskách měla napsáno, že se jedná o příběh z oceňovaného románu J. Irvinga pro dospělé Rok vdovou. To mě zaujalo natolik, že jsem si Rok vdovou při příští návštěvě knihovny hned vypůjčila. Ještě než jsme dojely domů, udělaly jsme si zastávku na Lukách. Děti běhaly a hrály si a já si po chvíli běžela do auta pro knížku. Myslela jsem, že do ní jenom nakouknu, abych si zpestřila čekání na děti. Chtěly, abych na ně vždy zapískala na trávu, že přiběhnou. Tak jsem četla a pískala a tráva mi skvěle posloužila místo záložky:-)

„Jednoho dne pochopí, že bát se nevypadat jako zbabělec, je nejhorší důvod, proč něco člověk udělá.“

Irving si mě zaháčkoval hned první scénou, ve které maličkou čtyřletou Rút probudí zvláštní zvuky. Myslí si, že maminka zvrací a vydá se za ní. A už jsem se nestačila divit, co se přede mnou začíná rozehrávat. Pak jsme narazila na Thomase a Timothyho, které jsem znala z dětské knížky Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku. Setkání s nimi byl pro mě takový šok, že už jsem knížku jen stěží odkládala. … Rok vdovou se skládá ze 3 částí, hlavním tmelem jsou postavy Rút a Eddieho. Do jejich životů jsem měla možnost nakouknout v roce 1958, 1990 a 1995. Kolem mě se to hemžilo fiktivními spisovateli a jejich fiktivními literárními díly. Jak ráda bych si jejich romány přečetla. Román o spisovatelích od prvotřídního spisovatele. Lahůdka!

„Ve svých šestatřiceti letech otce milovala i nenáviděla, a proto ji mučilo zjištění, jak strašně ji miluje.“

I když Irving často dopředu předbíhal v ději, někdy vyloženě spoileroval, tak jsem měla stále stejnou chuť ve čtení pokračovat. Rozhodně se nebojí čtenáře připravit o překvapení. Jeho spoilery mě spíš navnadily, a to obecně spoilery nesnáším. Možná je výstižnější o nich mluvit jako o předzvěstích. … Rok vdovou je dost rozsáhlý, přišlo mi, jako bych četla románů hned několik, přesto vše drží pohromadě. Tolik unikátních postav, mnoho z nich mi fakt přirostlo k srdci, měla jsem pocit, jako bych s nimi prožila velkou část jejich života. Doufám, že si je ještě dlouho uchovám v paměti.

„Snažím se vidět celou ženu,“ vysvětloval [Eddie] Haně. „Samozřejmě si uvědomuji, že je stará, ale existují fotografie – nebo jejich obdoba ze života každého člověka v mé představivosti. Myslím tím celého života. Dokážu si ji představit, když byla mnohem mladší než já – protože existují vždycky určitě pohyby a výraz, které jsou hluboko zakořeněné a neznají věk. Stará žena sama sebe nikdy nevidí jako starou ženu a já ji také ne. Snažím se v ní vidět celý její život. Na celém životě každého člověka je něco tak dojemného…“

Rok vdovou pro mne byla osobně čtenářsky výjimečná kniha. Mám takový zlozvyk, až nutkání rozečítat nové a nové knihy. I když mě knížka hodně baví, tak je pro mě těžké u ní vydržet a dočíst ji až do konce. Proto většinu dočtených knih hodnotím 5 hvězdičkami:-) Představte si, že když jsem četla Rok vdovou, tak mě ani nenapadlo, že bych nějakou další knížku mohla rozečíst. Musím říct, že to byla docela úleva:-) Vůbec jsem netušila, co od Irvinga očekávat, ale že to bude až tak dobrý, mě nenapadlo. Rozhodně doporučuju. Teď mám na jednu stranu strach pustit se do jeho další knížky. Bojím se, abych nebyla zklamaná. Ale určitě to risknu:-)

Díky této knize jsem se konečně setkala s tvorbou tolik opěvovaného irského básníka W. B. Yeatse. Tady je jeho báseň Až zestárneš (When You Are Old) v originále, v češtině si ji můžete přečíst v knize Rok vdovou:-)

When you are old and grey and full of sleep,
And nodding by the fire, take down this book,
And slowly read, and dream of the soft look
Your eyes had once, and of their shadows deep;

How many loved your moments of glad grace,
And loved your beauty with love false or true,
But one man loved the pilgrim soul in you,
And loved the sorrows of your changing face;

And bending down beside the glowing bars,
Murmur, a little sadly, how Love fled
And paced upon the mountains overhead
And hid his face amid a crowd of stars.

PS. Maličké Rút mi bylo strašně líto.


Aya81
20.05.2020

Irving, skvělý jako (téměř) vždy! Osudy hlavních hrdinů obyčejné i neobyčejné, řada absurdit, které přitom v Irvingově podání znějí tak "normálně"... Žádná postava není černobílá, všechny mají svoje špatné stránky. Také žádná z nich není vyloženě sympatická, přesto je musíte mít rádi. Vše je dokonale propleteno. Už se těším, až si (po přestávce) přečtu nějakou jeho další lahůdku.

Káča2015
23.04.2020

Odkládám... Po Irvingovi jsem sáhla jako po jistotě, ale prostě se nemůžu do knihy dostat. Jsem asi na str. 100 a neustále se mele dokola to samý, necítím žádný posun ať v ději nebo vývoji postav. Třeba někdy příště.

IvBu
28.02.2020

Dlouho mi trvalo než se mi podařilo se začít, pak už to šlo.

Rubbertrouble
31.10.2019

Moje vubec nejoblibenejsi kniha od Irvinga. Netusim proc, cim je tak jina, ale strasne me bavila.

kowalenska.m
16.10.2020

Moje první kniha od Irvinga, kterého mi máma doporučuje odjakživa. Asi chápete, jak mě vytočilo, když jsem při prvních stránkách zjistila, že jsem viděla filmové zpracování... Nicméně je naštěstí film Dveře v podlaze pouze vytvořený z první půlky knihy. A víte co? Ta druhá je mnohem lepší! Navíc kdybych si mohla vybrat, i první půlka je lepší v knižní podobě. Hned se pustím do jeho dalších knih, psychologie postav spolu se silným nahlédnutím toho, jak spisovatel přemýšlí (ani nevím, zda tam byla nějaká postava, co nepsala v určité fázi života knihy, které také někdo četl? :D Doporučuji! Základní motiv lásky a ztráty je silný. A mám ráda napětí vkládaných vět o budoucnosti, aneb autor zdánlivě prozrazuje hodně, ale ve výsledku nic - musíte čekat. :)

laura
21.05.2020

Tak tohle byl nářez. Myslela jsem, že se tím příběhem neprokoušu, ale nakonec si mě podmanil jako ty předešlé. Bylo v něm tolik bolesti, tolik utrpení, tolik tápání... Láska a nenávist, sebetrýznění, útěky, které nikam nevedly, touha zapomenout i snaha o porozumění...

Já jsem Marion chápala (někdy). Nejspíš bych se chovala stejně. Možná. Nevím. Nechci to vědět. Kde je hranice bolesti, při které zešílíte?

Marion šílela, milovala, nenáviděla, utíkala, schovávala se - a stejně se zase vrátila zpátky na začátek. Do toho jediného bodu, z něhož nebylo úniku. Může tohle pochopit malé dítě? Mohla to vůbec kdy pochopit Rut?

A co Eddie? Ten věčně zamilovaný, toužící puberťák, který vlastně nikdy nedospěl?

I teď, po letech, mi pro ně pro všechny, krvácí srdce. Krásný, srdcervoucí příběh o bolesti a především o ní, o skrytých touhách, o lásce, o odpuštění, o vině... Příběh prolínající se z minulosti do přítomnosti a zlehka otvírající budoucnost.

Skoro jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku ;)

1