Rok vdovou

2 16.10.2020

Moje první kniha od Irvinga, kterého mi máma doporučuje odjakživa. Asi chápete, jak mě vytočilo, když jsem při prvních stránkách zjistila, že jsem viděla filmové zpracování... Nicméně je naštěstí film Dveře v podlaze pouze vytvořený z první půlky knihy. A víte co? Ta druhá je mnohem lepší! Navíc kdybych si mohla vybrat, i první půlka je lepší v knižní podobě. Hned se pustím do jeho dalších knih, psychologie postav spolu se silným nahlédnutím toho, jak spisovatel přemýšlí (ani nevím, zda tam byla nějaká postava, co nepsala v určité fázi života knihy, které také někdo četl? :D Doporučuji! Základní motiv lásky a ztráty je silný. A mám ráda napětí vkládaných vět o budoucnosti, aneb autor zdánlivě prozrazuje hodně, ale ve výsledku nic - musíte čekat. :)

7 21.05.2020

Tak tohle byl nářez. Myslela jsem, že se tím příběhem neprokoušu, ale nakonec si mě podmanil jako ty předešlé. Bylo v něm tolik bolesti, tolik utrpení, tolik tápání... Láska a nenávist, sebetrýznění, útěky, které nikam nevedly, touha zapomenout i snaha o porozumění...

Já jsem Marion chápala (někdy). Nejspíš bych se chovala stejně. Možná. Nevím. Nechci to vědět. Kde je hranice bolesti, při které zešílíte?

Marion šílela, milovala, nenáviděla, utíkala, schovávala se - a stejně se zase vrátila zpátky na začátek. Do toho jediného bodu, z něhož nebylo úniku. Může tohle pochopit malé dítě? Mohla to vůbec kdy pochopit Rut?

A co Eddie? Ten věčně zamilovaný, toužící puberťák, který vlastně nikdy nedospěl?

I teď, po letech, mi pro ně pro všechny, krvácí srdce. Krásný, srdcervoucí příběh o bolesti a především o ní, o skrytých touhách, o lásce, o odpuštění, o vině... Příběh prolínající se z minulosti do přítomnosti a zlehka otvírající budoucnost.

Skoro jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku ;)

2 20.05.2020

Irving, skvělý jako (téměř) vždy! Osudy hlavních hrdinů obyčejné i neobyčejné, řada absurdit, které přitom v Irvingově podání znějí tak "normálně"... Žádná postava není černobílá, všechny mají svoje špatné stránky. Také žádná z nich není vyloženě sympatická, přesto je musíte mít rádi. Vše je dokonale propleteno. Už se těším, až si (po přestávce) přečtu nějakou jeho další lahůdku.

1 23.04.2020

Odkládám... Po Irvingovi jsem sáhla jako po jistotě, ale prostě se nemůžu do knihy dostat. Jsem asi na str. 100 a neustále se mele dokola to samý, necítím žádný posun ať v ději nebo vývoji postav. Třeba někdy příště.

Dlouho mi trvalo než se mi podařilo se začít, pak už to šlo.

3 31.10.2019

Moje vubec nejoblibenejsi kniha od Irvinga. Netusim proc, cim je tak jina, ale strasne me bavila.

Moje nej od Irvinga! Vydávat zvuk, jako kdyz se snažíte nevydavat zvuk... Miluju ji!