Dobře mi tak

Az teď, po přečtení jsem se z komentářů dozvěděla, že se jedná o autorčinu prvotinu. Pár jejich knih jsem četla a rozhodně nepatří mezi mé oblíbené autory. Ale je to věc každého. Stejně tak ona bude dal v klidu spát, že se mi jeji knihy nelíbí, já budu v klidu spat, že vycházejí jeji další knihy, které už nemám potřebu číst.
Moje dojmy z knihy....pomohlo mi pojídání lyozilizovaného, tedy hluboce zmrazeného a následně vysušeného ovoce, u mě konktétně to byly jahody. Při čtení máte na jazyku chuť jahod, ale po polknutí vám v puse nezůstane nic. Ale pranic. Na rozdíl od čerstvých jahod, kdy vám v ústech ještě dlouho zůstává nejenom chuť, ale i vůně a radost z právě konzumované dobroty.
Při čtení této knihy vam nezůstane nic... knihu jsem ve finále nedočetla, protoze jsem to považovala za ztrátu času. A to jsem pořád na neschopence a času mám....mrtě.

Bohémský, citově prázdný a dosti povrchní chlápek cynicky glosuje svůj život, který se po materiální a společenské stránce jeví jako více než úspěšný, ale ve skutečnosti je to fiasko. Řítí se do úpadku, když potká Eriku, dívku, která má potenciál vytrhnout ho z letargie. Ale happy end se nekoná, přesvědčte se sami. Není to první knížka od Třeštíkové, kterou jsem četla, a tak jsem nečekala nic jiného než opět jakéhosi Viewegha v sukních - čtivou, ale konzumní literaturu. Tahle kniha mě ale oslovila - navzdory jejímu nevalnému hodnocení zde já jí dávám 100%. Zdá se mi, že prostě zachycuje svět, ve kterém převládá honba za úspěchem, přetvářka a citová prázdnota, a "princip Erika" vnímám tak trochu jako o revoltu proti tomu všemu, která ale byla odsouzená k nezdaru. Taky se musím napsat, že podle mého názoru autorka - ač žena - absolutně dokonale zachytila mužské ego a jeho myšlenkové pochody. A je vtipná!

Knihy Radky Třeštíkové mám rád. Čtu její tvorbu tak na přeskáčku, co se mi kdy dostane do rukou. A konečně jsem se tedy dopracoval i k její debutové knize. Pokud by měla patřit k tomu nejlepšímu, co kdy napsala, asi by to nebylo normální. Přesto však uznávám, že na prvotinu opravdu skvělé. Perfektní pohrávání si s jazykem, drobné životní postřehy k zasmání i k zamyšlení. První část knihy spíš s optimistickým pohledem na svět, na jeho svody a pokušení. Druhá část přechází k vážnějším úvahám a pak přichází depresivní závěr. Ale i tak to v životě chodí. Rád jsem si příběh přečetl, ale na rozdíl od některých jiných autorčiných knih vím, že se k ní nikdy nevrátím. Za to jedno přečtení však určitě stála a jsem přesvědčen, že by ji neměl minout nikdo, kdo našel v knihách paní Třeštíkové zalíbení.

Z díla jsem vyloženě zklamaná. Neoslovilo mě. Děj je velmi plytký, charaktery jsou stěží uvěřitelné, hlavní hrdina je slizký, až to bolí, ale chápu to jako účel šokovat čtenáře. Přemýšlím, co chtěla autorka čtenáři předat. Nevím, co mě to napadlo, pustit se do čtení knihy s tak mizerným hodnocením a marně pátrám, proč je Radka mezi čtenáři tak oblíbená, žádná z jejích knih mě doposud nijak zázračně neoslovila. Dávám půlhvězdičku za formu, obsah je bohužel těžká slátanina.

Nechápu tak nízké hodnocení. Kniha se dobře čte, občas se musíte pousmát a závěr je skvělý.

Dost mi to připomínalo život Jana Saudka.
Nevím jestli tahle kniha v sobě nese nějaké poselství, protože mě to teda uniklo.
Upřímně ačkoliv je to depresivní čtení Třeštíkovou bych v tom hledala marně.

No. Nic moc trošku depresivní četla jsem lepší

(SPOILER) Zakládám kategorii: wtf have I just read.
Bylo to čtivé. Hlavní postava mě štvala, což byl jistě cíl a tím pádem to bylo dobře napsané.
Nejsem fanda citátů jiných autorů na začátku kapitol, nebo poetických vsuvek. Odvádí to pozornost, od třetí čtvrté kapitoly to přeskakuju.
Vtipy mi nepřišly vtipné.
Příběh byl tak nějak nijaký a konec byl logickým vyústěním života protagonisty - byl moc velký srab a lenoch udělat sám od sebe cokoliv, i umřít. Takže to vlastně celé pěkně zapadlo. A co z toho? Asi jsem čekala nějaký hlubší význam, důvod k zamyšlení… poslední kapitola byla podle mě zbytečná, nebavila mě, už jsem to chtěla mít za sebou a místo toho jsem byla větu po větě ubezpečována, že Borisův příběh nebyl jedinečný, což nebylo nic překvapivého

Lehce, vtipně a čtivě napsaný příběh, který není ani lehký, ani vtipný, ale naopak dává prostor k zamyšlení. Skvělá čeština. Bavila jsem se.

První knížka od Třeštíkové, a omlouvám se za své předsudky. Kniha celkem depresivní, s pár ale - jak malá může Praha být?:) Přesto se to dobře četlo, postavy zajímavé. Boris je strašný hovado a kdyby to psal chlap, asi by hned dostal cancel za ty šovinistický kecy, což mě vlastně bavilo. Přečtu si další knihy.

RT je moje oblíbená (nejen) spisovatelka. Ať si říká kdo chce co chce, ona psát umí - tečka :)

Tuhle její prvotinu jsem přečetla až potom, co jsem přečetla (skoro) všechny její následující knihy, takže je malinko cítit, že je to její první kniha:) Ale bavila mě ta dějová linka i postavy, ten humor, to jakou má RT, jak bych to nazvala, "typickou skladbu vět", která je pro její psaný styl typická. Bavilo, ač ne tolik jako její jiné knihy.

Omlouvám se, Radce, ale vážně to tentokrát nešlo... Snažila jsem se, ale najednou jsem se začínala nudit víc a víc, až jsem se přistihla, že přeskakuji odstavce, abych to měla co nejdříve za sebou ...
Kniha mi nesedla ve všech směrech - absolutně nesympatické postavy, čtivost na bodu mrazu, ubohost, zbytečnost.
Holt ne každý den je posvícení. Snad příště...

RT je pro mě čtivá, její břitký styl psaní mi vyhovuje, příběh má spád, má humor a je obrazem mužského žití dnešní doby.

Knížku jsem měla rozečtenou dva roky a chyběla mi dočíst asi třetina, ale nebavilo mě to. Nikdo mi nebyl sympatický a popisování dějů i osob mě nudily. Roztoužený, nadržený, povadlý, tvrdý, měkký, bolestné vzdychání....jednoduchá slovní zásoba bez emocí.

Jednohubka, jasne, ale me se kniha libila. I ten “zaporny hlavni hrdina. Me to nijak neurazi a troufam si rict, ze podobne typy muzu znam a popsani zde byli vystizne. Mam rada styl psani autorky, ktery je ve vsech knizkach tak nejak podobny, vcetne propletenosti linek jednotlivych postav.

Příjemná čtenářská jednohubka s typickým stylem psaní, podle kterého zaručeně poznáte rukopis Radky Třeštíkové, pokud to nebyla první kniha, kterou jste od této autorky drželi v ruce.
Hlavního protagonistu bych propleskla už po přečtení prvních kapitol, nicméné průnik autorky do světa a hlavy uznávaného, ale životem znuděného, arogantního, egoistického, bezohledného sukničkáře, je bravurní.
Skladba myšlenek, introspekce, cynický humor - opět vynikající.
Neovladatelná touha po nezletilé dívce padesátníka věčně opředeného alkoholovým oparem, odsuzujícího vše, co nevypadá jako z obálky Playboye, už bylo docela nechutné a ještě více dodávalo na konturách bezpáteřnosti hlavního protagonisty, což bylo možná cílem autorky...

Skvěle napsaná kniha. Autorku miluju a těším se na další knihu, co si od ní přečtu. Líbí se mi její humor. Celý její styl psaní.
Ano, hlavní hrdina nebyl sympaťák a konec trochu rychlý, ale přesto dávám 5*

Po dlouhé době jsem si zase dala Třeštíkovou a já mám ten její styl vlastně docela ráda. I tohle vyprávění o jednom ztroskotanci mě bavilo a líbilo se mi, jak autorka brousila až k nevyhnutelnému konci...

Už si to po nějaké době ani nepamatuju, jen snad nějaké docela zábavné útržky a dialogy. Rozhodně jsem na podobné téma četla lepší věci.