Dobře mi tak

14. června

Ten konec... :-(
Působí to na mě dost depresivně.
Nejsem stále rozhodnutá, jak knihu pořádně hodnoti...vracet se k ní nebudu, ne že by nebyla čtivá, ale jsem spíše typ, co rád čte pohádky-romantiku s happy end

Tato kniha je pro mě osobní záležitostí a vždy se k ní ráda vracím. Obsahuje nostalgické pasáže, které se mě vždy nějakým způsobem dotknou. Doteky Radčiných slov, sahají vždy směrem k srdci. Číst příběh, kde hlavní roli zastupuje muž, se kterým mám možnost vnímat svět z té mužské stránky, mě zkrátka neskutečně baví. Tato spisovatelka je prostě má obrovská imaginární kamarádka, se kterou mám vybudované silné pouto prostřednictvím jejich knih. ❤️

11 30. května

Nebudu tak kritická jako ostatní předchůdci v komentářích. Bilance rozpadlého manželství z pohledu muže a otce dospělého syna, který se oženil a měl dítě, aniž by si to přál a toužil po tom. Všechno se dělo tak nějak mimo něho. Aniž by si to uvědomoval. A také se podle toho celý život choval. Bohém, jemuž protekl život mezi prsty. A takových lidí mezi námi asi nebude málo. I takové životní příběhy život s sebou přináší...

2 02. května

Jak těžké toto hodnotit. Radku Třeštíkovou mám ráda. Její novější knihy se mi vždy líbily. Knihu jsem si chtěla dočíst, abych měla autorku přečtenou celou. Není to tak špatné, jak zde mnozí píší, ale znovu se ke knize určitě nevrátím. Jistě napsala/napíše lepší knihy. Místy mi to lehce připomínalo knihy Haliny Pawlowské, a tu opravdu nemusím.

5 24. dubna

Neskutečná slátanina. Jedna hvězdička za audioverzi (ale nedoporučuji poslouchat, protože si kvůli ní možná (stejně jako já ) až pozdě uvědomíte, jak moc zlý to je), druhá za jazyk.

3 22. dubna

Lenka Lanczová pro starší. Když se hlavní postava, malíř, jmenuje Boris, jeho žena Vanesa a syn Andrej, nemůže z toho vzejít nic dobrého. A ty hloupé veršíky roztroušené po knize...

4 20. dubna

Jedna hvězda za audioknihu. V papírové formě bych to odložila někam jako podstavec...
Jediné vysvětlení, proč tato kniha kdy vyšla musí spočívat v nějakém zvráceném experimentu typu pejsek a kočička vzali všechna témata postmoderní společnosti, rosypali je jako mikádo, vytáhli vše, co zavání sexem, nefunkčními rodinami, násilím a smrtí, hodili do hrnce, poté si hrnec označkovali jako svoje teritorium a už si na něj nikdy nevzpomněli. Hrůza a čistý odpad.