Zlodějka mýho táty

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V novém románu Petry Hůlové Zlodějka mýho táty nesnáší desetiletý Miky střídavou péči, nové sourozence a mobilové dny macechy, co podle Mikyho jemu a jeho bráchům ukradla tátu. Naštěstí existuje virtuální platforma plná reálných vrstevníků v podobné situaci a ve společném přesvědčení, že mají právo vyklouznout ze střídavé pasti. Mikiho sebelítost v nebezpečném koktejlu s odhodláním zvrátit situaci za každou cenu vede k nezvladatelné nenávisti, jež systematicky ničí život a veškeré vztahy především jemu samému. Nejde se s knihou neptat, kde začínají a končí naše práva na cokoliv, či jak komplikované břemeno vztahů dokážeme unést. Petra Hůlová opět suverénně vládne slovem, ve svém světě na prahu katastrofy klade čím dál nepříjemnější otázky a rozhodně nenabízí jednoznačné odpovědi. ISBN 978-80-7215-585-8 je chybné...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411144/big_zlodejka-myho-taty-rVT-411144.jpg 3.5128
Nahrávám...

Komentáře (42)

Kniha Zlodějka mýho táty

Pistácie
26. července

Jako člověk, který vyrůstal celé dětství v úplné rodině a měl vše, je tohle téma pro mě hodně vzdálené a těžce pochopitelné. Ale autorka ho vystihla tak, že si ho dokáže najednou představit snad každý čtenář, ať už je z jakékoliv rodiny. Dost podrobně a do hloubky popisované vztahy tří kluků, kteří prožívají střídavou péči. Je na to pohlíženo z pohledu toho prostředního z nich. Každý si na něj asi udělá svůj názor. Někomu může připadat jako naprosto rozmazlený fracek, někomu zkrátka jako nešťastné dítě. Já jsem se celou dobu nemohla rozhodnout a až do konce knihy se u mě střídaly různé emoce. V tomto příběhu je jasně vidět, že i malé děti dokáží vnímat vše, co se v rodině děje, hlavně to negativní. A nejen, že na to reagují, ale oni si to i zapamatují. A věřím, že se to odráží později i v jejich vlastním dospělém životě. Nejhorší je, že za to, jak se nehezky (až agresivně) ty děti chovají, může výchova a prostředí. Je smutné, když rodiče ani po rozvodu nedokážou fungovat, nedokážou dětem nastavit hranice a vést je tím směrem, který by potřebovali...

Shari
08. dubna

Jako rozvedená máma stejně starého kluka jsem tu knihu několikrát odložila, dělalo se mi z ní fyzicky špatně. Mikyho jsem nesnášela a zároveň mě dojímal a bylo mi ho líto, protože byl produktem svých rodičů.

Petra Hůlové brilantně vystihla mluvu dnešních dětí, knihu napsala skvěle, nicméně kdybych měla knihu doporučit, tak snad jen těm, kteří se rádi vnitřně drásají.


Marmarek
10. března

Ani anotace neprozrazuje nic o tom, že kniha je částečně sci-fi. Nevadilo mi to, jen mě to překvapilo, zatím jsem se sci.fi knihám Petry Hůlové chtěl vyhnout. Kluk na odstřel, ovšem všichni ostatní taky. A vůbec celkové nastavení společnosti. Jak zmiňují jiní, doufám že spojení "v krku mám bulení" už nikdy v životě neuvidím nikde napsané. Spíš jsem tedy nechápal, proč je na obálce komiks z doby normalizace...

Sorrow
24.11.2020

Zlodějka mýho táty je jednou z nejtěžších knih, které jsem kdy četla, a to z mnoha důvodů. Předně samotný námět vyvolává ambivalentní pocity už od počátku. Spíše se kloním na stranu, že Miky je rozmazlený fracek vynucující si pozornost za každou cenu těmi nejšpinavějšími způsoby, můžeme mu to mít ale vážně za zlé? Sama pocházím z rozpadlé rodiny, střídavou péčí jsem si však neprošla, těžko tedy soudit pocity desetiletého dítěte, věřím, že jich existuje mnoho, které to snáší podobně těžce jako Miky. Autorka se snažila zvolit autentický způsob přemýšlení i vyjadřování, což je v první zhruba polovině zajímavý prvek, po půlce už ale neskutečně otravný. Stylistická repetitivnost, zejména pak nadužívání fráze „bulení až v krku“, mi už tak strašně lezla na nervy, že jsem knihu musela na dlouhé dny odkládat, aby se mi neudělalo fyzicky špatně. Na jednu stranu oceňuji, že Zlodějka mýho táty v podstatě neprochází zásadním vývojem z hlediska Mikyho názoru na celou věc, na stranu druhou to opakování motivů, myšlenek a v podstatě i dialogů bylo velmi únavné. A tak se tímto dlouhým intrem dostávám k jádru pudla – já vlastně knihu hrozně cením, protože vyvolává přesně takové pocity, jaké by měla – morální dilema, ambivalentnost, únavu nad opakujícím se a nikdy nekončícím problémem, ale na stranu druhou pro mě bylo její čtení až skoro fyzickým problémem, málokdy jsem zvládla přečíst více než deset stránek najednou. Jistě vím, že vrátit bych se k ní už nikdy nedokázala. Pokud bych však měla vypíchnout jednu věc, která mě opravdu zaujala, byl by to motiv klimatické změny nenásilně vmanévrovaný do příběhu tak, aby neodváděl pozornost, ale zároveň aby byl jasně pojmenovaný. Obávám se, že nejen sucho, ale i všechny ortopedické a jiné podpůrné prostředky, jež Hůlová popisuje, jsou bohužel hrozivou kakofonií nedaleké budoucnosti.

czerwa
21.09.2020

Obdivuju myšlenku i způsob, jakým je čtenáři předložena. Celou dobu jsem vnímala hlavně absenci citu, empatie, komunikace, snahy po nalezení řešení. Všechny postavy mi lezly na nervy, včetně malého vypravěče.
Pro někoho z toho vyjde, že střídavá péče je zlo, což možná i je. Ale jen o ni nejde. Kde není péče, láska, snaha a vnímání těch druhých, je to k ho*nu.

modrofialova
05.09.2020

Po přečtení knihy si člověk uvědomí, jaké "bohatství" do života dostal, když vyrůstá v úplné rodině, má klidné dětství, rodiče a prarodiče se mu věnovali.

broskev28
23.08.2020

Jsem zarytý odpůrce střídavé péče, ale tohle čtení mě nepotěšilo.
Představa, že to nějaké dítě může mít nastaveno takhle, je opravdu příšerná. Vždycky se snažím vidět na každé situaci to nejlepší, vyzobnout si to dobré, ale jak tohle naučit dítko přicházející do puberty? Byla bych já v tom věku ochotná poslouchat něčí rady na toto téma? Nemyslím si to.
Považuju se za docela vyrovnaného člověka a doposud spoustu svých postojů opírám o své zkušenosti a zážitky z dětství. Jako bych tam stále byla ukotvená, jako bych tam opravdu měla ty pomyslné kořeny. Představa, že tohle ukotvení neexistuje, mě naplňuje nefalšovanou hrůzou.
Věřím tomu, že je možný citlivý a víceméně přátelský rozchod rodičů, který pro jejich potomky nemusí být stresující a dlouhodobě negativní záležitostí. To však rozhodně není případ téhle knihy, ta je jen pro silné povahy . . .

dewey
01.08.2020

Velmi syrová knížka. Nešla zhltnout naráz, ale taky nešla odložit. Mikyho svět je prošpikovaný hrami a fantasy světy a jeho jazyk tomu odpovídá, takže se mi knížka četla dost těžce.
Mikyho pohled na svět je silně repetitivní. Místo aby se pomaličku smiřoval s lidmi kolem sebe, propadá se sám v sobě hlouběji a hlouběji a vzdaluje se i bratrům. Do ztracena spadne myslím ve chvíli, kdy nepřijme ani matčina partnera. Mikyho problém není se střídavkou jako takovou, ale s rozpadem rodiny.
A že je děj zasazený do futuristického prostředí? Jestli je autorka sama rozvedená, tak chápu, že potřebovala svého hrdinu odsunout trochu dál od dnešní reality. (Korzety a prášky na soustředění beru, ale vůbec mi není jasná role kostela a náboženství – nemáte někdo prosím vysvětlení?)

1