Zlodějka mýho táty

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V novém románu Petry Hůlové Zlodějka mýho táty nesnáší desetiletý Miky střídavou péči, nové sourozence a mobilové dny macechy, co podle Mikyho jemu a jeho bráchům ukradla tátu. Naštěstí existuje virtuální platforma plná reálných vrstevníků v podobné situaci a ve společném přesvědčení, že mají právo vyklouznout ze střídavé pasti. Mikiho sebelítost v nebezpečném koktejlu s odhodláním zvrátit situaci za každou cenu vede k nezvladatelné nenávisti, jež systematicky ničí život a veškeré vztahy především jemu samému. Nejde se s knihou neptat, kde začínají a končí naše práva na cokoliv, či jak komplikované břemeno vztahů dokážeme unést. Petra Hůlová opět suverénně vládne slovem, ve svém světě na prahu katastrofy klade čím dál nepříjemnější otázky a rozhodně nenabízí jednoznačné odpovědi. ISBN 978-80-7215-585-8 je chybné...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411144/zlodejka-myho-taty-rVT-411144.jpg 3.599
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Torst
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (38)

Kniha Zlodějka mýho táty

Přidat komentář
czerwa
21. září

Obdivuju myšlenku i způsob, jakým je čtenáři předložena. Celou dobu jsem vnímala hlavně absenci citu, empatie, komunikace, snahy po nalezení řešení. Všechny postavy mi lezly na nervy, včetně malého vypravěče.
Pro někoho z toho vyjde, že střídavá péče je zlo, což možná i je. Ale jen o ni nejde. Kde není péče, láska, snaha a vnímání těch druhých, je to k ho*nu.

modrofialova
05. září

Po přečtení knihy si člověk uvědomí, jaké "bohatství" do života dostal, když vyrůstá v úplné rodině, má klidné dětství, rodiče a prarodiče se mu věnovali.


broskev28
23. srpna

Jsem zarytý odpůrce střídavé péče, ale tohle čtení mě nepotěšilo.
Představa, že to nějaké dítě může mít nastaveno takhle, je opravdu příšerná. Vždycky se snažím vidět na každé situaci to nejlepší, vyzobnout si to dobré, ale jak tohle naučit dítko přicházející do puberty? Byla bych já v tom věku ochotná poslouchat něčí rady na toto téma? Nemyslím si to.
Považuju se za docela vyrovnaného člověka a doposud spoustu svých postojů opírám o své zkušenosti a zážitky z dětství. Jako bych tam stále byla ukotvená, jako bych tam opravdu měla ty pomyslné kořeny. Představa, že tohle ukotvení neexistuje, mě naplňuje nefalšovanou hrůzou.
Věřím tomu, že je možný citlivý a víceméně přátelský rozchod rodičů, který pro jejich potomky nemusí být stresující a dlouhodobě negativní záležitostí. To však rozhodně není případ téhle knihy, ta je jen pro silné povahy . . .

dewey
01. srpna

Velmi syrová knížka. Nešla zhltnout naráz, ale taky nešla odložit. Mikyho svět je prošpikovaný hrami a fantasy světy a jeho jazyk tomu odpovídá, takže se mi knížka četla dost těžce.
Mikyho pohled na svět je silně repetitivní. Místo aby se pomaličku smiřoval s lidmi kolem sebe, propadá se sám v sobě hlouběji a hlouběji a vzdaluje se i bratrům. Do ztracena spadne myslím ve chvíli, kdy nepřijme ani matčina partnera. Mikyho problém není se střídavkou jako takovou, ale s rozpadem rodiny.
A že je děj zasazený do futuristického prostředí? Jestli je autorka sama rozvedená, tak chápu, že potřebovala svého hrdinu odsunout trochu dál od dnešní reality. (Korzety a prášky na soustředění beru, ale vůbec mi není jasná role kostela a náboženství – nemáte někdo prosím vysvětlení?)

spinsterka
27. července

Zajimave tema, ktere se dotyka stale vice lidi v soucasnosti, sama jsem si ji s chuti precetla, protoze i ja jsem “macecha”, ac jsem tatu nikomu neukradla. Pasaze s komiksovymi hrdiny jsem automaticky preskakovala, prisly mi v pribehu zbytecne, jelikoz odvadely ctenare od tematu, obcas jsem se v textu musela vratit o par radku nazpet a zorientovat se. Chvilemi me z te vlny nenavisti mrazilo a nevylucuji, ze se neco takoveho muze detem v hlave zrodit, i kdyz tady hlavni postava jasne vykazuje znamky psychopatie, vetsine deti staci delat jen male naschvaly. Dala bych to precist vsem rodicum, kteri usiluji o stridavou peci stuj co stuj, neni to asi vzdycky ta nejlepsi volba pro vsechny.

marcha
25. července

Sugestivní a brilantní vykreslení bezvýchodnosti situace, kdy každý má právo na štěstí, ale ta štěstí se navzájem vylučují... pro každého tady lze mít pochopení, ale fungovat to nemůže...
Narozdíl od řady jiných komentujících mne ta lehce dystopická linie vyprávění hodně bavila. Bez ní by to pro mne bylo ke konci už ubíjející a na jedno brdo.
Petra Hůlová prostě umí!

Chesterton
30. června

Hořká až bezvýchodná kritika obhajoby dospěláckých práv na úkor dětské nezralosti a potřeb.
Zprvu budila soucit a pochopení, postupně se stává únavnou a bezvýchodnou stejně jako často realita sama.
Palčivá témata v ponurém závoji, píše výstižně Nomia.
Trochu se vše točí v kruhu už proto, že jsme stále jen v Mikyho hlavě.

Clair16
21. června

Je Petra Hůlová ve skutečnosti macechou hlavního hrdiny? Podle mne nejspíš (aspoň zčásti) ano, protože určitý stíh hořkosti z její strany je postřehnutelný, jakkoli právě tahle postava se zdá být nejvyrovnanější. Velmi čtivá knížka, téma patchwork-rodiny je v ní zpracováno neotřele, a to nejen proto, že vypravěčem je prepubertální kluk. Futuristické vize se brzy mohou naplnit, na druhou stranu by to v jakkoli hektické době měli být rodiče, kteří nesou odpovědnost za svá rozhodnutí - a nemuseli by tedy být překvapení, když jejich děti nesdílejí nadšení z nových pořádků a střídavé péče. Jen za to, že jsem měla pocit určitého podprahového "obhajování se" ze strany autorky, ubírám jednu hvězdičku, ovšem čtenářsky je knížka rozhodně zajímavá a atraktivní.

1

Doporučujeme

Rozmarné léto
Rozmarné léto
Osm
Osm
Selský baroko
Selský baroko
Kámen a bolest
Kámen a bolest