muchtarka
přečtené 55
Nasterea
2021,
Petra Stehlíková
Strašně ráda bych dala plné hodnocení stejně jako u předchozích dílů, bylo by to vůči nim ale nespravedlivé. Rozhodně nemůžu říct, že byl třetí díl zklamáním, má už však svá ale. Nemůžu se zbavit pocitu, že spousta hádanek, nových objevů a komplikací je do příběhu zakomponována nepřirozeně a je z toho cítit, že Naslouchač byl původně zamýšlen jako trilogie. Pro naplnění 5 dílů se prostě muselo něco záhad přidat. Občas už to na mě jednoduše bylo moc a balancuje se na hranici překombinování. To je však moje jediná větší výtka a doufám, že další díly si s tímhle návalem novinek poradí a všechny ty vzniklé uzlíky rozmotají do uceleného příběhu. Kniha mě jinak jako vždy pohltila. Asi jako každého zejména v druhé polovině, kde se prostě nešlo ubránit slzám a ještě dlouho budu chodit s tváří plnou smutku (narozdíl od Ilan, která se na můj vkus otřepala příliš rychle). Zakončení je takové rozporuplné, asi to tak bylo i zamýšleno, jakoby se Ilan oddalovala čtenáři obdobně jako pětadvacítce. Nedokážu jí už fandit a některá její rozhodnutí mě vyloženě štvala svojí sobeckostí a nedostatkem sebereflexe nad důsledky (Erna jí prostě nedokážu odpustit). Navíc jsem nikdy nebyla fanouškem příběhů se superhrdiny a Ilan už má na můj vkus těch výjimečných schopností trochu moc, čímž rapidně ztrácí moje sympatie. Teď nezbývá než doufat, že na další díl nebudeme čekat tak dlouho a že nám Ilan zase trochu "polidští" :)... celý text
Text
2018,
Dmitry Glukhovsky
Knihy jsem se trochu bála, Glukhovskeho jednoduše miluju, ale je to přece autor převážně scifi. Bála jsem se však zbytečně, po chvíli čtení mě kniha pohltila, ten pán prostě psát umí. Dílo perfektně zachycuje dnešní dobu, prolezlost státních orgánů všelijakou havětí, co se žene za vlastním ziskem. Životy přetavené do mobilních telefonů, které i po smrti majitele drží jeho dušičku naživu uzamčenou ve svém nitru. Nejedná se však o žádnou katastrofickou četbu za účelem opovržení dnešními poměry. Jde o příběh jedince, který se ocitá (vlastně je v ní už řádku let) ve svízelné situaci a pomocí mobilního telefonu prodlužuje život sobě i jeho majiteli. Příběh je to smutný, Ilji je člověku líto a po přečtení knihy snad ještě víc než ze začátku, aneb jak rychle (si) lze zničit život. Samotná forma je trochu složitá, pročítání konverzací z mobilu je v knize zachyceno dost zmateně, nějaké grafické odlišení by se pro tento účel rozhodně hodilo (četla jsem eknihu, koukala jsem, že v tištěné verzi je odlišení fontem). Ale určitě bych netvrdila, že má kniha "až příliš slov", ano některé popisky jsou zdlouhavější, ale vystihují tím aktuální rozpoložení postavy. Zároveň nesouhlasím, že je vše předvídatelné, jistě, každému po zápletce dojde, že tohle nedopadne dobře, ale jde přeci o tu cestu. Za mě výborný počin autora, který stylem krásně navázal na své Povídky o vlasti, které jakoby byly rozcvičkou před hlavním vystoupením.... celý text
Písečníci (3 povídky)
1992,
George R. R. Martin
Zajímavé narazit na sbírku obsahující povídky tak rozdílných kvalit. Písečníci jsou jednoznačně nejlepší povídkou svazku, vlastně mi bylo i celkem líto, že je povídka tak krátká. Bylo to tradičně dost jiné sci-fi, než co se obyčejně člověku při vyřčení tohoto žánru vybaví, tohle Martin prostě umí. Nechutné, zábavné, dramatické. Problém nastal u zbylých povídek, Píseň pro Lyu je jako propad z výběrové střední školy na první stupeň. Příběh je až bolestivě předvídatelný, nudný, nezajímavý, Martin tu asi experimentoval s nějakým novým přístupem a experiment dopadl prostě mizerně. Poslední příběh Skleněná květina pro mě byl docela nepochopitelný, podivné skoky, nedovysvětlené události, jakoby vypravěčka měla mnohanásobnou poruchu osobnosti - což samozřejmě k idee perfektně sedí, jenže jak chaoticky to autor zpracoval, je prostě už moc. Přitom samotná myšlenka hry o duši mi přišla zajímavá a měla potenciál, ten bohužel zůstal zcela nenaplněn. Hodnoceno jednotlivě: Písečníci 4*, Píseň pro Lyu 2*, Skleněná květina 2*... celý text
Odyssea na Marsu
1992,
Stanley G. Weinbaum
Možná to bude znít jako pitomost, ale některé příběhy ve mě evokovali podobný pocit, který jsem měla při čtení knihy Tufova Dobrodružství. Ne tak náplň příběhů, jako spíš jejich určitá roztomilost, jinakost a komičnost postav. Příběhy o vynálezci van Manderpoootzovi mě až tak nezaujali, ale Ťuíl a cvokýši? To byly nepopiratelné vrcholy této sbírky, za které si sbírka vysoký počet hvězdiček určitě zaslouží.... celý text
Darth Bane: Dynastie zla
2017,
Drew Karpyshyn
Skvělé zakončení trilogie. Hlavní postavy ze spektra temné strany mi sedí daleko víc, než jediové, se kterými se člověk díky jejich téměř absenci citů hůř ztotožní. Příběh Dartha Banea byl skvělý od začátku do konce. Jediné, co mě trochu mrzelo bylo slabší vykreslení Zannah, zejména malé využití jejích schopností čarodějnictví, myslím, že s tím se dalo daleko více vyhrát, ale na druhou stranu, nejedná se primárně o její příběh. A jen dodám svůj nesouhlas s tím, že by šlo o otevřený konec. Příběh hlavní postavy je uzavřen. Jistěže jistá míra otevřenosti celkového příběhu je nevyhnutelná vzhledem k tomu, že i po Darthu Baneovi existují jak sithové, tak jediové.... celý text
Darth Bane: Cesta zkázy
2009,
Drew Karpyshyn
Tak tahle kniha mě opravdu zaujala. Po přečtení příběhu Revana od stejného autora, který mě moc neuspokojil, jsem se rozhodla dát šanci jeho nejznámější trilogii o Baneovi. A minimálně tento první díl můžu jedině chválit. Příběh má spád, stále se něco děje, zápletky dávají smysl, stejně jako jednání hlavní postavy. Možná je to tím, že se jedná o příběh z temnějšího spektra SW a člověk jako tvor primárně emotivně jednající, se tak s některými jejich akcemi sžije lépe, než s až lhostejným přístupem jediů. Příběh Banea je o to zajímavější, že nenásleduje temnou stranu jen tak pro nic za nic, ale veškerá zlost pramení už z jeho dětství a těžkého pocitu nespravedlnosti, který je dokonalou paralelou i dnešního světa. Sledování jeho rostoucí síly a touhy po vědomostech, se stává výtečnou zábavou pro dlouhé zimní večery.... celý text
Mamlas z maloměsta
2018,
Philip K. Dick
Ráda bych knize dala víc, jelikož P.K. Dick patří k mým nejmilejším autorům, ale nutno dodat, že autorům sci-fi. Což se zde samozřejmě nekoná. Ano, kniha scifi být ani nemá, ale očekávala jsem i tak něco nápaditějšího. V příběhu jde skutečně čistě o popis života pár průměrných osob (tedy aspoň na dnešní dobu), žijících průměrným životem, z příběhu tak skutečně nezískáte víc než, jak asi správně tipujete, průměrný zážitek. Hezky se čte, to ano, vlastně na ní není nic špatného, ale ani skvělého. Očekávala jsem aspoň sem tam nějaký ten vtípek, nebo trochu akčnější scénky, ale nic z toho se nekoná. Navíc některé postavy vyloženě lezou na nervy, což je ale taky zdá se jejich účel, takže dobrá práce autora, ale nijak extra příjemná pro čtenáře :) Shrnuto: Příběh je předvídatelný a docela nudný. Kniha se přesto hezky a rychle čte, takže vlastně i tak doporučuji, už jen pro ten popis doby (který je na knize největším přínosem). Pro fanoušky Dicka v podstatě povinnost, pokud Vás zajímají i jeho začátky, ale zcela objektivně vzato, zázraky nečekejte.... celý text