mosem přečtené 248

Kde kvete tráva 2018, Han Kang

Zprávy o krutostech, které se odehrávají v Severní Korei, si můžeme takřka denně přečíst v novinách, hovoří se o nich ve zpravodajských pořadech. Jižní Korea je naopak zmiňována jako podnikatelská a technologická velmoc. Snad i pod vlivem průmyslových závodů, které fungují u nás. Tahle kniha najednou ukazuje, že i v tomto státě se ještě v nedávné minulosti odehrávaly příběhy, o kterých se raději mlčí. Je dobře, že vyšla tahle kniha. Těžká, depresivní. Přesto ne hororová, ne brutální. Tyto prvky autorka dávkuje velmi citlivě. Tak aby čtenář cítil tíživost příběhu, ale jeho popis neodrazoval od dalšího čtení. Více naznačeno než popsáno. Příběh je vystavěn poměrně komplikovaně, jako vyprávění několika osob. Přesto je čtivý. Po přečtení několika prvních stran, nebo ještě lépe - po přečtení anotace, si uvědomíte, že je třeba se nejprve seznámit s událostmi, které kniha popisuje. A začít číst znovu. Pak je to příběh ještě děsivější, ale dramatičtější a silnější. A nejsilnější scéna - kupodivu to není scéna s mrtvolami, mučením či zoufalstvím. Pro mne to byla scéna, ve které se odehrává cenzurované divadelní představení.... celý text

Jonášovo znamení 1995, Thomas Merton

Kniha, která stála na počátku mého "vztahu s Mertonem". Po ní následovalo vyhledávání informací o něm na internetu, informací o opatství Gethsemani, další knihy a články. A zjištění, jak normální a současně fascinující osobnost to byla. Člověk, který dokázal a dokáže stále svědčit i přesvědčovat svým příkladem. Ten který ani náhodou nevyrůstal v tradičním prostředí a jehož směrování vůbec nebylo jednoznačné. A když našel svůj cíl, šel za ním naplno, ale současně neztrácel nic ze své lidskosti, ze své tolerance. Není to kniha k přečtení, je to kniha ke čtení - po kousku, opakovaně. K výběru citátů. K promýšlení, snad až meditaci. Brána, do duchovního života Thomase Mertona. Brána, kterou stojí zato projít a porozhlednout se za ni. Možná na chvíli, možná opakovaně....možná i natrvalo. To je mertonovské, to je svobodné rozhodnutí.... celý text

Mlčení 1987, Šúsaku Endó

Myšlenka, která mně naskočila bezprostředně po dočtení téhle knihy zněla "Vytrval by Kristus ve svém sebeobětování, kdyby mohl zachránit lotra po pravici a po levici? Kniha, která nemá barvitost ani poutavost filmu je zdánlivě prostá. Děj plyne kolem jednoho tématu, víří kolem něj, a zdánlivě se jedna jediná myšlenka skloňuje vše všech možných podobách. Při čtení knihy si nelze nepoložit otázku z úvodu tohoto komentáře. A nelze se neptat, zda je láska, jako nejvyšší hodnota, víc než víra? Zda je selháním formální akt bez vnitřního přesvědčení, či zda lze odpustit někomu, kdo vás Kde je hranice mezi láskou a selháním? Kde je hranice mezi sebeláskou a sebeobětováním? Knihu asi víc ocení věřící, kteří si spíše budou klást tyto otázky. Psychologie zde není podána tak, aby uspokojila příznivce tohoto žánru. Také popis kultury doby, ve které se kniha odehrává není nijak hluboký. Pokud tedy čtenář hledá román, který mu poskytne vhled do kultury a dějin Japonska , bude pro něj nesporně přínosnější filmová adaptace. Pokud hledáte knihu která klade otázky související s vírou, knihu nad kterou se budete zamýšlet, pak je toto ta pravá kniha. Asi jsem po shlédnutí filmu měl větší očekávání, takže žádné zvláštní nadšení se nekonalo.... celý text

Úřad pro zahrady a rybníky 2018, Didier Decoin

Kdybych měl tuhle knihu popsat jedním, jediným, slovem, pro množství vrstev bych ji nazval "sendvič". Knihy lokalizované do této oblasti Asie a nejlépe do jiného časového období mám rád. Jiný prostor, jiná kultura .... téměř bych to označil jako fantasy pro dospělé. Takže jsem po téhle knize rád sáhl. Přiznávám, že v první třetině jsem přemýšlel, jestli jsem nesáhl vedle. Poněkud rozvleklý děj "o ničem", kde mně ani náznakem nepřišlo, že by se něco mělo změnit. Nicméně, s postupujícími stránkami se děj rozvíjí a přechází do téměř básnického popisu, aby vyvrcholil do dramatického závěru. Upoutal popis života v tehdejší době - od života těch nejchudších po nejbohatší, popis dvorních rituálů až po popis pověr a kulturních tradic. Takže z knihy, která na mne v počátku působila přinejmenším rozpačitě jsem byl po jejím dočtení nadšen. A nádherná obálka jako bonus.... celý text

Čtyři knihy 2013, Jen Lien-kche

Kniha, kterou přečtete jedním dechem. Ale při jejím čtení se vám nebude dýchat lehce.

Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou 2010, Elena Lacková

Jak charakterizovat tuhle knížku? Možná návrat v čase - ukazuje život komunity, který připomínal život vesnických komunit o několik století zpět. Možná cestopis - ukazuje život komunity, jaký většina z nás nezná, nikdy nebude ani mít příležitost poznat...a snad by ani poznat nechtěla. Etnografická studie, sociologická sonda, reportáž, 13. komnata - i těmito všemi pohledy je možné knihu vnímat. Pokud nepatříte k romskému etniku, musíte se nejprve odpoutat od touhy hodnotit, posuzovat a třeba i odsuzovat. Etnikum, komunitu, jednotlivce, paní Lackovou. Tohle všechno totiž nikam nevede. Já mimo výše uvedených pohledů ze všeho nejvíc obdivuji úžasnou otevřenost autorky. Silná osobnost, která dokázala svoji sílu využít k prosazení svých cílů, současně tuto vlastnost dokázala stejně dobře použít k tomu, aby mnohdy potlačila sama sebe a upřednostnila to, co považovala za nejdůležitější. Děti, manžel, rodina, komunita. Mnohé příběhy byly pro mne jen těžko pochopitelné, mnohé zážitky byly otřesné a jen těžko uvěřitelné. Autorka stejně spravedlivě a tvrdě hodnotí všechny - Romy i gadže, všechny osoby se kterými se setkává, i sama sebe. Ukazuje, jaké radosti mohou usnadnit těžký život. Stejně tak ukazuje, co všechno dokáže láska překonat. Neidealizuje, popisuje střídmě, odsuzuje tak nějak mimochodem - bez nenávisti, s žurnalistickým nadhledem, jakoby se jí nepříjemné události mnohdy ani netýkaly. V dnešním světě plném korektnosti, vztahové vyváženosti, absolutní rovnoprávnosti je div, že kniha mohla vyjít. Osobně musím konstatovat, že pro mne by tenhle styl života nebyl...ale to neznamená, že bych jej odsuzoval. Pro ně by zase asi nebyl ten můj, gadžovský.... celý text

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. Díl I–IV 2008, Jaroslav Hašek

Může být větší klasika? Kniha která pobaví svým humorem....ale ten současně dává otázku dodnes nezodpovězenou - kde končí vtipkování a začíná blbost. Švejk vtipkuje nebo je blbej? Nebo je chytrej a voni jsou blbci? Kniha která je prostá svým jazykem, ale současně dává možnost citovat i v nejintelektuálnějších diskusích a textech. Kniha, která je plná vulgarit, které by byly dnes vypípány, ale současně není sprostá. Kniha ukazuje, že s blbostí se nedá bojovat chytrostí, ale jen ironií a ještě větší absurditou. Kniha, kterou jsem četl mnohokrát a ještě mnohokrát ji číst budu. Určitě mezi TOP 10.... celý text

Tatér z Osvětimi 2018, Heather Morris

Kniha, která vyvolává snad nejkontroverznější komentáře, s jakými jsem se v poslední době setkal. Od nekriticky pochvalných až po nekriticky kritických. Sám jsem na počátku nečekal, že bych knize dal plný počet hvězd, není to asi nejlepší literární dílo jaké jsem četl, ale hodnotu pro mne má jinou. Podle mne je možno se na ni dívat různě. Jako na "harlekýnku", protože zachycuje příběh lásky dvou mladých lidí. Jako na příběh z období holocaustu - ale na rozdíl od jiných knih o holocaustu tady nenacházíme nejvíc obětí židovských. Mohli bychom najít další varianty. Příběh má tempo, napětí, je čtivý. A do diskusí o přesnosti či uvěřitelnosti příběhu nemá smysl se pouštět. Není to literatura faktu, není to dokument. Ve mně, asi to bude znít paradoxně, tahle kniha vyvolala především filozofické otázky. Kde je hranice možného? Kde je hranice zla? Kde je hranice, za kterou člověk už nezajde ve snaze zachránit si nebo alespoň prodloužit si život?A odpověď na tyto otázky není ani jednoznačná. Není ani posuzováním, či dokonce odsuzováním kohokoliv. Postavy nejsou jednobarevné - hlavní postava Lale ve svém postavení působí utrpení, se kterým se neztotožňuje, ale nedokáže svůj odpor projevit. Pomáhá jiným, nicméně není anděl, který by se zasvětil jen jiným a byl zcela nesobecky. Cilka - pro mne snad nejkladnější, i když současně nejtragičtější postava celého příběhu, která své utrpení vnímá jako čistou oběť pro jiné. Jakub - ten, který ve mně vyvolal nejvíc otázek o tom zda má větší hodnotu život, důstojnost, hrdost. Otázek, na které neumím jednoznačně odpovědět, možná protože že v podobné situaci (díky Bohu) jsem nikdy nebyl a nebudu. Esesák Baretský, který i ve své zvířeckosti a krutostí touží po lásce, přátelství a uznání ukazuje, že i ve zdánlivě bezcharakterním a bezcitném člověku existuje něco "víc". Polští civilisté pracující v lágru dávají otázku, kde končí kšeft a začíná soucit. Nebo naopak - kde končí soucit a začíná kšeft. Tohle všechno jsou otázky, které si budu klást ještě dlouho po přečtení této knihy. A nevím, jestli na ně někdy najdu odpověď - popravdě řečeno, nevím jestli jednoznačné odpovědi existují. Každopádně stojí zato, si tyto otázky položit. A knihu přečíst.... celý text

Markéta Lazarová 2008, Vladislav Vančura

Knížka, kterou jsem si přečetl dávno poté, co jsem shlédl film. A musím uznat, že knižní vydání mně přišlo působivější, podporující fantazii, hravé a propracovanější. Jakoby se film snažil divákovi co nejvíce zjednodušit cestu, kterou si čtenář musí pracně prošlapat. První třetinu knihy jsem přečetl "na jeden nádech", v další části byl děj pro mne poněkud nepřehledný a spíše matoucí. K některým kapitolám jsem se musel znovu vracet a číst je znovu, abych stačil vnímat děj se všemi jeho odbočkami a zákrutami. Jistě se na tom podílel i styl, archaický a komplikovaný. Když jsem román dočetl, chápal jsem proč se jedná o tak útlou knížku - udržet pozornost je i přes zajímavost námětu natolik náročné, že větší rozsah by snad mohl být i odrazující. I když se tahle kniha asi nebude zařazena mezi mé TOP, jsem rád že jsem si ji přečetl.... celý text

Alláh není povinen 2003, Ahmadou Kourouma

Kniha která zaujme zvláštním stylem, plným vsuvek a vysvětlivek, které mohou připadat nadbytečné. Ve svém důsledku však osobitým způsobem vtáhnou čtenáře do světa dvanáctiletého chlapce, který nám příběh vypráví. Svět který mnohdy nechápe ale my jej vnímáme jako normální, svět který připadá normální jemu ale pro nás je zcela nepochopitelný. Syrové, drsné vyprávění, které popisem krutostí dospělého čtenáře vede k zamyšlení zda knihu přečíst, ale pro vypravěče je tento svět zcela běžný. Je to příběh z jiného světa - světa odlišného téměř ve všech směrech - geograficky, kulturně, mentálně, nábožensky.....Kniha která stojí za přečtení.... celý text

Vraždy na čínském jezeře 2008, Robert van Gulik

Po poněkud zvláštně, snad až zmateně, působícím začátku první kapitoly dostává příběh typický "Tiovský" spád. Kromě samotného detektivního příběhu mně velmi upoutalo setkání soudce Ti s císařským cenzorem. Ukazuje, že i osoba požívající ve svém bezprostředním okolí vysokou autoritu, úctu a téměř neomezenou moc, je před touto postavou (poměrně nelogicky označenou pojmem "inkvizitor") zcela bezmocná a poddaná. Je to netypický pohled do zákulisí státní správy ve staré Číně.... celý text

Pražský hřbitov 2011, Umberto Eco

Ecovy romány nejsou nikdy jednoduché k přečtení. Čtenář, který nemá hlubší historické nebo filozofické vzdělání, musí mimo samotného románu nahlédnout do další literatury, jinak bude v dějových linkách a souvislostech poměrně snadno ztracen. To platí i pro Pražský hřbitov, ve kterém však propojení historických souvislostí působí v některých momentech až příliš uměle. I když čas věnovaný četbě románu je jistě příjemně a užitečně strávený (už pro získání znalostí z další literatury o historických souvislostech a době ve které se odehrává), osobně nepovažuji tento román za to nejlepší z Ecových děl.... celý text

Vídeň - turistický průvodce 2006, Jonathan Bousfield

Jídlo a pití v pravěku a ve středověku 2005, Magdalena Beranová

Jídlo je nezbytnou součástí našeho života, pro většinu z nás součástí velmi příjemnou. Věnovat se mu je proto poměrně atraktivní. Napsat knihu o problematice jídla a vaření, ale také s tím spojených oblastí přípravy jídla, úpravy surovin nebo stolování, není vůbec snadné. A pokud si uvědomíme, že kniha zahrnuje velmi dlouhé časové období dějin, je to úkol velmi obtížný, který nutně musí vést v mnoha oblastech ke zkratkovitosti a zjednodušení popisu. Tato kniha je nesporně velmi čtivá a čtenáře, který není profesionálním archeologem, historikem a nebo etnografem ji může přečíst jako jistou zajímavost, nebo může tvořit kostru na kterou bude řadu dalších informací nabalovat z literatury, jejíž bohatý přehled je součástí knihy. Velmi lákavou součástí knihy je její závěrečná část, která je tvořena ukázkou historických receptů. Mnohé z nich stojí za vyzkoušení. Snad jen část "pravěká inspirace v kuchyni" mne trošku zklamala, protože přes název kapitoly mají jednotlivé recepty snahu se tvářit jako historicky (kde bych je v uvedené podobě přijal), přičemž i autorce samotné musí být zřejmé, že zřejmě nikdy nebudou realizovány (... prase vykuchej a dej ho do rozpálené jámy, .... berana vykuchej, ale nestahuj. Omaž ho i s kůží dobře hlínou a dej ho péct do podzemní pece...). Proto v hodnocení čtyři hvězdičky.... celý text

Pan Kaplan má třídu rád 2009, Leo Rosten

Tuto verzi, překlad Pavla Eisnera jsem četl souběžně s verzí (a překladem) "Pan Kaplan má stále třídu rád". I když jsem se dobře bavil i na této "eisnerovské" verzi, přece jen verze "přidalovská" zvítězila o 2 hvězdičky. Což je ale spíše dáno časovým odstupem od doby původního překladu, který působí archaicky a krkolomně. Když čtu obdobné pasáže, Eisnerova verze na mne působí dojmem dětského žvatlání a komolení, zatímco ve verzi Přidalově vidím geniálně zachycené vystoupení studenta jazykové školy. Ale za přečtení nesporně stojí obě knihy.... celý text

Probuzení jara 2011, Frank Wedekind

tuhle knížku jsem si přečetl, protože prý patří ke "klasice" která se má znát. I když jinak mám divadelní dramata rád, protože umožňují zapojit fantazii, v tomto případě to nebylo to "pravé ořechové", a knížku jsem dočetl jen ze setrvačnosti (a díky útlosti). I když odborníci na ní nesporně hodnotu najít dokáží.... celý text

Šógun 2000, James Clavell

Skvělý historický román o japonské kultuře přelomu 16. a 17. století, kultuře samurajů..... Kniha dokáže čtenáře přivést k hlubšímu zájmu o japonské reálie a historii, ale je současně zobrazením kořenů, ze kterých v mnohém vychází i japonská současnost. Seriál jsem viděl až po přečtení románu - mnohé detaily dokáže přiblížit a dokreslit fantazijní obrazy, na straně druhé tak divák již přichází o napětí, které prožívá při četbě. Ale jistě je to lepší varianta, než číst knihu teprve po shlédnutí seriálu.... celý text

Farma zvířat 1991, George Orwell (p)

Kniha je napsána geniálně a vizionářsky, jako ostatně většina Orwellových knih. Nicméně druhá polovina knihy již pro mne postrádala kouzlo jemných náznaků a dvojznačností, a směrování kritiky je podle mne až příliš otevřené. Ale možná je to jen moje vnímání, vycházejícího z toho, že člověk si dnes zpětně promítá informace, události a postavy, o kterých se ještě před 25 lety nic nevědělo nebo nesmělo mluvit. V té době by byla pro mne mnohem objevnější.... celý text

Rok v Provenci 2005, Peter Mayle

I když v některých momentech působí kniha velmi svěže a vtipně, jiné pasáže jsem si musel téměř protrpět. Je dobré si knihu přečíst po návratu z Provence,v opačném případě by mně k návštěvě tohoto kouzelného místa nepřilákala.... celý text

Tykev a náhrdelník 1998, Robert van Gulik

I když každý z Gulikových románů má svůj půvab, tento patří podle mne mezi nejnapínavější. I když v některých momentech příběh překvapí naivitou a neuvěřitelností, osloví především šarm soudce Ti. Zajímavý je i letmé nahlédnutí do vládnoucí hierarchie té doby, které může vést zájmu o hlubší poznání regionu, jeho dějin i kultury. A závěr ... ten je překvapivý, jako vždy.... celý text