1. Domů
2. Autoři
3. Šúsaku Endó
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 5
• Bazar 3
• Životopis
• Citáty 3
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 5 knih

Nové komentáře u knih Šúsaku Endó

Mlčení

„Autor popisuje velmi těžké období, které prožívají japonští křesťané. Jak jim pomoci, když vlastní národ Boha nepřijal a nedopřeje útěchu a těm, kdo víru přijali. Je to násilí na lidech a hrubé způsoby mučení, které člověk činí člověku. I ti, kteří přišli dodat útěchu - podléhají otupenému prostředí - ale ne všichni. Kolik nesvobody a zla jen proto, aby zabránili dobru, které ať chceme, či nechceme, existuje a vítězí nad zlem. I Kristus podlehl z lidského hlediska zlu, ale přemohl je svým odpuštěním, které dalo vítězství i nad smrtí, kterou přemohl svým zmrtvýchvstáním. A ve spojení s Ním, dává smyls i lidskému utrpení.“... celý text
— Jana512

---

Hluboká řeka

„Hluboká řeka je hluboký román zralého spisovatele. Jednak je to krásná próza, kterou je potěšení číst pro poetické obrazy, jednak je to samozřejmě filozofické vyrovnání se s mnohostí světonázorů a náboženství. Ačkoliv je smrt v knize téměř všudypřítomná, není to vůbec depresivní čtení, naopak je plné naděje a přijetí života i smrti.“... celý text
— changaj

---

Mlčení

„Četba v rámci "přípravy" na cestu do Japonska... Trýznivé. Silné, ohledávající. ŠE je japonský křesťan..“
— Předčítačka

---

---

Samuraj

„Šúsaku Endó svůj román zasadil do doby zámořských objevů a křesťanské expanze do neprobádaných končin světa v 16., 17. století. Zásadní je podle mě pohled z japonské, tedy té druhé strany, kterou chtěla křesťanská církev dostat do svého vlivu. Přitom se Endó převážnou část zaměřuje na centrální postavu misionáře a kontroverze, s jakými ke své misi tato skutečná historická postava, španělský bojovník za šíření učení Krista, vystupovala. Podobně jako v Mlčení, kde se Endó věnuje příchodu křesťanství do feudálního Japonska a stíhání jejích misionářů, zde odhaluje niterné smýšlení misionářovo. Ten nejenom že usiluje o prosazení křesťanské církve do země tradičních buddhistických chrámů, ale stejně urputně bojuje s japonskou odměřenou mentalitou, která brání exaltovaným a "dětinským" projevům hlubokých citových prožitků a sounáležitosti rodinné, ideologické i náboženské. Vedle toho vede misionář i boj v rámci samotné křesťanské církve mezi tzv. Petrovci a Pavlovci s odlišnými metodami šíření křesťanství. A tak nahlížíme nejen do duše kulturně zcela odlišného orientu, ale i svárlivého světa domýšlivého, rozpínavého evropského křesťanského světa. Postava samuraje (jehož jediným známým světem před cestou do Nového Španělska je rodná vesnice v mokřadu) představuje misionářovu protiváhu... a jako by ustupovala do pozadí díky mentalitě japonské kultury. Jenže ani tu autor nevykresluje coby ideál doby. Z románu vystupuje snaha japonské společnosti násilně potlačit tehdejší cizácké elementy, využít je, zkorumpovat a podvodem/rádoby konverzí ke křesťanství pak získat ekonomické či technologické výhody. Do toho vstupuje nepochopení toho, jak mohou křesťané uctívat zhroucenou, vyzáblou postavu na kříži, tak nesrovnatelnou s velkolepými sochami buddhistických bohů. Japonský autor Endó, sám katolík, zjevně stojí na hraně mezi těmito dvěma světy, a cítí potřebu přiblížit tento kulturně-religiózní historický střet, stejně jako cestu z něj. Klidná, až vypočítává síla buddhismu stojí proti bezmezné, někdy až fanatické víře křesťanské. Přes urputnou snahu křesťanských misionářů se japonská duše ani kultura nenechávají zlomit ani zviklat. Až samotná postava Ježíše přibitá na kříži sehraje v závěru této misionářko-konvertitní anabázi rozhodující roli. Zajímavý, byť mučednický závěr. Křesťanská komunita v Japonsku tvoří dnes něco málo přes 2%, nesrovnatelné třeba s Filipínami, kde křesťané představují nějakých 93% celkového obyvatelstva. Tady kolonizující Španělé uspěli na celé čáře a španělský odkaz je zakódován v samotném názvu ostrovů. Vzhledem k japonské mentalitě však i 2% jsou optimistické číslo. "Japonsko je malá, chudá země. Z toho titulu udělají Japonci cokoli... Pokud je nebudeme ponižovat, pokud nebudeme budit jejich hněv, a pokud jim místo toho nabídneme zisk za uznání šíření naší víry, tak jsem si jistý, že pronásledování přestane... Japonci dají za zisk cokoli... Mohli by nám dát i svá srdce."“... celý text
— Rihatama

---

Mlčení

„Je to zvláštní. Kniha "Mlčení" je světově známá, zfilmovaná. Podstatně rozsáhlejší román "Služebníci neužiteční" Jaroslava Durycha, který se zabývá stejnou tématikou japonských křesťanských mučedníku, je skoro neznámý, pravděpodobně o jeho existenci nemají v Japonsku tušení. Srovnání obou románů zde na databazi nabízí pouze uživatel VincentHS, který hodnotí Durychův román podstatně výše. Dle jeho názoru je "Mlčení" ve srovnání s románem "Služebníci neužiteční" jen průměrnou knihou. VincentHS ale nepíše proč má tento názor. Jelikož román "Služebníci neužiteční" mám přečtený opakovaně (kdo má trpělivost může si přečíst můj komentář - varuji, je dlouhý) tak si troufnu toto srovnání udělat. Dle mého názoru jsou obě knihy stejně hodnotné, každá má ale jiný pohled na problematiku japonských křesťanů v popisovaném období. V knize "Mlčení" je detailní psychologický rozbor člověka, který tzv. "selhává" v situaci, kdy vidí, že místo toho, aby trpěl on sám trpí jiní. Proto boj za prosazování křesťanské víry raději vzdává a nepříjemné následné pocity, které z toho má, bere jako svůj vlastní kříž, tak jak ho k tomu vyzval Kristus tím, že na něj promluvil z destičky fiume. V knize knize Jaroslava Durycha se vlastně na této úrovni teprve začíná. Ve zfilmované verzi "Mlčení" bylo na tyto dva stavy v jedné scéně velmi dobře poukázáno - mladá japonská křesťanka tam s nadšeným pohledem v očích říká evropskému knězi cosi jako "...a když to vydržíme, dostaneme se do ráje!" A on na to s dost zpochybňujícím pohledem a nejistým hlasem říká: "Ano, do ráje...". Čili on byl tam, kde se pohybuje křesťan Endóův, ona byla tam, kde se pohybují křesťané Durychovi. Osobně si myslím, že pouze Durychovým pohledem můžeme pochopit to, co skoro pochopit nelze - tu strašlivou masu tisíců japonských mučedníků, co zažili během těch asi 50-60 let, kdy bylo křesťanství z Japonska téměř vymýceno. Čili Durychův křesťan musel přijmout, že se bude dívat na to, jak pro víru jsou mučeni a umírají jeho blízcí příbuzní a jakkoliv je to paradoxně nepochopitelné, tak spolu s nimi se radovat že tímto způsobem všichni společně prožívají svoji víru (nikoliv dokazují svou víru) a takto naplněni Duchem Svatým odcházejí na věčnost. Krásná je ve "Služebnících neužitečných" jedna postava budoucího japonského mučedníka, který je zrovna biskupem biřmován v té oblasti Japonska, kde ještě křesťané mohou žít, ale vrací se do oblasti, kde žije a ví, že tam jeho i jeho rodinu čeká mučednická smrt. Ví, že vše zvládne, ale potřebuje k tomu biskupovo požehnání. A biskup mu ho dává přestože ve svém prorockém vidění vidí budoucí strašné utrpení jeho i jeho rodiny. A toto biskupovi zůstává jako trvalý pocit spoluzodpovědnosti. Radostně trýznivý či trýznivě radostný? Nejsme schopni zhodnotit zda Durychův nebo Endóův křesťan koná lépe. Vedeni láskou jednají nepochybně správně oba. Je dobré si připomínat, že Jaroslav Durych psal a dokončoval svůj román v 50. letech 20. století, kdy v komunistickém Československu bylo náboženství tvrdě perzekuováno. Dobový katolický křesťanský čtenář si mohl při čtení "Služebníků neužitečných" uvědomit, že to co právě prožívá, je ničím proti tomu, co prožívali japonští křesťané koncem 16. a v prvé polovině 17. století. Co na závěr? Modlitba: Bože, kéž utrpení japonských mučedníků je nám posilou a poučením, abychom si uvědomili malichernost našich problému ve srovnání s nesrovnatelným, totiž s tím, co oni prožívali.“... celý text
— Legens