Markéta Lazarová

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Klasický román Vladislava Vančury přináší příběh o čisté duši a čisté lásce uprostřed chladného a nemilosrdného středověku. Markéta Lazarová má být zaslíbena bohu a strávit život v bezpečí kláštera, ale namísto toho je unesena čeládkou loupežníka Kozlíka. Uprostřed nelítostné sebranky kupodivu nenachází jen ponížení, ale i lásku, pokoru a pokřivený, leč upřímný smysl pro čest. Poprvé román vyšel v roce 1931 a v roce 1967 na jeho motivy František Vláčil natočil film, který se zařadil k vrcholům české kinematografie....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/633/big_marketa-lazarova-mFj-633.jpg 3.61004
Žánr:
Literatura česká, Historické romány

Vydáno: , Academia
Originální název:

Marketa Lazarová, 1931


více info...
Nahrávám...

Komentáře (163)

Kniha Markéta Lazarová

Hakate
28. srpna

Tuto knihu jsem opravdu neměla ráda. Bohužel ani v průběhu let se stav nezměnil.

Belanna
28. srpna

Jedna z mála povinné školní četby, kterou jsem přečetla se sebezapřením.


LilKure
11. července

Ne, ne, ne. Už nikdy více. Mám vydání se 176 stránkami, ale přišlo mi to jako věčnost.
Děj je strašně nepřehledný. Autor skáče od děje k hloubání o životě jako auto na D1. Všechny postavy jsou nesympatické, ukňourané a nevěřím jim ani nos mezi očima.

Kabuky
19. června

Drsný příběh, krásná čeština.

Set123
23. května

Ále jo, proč ne. Nějakou dobu mi Markéta ležela v knihovně, po Rozmarném létě se mi do ní vůbec nechtělo. Nic proti formě, v klasické literatuře bývá důležitější než obsah, ale když obsah úplně chybí nejsem zkrátka úplně schopen formu docenit. Čili jsem u té knihy přísně vzato trpěl. Markéta Lazarová ovšem, myslím, má formu a obsah dost dobře vyvážené.

Baladické tóny se skvěle hodí k pseudohrdinskému příběhu o odporu a velké lásce. Myslím, upřímně, že je ten příběh vlastě celkem zajímavě vystavěný. Funguje maličko jako Ztracený ráj – autor přidává komentáře o tom, jak jsou Kozlík s Mikulášem hrozní a my dobře víme že je to pravda (čímž si u Ráje jisti být nemusíme), ale struktura děje v nás stejně vzbuzuje jistou míru náklonosti k těmto „hrdinům“ – a nejen v nás, očividně. Rovněž celou dobu víme, jak příběh skončí. Nějaký Kozlík se nemůže vzepřít králi, není to zkrátka možno. (Nelze se vzepřít Bohu, není to zkrátka možno.)

U knihy se člověk i celkem zasměje, hlavně nad některými komentáři vypravěče. Obzvláště se mi líbil tento: „Praví, že prvopočáteční příčinou všech válek je nezměrná a zvířecí blbost.“. No není to pěkné? Je to pěkné. Díky těmto komentářům se však děj násobně protahuje a hle, je tu najednou kniha dvojnásob tlustá oproti potřebnému prostoru. Z toho patrno, je poněkud natahovaná. Navíc je narace poněkud… roztříštěná, to ano. Ale to je opět plně kompatibilní s formou. Představte si, že sedíte v nějaké hodně staré vesnické hospůdce a popíjíte pálenku. Nějaký vesnický děda (no… představte si to tak dvě sta let zpět, budiž) vám vypráví příběh podivné, možná zvrácené, ale kouzelné lásky, v jejímž pozadí Kozlík a spol loupí a kradou. Narušené, nesouvislé vyprávění k tomuto účelu slouží bezvadně.

Nu a co více k tomu napsat, že? Jak je známo, kniha neobsahuje žádné vůdčí metanarativy, které by šlo rozebrat a vyvrátit. Že by ta láska nebyla možná? Že něco není možno netvrdím nikdy, pokud se bavíme o lidské povaze, my jsme totiž schopní úplně, ale úplně všeho. Zkreslování historie tu nemá smysl řešit, jediné co nám zbývá je jistá revoluční charakter knihy, opět tu odkazuji na Ztracený ráj. Ale podporu proletářské revoluce tu smysl hledat nemá, na ro byly hlavní postavy až moc velcí bastardi. Opravdu bych řekl, že je to… ideologicky… no neutrální ne, ale alespoň vyvážené.

A pro úplnou upřímnost, zase se mi to rozhodně nelíbilo natolik, abych to vůbec kdy chtěl číst znovu, to zase ne.

ArkAngel
21. dubna

Loupežnické příběhy byly ve střední Evropě v minulosti hodně populární a Vančura na tuto tradici zdařile navázal. Těžko říct, zda jde onu lásku mezi Mikolášem a Markétou brát úplně vážně nebo to spíše považovat za jakýsi stockholmský syndrom, kdy se mladá dívka zamilovala do svého únosce. V rámci svého žánru je dílo vcelku funkční, ale osobně nejsem jeho fanoušek.

Šárkaxx
27. ledna

Číst to byl fakt zážitek. Poslední třetina mi přišla trochu lehčí, tak nevím, jestli jsem si už zvykla, anebo se lehce změnil styl - např. kratší věty. Obsahem mě to celkem odradilo podívat se na film, je to dost drsné...

Kontryhelka
17. ledna

Za mně pěkně napsané a hezky vykreslené prostředí dávno zašlých časů. Těžká doba jak pro hrdiny románu, tak těžká doba i pro spisovatele.

1 ...