Markéta Lazarová

kniha od:


Koupit

Klasický román Vladislava Vančury přináší příběh o čisté duši a čisté lásce uprostřed chladného a nemilosrdného středověku. Markéta Lazarová má být zaslíbena bohu a strávit život v bezpečí kláštera, ale namísto toho je unesena čeládkou loupežníka Kozlíka. Uprostřed nelítostné sebranky kupodivu nenachází jen ponížení, ale i lásku, pokoru a pokřivený, leč upřímný smysl pro čest. Poprvé román vyšel v roce 1931 a v roce 1967 na jeho motivy František Vláčil natočil film, který se zařadil k vrcholům české kinematografie....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/633/marketa-lazarova-mFj-633.jpg 3.6857
Žánr
Romány, Literatura česká, Historické romány
Vydáno, Academia
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (130)

Kniha Markéta Lazarová

Přidat komentář
mot33
06. července

Na čtení těžší ,ale necha se přečíst.Za mě ano.

Marekh
30. června

Od Vladislava Vančury jsem v minulosti četl už více knih. Vančurův styl je nenapodobitelný a řekl bych, že pro většinu běžných čtenářů jsou jeho knihy náročnější na čtení. Samozřejmě záleží na konkrétní knize. Pokud čtenář ještě nečetl žádnou knihu od tohoto autora, určitě nedoporučuji začíst se čtením knihy POLE ORNÁ A VÁLEČNÁ. Tato kniha by mohla leckterého čtenáře odradit od další jeho tvorby a já po přečtení této knihy jsem byl otrávený, jakým způsobem knihu napsal (dlouhá souvětí, nezáživné čtení..). Více se mi líbila kniha PEKAŘ JAN MARHOUL, anebo kniha ROZMARNÉ LÉTO, kterou nemám zaznamenanou v Databázi knih, ale určitě jsem knihu také četl a viděl jsem také film. Vzpomínám si, když jsem psal přijímací test z českého jazyka na Obchodní akademii a v testu se vyskytovala otázka, kdo je autorem pohádkové knihy KUBULA A KUBA KUBIKULA. Bohužel tehdy jsem nevěděl, kdo knihu napsal, dnes to už vím. Tuto knihu jsem nečetl, ale časem možná vyzkouším tuto knihu. Není dlouhá, takže knihu bych přečetl rychle. Uvádí se, že Vladislav Vančura je jeden z největších českých spisovatelů.

O knize MARKÉTA LAZAROVÁ jsem už dlouhou dobu uvažoval. Nebyl jsem si jistý, jestli mne kniha osloví, poněvadž se jedná o historický román, který je zasazený do středověku. Historické romány nejsou mým šálkem čaje a ještě jsem přitom věděl, jakým způsobem autor píše, ale přesto jsem se pustil do čtení. Jedná se o baladický příběh (BALADA V PRÓZE) plný lásky mezi Markétou a Mikolášem, kteří pocházejí z rozdílných rodů. V knize se vyskytuje také jiný příběh lásky mezi mladými lidmi. V průběhu čtení jsem si říkal, že knihu patrně budu hodnotit průměrně jako většinu Vančurových knih, ale od určitého momentu, zejména když se román blížil k závěru, jsem hodnocení zvýšil na 80 %. Kniha se nečte úplně jednoduše, což je pro autorovy knihy typické, ale z druhého hlediska obdivuji, jak dokáže pracovat s jazykem a se stavbou věty. To je určitě autorovo pozitivum a myslím si, že pro učitele literatury je to pastva pro oči. Příběhem nás provází vypravěč, který se čas od času obrací se svými myšlenkami také na čtenáře.


Maky78
21. června

Je to takový český Shakespear.
Rody, boje.. četla jsem až ve věku 40+ dřív je to asi nezáživné a díky stylu psaní těžké.
Ale jednoznačně doporučuji :-)

HoneyH
15. června

Dílo, k němuž je třeba dozrát, udělat si na něj čas a číst ho s otevřenýma očima. Překrásná a jedinečná kniha.

opic 12
20. května

Co nám sejde na lásce,která se rve,co nám sejde po kejklířské vloze rabiátů,kteří trápí své milenky a opět je líbají,jako kdyby neměli zdravý rozum ?
Jakže vy nejste spokojeni s příběhem ze starých časů ?
Domníváte se vskutku,že veliké lásky byly vždy dokonalé lásky ?
Avšak budme snášenlivější,udeřte knihou a slyšte dále vypravování,jež spěje vpřed...
Takto definovati knihu spolu s Vančurou by bylo snadné,ale proč ne nakonec.
A přeci považte,cožpak bylo někdy jinak.Což nám i dnes nemusí vše připadat jako čisté smilstvo.O vy prostopášní chtíče z řeči těla a jiných pudových tradic.Tak jako je vše pomíjivé,ale duše lásky je nespoutaná stále opakující věčná zbůhdarma.O lidé zbožní i lidé zvyklaní.O osudech vašich tu zvěstovati nebudou.Tu Mikoláše z Markétou i jiných a až po té pranýřovati a pohled na tu věc si sami jistě zvládnete.Nemusíme věděti,jak tenkrát milovati,sváděti,toužeti po žárech těla.Cožpak k právě tomu stvořeni ti milenci jsou.Vždyt stejné je to dnes i tenkrát.Jeden z nejstarších příběhů jménem láska.Volá.Durčí.Něžně.Nespoutaně.I všelijak dává o sobě vědět.Středověk neskončil havrlata i vy všici zářící.Spoutanost s přírodou i s životem propleteným určujícím osud tehdejším zvyklostem.
Ač ten text v tom rukopise může zdáti se složitý.Ten si pluje i bobtná.Někdy zdá se krajinou.Popisem jak filmovým scénářem zavání.Sníh krvavý i ten zebe a nestačí jít po špičkách.Ořezává postavy,holý jejich emoce.Někdy jsou to hovádka boží,jindy zase tvorové spalováni pudy svých těl,touhou až na dřen.Nečernobílé vyjadřování i charakteristika našich oblíbených.Přeskakování a zase vracení do doby před stránkovým.Různé slovosledy zauzlíkované v metaforách či v hantýrkovském obyčeji.To vše tu na nás číhává.Jak hladový vlk toužící po potravě.Zahryznout se a nepustit to vydání.
Promlouvání rukopisníkovy k posluchačovy svému,ve světě který nás dělí.Nalajnované snad jako dnes,to moderní pojetí tu smrdí.Ale není a přesto je to doslova moderní.Tomu přeci nic nebrání.
Vančurovská poetika,mohlo by dojít ke zdání,jako k něčemu krkolomnému k pochopení,že i dojde jen namátkou.Dáti si něco takového,to jistě uškoditi nemůže a není špatný nápad si obzory své rozsšiřovati.Je v tom půvab.Hřeje i hladí.Studí i hryže.Je o jiném světě,který zapomenutý se nám zde vyjeví.Vášen je síla.V síle je vášen.Láska je fantazie.Stejně tak básen at už temně epická s posedlostí omamující věky.A jedno bez druhého nebudou.
...vidí,že zhřešila a hrozné trápení a něžná láska ji vrhá k nohám mrtvoly.
objímá bezduché tělo a pláče,mrtvý pokyvuje hlavou a dvě slzy se derou ze štěrbiny jeho víček.
Jaká prohra,o géniové řeči ! Ti dva milenci nerozmlouvali,nebot jeden neznal mateřštiny toho druhého,mluvívali jen vzdycháním a polibky a stiskem těla.Jak nevýmluvný je jazyk,jak nevýmluvné je básnictví lásky !

klarahav
18. května

Vůbec mě to nebavilo.

zazvorek
19. dubna

O lásce až za hrob navzdory znesvářeným rodům a smrdutým nohám. I když mi z toho ta láska, jak je tu popisována, vychází spíš jako žádost těla než splynutí duší. Ruku na srdce: můžou si křehké knížátko a budoucí řeholnice skutečně a hluboce zamilovat povedený sourozenecký loupežnický páreček, nebo je s nimi spíš baví radovánky při měsíčku?
A teraz vážně. Ta kniha má krásnou atmosféru. Trochu mi to připomnělo severskou Kristinu Vavřincovu, ovšem v drsnější verzi. Přesto musím říct, že to je jedno z mála děl, kde považuju filmovou verzi za lepší než románovou předlohu. Z projekce jsem odcházela úplně zničená, fascinovaná. Vláčilovo vidění světa mi je hodně blízké, to Vančurovo trochu méně.

mirektrubak
15. dubna

Mám rezervovaný vztah k Vladislavovi Vančurovi právě z toho důvodu, pro který je obecně ctěn a uznáván. Jeho košatá, opentlená čeština je zkrátka překážkou v cestě jeho knih k mému literárnímu srdci, cítím se totiž v jeho dílech jako při návštěvě přezdobeného barokního kostela – sice si obdivně říkám, kolik to asi muselo dát práce a že by to nikdo bez talentu nedokázal, ale okouzlen nejsem a po krátké době se mi začne stýskat po doteku nedokonale opracovaného kamene románské rotundy.
U Markéty Lazarové byly mé čtenářské rozpaky ještě silnější než například u dříve čteného Rozmarného léta, měl jsem pocit, že jazykové prostředky neodpovídají strohosti popisovaného prostředí – zdá se mi, že pro líčení drsného středověku se víc hodí styl, kterým o této době psal třeba Vladimír Körner v Údolí včel (to srovnání se vyloženě nabízí). U Vančury jsem cítil jakousi nepatřičnost a nesoulad mezi obsahem a formou.

1

Doporučujeme

Králův dluh
Králův dluh
Ďáblův sluha
Ďáblův sluha
Jednooký král Václav I.
Jednooký král Václav I.
Rytíři z Vřesova
Rytíři z Vřesova