Markéta Lazarová
Vladislav Vančura
https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/633/bmid_marketa-lazarova-mFj-633.jpg
4
1187
1187
Klasický román Vladislava Vančury přináší příběh o čisté duši a čisté lásce uprostřed chladného a nemilosrdného středověku. Markéta Lazarová má být zaslíbena bohu a strávit život v bezpečí kláštera, ale namísto toho je unesena čeládkou loupežníka Kozlíka. Uprostřed nelítostné sebranky kupodivu nenachází jen ponížení, ale i lásku, pokoru a pokřivený, leč upřímný smysl pro čest. Poprvé román vyšel v roce 1931 a v roce 1967 na jeho motivy František Vláčil natočil film, který se zařadil k vrcholům české kinematografie.... celý text
Přidat komentář
Baladický středověký příběh ze života loupežníků umožnil autorovi uplatnit svůj styl a bohatou slovní zásobu - pro dnešní českou moderní populaci možná až nadbytečnou - a při tom nás seznámil se stylem života ve středověku. Doba byla drsná a tomu odpovídá pochmurný příběh.
Napsáno krásným jazykem, což je pro "dnešního" čtenáře dosti rozporuplné. Na jednu stranu jsem se kochala nad některými výrazy a slovními spojeními, na druhou stranu jsem se v knize musela občas vracet, abych pochopila, kde to vlastně jsme a co se tam děje :-) Poslední cca třetina knihy už se mi četla mnohem lépe.
Děj má kniha vlastně úplně jednoduchý, ale film, který jsem kdysi viděla, byl pro mne mnohem srozumitelnější.
Zkoušel jsem napřed jako audioknihu čro, ale ta archaická čeština mi moc přes uši nešla. Při čtení jsem měl zažitek určitě větší, zajímavý silný příběh, na konci z toho všeho zůstává dost hořký pocit.
Ráda jsem si díky ČRo doplnila vzdělání. A při poslechu jsem pořád musela myslet na paní Vášáryovou, jejíž to byla údajně stěžejní role.
Ani to nebolelo, zajímavé to bylo, ale sama od sebe bych nečetla.
I přesto, že jsem skoro celý život opravdu vášnivou čtenářkou, z povinné četby toho moc načteno nemám. Z nějakého důvodu jsem měla na střední k povinné literatuře trochu odpor, i když si ráda přečtu téměř cokoliv a nejsem nijak vyhraněná; a co jsem mohla, na to jsem se podívala na dývku a čtení jsem odložila na neurčito.
A takhle nějak to bylo i s Markétou Lazarovou. Patnáct let od maturity jsem se k ní konečně dostala - a jsem za to ráda. Na střední bych tuhle uměleckou literaturu určitě dostatečně nedocenila. Teď jsem si čtení vysloveně užívala. Výborně vykreslená dobová atmosféra a krásný poetický jazyk. Syrový středověk každým coulem a na tak malém počtu stran. Bravo!
Audiokniha Čro. Nedoposloucháno. Moc jsem se těšila, ale...ten Vančurův jazyk mně uniká, obchází mě obloukem, nedokážu se zaposlouchat. Možná by se mi to líp četlo než poslouchalo. Odkládám na neurčito, třeba si to ještě někdy zkusím přečíst znovu.
Nesporná schopnost Vladislava Vančury psát romány krásným poetickým českým jazykem se projevuje v každém jeho díle a dodává jeho tvorbě zasloužený punc umělecké kvality. Navzdory tomu, že píše prózu básnickou formou, dokáže středověk popsat tak syrově a bez příkras, že se čtenář s tuhnutím v kostech ocitá přímo uprostřed tohoto drsného baladického příběhu. Samozřejmě nelze nezmínit, jak bravurní film podle této předlohy natočil mistr František Vláčil, ze kterého intenzita středověku úplně dýchá - musela jsem si ho vzápětí po poslechu na Vltavě ve výtečném přednesu Lukáše Hlavici, pustit. Myslím, že kdyby se tito dva mistři setkali, měli by si hodně co říct. Čest jejich památce !
Jestli to někdo s češtinou uměl, tak to byl Vančura. Jeho čeština nepopisuje situace, ale rovnou svojí melodičností nastoluje i atmosféru - a protože je květnatá, pro baladické příběhy se nesmírně hodí. Jakoby se Vančura nevymanil sám ze středověku nebo z vln dávných dob. Vždyť takhle píše i Rozmarné léto i Obrazy z dějin národa českého... Zkrátka Marketa Lazarová je jeho vrcholné dílo, s tím se nedá nic dělat. Je to plastický obraz středověku, který se Františku Vláčilovi podařilo vyjádřit úplně stejně intenzivně, taky se na něj dokázal naladit. Síla příběhu je v té proměňující se dynamičnosti, dramatičnosti a v tom, že titulní hrdinka se stává částečně obětí své doby. Je v tom vše - láska, zrada, vášeň, smrt, všeho jakoby se Vančura dotýkal nějak bazálně, základně, jako by sahal někam ke kořenům civilizace. Opravdu magické dílo.
Vančura mě naprosto odzbrojil, už dlouhou dobu se potýkám s nepřátelstvím vůči literatuře a zejména próze 20. století. Ona lyričnost kterou jsem marnotratně hledal se zjevila právě v těchto řádcích. Právě možná díky Markétě Lazarové na prózu této epochy nezanevřu a budu se k ní vracet častěji než sporadicky.
Je to skvělá próza, velmi působivá. Nevěřím ve znásilnění jako začátek lásky. V tomhle směru mi přijde próza jako typický kýč, ač bravurní a strhující. Líbí se mi velmi podoba jména Marketa s krátkou druhou slabikou a nechápu, proč se protahuje. Je to škoda. Vančura žádnou "Markétu Lazarovou" nenapsal.
Nezaměnitelný Vančurův jazyk povýšil prostý příběh na klenot české literatury. I když pro mnohé asi špatně čitelný - čím to asi je?
Bohužel mě knížka nebavila. Špatně se mi četla. Vančura zřejmě nebude můj šálek kávy.
Středověk, loupežníci, drancování, boje... ale taky láska, vášeň, nenávist. Balada napsaná překrásnou češtinou, která syrový příběh o to víc umocňuje.
Jenomže....
Přestože je jazyk krásný, je pro (mnohého) dnešního čtenáře nesmírně náročný. I při poslechu audioknihy jsem musela dávat dobrý pozor, případně se ve vypravování vracet. Je to velmi specifické dílo. Není třeba se toho bát, jen je dobré s tím počítat.
Jenom díky audioknihám mám teď možnost občas sáhnout po díle, které bych v knižní podobě odložila po pouhém prolistování. Ale poslech u mne snese mnohem více, nežli oči. Byl to ovšem marný pokus prodrat se mezi poetické duše. Markéta Lazarová je epickou knihou o lásce, u které je velmi nesnadné udržet plné soustředění. Archaický jazyk a složitá velmi komplikovaná souvětí. Občas jsem děj hltala plně soustředěná, ale mnohem častěji jsem se v něm bezradně ztrácela a přes občasná zpětná přetáčení marně pátrala po tom, o čem to vlastně pan Vančura vypráví. Četba baladických knih, nutně vyžaduje vlastní velkou představivost. Zcela jistě se nejedná o špatné dílo, to jsem poznala i já z toho mála co šlo pochopit, ale pro mne to zkrátka není. Nepovedla se ani audiokniha. Ani vydavatel tedy v tomto případě Tympánum nepochopilo, co baladický příběh vyžaduje. Strohé vyprávění paní Mileny Steinmasslové, rozhodně nenavodí tu správnou atmosféru, kterou tento příběh vyžaduje. Teplo z krbu, zimu za oknem a jiného narátora a možná si příběh zkusím dát někdy ještě jednou. Jo a sklenku dobrého vína.
Štítky knihy
láska zfilmováno středověk 13. století česká literatura loupežníci balady středověké Čechy a Morava klatbaAutorovy další knížky
| 2015 |  Rozmarné léto |
| 1980 | Markéta Lazarová |
| 1989 |  Kubula a Kuba Kubikula |
| 2006 | Konec starých časů |
| 2013 | Obrazy z dějin národa českého |
Kniha / audiokniha.
Tak toto je moja "šiesta knižka sprava, v tretej poličke zhora". Pred rokmi som videla film Františka Vláčila, z ktorého som bola uchvátená.
Príbeh Markéty a Mikoláša, ktorý nevyhnutne speje k tragickému koncu. Stredovek bol drsný.
Jedná sa o hutný, rozvláčny text s ťaživou atmosférou.
Myslím, že v tomto prípade je prístupnejšie prerozprávanie formou audioknihy.
Mikoláš si utírá meč a praví: „Náš pán mi dopřál, abych mohl splatiti svůj dluh, Lazare, jsme vyrovnáni. Avšak protože jsi tak snášenlivý a protože chceš býti mým věřitelem, dopřej mi jedné ze svých dcer. Dopřej mi té, kterou vidím nasazovati si klobouk.“
Řka to označí Mikoláš špičkou svého meče spanilou dívku. Je to Marketa, čtvrtá Lazarova dcera. Vidíte ji postoupiti o krok a třásti se hrůzou. Již ji odvlékají a nemůže dáti ani spánembohem svým sestřičkám. Po chvíli unášejí loupežníci Marketu k lesu svázanou v síť mezi dvěma hřebci.
„Nemám nic na svou obranu a jsem vám vydána, nemám na pomoc leč boží hrůzu. Můžete ze mne učiniti kuběnu svých pacholků či mě zabíti, můžete naložiti s mým tělem podle libosti, má duše bude však znovu krváceti před Bohem. Má hříšná duše bude jísti prach Jeho nádvoří jako všechny duše, které zemřely z křivdy a neočištěny, má hříšná duše bude míti na krku pásek jako hrdlička, má hříšná duše bude obletovati vaše hlavy, má duše způsobí, že se Vševidoucí oko pootevře, abyste trnouce v nesmírných straších se obraceli v zříceném hrobě a bez přestání mřeli.“