Marketa Lazarová

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Klasický román Vladislava Vančury přináší příběh o čisté duši a čisté lásce uprostřed chladného a nemilosrdného středověku. Markéta Lazarová má být zaslíbena bohu a strávit život v bezpečí kláštera, ale namísto toho je unesena čeládkou loupežníka Kozlíka. Uprostřed nelítostné sebranky kupodivu nenachází jen ponížení, ale i lásku, pokoru a pokřivený, leč upřímný smysl pro čest. Poprvé román vyšel v roce 1931 a v roce 1967 na jeho motivy František Vláčil natočil film, který se zařadil k vrcholům české kinematografie....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/63_/633/marketa-lazarova-mFj-633.jpg 3.6742
Žánr:
Romány, Literatura česká, Historie
Vydáno:, Academia
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (100)

Kniha Marketa Lazarová

Přidat komentář
Precim
dnes

Od knížky jsem mnoho neočekával, ale posléze jsem byl vcucnut tímto tragickým příběhem. Kniha je napsána krásným jazykem, který ale může být i překážkou ke sledování děje. Na ten je určitě třeba si dávat pozor, protože v knize je mnoho postav se svojí dějovou linií, a pasáže nečekaně skáčou od jedné k druhé. Nakonec, i přes počáteční obtíže, to byl právě ten jazyk, který jsem na té knížce oceňoval nejvíce. Působil na mě vznešeně a hodil se mi svou starobylostí k popisu děje, probíhajícího ještě za dob českého království. Upřímně jsem se velice divil, že takové dílo vzniklo až ve 20. století.

Dílo až přemrštěně ukazuje sílu zaslepené lásky. Těžko uvěřit, že by se něco takového mohlo přihodit doopravdy. Vančura dopodrobna popisoval emoce doprovázející chování postav, které bylo ve vznešeném duchu stejně jako jazyk. Každý by se hnedka kál, nebo dobrovolně podstoupil smrt; ale to mě vůbec nevadilo, ba právě naopak.

laepus
16. února

Tak tady ještě větší zklamání než u předchozích Vančurů. Jazyková exhibice, která byla přehnaně zastaralá už v době napsání, natož dnes. Jazyk je až tak vyšperkovaný, že ruší vnímání děje. Jednoduše řečeno - forma ničí obsah. Bohužel ale ani onen obsah není žádná hitparáda - dva loupežnické rody se řežou mezi sebou, až to přestane krále bavit a seřeže je oba. Navíc protkáno tak hloupým a nelogickým chováním postav, nejasnými dějovými zvraty apod. Asi v půlce jsem vážně uvažoval, že to prostě nedočtu, tohle fakt nebylo pro mě. Nakonec jsem se překonal a alespoň za ucházející závěr dávám tu jednu jedinou. Filmu jsem se vždy vyhýbal, protože už z ukázek a recenzí vím, že se mi nebude líbit - po přečtení knížky už to vím stoprocentně.

JoeSurikata
28. ledna

Co mě na Vančurovi fascinuje nejvíc, je jeho až fanatické zanícení pro češtinu. To je koncert. Příběh této knihy je vyprávěn rozvláčně, se zvláštní dynamikou, z níž jako by dýchala atmosféra temných časů, v nichž se děj odehrává.

mosem
14. ledna

Knížka, kterou jsem si přečetl dávno poté, co jsem shlédl film. A musím uznat, že knižní vydání mně přišlo působivější, podporující fantazii, hravé a propracovanější. Jakoby se film snažil divákovi co nejvíce zjednodušit cestu, kterou si čtenář musí pracně prošlapat. První třetinu knihy jsem přečetl "na jeden nádech", v další části byl děj pro mne poněkud nepřehledný a spíše matoucí. K některým kapitolám jsem se musel znovu vracet a číst je znovu, abych stačil vnímat děj se všemi jeho odbočkami a zákrutami. Jistě se na tom podílel i styl, archaický a komplikovaný. Když jsem román dočetl, chápal jsem proč se jedná o tak útlou knížku - udržet pozornost je i přes zajímavost námětu natolik náročné, že větší rozsah by snad mohl být i odrazující. I když se tahle kniha asi nebude zařazena mezi mé TOP, jsem rád že jsem si ji přečetl.

CleoXandra
05. ledna

Vzácný případ: četla jsem knihu, viděla film (několikrát) i divadelní inscenaci. Vančurova nedostižná čeština a styl vyprávění, to se nedá než chválit. Byť se to vůbec nečte lehce, je to prostě zážitek. Film má poněkud jinou atmosféru, ale přesto je nesmírně povedený a kvalitou za svou předlohou nepokulhává.

Devil-Ivet
22.12.2018

Měla jsem obavy nad těžkostí stylu, ale to se nestalo. Vcelku rychle jsem se začetla a byla jako na houpačce. Samotný příběh je zajímavý a čtivý, bohužel mě odrazovaly a nudily jeho neustálé odbočky k ničemu nebo přeskakování od jedné postavy k druhé, díky čemuž jsem se ztrácela. Přesto jsem v tom našla jakousi krásu a věřím, že za pár let se mi kniha bude líbit zase o něco více :)

Kalepe
15.12.2018

Asi první dvě kapitoly jsem byla z příběhu dočista zmatená a upřímně jsem pochybovala, že knížku zvládnu celou.. Pak jsem se ale začetla, příběh mě pohltil a zbytek jsem slupla jako malinu, jsem ochotná přiznat i slzičku, možná dvě!

Pejuška
23.11.2018

Knihu jsem četla díky Čtenářské výzvě, a musím říci, že bych nečekala, že mě příběh tak strhne. Krásný příběh, plný lásky, smutku, utrpení a částečné spravedlnosti. Jen ta psaná forma jazyka, to byl kámen úrazu, jak už se člověk začetl, tak chápal a rozuměl.

radkamysli
01.10.2018

Nejdřív jsem musela ten začátek překousat, zvyknout si na jazyk.

Ale pak náhle, jako bych uviděla světlo na konci tunelu, jsem byla vedle Kristiána, Markéty, Alexandry a mezi Kozlíky.
Cítila jejich puls a jejich hořkost, strach, lásku.
Byla jsem tam.

Jak krásné je cestovat časem.

LuVa1988
28.08.2018

Dvě hvězdy dávám jen za těch pár krásných vět, které jsem v knize nalezla. Bříběh by to byl krásný, ale ta forma....... ta mě neuvěřitelně nudila od začátku až do konce. Ačkoli jsem si v poslední době našla cestu a zalíbení ke starším dílům a i k té ,,proklaté" povinné četbě, tak tohle mě pocitově (Kdo by tohle chtěl proboha dobrovolně číst?) vrátilo zpátky na základku.

Kopretina
17.07.2018

Asi nemám na knihu cit, jak píší komentáře níže uvedené. Než jsem ji začala číst, nebyla jsem si jistá, jestli jsem ji již někdy nečetla, pak jsem četla a četla a říkám si, ne, to jsem nečetla. Když jsem si ji dávala do právě čtených, zjistila jsem, že ji fakt mám přečtenou a to před šestnásti lety - a nic mně z ní v hlavě nezůstalo...

roman4029
11.07.2018

Když si člověk zvykne na jazyk, tak ho to i docela chytne :-)

marketa4853
07.07.2018

Nevím. Kniha se mi absolutně nelíbila, ztrácela jsem se, nepochopila jsem příběh. Hodně jsem přeskakovala a nebýt výzvy, asi bych ji ani nedočetla.

anntine
01.07.2018

Obdivuju autorův styl, který ani v jeho současnosti nebyl běžný. Použitý jazyk četbu rozhodně neulehčuje, stojí ale zato si některé věty projít dvakrát po sobě, jinak se čtenář ochuzuje o nevšední spojení a významy, kterých je kniha plná.

GilGalad
11.06.2018

Krásná kniha. Obávám se, že za nějakých deset, dvacet let už nebude nikdo, kdo ji bude schopen přečíst.

roman4029
22.05.2018

Kniha byla psána sice složitým jazykem, ale obsahově se to vylepšilo. Krásně vyobrazuje období pozdního středověku a rané renesance. Jakožto milovníka historie mne tato kniha překvapila.

mahdal
23.03.2018

Kniha mě zklamala, ale ne příběh jako takový, ale Vančurův styl. Je velmi složitý, plný metafor a jazyku již zastarávajícího, či už zastaralého. Do čtení jsem se musel nutit a tato kniha mě přesvědčila, že Vančuru jen tak z dlouhé chvíle do rukou nevezmu. Avšak celé trápení vynahradil závěr knihy. V této části byl Vančurův jazyk jako stvořený pro popis závěrečných scén. Ale pokud se někdo do knihy vrhne s chutí, určitě si najde své zalíbení v pojetí příběhu ať už milostném, či temně baladickém.

Ronnie68
22.03.2018

Kniha nebyla vůbec špatná ..

Aerine
28.02.2018

Vančuru až tak úplně nechápu. Ani mi nevadí "zastaralý" jazyk, ten k příběhu ze středověku patří, ale sem tam jsem prostě přečetla odstavec a vlastně jsem nevěděla, jak zapadá do příběhu - byly to jakoby filosofické myšlenky autora, ale ty mi do toho středověku neseděly. Např. v jeden okamžik naprosto "nechápal" své vlastní hrdiny, kteří se modlili k Bohu - to je ve středověku snad normální... syrovost a tragičnost příběhu ale dokážou zaujmout.

Jarmila97
01.02.2018

Příběh knihy se mi hrozně líbil ale nelíbilo se mi to jak děj věčně přeskakoval rychle se v tom ztrácelo

ThrisaManx
29.12.2017

Mně se kniha nelíbila. Vančuru mám ráda, Markétu Lazarovou ne. Absolutně jsem se nechytala, nevyznala jsem se ani v postavách ani v prostředí či ději a to jen proto, že jsem se nemohla soustředit. Po pár větách má mysl bloudila úplně jinde a příběh jsem nedokázala plně vnímat. Přitom tu plnou pozornost kniha přímo vyžaduje. Nebavilo mě to, ani nevím proč. Klasiku mám ráda, Vančuru též, ale toto vůbec nebyl můj šálek kávy.

Badger
01.12.2017

Měl jsem z knihy obavy ,že bude obtížná na četbu jak je zde často psáno ,avšak musím říci ,že pouze ze začátku jsem si musel zvyknouti ,ale pak už jsem letěl jak vítr.
Musím poznamenat že příběh se mi moc líbil svojí syrovostí ,zasazením do doby i vykreslením postav.
Člověk si připadá ,že tohle se muselo stát !
Nedám plný počet asi jen kvůli autorovým vstupům ,ale těším se na film ,který mě teprve čeká a od Vančury si určitě ještě něco přelouskám.

martas79
10.11.2017

Mohl Mozart skládat hudbu jinak? Mohl vlastně Vančura psát jinak? Ne! Proto se teď můžeme přít a skládat na hromady důkazy dokonalosti díla, nebo naopak o hrůzách povinné četby.
Kdo Vančuru cítí nebude potřebovat Slovník. A naopak!
A já osobně?
Je to jako magnet? Nerozumím, ale potřebuji všemu rozumět?
Snad stačí cítit...

reader4ever
21.08.2017

Nejprve jsem si knížku vzala do rukou jen kvůli povinné četbě. Po přečtení Rozmarného léta, které mě až neuvěřitelně nudilo a vcelku mi přišlo dost prázdné, jsem nečekala nic ohromujícího. A prvních pár stránek můj předpoklad potvrdilo. Ale já zásadně knížky vždycky dočítám, a tak jsem tomu po pár týdnech zase dala šanci. A jak stránky plynuly, bavilo mě to víc a víc. Líbí se mi poselství lásky a naděje vložena v ženy a jejich lůna. Líbí se mi Vančurův nenápadný humor, který prodával prostřednictvím vypravěče, jenž nenásilně vstupoval do děje a posouval ho tam, kam autor potřeboval. Navíc jsem byla velmi ohromená, jak Vančura, ten který žil ve třicátých letech dvacátého století, dokázal prosadit knihu, jež tak otevřeně odmítá existenci Boha a navíc ještě zesměšňuje řeholnice. Uznávám, že jsem některé pasáže musela číst dvakrát protože moje hlava to nevstřebávala. Není to jen obyčejná próza, kterou přečtěte během dvou večerů, ale stojí za to.

Bonnet
07.07.2017

Četla jsem to nucena profesorkou, jejíž vášeň pro literatura se omezovala pouze na paoír s povinnou četbou. To se ví, že jsem se na to vykašlala a nechala si to převyprávět.
A teď jsem to četla znovu, sama od sebe a po Rozmarném létu, tudíž jsem neměla až takovou averzi k jazyku, který je vskutku "vančurovský". Akorát se neřadím mezi skalní fanoušky příběhu ze středovku - příliš pannen, rytířů, hejtmanů a Boha.

bookemma
07.06.2017

Vladislav Vančura je pro mě spíše básníkem než autorem románů, jeho avantgardní tvorba, neobvyklá už na jeho dobu, je stále aktuální a stává se tím aktuálnější, jak krásná stará čeština mizí, a lidé ji nedokážou přečíst. Doufám, že společně s touto češtinou nezmizí i Vančura.

foxi_ii
08.05.2017

Tady jsem zjistila, že jsem opravdu hodně rozmlsaná moderní češtinou!
Do knihy jsem se nemohla začíst, opravdu těžko se mi orientovalo v ději. Když jsem se do ní položila a dočetla během hodinové jízdy autobusem, zírala jsem na to, jak mě nakonec kniha pohltila.
Toto čtivo opravdu není pro každého, ale já jsem ráda, že jsem to zvládla a mám ji mezi přečtenými.
Zkuste se přelouskat přes první stránky, najděte si klidné odpoledne a uvidíte, třeba vás taky dostane.

Atanone
05.05.2017

Toto se nedá číst jako próza. Je to spíš poezie,taková báseň v próze.
A ta čeština! Nádhera!
Lituji,že nemám audio verzi s panem Lukavským..ale třeba jednou..kdo ví.. :)

Haňáček
21.04.2017

Zvládla jsem to dočíst s vypětím všech sil a byla jsem z toho spíš unavená než nadšená. Asi jsem na tento styl literatury moc omezena :D

OneBas
15.04.2017

Bohužel nedokážu ocenit autora jako je Vančura.