Pražský hřbitov

od:


KoupitKoupit eknihu

V románu-labyrintu proslulého autora se příběh s detektivní zápletkou prolíná s literaturou faktu. Ve svém bytě v nevábné pařížské čtvrti se v březnu 1897 probouzí starší muž a snaží se rozpomenout, kdo vlastně je. Metodou doktora Freuda, se kterým párkrát pojedl, si začíná vybavovat vlastní minulost italského a později francouzského policejního konfidenta, autora fiktivního konspiračního plánu, který pak v rukou jiných začal žít vlastním životem. Téměř všechny postavy (např. Alexandre Dumas) jsou historické, neméně skutečný je i hrdinou sepsaný pamflet. Román Pražský hřbitov vynesl v srpnu 2011 také italskému spisovateli prestižní Paveseho cenu. Dopis Umberta Eca čtenářům: Devatenácté století překypovalo mnoha tajemnými a strašnými událostmi: nevyřešená a záhadná smrt Ippolita Nieva, Protokoly sionských mudrců, notoricky známý podvrh, který později inspiroval Hitlera k rozpoutání holocaustu, Dreyfusova aféra a četné intriky za účasti tajných služeb rozličných národů, zednářů, jezuitských spiknutí, stejně jako ostatní události, jejichž pravdivost nebyla nikdy prokázána, ale které poskytly bohatý materiál pro 150 let staré fejetony. Kniha Pražský hřbitov je příběh, ve kterém všechny postavy – s výjimkou té hlavní – skutečně existovaly, včetně hrdinova pradědečka, autora záhadného dopisu Abbému Barruelovi, jenž odstartoval vlnu moderního antisemitismu. Jediná fiktivní postava novely (která nicméně připomíná mnoho skutečných lidí, dokonce těch dnešních) se stává autorem rozličných výmyslů a spiknutí, a to vše na pozadí vyjímečného coups de théatre, podzemních stok plných mrtvol, lodí, které explodují v oblasti soptícího vulkánu, opatů ubodaných k smrti, notářů s falešnými vousy, hysterických satanistek, černých mší a podobně. Stejně jako starobylé fejetony i Pražský hřbitov je ilustrovaný. Ilustrace jsou navíc dobové, takže v některých čtenářích mohou vzbuzovat pocity nostalgie a náhlé touhy po starých knihách svého mládí. Očekávám nicméně i další dva druhy čtenářů. Ti první nemají ani zdání, že všechny tyhle věci se ve skutečnosti staly, nevědí nic o literatuře devatenáctého století, a jsou proto těmi, kteří berou vážně dokonce Dana Browna. Ti, se sadistickým potěšením, ocení děj knihy jako snůšku perverzních výmyslů, včetně hlavní postavy, kterou jsem se snažil vytvořit coby nejcyničtějšího a nejnepříjemnějšího hrdinu v historii literatury. Poslední skupina čtenářů ví, nebo přinejmenším cítí, že věci, které líčím, se skutečně staly. Tento čtenář možná ucítí, jak se mu zlehka potí čelo, bude se úzkostlivě ohlížet za sebe, zhasne všechna světla v bytě a pojme podezření, že všechny ty věci se mohou stát znovu, nebo že se dokonce dějí právě teď. A bude si myslet to, co bych rád, aby si myslel: „Jsou mezi námi...“ Umberto Eco...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/86_/86803/prazsky-hrbitov-86803.jpg 3.9489
Orig. název:

Il Cimitero Di Praga (2010)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (94)

Přidat komentář
Nifredil
10. října

Nedočetla jsem. Snad nebyl ten správný čas pro tuto knihu, asi to bude chtít zkusit jindy, ale nepovedlo se. Přitom jiné autorovy knihy jsem četla ráda a nebyl nikdy problém je dočíst. Je ale pravda, že i s Ostrovem včerejšího dne jsem měla podobný problém. Uvidíme, třeba to někdy zase zkusím a povede se s knihou potkat.

SilviaKovacikov
25. července

Jedna z najťažších kníh, ktoré som doposiaľ čítala.

R.E.M.
13. května

Možná chtěl autor spojit román s literaturou faktu a stručnou heslovitou encyklopedií. Možná chtěl jen čtenáře ohromit svými znalostmi. Ale záměr nevyšel. Alespoň u mě ne. Na beletrii rozvleklá nuda, na literaturu faktu stručné a povrchní informace a na oba typy literatury málo poutavé a zajímavé.

První desítky stran jsem vnímala autorův specifický humor, pokud se to dá nazvat humorem, oceňovala vybrané období - 19. stol., nastavené zrcadlo lidem a společnosti. Pár myšlenek a sarkastických názorů mě pobavilo, ale minimálně od sté strany už byl styl psaní ubíjející, Velké množstvím historických osob, událostí a situací autor naředil dějově nedějovou nudnou a kopírovanou omáčkou, opakujícími výlevy hlavního psychopata, tedy hlavní postavy. Stále jsem čekala, že děj začně gradovat, Simonini vykročí ze své úzké charakterové škatulky,
že dojde k nečekané a překvapivé pointě a ..., nic

Dočetla jsem, ale nestálo to za čas, škoda spotřebovaného papíru. Nejzajímavější byl doslov překladatele.

Akana
09. dubna

Eco v Pražském hřbitově názorně ukazuje, že fenomén "fake news" není výsadou našeho věku. Řemeslo účelového zkreslování faktů, vymýšlení kolektivního nepřítele a oblbování důvěřivých kvetlo i v předminulém století, kterým nás autor provází prostřednictvím (téměř) jediné vyfabulované postavy uprostřed více či méně známých historických osobností (wikipedie je při upřesňování jejich skutečných identit vítaným pomocníkem). Profesionální mystifikátor Simonini, hnaný stravující nenávistí k Židům (ale i jezuitům a zednářům) a stižený schizofrenním rozdvojením osobnosti, je osoba veskrze odporná, bezskrupulózní a zahořklá, o to je ale povolanějším průvodcem po aférách, skandálech a intrikách evropského "století páry". Průvodcem cynickým i zaslepeným ale svým způsobem i zábavným.

Ecovo vypravěčské mistrovství a svědomité i důmyslné nakládání s historickými fakty je tentokrát ke čtenáři o něco vstřícnější než třeba v Ostrovu včerejšího dne, oproti Baudolinovi je zase Pražský hřbitov sevřenější. V zástupu vedlejších postav záhy mizejících ze zorného pole (někdy se však znovu objevujících) se dá snadno zabloudit, ale o to tu tolik nejde. Důležitý je celkový obraz doby, jejíž schopnost překrucování skutečnosti nemá k té naší příliš daleko.

Crimble
22. března

Můj první Eco. Čekal jsem něco těžšího, v tomto ohledu milé překvapení. Prostě mistrný román, co říci více. Reálné postavy se mísí s fiktivními, chvílemi v tom můžete mít zmatek, co se týká mizení a vynořování postav i časových rovin. Už se těším na další Umbertovy kousky.

Eicherik
11. března

Pražský hřbitov je román, který určitě nebude pro každého. Výhodu budou mít čtenáři, kteří budou znát alespoň některé historické postavy, které v tomto díle vystupují. Čtenáři mého ražení se budou rádi nekonečně dlouho rochnit v bizarním bahně druhé poloviny devatenáctého století.

Damato
07. března

Nerada přiznávám svoje chyby, ale tady musím přiznat, že když jsem se pustila do čtení, měla jsem trochu pocit analfabeta, který sice zná písmenka, ale neví, nechápe, co čte. Ale odměnou ( díky přikurtování k posteli v době nemoci), za to že jsem vydržela a pročetla první stránky knihy bylo to, že jsem pak od knihy nemusela odejít až do přečtení poslední stránky a to celé bez obvyklého spěchu, v naprostém klidu . A že to čtení stojí za to. Kdyby pan Umberto Eco věděl, jakou páteční debatu na téma konspirační teorie vznikla u nás doma, byl by se tajně smál a měl by radost, jak jeho kniha zamávala tichou a poklidnou domácností.

LadyKet
05. února

Zajímavé spojení beletrie se skutečnými historickými postavami a událostmi. Pěkně napsané.

Enehy
03. února

Neuvěřitelně myšlenkami pravdivá kniha, v které vůbec nejde o děj. Něco jsem si podtrhala, něco i založila a hodně odstavců přečetla i třikrát. Doporučuji se do ní pustit hned teď, protože se dá skvěle aplikovat na aktuální českou společenskou a politickou scénu.

Makropulos
02. února

2.polovina 19.století v podání Umberta Eca. Historická fakta, známé i méně známé historické postavy, mystifikace, falzifikace a systematicky budované lži, které se vlastně postupně stávají všeobecně uznávanou pravdou, která si žije vlastním životem a už nikdy není možné ji stoprocentně vyvrátit. Z knihy je jasně vidět, že autor je mistr svého oboru, teoretik, historik a skvělý fabulátor, který tu opět zahrnuje čtenáře obrovským množstvím citací, kulturně-historických faktů a teorií a k tomu vypráví jakýsi příběh, historický, trochu detektivní, trochu psychologický, snad i alegorický příběh o společnosti, o antisemitismu a o překrucování faktů a užívání literárních fikcí. Je to zřejmě skvělé dílo, ale já mám, bohužel, na konci této knihy pocit, že kdybych ji nečetla, tak bych o nic nepřišla.

Helmutek
30.12.2017

Pražskej hřbitov se mi (co se šíře záběru týče) řadí hned vedle Foucaultova kyvadla, i když Kyvadlo je tou svou tematikou ještě monstróznější. Neřikám ale lepší - jen objemnější, delší, náročnější na čtení, plný fabulací, kontrukcí, hyperbol a hypotéz... Hřbitov je zase víc literaturou faktu a věnuje se "jen" dějinám evropskýho 19. století, to "jen" si ale může pomyslet jedině ten, kdo toho o 19. století vlastně moc neví (a pomyslel jsem si to samozřejmě i já, než jsem knížku začal číst). Až během toho, co mě Eco během čtení začal (jak je jeho dobrym zvykem) uchvacovat svym fascinujícím vyprávěním o všech těch událostech, který se všechny udály vlastně hrozně nedávno a hrozně blízko, jen o málo víc než třeba před 100 lety a doslova nám přede dveřma, uvědomil jsem si najednou, jak jsme se ve škole učili o Mezopotámii a Egyptě, o všech možnejch středověkejch královskejch a knížecích dynastiích, o WW1 a WW2, ale o 19. století, který bylo aktuální vlastně jen pár generací zpátky a který nakonec naší současnou politicko-společenskou situaci dokresluje možná nejzásadnějc, o tomhle století padla zmínka možná tak akorát v souvislosti národním oplozením, který ve škole aspoň co já vim každej nesnáší a zhruba stejně nudnej pocit si pak přenese i na celou tuhle dějinnou etapu. Aspon můj případ to je. Přitom ty nedávný příběhy, který nejsou fikcí ani heroickejma bájema, ty by vydaly na hezkou řádku Bondovek. Ale nebudu opakovat to, co Eco píše už ve svym Dopise čtenářům (k přečtení zde v anotaci knihy), bylo by to nesoudný, rouhačský a zbytečný: Lepší reklamu tomu totiž už nic udělat nemůže. Snad jen - důrazně se podepisuju pod narážku na Browna, protože Hřbitov (ani žádná další Ecova knížka) opravdu žádnou módně-tendenční rychlokvaškou s příhodně a senzacechtivě překrucovanejma pseudofaktama prostě neni - TOHLE je nefalšovanej majstrštyk.
A ano - jak sám Eco píše, je málo hlavních knižních postav, který by byly tak odporný jako Simonini: misogyn a misantrop, xenofob, antisemita, bigotní a zahořklej všechnonenávidějící hlen, kterej navzdory svý znechucující charakterový výbavě (a možná právě díky ní) je natolik inteligentní, organizačně schopnej, potřebně podlej a bezpáteřní, že dokáže odvádět "dobrou práci" ve službách provokatérství, rozeštvávačství a jako nájemnej rozněcovač konfliktů chytře vezoucí se na vlnách aktuálních společenskejch tendencí. Opravdu nemluvím o Zemanovi, ale o hlavní postavě knížky, která navzdory tomu, že osobnostně nikomu slušnýmu ničim blízká bejt nemůže, tak jako prodejnej agent-provokatér všech možnejch tajnejch služeb a policií strhujícím způsobem čtenáře provádí některejma z největších politicko-společensko-konspiračních skandálů, teroristickejch útoků a atentátů 19. století. I tady se Eco věnuje konspiracím, spiknutím a snaze o ovlivňování veřejnosti a dějin nejrůznějšíma mocenskejma skupinama, a i tady mu to jde obdivuhodně a dokonale. Je zajímavý, že ve víc knížkách se Eco věnuje podobný tématice, a přitom se nikdy ani v nejmenším neopakuje. Pražskej hřbitov by si podle mě měl přečíst každej evropan 21. století, aby trochu líp poznal svoje historicko-společenský pozadí - historie se bohužel opakuje, xenofibní rozeštvávači jsou aktivní a společností hejbou stejně jako dřív i dneska, díky podobnejm knížkám budujícím obecný povědomí ale věřím, že se těmhle historickejm repeticím aspoň částečně dá předcházet. Já rozhodně mezi ty, kteří podobný knížky číst potřebujou, patřim.

A tady ještě jeden náhernej Pražskohřbitovní kytát, kterej se mi vryl do duše:
"Pro nás, kdo jsme četli dobré knížky, je představa, že jsme nezbytný prvek v řádu univerza, něco jako pověra u nevzdělanců. Myšlenkami svět nezměníte. Osoby, co mají málo myšlenek, méně chybují. Dělají to, co všichni, a nikomu nepřekážejí. Nakonec jsou úspěšní, zbohatnou, dosáhnou dobrých postavení, jsou z nich poslanci, obdrží vyznamenání, stanou se z nich proslulí literáti, akademici, žurnalisté. Jsou to snad hlupáci, když se umějí tak dobře zařídit? Hlupák jsem já, protože jsem chtěl bojovat s větrnými mlýny."

PavlínaAlžběta
27.12.2017

Dlouho se chystám napsat recenzi na tento jedinečně zvláštní román od profesora Umberta Eca a konečně jsem našla poznámky. Kniha je samozřejmě odlišná od jiných Ecových děl, které míří k filozofii, různých teoriích a historii. Kniha má něco k 500 stran a přebal od Arga je úchvatný. Tento grandiózní román rozhodně nepatří k oddychovému čtení, ale k trochu více náročnému. Děj je poutavý s hlavním hrdinou a dalšími postavami, dokonale popsány včetně příběhu, který vás nenechá v klidu a vtáhne do 19. století a nutí vás přemýšlet. Hrdina prožívá nesmírně zážitků, různých zápletek, potkává se s velkým množstvím dalších historických postav. Mnohé z nich opravdu existovali. Já když četla knihu před lety jsem měla s románem problém, zamotávala jsem se, vracela k různým pasážím. Nyní už mám jiný pohled i subjektivní názor a hodnotím tuto knihu za úžasný počin mistra spisovatelů. Nenechte se odradit

roso.mak
28.11.2017

Hu, dočteno na druhý pokus. Kdyby mi nepřišlo ostuda mít v knihovně knihu, kterou nemám přečtenou...

Kniha je krásnou podrobnou sondou do dějinných událostí dané doby. Je skoro historickou učebnicí. A asi stejně tak snadno se čte. Děj si tak plyne, bez nějaké velké zápletky, pokud jako zápletku nepočítáte životopis jednoho falzifikátora a pár mrtvol.

Dílo je to geniální a muselo za tím stát úplně neskutečné množství práce, ale nevím, zda to za to stálo.

antuka
08.11.2017

Z Pražského hřbitova mám rozporuplné pocity. Protože čtu i teoretického Eca, už jsem příběh o protokolech a o tom, jak vyfabulovaná konspirace může být příčinou skutečné konspirace (Thomasův teorém stručně - jevy považované za skutečné jsou skutečné ve svých důsledcích) četla minimálně třikrát. Tudíž jsem po prvních sto stránkách knihy tušila, co bude zhruba následovat a tady Eco tedy nepřekvapil. Na druhou stranu, jak tu čtu komentáře, možná právě to, že jsem znala pozadí děje už předem způsobilo, že jsem knihu nečetla jako thriller a nebyla tedy zklamaná. Pražský hřbitov není jednoduché čtení, ale je to krásné čtení, a není to thriller, je to mnohem horší, protože je mnohem blíž skutečnosti.

Belbo
23.10.2017

Monumentální román monumentálního vypravěče.

AnjaVCL
16.09.2017

Ač mám Eca ráda, tato kniha mne příliš nevtáhla. Asi to bylo tématem, možná jsem zmlsaná jeho předchozími knihami.

Sinn
31.08.2017

Samotný příběh byl poutavý, ale všemožné odbočky a odkazy na díla mě po nějaké době začaly poněkud nudit, některé pasáže navíc působily uměle natahovaně. Každopádně ale příjemné počtení.

cestovatelka13
15.07.2017

Kniha u které se musí přemýšlet. ... a taky hodně jíst, ale to už tu někdo zmiňoval. Ne, teď vážně. Konspirační teorie minulosti, která by se možná dala přenést i do současnosti.

slyvuska
12.07.2017

Ze začátku jsem byla hodně zmatená, ale nakonec jsem se do toho dostala a bylo to super. Jen když se člověk zamyslí nad obsahem, tak je to vlastně děsivé...

Iljaajli
16.05.2017

Hezká historická exkurze po 19. století, bohužel hlavní postava je dost uměle zkonstruovaným pokusem o spojení událostí do jedné linie. Kapitán Simonini zkrátka nemá vlastní život, jeho pocity jsou okleštěny na nezbytné minimum a tak nedokáže přesvědčit čtenáře o tom, že je skutečně naživu, ani kdyby se rozkrájel, přesto že právě to s ním Eco udělal, aby ho alespoň ozvláštnil. V první části knihy se postava rozvíjí úspěšněji a čtenář se jí ještě občas chytá, později ustupuje do pozadí a v závěru je zcela pohlcena líčením historických událostí. Takže faktograficky velmi cenná a brilantně vymyšlená kniha, která nemá vlastní příběh a postavy skutečných lidí jsou zastupovány stíny, které vrhaly na světlo dějin. Na román je to skoro málo, na historickou práci skoro moc. Ale přečtení doporučím rozhodně.

habs
17.03.2017

.... aneb jak neznámý falzifikátor může ovlivnit dějiny. Škoda že v románu je Praha jen jako konspirační místo a děj se v ní neodehrává.
Zajímavým způsobem vyprávěné, četlo se dobře. Akorát jsem po ruce měl wikipedii, abych se orientoval v jednotlivých postavách.

GreenMagritte
05.03.2017

Umberto Eco vytvořil zábavný příběh po vzoru fejetonových románů, v němž vzdává hold dvěma oblíbeným autorům: Alexandru Dumasovi a Eugénu Sueovi. Příběh je prošpikovaný nenadálými zvraty, pomstami i vraždami. Simone Simoninimu není nic svaté a svých schopností falzifikátora využívá hlavně pro své obohacení. Jakmile se jedenkrát zapletl do tajných služeb, není schopen se z nich vymanit, naopak se z nich snaží vytěžit co nejvíc pro svůj osobní prospěch. S erudovanou pečlivostí nám Eco přibližuje Simoniniho chladnokrevnost a schopnost měnit kabát podle situace na pozadí místy zvířecích manýrů společnosti 19. století vyznávající satanské a okultní rituály. Neméně zajímavou kapitolou jsou praktiky tajné policie, která se nebrání sama zosnovat pouliční bouře, jen aby ve společnosti upevňovala bázeň. Zrod tajných služeb s jediným cílem: ovlivňovat a často i uměle vytvářet informace, které se mají dostat na veřejnost, jsou silnou paralelou k dnešnímu ovlivňování veřejného mínění. Pražský hřbitov byl vzrušujícím čtením, z velké části také proto, že tak jako i jindy stojí za tímto románem Ecova neuvěřitelně detailní znalost doby a literatury. Pozornost si zaslouží i osvěžení textu v podobě zajímavých ilustrací

zu_zuzulka
31.01.2017

Veľmi som sa na ňu tešila, ale akosi mi nejde... už nejaký čas leží ladom, možno sa k nej vrátim, ale ešte ten čas nenastal...

TipsyChipsy
13.01.2017

Cítím, že nemám právo vstupovat do této diskuze zralých čtenářů, ale také jsem si troufla knihu číst. Jako zástupce obyčejného čtenáře, který má trochu přehled o historii, jsem se bohužel nechytala. Knihu jsem četla snad pro atraktivní název a slávu autora. Ale vůbec mě nebavila. Je pravda, že byla nabitá historickými fakty, ale ty se týkaly hlavně historie Itálie (Garibaldi a spol.). Knihu jsem četla ob odstavec hala bala, čekala jsem, jestli se chytím, ale bohužel tohle už je vysoká škola čtenářská.

marketa8129
24.09.2016

Typický Eco, Pozor, tato kniha je pro zralé a zkušené čtenáře, lehce se vleče, může odradit.

AllyKumari
11.09.2016

Čtivost tak na 3 hvězdičky (ale za to si možná můžu sama, protože jsem si knížku vzala v angličtině, a Eco v angličtině je docela kláda), zajímavost na 5, takže kompromis je tady 4. Pražský hřbitov není kniha jen tak pro každého, což se nutně odrazí v její popularitě. Střídaní časových rovin, rozháraná volba vypravěčů a mnohé další faktory mohou být únavné, a pokud někdo usedá ke knize, aby si odpočinul, tuhle brzy odloží. Rovněž je nutné mít více než základní znalosti politické scény 19. století v Evropě, aby se čtenář neztratil ve spleti jmen, událostí a odkazů na ně.

MayB2
18.08.2016

Trochu jsem občas ztrácela přehled, kdo je kdo, ale ta faktická stránka knihy byla nesmírně zajímavá.

krnoha
17.07.2016

Dvacet let po jeho vstupu do beletrie jako by mistru Umbertovi došla fantazie, tak se holt na stará kolena vrátil ke svému původnímu povolání, k vědě. Kniha je fakt úplně vědeckou rekonstrukcí vzniku jednoho velmi známého pamfletu. Ten pamflet je na první pohled podvrh, ale asi ho dost lidí bere vážně, takže vyjmenování zdrojů ze kterých autoři vycházeli, je určitě docela záslužný čin. Pro blbce jako jsem já je těžké se ve všech těch faktech zorientovat, naštěstí je tam výborný shrnující a vysvětlující doslov od Jiřího Pelána. Je to moc zajímavé. Co se týká literárního stylu a konstrukce kostry románu, moc pěkně napsané, ale stejně je to jen rutina zkušeného spisovatele.

Evus
01.07.2016

Jde už o čtvrtého Eca v řadě a potvrzuje bohužel klesající úroveň jeho knih - či spíš to, že je stejná jako ty předchozí. A čtvrtých cca 500 stran na to samé plkání, předvádění autorových znalostí a otravné citace v cizích jazycích, které je potřeba pořád někde hledat už jsem prostě nedala.

Madlenka24
16.05.2016

Stejně jako u ostatních knih od Umberta Eca, není to nic jednoduchého ke čtení. Je to ale naprosto kouzelné dílo, které v sobě snoubí historická fakta se záhadnými psychologickými pochody. Obzvláště zajímavé je pak i zamyšlení se nad podřimujícími antisemitskými tendencemi v Evropě v 19. století. Knihu jsem doslova zhltla. Eco byl a pro mě navždy zůstane literárním géniem.