Pražský hřbitov

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V románu-labyrintu proslulého autora se příběh s detektivní zápletkou prolíná s literaturou faktu. Ve svém bytě v nevábné pařížské čtvrti se v březnu 1897 probouzí starší muž a snaží se rozpomenout, kdo vlastně je. Metodou doktora Freuda, se kterým párkrát pojedl, si začíná vybavovat vlastní minulost italského a později francouzského policejního konfidenta, autora fiktivního konspiračního plánu, který pak v rukou jiných začal žít vlastním životem. Téměř všechny postavy (např. Alexandre Dumas) jsou historické, neméně skutečný je i hrdinou sepsaný pamflet. Román Pražský hřbitov vynesl v srpnu 2011 také italskému spisovateli prestižní Paveseho cenu. Dopis Umberta Eca čtenářům: Devatenácté století překypovalo mnoha tajemnými a strašnými událostmi: nevyřešená a záhadná smrt Ippolita Nieva, Protokoly sionských mudrců, notoricky známý podvrh, který později inspiroval Hitlera k rozpoutání holocaustu, Dreyfusova aféra a četné intriky za účasti tajných služeb rozličných národů, zednářů, jezuitských spiknutí, stejně jako ostatní události, jejichž pravdivost nebyla nikdy prokázána, ale které poskytly bohatý materiál pro 150 let staré fejetony. Kniha Pražský hřbitov je příběh, ve kterém všechny postavy – s výjimkou té hlavní – skutečně existovaly, včetně hrdinova pradědečka, autora záhadného dopisu Abbému Barruelovi, jenž odstartoval vlnu moderního antisemitismu. Jediná fiktivní postava novely (která nicméně připomíná mnoho skutečných lidí, dokonce těch dnešních) se stává autorem rozličných výmyslů a spiknutí, a to vše na pozadí vyjímečného coups de théatre, podzemních stok plných mrtvol, lodí, které explodují v oblasti soptícího vulkánu, opatů ubodaných k smrti, notářů s falešnými vousy, hysterických satanistek, černých mší a podobně. Stejně jako starobylé fejetony i Pražský hřbitov je ilustrovaný. Ilustrace jsou navíc dobové, takže v některých čtenářích mohou vzbuzovat pocity nostalgie a náhlé touhy po starých knihách svého mládí. Očekávám nicméně i další dva druhy čtenářů. Ti první nemají ani zdání, že všechny tyhle věci se ve skutečnosti staly, nevědí nic o literatuře devatenáctého století, a jsou proto těmi, kteří berou vážně dokonce Dana Browna. Ti, se sadistickým potěšením, ocení děj knihy jako snůšku perverzních výmyslů, včetně hlavní postavy, kterou jsem se snažil vytvořit coby nejcyničtějšího a nejnepříjemnějšího hrdinu v historii literatury. Poslední skupina čtenářů ví, nebo přinejmenším cítí, že věci, které líčím, se skutečně staly. Tento čtenář možná ucítí, jak se mu zlehka potí čelo, bude se úzkostlivě ohlížet za sebe, zhasne všechna světla v bytě a pojme podezření, že všechny ty věci se mohou stát znovu, nebo že se dokonce dějí právě teď. A bude si myslet to, co bych rád, aby si myslel: „Jsou mezi námi...“ Umberto Eco...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86803/prazsky-hrbitov-OzM-86803.jpg 3.9549
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Argo
Orig. název

Il Cimitero Di Praga, 2010

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (107)

Kniha Pražský hřbitov

Přidat komentář
jprst
23. října

No, s tímto příběhem mi dal autor docela zabrat. Složité čtení, které mě donutilo doplnit si i další vědomosti o této době a tématu. Ale nelituji, ztráta času to rozhodně nebyla.

Set123
28. dubna

Naprosto fantastická kniha. To je první myšlenka, která mě napadá čerstvě po dočtení. Proč?

Inu, nejdříve si vezměme literární styl. Eco v této knize píše jednoduchým, příjemně čtivým jazykem, který používá složitější věty pouze výjimečně. Opravdu se kniha čte velice příjemně a jedna stránka za druhou vám uteče až podezřele rychle.

Hlavní hrdina knihy je sympatický asi jako vřed, ale stejně čtenáře zajímá, jak to s ním vlastně dopadne. Rozdvojená osobnost byl velice zajímavý nápad, který přinesl spoustu prostoru pro velice vtipné situace a stejně tak dobře umožňuje velice zajímavý vypravěčský styl.
Když píši o „vtipných“ situacích, musím upozornit, že Pražský hřbitov má v sobě spoustu milého, vlídného humoru, možná s lehkým nádechem sarkasmu.

Bylo obtížné se zorientovat v dějinných událostech, které nám pan Eco představoval a věřím, že pro někoho kdo o těchto událostech nemá nejmenší tušení, musí tato kniha opravdu být náročnou. Já měl to štěstí, že jsem se před nedávnem rozhodl „nastudovat“ si něco málo o papežích. A pokud se zajímáte o toto téma, Piu IX. se prostě nevyhnete, což vede i ke Garibaldimu a tak dále a tak dále. Opravdu neprobádané pro mě byly dny Prusko-francouzské války a komuny, i tyto informace jsem si však byl schopen doplnit za pochodu.

Antisemitismus, kterým je celá kniha prosáklá v té nejčistší podobě, je odporný a krutý, ukazuje však dokonalý dobový obraz, stejně jako téma zednářských lóží a podobně. Když si člověk čte o masivním prezentování falzifikátů a konspiračních teorií bez důkazů, musí si říct: To snad není možné! To by se nikdy u rozumných lidí nestalo! A ejhle, potom se podíváte na internet…

No, každopádně jsem si knihu užil, dozvěděl jsem se až nepříjemné množství zajímavých informací a hlavně jsem se ještě jednou ujistil, jak skvělým autorem Eco je. Plně doporučuji.


freejazz
08. ledna

celý Eco. kým ma to začne baviť, som na strane 300 a potom to ide tak, že si musím držať klobúk:)
neviem, kde sa v autorovi berie tá radosť z hľadania, vymýšľania a odhaľovania konšpiračných teórií, ale je nesmierna. navyše k tomu pridáva dôkladný rozbor rozpadajúcej sa civilizácie, ktorá zo svojho krachu viní všetko – okrem seba.
opäť citát:
„S cieľom zabrániť, aby pospolitý ľud sám od seba vynašiel akúkoľvek novú formu politickej akcie, budeme ho ustavične rozptyľovať rozličnými druhmi zábavy: masové gymnastické vystúpenia, tanečné zábavy, záľuby rôzneho druhu, hostince, a budeme ho podnecovať k účasti na umeleckých aj športových súťažiach... Podporíme obľubu nesmierneho prepychu a zvýšime mzdy, čo však neprinesie nijaký úžitok robotníkovi, lebo súčasne zvýšime ceny základných potravín, pod zámienkou slabých výsledkov dosiahnutých v poľnohospodárstve. Podkopeme základy výroby tým, že medzi robotníkov zasejeme zárodky anarchie a posmelíme ich k nadmernej konzumácii alkoholických nápojov. Pokúsime sa smerovať verejnú mienku ku každému druhu nezvyčajnej teórie, ktorá by sa mohla zdať pokroková alebo liberálna.“
„Keď sa dostaneme k moci, odstránime z učebných programov všetky predmety, ktoré by mohli ohrozovať duševný rozvoj mladých, a urobíme z nich poslušné dietky, milujúce svojho panovníka. Namiesto štúdia klasikov a antických dejín, kde nachádzame viac príkladov zlých, než dobrých, zavedieme štúdium otázok budúcnosti. Vymažeme z pamäti ľudí spomienku na uplynulé storočia, ktorá by re nás mohla byť nepriaznivá. Systematickou výchovou dokážeme vykoreniť zvyšky nezávislého myslenia...“
pripomína vám to niečo?

Pett247
06. ledna

Chybí mi dočíst asi 60 stran,ale mezitím jsem přečetl další 3 knihy.Asi půjde do světa,na mě až moc složitá kniha.

Maanna
17.12.2019

V tomto případě je problém jednoznačně na protilehlé straně ke knize - 19. století nemám moc ráda a navíc mám v dobových událostech značné mezery, takže třeba u Itálie mi něco říká jméno Garibaldi, ale to je asi tak vše... Takže jsem byla schopná zachytit tak desetinu (a to si možná fandím) neprvoplánového obsahu. Přesto jsem si užívala Ecův záběr a humor, ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že mi plno podstatného uniká. Možná tato kniha vyžaduje až příliš velkou přípravu čtenáře, aby si ji mohl užít, ostatní autorovy knihy na mě fungují mnohem lépe.

Petass
20.11.2019

Už několikrát jsem měla knihu doma a vůbec nezačala číst. Říkala jsem si teď! Teď bude ten správný čas... A zase ne... Strašně s knihou bojuji, vůbec mě nebaví, přijde mi, že Eco jen pořád opakuje to samé, příběh se neposouvá,ale ani pro mě nepřináší žádné zajímavé informace. Nehodnotím a zkusím některou jeho jinou knihu. Jméno růže přece nemůže být solitér.

Hobo
04.11.2019

Jako první jsem četl Jméno růže, jako druhé Pražský hřbitov. Tedy první a poslední Ecovo dílo. A vytvořilo to takový duhový oblouk, který mne přímo fascinuje. Takže si teď jednotlivé barvy musím doplnit jeho dalšími díly. Už se těším.
Fakt, že mne dost přitáhl i název knihy, mne v četbě nerušil, i když brzy bylo jasné, že Praha se v knize objevuje jenom symbolicky. Více fascinující mi přijde skutečnost, že takové falzum, jako jsou Protokoly, dokáže vytvořit onu otázku, jež se dnes stále vynořuje: jak je možné, že to vypadá, jako by je vývoj světa realizoval?

engelbert
10.10.2019

Překvapilo mě, když jsem zjistil, že se vlastně jedná jen o rozpracovaný motiv z Foucaltova kyvadla. Přesto se mi to velmi líbilo. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.

1

Doporučujeme

1984
1984
Hřebec
Hřebec
Vánoční koleda
Vánoční koleda
Levandulový pokoj
Levandulový pokoj