Pražský hřbitov
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/86803/bmid_prazsky-hrbitov-OzM-86803.jpg
4
661
123
V románu-labyrintu proslulého autora se příběh s detektivní zápletkou prolíná s literaturou faktu. Ve svém bytě v nevábné pařížské čtvrti se v březnu 1897 probouzí starší muž a snaží se rozpomenout, kdo vlastně je. Metodou doktora Freuda, se kterým párkrát pojedl, si začíná vybavovat vlastní minulost italského a později francouzského policejního konfidenta, autora fiktivního konspiračního plánu, který pak v rukou jiných začal žít vlastním životem. Téměř všechny postavy (např. Alexandre Dumas) jsou historické, neméně skutečný je i hrdinou sepsaný pamflet.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , ArgoOriginální název:
Il Cimitero Di Praga , 2010
více info...
Přidat komentář
V porovnání s ostatními Ecovými romány je to mírné zklamání. Eco pouze rozpracovává téma své přednášky o vzniku Protokolů sionských mudrců. Širší filozofické souvislosti, na které jsme u Eca zvyklí, zcela chybí, zůstávají pouze souvislosti historické. Spojení jednotlivých historických událostí do románu působí poněkud násilně.
Dlouho jsem se na tento šestý román Umberta Eca těšil a jak už to bývá, možná i proto mě trošku zklamal. Eco se drží tradice až dobového stylu psaní, vždy zasazeného do doby, o které pojednává (nyní druhá polovina 19. století). Tento styl mi vždy velmi vyhovoval, protože přidává na autentičnosti a je přirozenou součástí vyprávění. Stejně tak Eco využívá postav a událostí, které se skutečně staly. A to vše by mi bylo sympatické, pokud by to nebyl jen historicky celkem věrný "seznam" postav a událostí. Narážím na Ecův až příliš vědecký způsob psaní tohoto románu. Chybělo mi i jiné využití postav a hlavního hrdiny než "pouze" jako spojnice událostmi.
Jinak velmi osobitá a zajimavá kniha!!!!
Štítky knihy
detektivní a krimi romány 19. století italská literatura fiktivní korespondence fiktivní knihy Sigmund Freud mystifikace
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Pražský hřbitov je geniální kniha, brilantně napsaná, ale jak říkal překladatel Jiří Pelán, 'možná až příliš na vkus čtenáře.' Je to jako stůl plný vybraného jídla - kde je jídla tolik a je až tak chuťově bohaté, že člověk se začne zajídat, neschopen ocenit všechny nuance a časem se unaví - a nejradši by se od těch lanýžů a husích paštik a medových omáček vrátil k něčemu obyčejnému. Ale takové jsou téměř všechny Ecovy romány.
Zasazení románu do konce 19. století mi přišlo zajámavější než přechozí romány, ať už Ostrov včerejšího dne (16. století, období baroka) nebo Baudolino (12. stol., výpravy na východ). Příběh byl aktuálnější, zajímal se nejen o italské období risorgimenta a garibadldovskou revoluci, Prusko-Francouzskou válku a Dny Komuny, nebo Dreyfusovu aféru, ale krásně pospal 'zeitgeist' paranoidního 19. století ve svém neustálém podezřívání a vymýšlení si fiktivních nepřátel. Hlavním tématem je proto padělání dokumentů, ovlivňování veřejného mínění a hýbání historií ve svůj prospěch. Takové machinace jsou v naší současnosti velcie aktuální, ať už jde o americkou aféru s 'vymyšlením si' hrozby jadernch zbraní v Iránu, nebo pochybnosti o pravdě 11. září. Média vytváří umělý obraz skutečnosti, a ten je tak silný, že téměř není možné nebýt jim přesvědčen. To ukazuje i Eco ve svém románu. Historie je jen hra mocných - vše je účelové, vše je vykonstruované.
Možná je to jen můj pocit, ale Eco na stará kolena získal úžasný smysl pro humor, kterým je kniha prosycena. Eco má nad věcmi nadhled s povahou starého profesora je s úžasným vtipem glosuje. Stačí si přečíst úvod, kde hlavní hrdina kritizuje všechno kolem sebe - příliš vyměšující němce, do sebe zahleděné francouze, pederastické kněze, zrůdné židy atd.
Kolem a kolem mi Pražský hřbitov přišel jako nejlepší kniha poslední doby, v kontextu Ecových knih jí stavím na rovinu s 'Růží' a 'Kyvadlem'. Jak řekl Jiří Pelán, 'Eca nelze nečíst.' Doporučuju, abyste se tímto řídili ;)