mone
přečtené 253
Umřel jsem v sobotu
2011,
Josef Formánek
Za mě bylo tohle čtení taková osvěžující jednohubka, kterou jsem přečetla za dva večery, a komu by se mohla také líbit? 1) Tomu, kdo se nebojí si čas od času přečíst něco, co není úplně mainstream. A taky tomu, kdo má rád takové to, ehm, pátrání po smyslu života... 2) Tomu, kdo si dokáže představit, že by se Betonová zahrada Iana McEwana mohla odehrávat na západě Moravy. 3) Tomu, pro koho je dostatečným lákadlem ke čtení fakt, že je Formánkova prvotina, Prsatý muž a zloděj příběhů, jedním z nejlépe prodávaných českých debutů posledního desetiletí. Prodalo se ho přes 70 tisíc výtisků! 4) Tomu, kdo je zvědavý na tvorbu spisovatele, který podle novinářky Hany Jakubcové platí „tak trochu za zlobivé dítě současného literárního trhu“. 5) Tomu, koho zajímá, v jaké podobě nakonec vyšel román, kvůli němuž se (prý) autor pohádal s nakladatelem…... celý text
Foukneš do pěny
2020,
Radka Třeštíková
Vůbec jsem nebyla schopná pobrat to střídání časů a postav, kdo je kdo, a kdo je kde, takže jsem si to čtení moc neužila. V půlce jsem se dokonce chtěla vrátit na začátek, že musím být prostě pozornější čtenář... nakonec jsem to neudělala. Celkově zklamání, i když stále platí, že mám RT moc ráda jako autorku i jako člověka. A další její knížku budu opět číst mezi prvními...... celý text
Možnosti milostného románu
2019,
Jan Němec
Četla jsem rozhovor s Janem Němcem pro časopis Heroine a přišlo mi to jako tak zajímavé čtení... způsob vyjadřování, názory... že jsem si prostě chtěla přečíst víc. Je zajímavé číst, jak různorodé reakce román vzbuzuje. Mně se líbil moc. Mám ráda, když něco čtu s pocitem, že ten, kdo to napsal, je chytrej člověk, a když mi navíc sedne i jeho autorský styl... Fakt jsem si čtení užila... i se vším tím pozérstvím hlavního hrdiny. Je zajímavé, že na papíře - ve fiktivním světě - mi to nevadilo ani trochu, v reálu, třeba u piva, bych tyhle řeči asi moc dlouho poslouchat nevydržela.... celý text
Pět ročních období
2019,
Jiří Klečka
odpad!
Nadšení z nové knihy mi vydrželo přesně 15 minut – tak dlouho trvalo, než jsem přečetla první dvě kapitoly, a uvědomila si, že mi nakladatelství prodalo román ve stavu nečtené první verze rukopisu. Držela jsem v ruce text plný překlepů a pravopisných i stylistických chyb. Kde mělo být mě, bylo mně, místo „ze zásuvky“ se telefon vyndával „se zásuvky“, do toho překlepy jako prskaskance barvy a podobně. Chybějící čárky byly v porovnání s dalšími prohřešky proti českému jazyku i zásadám redakční práce vlastně jen zanedbatelná maličkost. Ve čtení odfláknuté knihy se mi z pochopitelných důvodů nechtělo pokračovat. Vlastně mi vadilo, že si někdo dovolil nám, čtenářům, takovou nekvalitu prodat. Nechat v románu spoustu chyb není o tom, že se někdo jednou špatně vyspal nebo zrovna neměl svůj den. Znamená to, že se během několika měsíců, kdy kniha vznikala, na svou práci vykašlalo hned několik osob/subjektů – zastupující literární agentura, korektor, redaktor a možná i sám autor, který měl prostě text číst tolikrát, kolikrát bylo potřeba. I když… primárně to není autorův úkol. Je tu totiž předpoklad, že máte za zády silný tým, na který je spolehnutí. Také nevím, co říká o stavu české kultury informace v tiráži, že kniha vyšla s přispěním Ministerstva kultury ČR. Za nás, čtenáře, bych možná příště možná doporučila angažovat Ústav pro jazyk český Akademie věd. Nebo jen požádat kohokoliv, kdo umí číst, klidně i žáka ZŠ, ať podtrhá překlepy, než taková kniha odjede do tiskárny. Autora, kterému takto zpackali debut, je mi líto. Hodně líto. Do budoucna bych možná zvážila, komu nabídnout další rukopis… :(... celý text
Dívka na kusy
2018,
Kathleen Glasgow
Nechala jsem se nachytat špatným zařazením do kategorie, tohle určitě nebyl román pro ženy, spíš pro dívky, dospívající... I když jsem nebyla cílová skupina, nakonec to nebylo špatné. Dočetla jsem to! :)... celý text
Bizarní povídky
2020,
Olga Tokarczuk
Mám O. T. jako spisovatelku moc ráda, ale tohle teda vůbec nebyl šálek mé kávy.
Strážce majáku
2013,
Camilla Läckberg
Moc mě to nebavilo, vlastně se sama sobě trošku divím, že jsem to vůbec dočetla.
Rudý Zeman
2019,
Jaroslav Kmenta
Díky, pane Kmento, že jste těm žebrotám věnoval tolik času, který jste bezesporu mohl strávit mnohem příjemněji... ♥
Petříček Sellier & Petříček Bellot
2019,
Petr Borkovec
Brilantní texty noblesního chlapíka, co nosil barevný ponožky dávno předtím, než to bylo in.
Zůstaň se mnou
2019,
Ayobami Adebayo
Yejide, hlavní hrdinka románu „Zůstaň se mnou“, už vyzkoušela kde co, aby počala dítě: namáhavé poutě, tance s proroky, modlitby… Tomu, kdo má děti, optikou obyvatel exotické země, v níž žije, totiž „patří svět“. Po letech marného snažení už ovšem nemá oporu ani mezi nejbližšími – její rodina proti její vůli rozhodla, že řešením problému by mohl být polygamní vztah jejího manžela s další, snad plodnější ženou. „Zůstaň se mnou“ je román o nebezpečí rodinných intrik, křehkosti manželství i síle mateřské lásky. Dějištěm je Nigérie na přelomu století. Osobně bych nevěřila, že může někde mezi Beninem a Kamerunem vzniknout kniha nominovaná na několik prestižních světových ocenění včetně Wellcome Book Prize a... ano... může. Její autorkou je dvaatřicetiletá nigerijská spisovatelka Ayobami Adebayo – dáma, jejíž jméno obsahuje víc samohlásek než souhlásek, což je pro všechny knihkupce, knihovníky i čtenáře taková malá jazyková výzva. Kniha „Zůstaň se mnou“ se také objevila v celé řadě výběrů nejlepších knih roku 2019, určitě však ne pouze z politické korektnosti. Své místo zde si zaslouží – nejen námětem, ale především jeho ztvárněním, tedy tím, čemu říká literárněvědná terminologie syžet. Z pohodlí středoevropského kanapátka by se mohlo zdát, že problémy, jako je neplodnost, západní Afrika řešit nemusí, jenže představy o světě se doma, na sedačce, mnohdy liší od reality. Například mé představy o africkém kontinentě byly smrsknuté čistě na 1) maratonské běžce 2) podvyživené chlapečky z reklam Člověka v tísni 3) neurčité analfabety a 4) Lejlu Abbasovou. Přestože název „Zůstaň se mnou“ velmi připomíná všechny ty „Nezapomeň na mě“, „Než jsem tě poznala“, „Bez dcerky neodejdu“, „PS: Miluji tě“… nenechte se jím odradit. Až se totiž dočtete na stránku, kde zjistíte, odkud vítr vane, bude vám jasné, že žádný příhodnější tato dojemná kniha mít vlastně nemůže.... celý text
... s duší beadníka
2018,
Jaroslav Irovský
Opět se mi potvrdilo, že se v knihkupectvích a knihovnách schovávají knížky, o kterých čtenáři moc neví a přitom jsou často daleko lepší než ty, za nimiž stojí velký marketing. Tohle je jedna z nich. Říct, že se to čte skoro samo, by byla chyba, protože by to znamenalo, že se to celé děje tak nějak bez vás, a to není úplně pravda. Vy totiž tu knížku otevřete a než si stačíte vytáhnout šňůrku, co je tam všitá jako záložka, už v tom lítáte společně s autorem. Od začátku máte pocit, jakoby vám psal přes Messenger kamarád, kterého jste 14 dní neviděli – nemá důvod vám nic tajit, říká věci na rovinu, nedělá se lepším, než ve skutečnosti je. Taky se nebere příliš vážně. A co hlavně: není to žádnej blbec, protože kdyby byl, nedáte mu šanci. Tenhle „týpek“ (to je to slovo!) nemlčí o tom, co všechno dělá na záchodě, netvrdí, že je v knihovně, když je na pracáku, a když málem dostane do držky, je to před vašima očima. Hodně čte a hodně píše a kromě toho, že je beatnik, je taky grammar nazi, což je kombinace jak víno! Dávám pět hvězdiček, takže celý souhvězdí. I s dalekohledem.... celý text
InTyMně
2019,
Markéta Lukášková
Markéta psát umí, umí být vtipná, ironická, je dobrá pozorovatelka i vypravěčka… jak nám už mnohokrát dokázala. Je spisovatelka, za mě dokonce lepší, než některé z těch, které odjakživa mezi spisovatelky automaticky řadíme. Nejsem si ale jistá, jestli InTyMně není krok vedle. Pár myšlenek bylo v téhle knížce skvostných a bez okolků bych je podepsala, celkově jsem ale spíš zklamaná. Markétina zpověď je vlastně taková nekonečná oscilace mezi „jste mi všichni u pr*ele a vystačím si sama“ a „mějte pro mě pochopení, protože to, co jsem, jste ze mě udělali vy“. Chybí mi tam nadhled, odstup a víc poloplných než poloprázdných skleniček… a naopak mi v tom všem přebývá ukřivděnost, sebelítost, neloajálnost. Je to de facto rejstřík postav v epizodních rolích, se kterými je potřeba vyřídit si nevyřízené účty. Mrzí mě, že svůj literární talent nevyužila jinak – ty hodiny práce se daly přetavit v daleko lepší výsledek než je tohle „koukalovské“ ukazování prostředníčku na všechny kolem.... celý text