Bezpečně nešťastní

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

"Daniela vstává s kocovinou. Kristýna objevila svou vnitřní bohyni. Karolína jede na spontánní zájezd. Anežka objevuje Tinder. Ivana tráví poslední večer na služební cestě. Báru vykradli. Veroniku oslovil sympaťák ve vlaku. Lucie se vydala na rande. Eva má diagnózu. Dominika se vyspala s kolegou. Anička potřebuje přežít sraz absolventů. Alice neodolala setkání se starým známým. Sylvii to zase nevyšlo. Monika se chce vdávat. Petra peče. Všechny mají něco společného: jsou mileniálky, jsou osamělé, nerozhodné, bezpečně nešťastné a dost otevřeně o tom vyprávějí. Knížka pro všechny, kteří se pořád tak trochu plácají v dospělosti a snaží se přijít na to, co je správné. "...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432037/bezpecne-nestastni-J1a-432037.png 3.723
Nahrávám...

Komentáře (8)

Kniha Bezpečně nešťastní

LooneyCZ
07. března

Je jim skoro třicet, žijí si celkem dobře, jen tak nějak neví, co se životem. Chtěly by ženicha mladého s kučeravými vlasy... A dům, děti, možná psa? No, než se definitivně rozhodnou, tak si aspoň užijí spoustu sexu. Živelného a nespoutaného, bez závazků.

Příběhy jely přesně dle výše popsané šablony a až příliš se podobaly jeden druhému. Ze začátku mě to docela bavilo, ke konci už mi hrdinky splývaly. Hledala jsem v tom myšlenku, co by mě oslovila, ale vyprávění šlo bohužel jaksi mimo mě.

A co jsem si tedy z knihy odnesla? Že navzdory definici, která vychází hlavně z data narození, se nemůžu považovat za mileniálku. Jsem jen o pár let starší než autorka (rodačka z Olomouce, sic!), ale uvažování postav je pro mě návrat o víc než deset let zpátky. Už nejsem single. A taky jsem asi prudérní, protože mi připadalo, že skoro všechny hrdinky jsou erotomanky. Nebo jsem jen zvyklá na svou sociální bublinu, kde holky nespí každý týden s jiným klukem.
Jsem prostě ten "mládežník, co řeší podlahové topení" (z příběhu Aničky) a zřejmě proto jsme se s touhle knihou minuly.

Lightbringer
25. ledna

Znáte ten pocit, že vám v životě něco chybí? Zvláštní prázdno tam, kde nejvíc bolí? A často zjistíte, že vlastně ani nevíte, co hledáte, co byste měli hledat, jak nebo jak dlouho. Pak možná najdete to neurčité něco v symptomatických projevech, jen abyste vzápětí řekli, že to není ono.
Hotový existencialismus marnosti.

Tento pocit znají i ženy v této knize. Když čtu jejich příběhy, tak bych to neurčité cosi paušalizoval na propojení. Řečeno skoro pohádkově jednoduše, láska.

Láska zní skoro jako nechutné klišé, ale jen dokud to není právě to poslední, co postrádá váš jinak objektivně úspěšný život. Možná vás nemusí milovat "ten Pravý", ale měl by k němu mít nebezpečně blízko. A tak hledají, převážně neúspěšně, přes své plány, svody, intriky i využité náhody, a většinou velmi brzy přes postel. Hledání naplnění, které končí za nejbližším rohem.

V příbězích je humor, ale je pozoruhodně sebe-reflexivní, ironický a bez finálního uvědomění úplně stejně nekompletní, jako samo snažení. Humorem podtržená prázdnota. Můžete cítit znechucení, stud i tragikomiku jejich snažení. Můžete mít na tváři škleb i úsměv. Ale pokud prohlédnete své pocity a úsudky nad jednotlivými ženami za fasádu zdánlivé individuality, pocítíte jejich hluboký smutek.

Ať už si to uvědomujeme, popíráme, nebo žijeme v chaosu vlastní ignorace, tak možná můžeme připustit, že k nim máme blíž, než si myslíme. Že nám všem něco chybí a hledáme čím zaplnit prázdnotu v marnosti pozlátka a rozptýlení pozornosti. A ucítíme lítost. Už ne lítost svrchovaného pohrdání, ale lítost spojujícího porozumění, ve kterém jsme baladicky osamělí. A tak se hledáme, nacházíme a ztrácíme.

Po většinu svého dospívajícího života jsem si myslel, že my chlapi to máme těžké. Do třiceti jsme pro všechny kluci. Ženy z nás chtějí mít všechno možné, všechno možné najednou, sami neumí říct, co to má být, ale hlavně máme být "chlapi" a k tomu "chlapi, kteří vědí, co chtějí". Nikdo nám už ale neřekne, ani neukáže, co to vlastně je a jak se to dělá a všechno je špatně. Vcelku s radostí jsem se díky této knize mohl připomenout, že ženy, alespoň tedy některé, to mají vlastně podobně.

Tato kniha má své vady, ale možná o to lepším je zrcadlem. Nabízí zajímavou perspektivu. Poutavě propojuje příběhy hrubé reality s jemností ženské duše, schované v malichernosti. Perspektivu, která dokáže vytrhnout myšlenky ze zajetých kolejí.
Autorce děkuji a jsem za tuto knihu vděčný.


Šebestová3
02.11.2020

Bavilo mě to moc....a to jsem o kousek starší než cílovka :) Ale těch vzpomínek tam!!!! No jasně, že jsem s každou s postav nesouhlasila a občas se jim i divila...ale tak to v životě chodí i mezi kámoškama! Za mě to bylo osvěžující počtení, díky!

jaroiva
15.10.2020

Jsem tak o 10 let starší než hrdinky povídek a vnímám tu velký rozdíl v myšlení. Puberta v 90. letech byla dost rozdílná od té mileniální. A stejně vnímám i věk kolem 30 u těchto dvou skupin. Proto jsem dokázala porozumět jen několika z těchto mladých žen. Ale některé mě opravdu zaujaly a donutily k zamyšlení nad sebou.

dracos_princess
05.09.2020

Knížka je spíše průměrem.
Je čtivá, napsaná příjemným jazykem, dokáže zaujmout. Nicméně v polovině knihy začíná mít člověk pocit, že čte prakticky pořád to samé dokola, že mu kniha už nic nového nepřinese.
Ale na jeden podzimní večer plný přemýšlení mu určitě vystačí :)

gargamelka
09.08.2020

Soubor příběhů z per jednotlivých žen, které popisují, ukazují a seznamují nás se seznamováním a také dobou. Tinderová rande, která mají jednosměrnou jízdenku s jasně definovanou konečnou destinací. Na jednu stranu zpověď žen, ale také smutný obraz doby a myšlenkových pochodů společnosti. Je reálné, možné se vůbec seznámit a mít normálního partnera? Otázky, samé otázky.
Je Ti 25+ a nemáš partnera a hlavně děti, ujel ti vlak..jakýsi diktát okolí a společnosti, opovržení.
Během a po přečtení knihy je nad čím přemýšlet...

LucyBJ
28.05.2020

Na první dojem pohodové až veselé čtení nejen pro "holky" o vztazích dnešních třicátníků. Knížka je čtivá, psaná lehce plynoucím jazykem. Ač jsem o generaci starší, moc mě bavila, některé věci, z životů mých dětí, mi objasnila. Přečetla jsem jí na jeden zátah. A pak jsem nad ní další dny přemýšlela, protože je nad čím.

MilaSliacka
04.09.2020odpad!

Můj další pokus najít současnou mladou českou spisovatelku a snad se i poznat v její knize, skončil fiaskem. Petru Baštanovou omlouvá jedině to, že není spisovatelka, ale blogerka. Dokázala bych si možná představit, že si čtu jednotlivé kapitoly jako sloupky v rychlosti po cestě do práce a nehledám v nich žádný smysl ani přesah, ale jako celek se to číst nedá. Je to neustále opakující se litanie rozmazlených, nekompetentních a povrchních skoro třicátnic. Humor nebo sebeironie chybí. Každá kapitola je podepsaná jiným jménem, což je zbytečné, protože mezi postavami není žádný rozdíl. Pokud chce někdo tvrdit, že ženský jsou slepice, tahle kniha mu dá za pravdu. A názory na to, že ta dnešní mládež nezná pořádné hodnoty, tato kniha také zrovna nevyvrátí.