1. Domů
2. Autoři
3. Kathleen Glasgow
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 4
• Bazar
• Životopis
• Citáty 22
• Diskuze 1

Populární knihy

Nové komentáře u knih Kathleen Glasgow

Dívka na kusy

„Na to, že sa jedná o knihu určenú pre mladšie publikum ma príjemne prekvapila. Nie je napísaná príliš naivným jazykom a nebojí sa úprimne hovoriť o ťažkých témach, akými sú sebapoškodzovanie, drogy, alkohol, bezdomovectvo apod. Nemôžem posúdiť, do akej miery originálne to autorka pojala, pretože tento žáner obyčajne nevyhľadávam. Úvodná časť bola skvelá, i keď rozkúskovaný štýl asi nie každému sadne, ale k duševnému stavu hrdinky bol podľa mňa zvolený trefne. Potom prišla druhá tretina, ktorá ma príliš nebavila, to keď Charlie opúšťa liečebňu a vydáva sa "do sveta". Kapitoly, kde si hľadá prácu, bývanie a zoznamuje sa s ľuďmi boli miestami zbytočne popisné, ten náhly zlom v štýle rozprávania ma trochu rozhodil. Od okamihu ako sa na scéne zjaví "bad boy", tak je jasné, kam sa to bude uberať, ale našťastie sa autorke podarilo zobraziť vývoj ich "vzťahu" realisticky. I keď je to veľmi smutný príbeh, ktorý sa nečíta ľahko, nie je to ten typ knihy, ktorý by sa vyžíval v nekonečnom rozoberaní utrpenia a romantizovaní toxických vzťahov, ale naopak sa snaží ukázať cestu, ako z toho všetkého von.“... celý text
— myshichka

---

Dívka na kusy

„Předem upozorňuji,že knížka není vhodná pro lidi,kteří neradi čtou smutné knihy a taky obsahuje trigger warnings(sebepoškozování,alkohol, násilí,psychické problémy apod.),tak prosím zvažte její četbu. Knížka mě dostala už hned od začátku,kdy jsem okamžitě začala žít celý příběh s Charlie,až po autorčina závěrečná slova. Skvěle zachycený postupný vývoj hlavní hrdinky. Určitě to není čtení pro každého, empatickou skupinu lidí to pomalu rozloží na kousíčky a pro ty,kteří nepochopí smysl,to bude asi jen podivně sepsaný deník nešťastné dívky. V knížce totiž nejde o žádný zásadní děj se zápletkou. Je zde také spousta krátkých kapitol,kde je klidně i jen pár slov,což chápu,že ne každému sedne. Za mě jsou zde perfektně popsané myšlenky,které se bohužel mně samé často honívají hlavou a pocity, které také prožívám,ale nejsem schopna je popsat slovy. Všem moc přeji,aby si nikdo neprožíval to,co Charlie. Ukázalo mi to, že i když člověk může být i na tom největším dně,pořád se s pevnou vůlí a se správným okolím,lze dostat nahoru.“... celý text
— knizni_lev

---

Dívka na kusy

„JAK JSEM PŘIŠLA KE KNIZE: Bloumala jsem po knihkupectví s tím, že si jdu pro jednu jedinou knihu! Ano, přesně jsem věděla, která to má být. Bohužel tu jsem nesehnala, ale upoutala mě tahle. Tak jsem si ji odnesla s sebou a dobře jsem udělala! OD OBÁLKY PO VNITŘEK: Už když uvidíte obálku této knihy, dojde vám, že příběh uvnitř nemůže být vůbec veselý. Dobře, podle obálky jsem čekala detektivku, nebudu vám lhát, ale to jen do doby, než jsem si přečetla anotaci. Celé obálce vévodí uplakané oko dívky s rozmazanou řasenkou a střípky skla. Je v ní naprosto dokonale vystižen příběh a to ani nemusíte otevřít knihu. Obálka opravdu dokáže zaujmout! Celý příběh uvnitř knihy je rozdělen na 3 části, které svým názvem prakticky odhalují cestu hlavní postavy k "uzdravení". Každá tahle část obsahuje krátké kapitolky, které obvykle přečtete jedním dechem a z každé si odnesete trochu pocitů hlavní postavy. A zároveň vás dokáže po kouskách ničit. MŮJ NÁZOR NA KNIHU: Před otevřením knihy jsem se trochu bála. Pořádně jsem nevěděla, do čeho jdu a zároveň jsem se strašně moc těšila. (Lidé kolikrát říkají, jak takovéhle knihy dokážu číst. Odpověď je prostá - chtěla jsem studovat psychologii a s takovými dětmi a mladistvými pracovat.) A nedalo mi to žádnou práci a za chvíli jsem se začetla - šlo to snadno, věřte mi. Jenže knihu pak neodložíte, dokud ji nepřečtete. A i poté o ní neustále přemýšlíte. Kniha vám ukáže příběh Charlie. Dívky, která si sáhla až na samé dno a skončila v léčebně s několika dalšími, z nichž každá má své vlastní problémy a svůj vlastní osud. My však sledujeme hlavně ten Charliin. Svůj smutek a bolest schovává za jizvy od skleněných střepů. "Lidi by o nás měli vědět. O dívkách, které si svou bolest zapisují do vlastního těla." (str. 373) Při čtení knihy si prožijete snad všechny emoce, které existují. Budete zoufalí, smutní, plní naděje, ale i nedůvěřiví. Hodně si popláčete, ale budete se i smát. Autorka vážně krásně zachytila pocity dívky s těmito problémy. Když si přečtete její poznámku na konci knihy, bude vám naprosto jasné proč. Protože vás naprosto dostane! Charliin příběh neznáme hned ze začátku. Musíme se k němu postupně propracovat a něco si i domýšlet. V určitých částech knihy totiž Charlie do své minulosti zabrousí a své vzpomínky vám převypráví. Získáte takové střípky, které Vám po poskládání dohromady ukážou celou pravdu. Kniha vám ukáže, jak je těžké postavit se znovu na své nohy, odrazit se od pomyslného dna a začít znovu věřit! A věřte mi, že okamžiků, kdy začnete věřit, bude hodně, ale pak najednou nadejde obrat o 180 stupňů a vy se modlíte společně s Charlie... a... a... a... Není to prostě lehké. "I barvy mohou vyprávět příběhy, jen trochu jiné než ty, na které jsme zvyklí." (str. 238) Konec je spíše vysněný, ne vždy se to ve skutečnosti takhle zlepší, ale! Hlavní hrdince přejete jen to dobré, tak proč by ne? Pokud stojíte o náhled do jedné zničené duše a toužíte po tom, aby jí bylo lépe, sáhněte po téhle knize. Podle mě by si ji měl jednou za život přečíst každý. Někdy totiž na tyhle lidi koukáme skrz prsty a přitom vůbec nevíme, co mají za sebou. Určitě tenhle příběh vřele doporučuji! Ne každý má totiž bezproblémový a krásný život... Bohužel... POSTAVY: Hlavní postavou je dívka Charlie Davisová, která neměla ve svém životě zrovna štěstí. Otec jí zemřel, matka o ní neměla zrovna valný zájem a navíc si prošla tolika zlými věcmi, že by jí je nikdo nezáviděl. Momentálně je zlomená a absolutně bez sebevědomí. Nedůvěřuje lidem kolem sebe, ale zároveň by se chtěla postavit na vlastní nohy a dostat se z toho svrabu, ve kterém se nachází. Má velký talent na kresbu portrétů. Trpí disociativní poruchou. JAZYK: Příběh je vyprávěn v ich formě, takže se do něho krásně vžijete. Co vás určitě zaujme na první pohled, je nepředstavitelná spousta vulgarismů (nikdy jsem si nemyslela, že se jich dá do knihy vsunout tolik). Ale na druhou stranu - představte si, že byste všechno ztratili... Už chápete? I já pochopila. Tahle slova do tohohle příběhu prostě patří. Příběh má díky svému jazyku spád a stránky utíkají jedna za druhou, aniž si to uvědomíte. Přes své těžké téma se čte lehce. HODNOCENÍ: 5/5 "Myslím, že se to jednou stane každému z nás..., bude to něco tak zásadního, že nás to roztrhá na kousky. A pak je potřeba se zastavit. A posbírat se dohromady. Zabere nám to spoustu času a možná zjistíme, že se musíme složit v jiné, lepší podobě. V takové podobě, ve které jsme si sami jistí, že všechny dílky perfektně sedí a my se už tak nikdy nerozbijeme." (str. 365) Tahle kniha by se měla dostat do povědomí všech - hlavně mladých lidí. Věřte mi, nikdy na nic nejste sami!“... celý text
— Mishak

---

---

Dívka na kusy

„"Mám pocit, že hořím. Sálám dnem i nocí. Musím a chci tu pálivou temnotu ze sebe vyříznout. Když se očistím, umyju a upravím, budu se cítit líp. Vychladnu a zklidním se. Chci pocítit příjemný chlad mechu, který roste hluboko v lesích." S Charlottou neboli Charlie, se seznámíme v nemocnici na psychiatrii. Ocitá se na místě, na kterém je spousta takových jako ona. Lidí, kteří si nějakým způsobem ubližují. Charlie už si za svůj sedmnáctiletý život prožila víc než dost. Smrt otce, nezájem matky, ztráta jediné kamarádky a spousty dalšího. Nemá pouze fyzické jizvy, má i ty emocionální. Po propuštění z nemocnice se o sebe musí znovu postarat sama. Odjede za svým kamarádem na místo, kde v životě nebyla. Do Arizony. Jak to všechno zvládne? Nechá si pomoci, nebo se opět vrátí do starých kolejí a začne si ubližovat? "Vytáhnu kovovou skříňku a začnu do ní ukládat vše potřebné: roli gázy, krém, lepicí pásku a sklo zabalené v plátně, jedno vedle druhého, všechno sedí, je to dokonalé." Jako první mě zaujala obálka. Přesně vystihuje příběh, který se v knize odehrává, a hned na to styl psaní autorky. Kniha je rozdělena na tři části, která skrývá velmi krátké kapitoly. Kathleen dokáže zaujmout, a já se nemohla od knihy odtrhnout. Potřebovala jsem vědět, jak to s Charlie dopadne. Občas zabrouzdáme i do minulosti, kde nám Charlie poodkryje několik svých tajemství. Prováděla jsem s ní i dechová cvičení na uklidnění, která ji naučila Casper, chtěla jsem ji obejmout, protože každé dítě (i když mu je sedmnáct let) potřebuje vidět, že ho někdo má rád, že mu na něm záleží. "Řezání je pomyslným plotem, který si vystavíme okolo svého těla abychom udržely ostatní lidi od sebe co nejdál, a přitom toužíme po tom, aby se nás někdo dotýkal. Plot je ale ostnatý, takže ani my jej nedokážeme přelézt. Co pak?" Kniha se četla velmi dobře. Je krásná, ale zároveň děsivá. Máme zde zpracované opravdu citlivé téma. Sebepoškozování. Ale není to jen o tom, je tu také alkoholismus a drogy. Je to kniha o ztrátě, přežití a naději. Naději, že někde je světlo na konci tunelu. Už jen to, že autorka čerpala z vlastních zkušeností. "Charlottinu depresi popisuji podle vlastních zkušeností, ale její příběh je jen její, stejně jako můj příběh je můj." (z rozhovoru s autorkou - knihyomega.cz) Z knihy jsem cítila ten smutek, který Charlie prožívala, ale také naději, když si vzala papír, uhel a začala malovat. Příběh mě pohltil tak, že jsem vše prožívala s hlavní hrdinkou a doufala, že na světě jsou lidé, kterým není život někoho, koho znají teprve krátce úplně lhostejný. Život opravdu není fér a každý má nárok na trochu toho štěstí. I když se uvádí, že je kniha pro mládež, tak já bych ji doporučila každému, koho toto téma zajímá. Ať jste mladí nebo staří, je to jedno. Na věku nezáleží. Kniha předčila mé očekávání. Je to velmi silný příběh a já jsem ráda, že se mi naskytla příležitost si ho přečíst. Jako mámu dvou dětí se mě kniha opravdu dotkla. Vzala mě za srdce. Mějte se krásně.“... celý text
— P.ary

---

Jak se spřátelit s temnotou

„Tuhle knihu mám doma už od prvního vydání a nebyla jsem ji schopná dočíst až do teď. Což je shodou okolností zrovna ve chvíli, kdy se učím na zkoušku ze sociální ochrany dítěte. Ha! Knihy k nám opravdu přijdou ve správný čas. Když mi bylo šestnáct, četla jsem Dívku na kusy a neuvěřitelně mě zasáhla. I proto jsem si tuhle knihu koupila hned, jak vyšla. Už v první kapitole jsem ale pocítila výraznou změnu v hlasu autorky, která mě úplně odradila. Mám dojem, že jde o velmi ambiciózní projekt, který však nebyl uchopen úplně nejlépe. Možná už také jednoduše nezvládám číst YA literaturu. Cítila jsem se trochu špatně, že dávám knize jen 3/5, ale když se dívám na další recenze, nejsem v tom sama – hodně lidí má pocit, že na tom něco „nesedí“. Upřímně řečeno, dovětek autorky o její vlastní matce mě dojal k slzám a mám pocit, že právě těch několik málo stránek bylo ve skutečnosti přínosnějších než celé samotné dílo.“... celý text
— melancholiann