Jiří Klečka

česká, 1983

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Zapomenutá

Zapomenutá - Jiří Klečka

Ztratíš paměť, ztratíš sebe. Atmosférický román s mysteriózními tóny. Božena a Pavel prožili vášnivé milostné vzplanutí, ale jejich osudy se rozdělily krátce p... detail knihy

Populární knihy

Papírové domky
Papírové domky
Zapomenutá
Zapomenutá
Pět ročních období
Pět ročních období

Nové komentáře u autorových knih

Papírové domky Papírové domky

„Pro mě trochu náročnější čtení ,přišlo mi to jako když se spojí Faust a Dorian Grey. Vlastně se mi to docela líbilo ,ale nečetlo se mi to až zas tak lehce .“... celý text
— Krisařka

Zapomenutá Zapomenutá

„Na svou paměť se spoléháme dnes a denně, v drtivé většině konverzací, naučených zvyků, poznávání svých blízkých a míst, na kterých jsme byli nebo se běžně pohybujeme, při psaní čtení, chození, zkrátka při všem, co děláme. Ale co když nás paměť najednou začne zrazovat? Slova, která si chceme přečíst najednou nedávají smysl, písmenka se nám roztančí nebo o něco požádáme své blízké, ale zjistíme, že už jsme je o to požádali a dokonce několikrát. Problémy s pamětí vás zavedou do Domu paměti, hospitálu, kde jsou ubytovaní lidé s touto diagnózou a naše hlavní postavy, Božena s Pavlem, nejsou výjimkou. Jenže se v podzemí domu ukrývá tajemství, které vás z toho bludiště paměti může dostat, ale za jakou cenu? I když jsem knihu četla déle, tak se četla velmi dobře a rozšířila mi obzory.“... celý text
— okeey

Zapomenutá Zapomenutá

„Tato kniha se mi moc líbila. Je to druhá kniha Jiřího Klečky, kterou jsem četla a přišla mi lepší než Papírové domky. V Zurčí, malé vesnici kdesi v Jeseníkách, je v bývalé invalidovně a hospitalu pro raněné vojáky nyní umístěno zařízení pro klienty s kognitivními poruchami, Dům paměti. Právě v tomto zařízení se setkává po více jak půl století Pavel a Božena. Kdysi se velmi milovali, ale jejich život se rozdělil po příchodu spřátelených vojsk v roce 1968. Božena se rozhodne odejít do Domu paměti, jak se zařízení nazývá, po té, co zjistí, že její výpadky paměti mohou ohrožovat její blízké, Pavel, slavný scénárista, se tam léčí po mrtvici, po které ztratí schopnost číst a psát. Dům paměti, místo se zvláštní, působivou architekturou a ještě podivnější historií, dokáže některým klientům jejich ztracené schopnosti vrátit, paměť obnovit, ale na druhou stranu za vše se musí platit... Bavilo mne vyprávění a odhalování osudů dalších lidí - klientů Světlany, Eduarda, malířky porcelánu Tran Anh, dále ředitelky domu paměti Ilony, správce Lukáše a jeho sestry Sáry, Boženiny a Pavlovi rodiny. Vše se točilo kolem paměti a vzpomínek, mnohdy velice bolestných, skoro všechny postavy byly nějak vnitřně zraněné a bolavé. Všechny měli za sebou něco, co by bylo lepší a příjemnější zapomenout. První dvě třetiny knihy jsou spíše společenským románem, s občasným náznakem nějakého tajemna, postavy jsou velmi dobře vykreslené, i se svými horšími stránkami (zde bych vyzvedla postavu Lukáše - ten člověk mi na začátku byl hrozně nesympatický, ale člověk postupně zjišťoval, proč je takový, jaký je), v poslední třetině se kniha stává thrillerem s okultními a hororovými prvky. Možná, pro určitou nevyváženost, strhávám jednu hvězdičku.“... celý text
— Lucienka220

Papírové domky Papírové domky

„Nemám ve zvyku odložit rozečtenou knihu, která mě nebaví. Ale u Papírových domků jsem se musela hodně nutit, abych dočetla. Vůbec jsem se nemohla začíst, na můj vkus bylo až moc fantaskních prvků, které se mi kolikrát zdály nelogické.“... celý text
— monushka

Pět ročních období Pět ročních období

„Další kniha z Edice Tvář a u této jsem si nepřečetla anotaci a byla jsem dost překvapená. Začátek knihy byl hodně silný, až jsem z něj pocítila úzkost a nechtělo se mi číst dál. Ale protože čas všechno zahojí, muselo to být už jen lepší. A taky, že bylo. Kniha se mi četla dobře a byla čtivá. Co mi ale trochu vadilo, a je to jen můj problém, tak to byly “sny hlavního hrdiny. No zkrátka fantasy, kterému se spíš vyhýbám. Také na mě působilo poněkud nevěrohodně, že si hlavní hrdina s dalším krokem buď přesně věděl rady, i když to nedávalo smysl a nebo naopak vůbec nevěděl, když to bylo evidentní. Navíc jsem si k němu nevytvořila vztah. Celkově mi tento příběh úplně nesedl, ale na další knihy autora se těším.“... celý text
— lulucinax

Přejít na knížky autora