Papírové domky
Jiří Klečka
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499295/bmid_papirove-domky-gtX-499295.png
4
133
40
Román z města s černou duší Anna se přestěhuje s manželem Petrem a synem Vašíkem do Ostravy za Petrovým divadelním angažmá. Mají za to, že se konečně blýská na dobré časy. Jenže Petr chce víc. Chce ten dům, který ho již dlouho vábí, chce podávat herecké výkony, ze kterých běhá divákům mráz po zádech. A dům mu jde vstříc. Plní se mu každé jeho přání a vše jde jako na drátkách, dokud v blízkém okolí jejich nového domu nezačnou bez zjevných důvodů umírat zvířata. A to je jen začátek.... celý text
Přidat komentář
Nemám ve zvyku odložit rozečtenou knihu, která mě nebaví. Ale u Papírových domků jsem se musela hodně nutit, abych dočetla. Vůbec jsem se nemohla začíst, na můj vkus bylo až moc fantaskních prvků, které se mi kolikrát zdály nelogické.
Začátek pro mě takový rozpačitý - nevěděla jsem, co od knihy čekat. O to víc mě druhá polovina knihy vcelku mile překvapila. Hodně mě vytáčelo oslovování syna mistře:).
Zpočátku se děj rozjíždí pomalu. Hrdinové se stěhují do domu, rozkoukávají se v novém prostředí, také v náznacích zjišťujeme, že za sebou mají nepěkné věci. Ačkoliv se nic zvláštního neděje, přesto je cítit předzvěst něčeho znepokojivého. Atmosféra postupně zhoustne. Chvílemi jsem četla opravdu se zatajeným dechem.
Pokud máte rádi příběhy s mysteriózní zápletkou, u kterých se budete i trochu bát, zkuste Papírové domky. Já jsem byla vcelku spokojená. Líbila se mi atmosféra, úplně jsem to viděla na filmovém plátně. Trochu mi vadilo, že jsem nedostala odpovědi na všechny otázky, resp. pár nedotažených věcí. To se ale u podobných příběhů stává.
České autory nevyhledávám a moc nečtu, ale tenhle dle mého prvního úsudku horor, jsem chtěla zkusit; jakmile se jedná o duchařské scény na pozadí domů starobylých nebo novostaveb (nicméně pod nimi se může nacházet základ staré stavby nebo pohřebiště), jsem k neudržení. Vyjadřování autor zvládá s přehledem, barvitá pointa a hlavně nápad se starou promítačkou v návaznosti na Roučného se v příběhu dobře uchytily (možná tady jsem čekala hororové zážitky a zde podle mého názoru autor trochu zaškobrtal, protože nevyužil dobře rozehraný potenciál, který do příběhu vložil).
Je to jemně napínavé mysteriózní čtení s nádechem chiméry a jakéhosi absolutna, které cítíte za Dveřmi.
Opona. Dveře. Za Dveřmi. Sousedé/sousedka s proměnlivou osobností.
Ačkoliv jsem očekávala hororové ladění, mysteriózní román s prvky fantasy obstál a já ho pro lehčí čtení doporučuji.
Opět kniha, kterou jsem si půjčil jen tak na slepo, a opět velká spokojenost. Nečekal jsem vůbec ,kam bude příběh směřovat, ale to ,že se bude příběh ubírat na mysteriózní vlně, tak to mě hodně překvapilo.
Celkově jsem s knihou velmi spokojen. Doporučuji.
(SPOILER)
Kniha mne velmi bavila. Anna a Petr se se synem Vašíkem stěhují z Hradce do Ostravy, protože Petr získal angažmá v ostravském divadla. A rovnou v roli Fausta. Ne nadarmo se o této roli říká, že je prokletá...
Anna i Petr mají za s sebou krušné dětství sirotků v dětském domově. Právě tam se Petr seznámí s písničkami polozapomenutého ostravského zpěváka Richarda Roučného. A jaká je to šťastná náhoda, když si může pronajmout dům, v kterém Roučný tvořil.
Je to zvláštní dům, se zvláštními schopnostmi, s tajemnou komnatou. Ale to, co poskytne těm, kteří jeho tajemství odhalí si bere zpátky i s úroky. Ne dům, ale nečisté síly, které dům používají jako návnadu na lapání duší.
*****
Motiv tajemných dveří jako portálu se objevuje v Alence v kraji divů, tajemnými dveřmi se dá vstoupit do Narnie, motiv dveří je i ve filmu Faunův labyrint.
Také tajemný dům, který v pravidelných intervalech krade duše, není úplně originální, objevuje se třeba v knize Dům za zdí od Davida Mitchella.
V příběhu Jiřího Klečky se motiv tajemného domu propojuje s faustovskou pověstí. Zároveň je pěkně využitá folklórní cikánská linka, líbí se mi i zasazení děje do Ostravy.
A jedna hvězdička je za opět velmi zdařilou grafickou úpravu z nakladatelství Vyšehrad.
Tahle knížka je past. V dobrým.
Prvních padesát stránek predikuje sociální román o lidech, se kterejma se život nemazal. Jenomže pak se z Domků vyklube regulérní zástupce českýho hororu. Tempo je skvělý - uprostřed knížky, když se záhada začíná obnažovat - skoro vražedný. A ačkoli jsem ke konci (když už dojde na lámání chleba a všechno je odhaleno) už pozornost trochu ztrácel, elegantní vyústění i odhalení 'padoucha' mě potěšilo moc. Zapojení romský komunity dobře sedí nejen k ostravskýmu geniu loci, ale fajnově osvěžuje mysteriózní mustr. Vašík je coby nehrdina románu navíc parádním zrcadlem lidskýho sobectví. A těšilo mě, jak nenásilně a nenápadně s tímhle zrcadlem Klečka hýbe.
První kniha od tohoto autora, co jsem četla a velká spokojenost. Příběhy, kde figuruje nějaké tajemno, záhady, tajemství, s tím, že se toto mystérium postupně mění, mě baví. Zajímá mě, jak se bude příběh vyvíjet, kam se posune a jak bude tajemno ovlivňovat postavy z příběhu. Nápad s Faustovým domem zasazeným do Ostravy považuji za skvělý. A taky se mi moc líbilo, že celý příběh dopadl tak, jak dopadl. Proč ne.
Pro čtenáře, kteří mají rádi záhady, je tato kniha dobrou volbou.
Velmi zajímavý mysteriózní příběh s faustovským motivem zasazený do prostředí Ostravy. Je netradičně pojatý, věnuje se několika závažným tématům a obsahuje několik nečekaných zvratů. Samotná anotace je mistrně napsána - je jen dobře, že neprozrazuje úplně všechno, neboť některé podrobnosti by mohly potenciální zájemce o četbu tohoto románu odradit, což by bylo škoda. I já osobně jsem byl tedy zaskočen a připadal jsem si být oklamán jako nová ostravská sousedka hlavních hrdinů, ale v danou chvíli jsem byl již natolik sžit s příběhem a postavami v románu, že jsem musel zpracovat jen své rozpaky nad pro mě nečekanou skutečností. Kniha rozhodně stojí za pozornost i za přečtení. Oku lahodí i její nádherný design a netradiční zpracování - tiskařské písmo i samotné ilustrace jsou laděny v podmanivém hnědém tónu.
Vizuální stránka knihy se k příběhu v Ostravě výborně hodí. Fakt skvělý nápad použit hnědou barvu na písmo i na velmi vydařené ilustrace od Sylvie Svobodové. Dotváří to pocit tajemna, který prostupuje celou knihou. Nic a nikdo tu není v pořádku. Autor nám postupně dávkuje informace o dětství hlavních hrdinů a my jen doufáme, ze budoucnost bude lepší. Konec se zdá být odfláknutý, jenže co víc psát? Je prostě konec. A plíce máte zasviněné sazemi.
Nejde o žánr, který bych zcela běžně četla, navzdory tomu mě však příběh (kolik a co jsme ochotni zaplatit za úspěch, uznání) zaujal natolik, že jsem knihu přečetla velmi rychle. K prostředí průmyslové Ostravy se temnota skrývající se v domě hodila.
Knížku v pohodě zvládnete za jedno odpoledne, je opravdu čtivá. Tajemno sympaticky nadávkované, ačkoliv mě spíš lákaly otazníky kolem dětství Anny a Petra, než to, co se dělo v domě. Postava i role Fausta se hezky příběhem prolíná. Co mě nebavilo, byl poslední "akční" úsek a konec.
Papírové domky, má první přečtená kniha od autora Jiřího Klečky.
Musím se přiznat, že miluji příběhy, kde figuruje tajemno, a troufám si říct, že na české scéně mnoho příběhů s tímto obsahem nemáme. Proto, když jsem si přečetla anotaci Papírových domků, prakticky hned jak se na čtení těšila!
Děj byl nejen tajemný, ale i velice originální. S ničím podobným jsem se v minulosti nesetkala. Přitažlivost a tajemnost domu, mrtvá zvířata, rozepře mezi sousedy, Faust a vlastně celkové napětí v příběhu na Vás zapůsobí i kdybyste nechtěli. Společně s hlavními hrdiny příběhu zažíváme situace, kdy dům zahojí staré popáleniny, dokáže plnit skrytá přání, ale i spoustu dalšího..
V knize mi sedlo, dá se říct, všechno. Styl psaní autora, délky kapitol, délka celé knihy, nemůžu nezmínit nádherné ilustrace a samozřejmě postupně dávkované napětí, které mě nutilo číst stále dál a dál! Tohle všechno mě nadchlo, autora si přidávám k oblíbeným autorům a jeho další knihu Pět ročních období, si v blízké budoucnosti rozhodně přečtu. (Hned, jak vyrazím na výlet do knihovny!).
Musím se přiznat, že tohoto českého autora, pocházejícího z Ostravy, jsem neznal, ale nicméně anotace vypadala zajímavě, a tak jsem se rozhodl, že se do knihy začtu. Kniha určitě byla dobrou volbou.
Kniha má 3 části. Kniha vypráví o ANNĚ a jejím manželovi PETROVI, kteří se s jejich synem VAŠKEM přestěhují do jednoho opuštěného domu v Ostravě. Anna peče zákusky a Petr pracuje jako divadelní herec. Líbilo se mi, že se román odehrává v Ostravě.
Kniha obsahuje prvky magického realismu a z mého pohledu je to dobře napsaná kniha, která může směle konkurovat zahraničním titulům.
Přebal knihy je pěkný. Kniha má pěkné ilustrace. Text má hnědou barvu.
Po knize s označením mystery bych asi nikdy nesáhla, kdyby mě svou obálkou nepřitahovala stejně, jako hlavní hrdiny Dveře. I tak bych byla spokojená bez tajemného nadpřirozena, protože námětů na hlubší rozvinutí bylo v knize dost, takže jsem litovala, že se to začalo stáčet jinam. Líbil se mi styl psaní a postupné odhalování, kniha se četla velmi dobře. A proto si zaslouží čtyři*.
Struktura příběhu převyšuje jeho námět?
Nebo je moje hodnocení nevědomé z pohledu obyčejného smrtelníka, který doposud nepoznal taje mystiky a záhad, které mnozí spisovatelé zvěčňují ve svých knihách?
Nelze být příliš kritický ale nemohu ani oslavovat.
Sympatické postavy váhají nad svojí hloubkou, námět postrádá rozvětvenost, který by mu velmi slušel.
Chybí mi znalost Fausta a ďábla, abych pochopil, co je ukryto v textu. Má přesah, který mi uniká, nebo jde pouze o dobře míněnou zábavu, kterou chtěl autor poskytnout čtenáři s mezerami v sečtělosti?
Napadá mne slovo OBYČEJNOST... Jak jinak hodnotit řadový, všední příběh s kapkou hříchu v sobě?
Oceňuji některé pasáže, které jsou neobyčejně dobře napsané a zaujmou. Ale postupem dalších řádek se rozpíjejí a nenavazují na sebe. Poté se o vás pokouší všednost, která by v takto koncipovaném románu neměla být.
Zřejmě náladu románu vystihnu jednou dobře mířenou větou...
Nebudete psanému věřit...
Knihu jsem přečetla. Mystery nemusím. Myslela jsem, že se jedná o běžný napínavý román, takže jsem se zhruba od půlky knihy nestačila divit :)
Přesto musím říct, že to nebylo špatné.
Do dalších podobných knih, už se ale pouštět nebudu.
Napínavé čtení, ke konci jsem skoro nedejchala.
Moc se mi kniha líbila,doporučuji.
Štítky knihy
Ostrava tajemství divadlo herci strašidelné domy mysteriózní, mystéria české horory české romány
Papírové domky
Kniha Papírové domky je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 169x |
| Čtenářské výzvě | 26x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 86x |
| Chystám se číst | 169x |
| Chci si koupit | 44x |
| dalších seznamech | 4x |
Pro mě trochu náročnější čtení ,přišlo mi to jako když se spojí Faust a Dorian Grey. Vlastně se mi to docela líbilo ,ale nečetlo se mi to až zas tak lehce .