Má první přečtená kniha od tohoto autora. Tahle kniha je čtenářský zážitek! Je sice náročnější na čtení a soustředění, ale příběh opravdu stojí za to! Forma deníkových záznamů mě velmi bavila. Těším se na další setkání s autorem.
Hana Hindráková je známá svými romány odehrávajícími se v Africe. Její styl je osobitý - svou upřímností a nebojácností ukázat čtenářům odvrácenou část toho, co běžnému návštěvníkovi tohoto kontinentu zůstává skryto.
V polovině února autorka vydala svou prozatím poslední knihu s názvem Africké noci – ta byla vydáná v nakladatelství Hana Mezihoráková – Africké příběhy. Na jejím vydání se podílela spousta čtenářů, kteří mohli přispět finanční částkou na základě vybraného balíčku.
Africké noci nejsou románem v pravém slova smyslu, jedná se spíše o mix různých literárních žánrů – nechybí ani detektivka, ani thriller.
Čtenář může být velmi překvapen faktem, že příběh je založen na skutečných událostech odehrávajících se v Keni v letech 2024 – 2025, kdy se na místě začala bouřit takzvaná generace Z, která do ulic vyrazila na protest proti současnému prezidentovi. Říkáte si, že se nejedná o nic alarmujícího? Bohužel - během těchto protestů se ztrácí lidé, jsou napadáni a zabíjeni nevinní a policie, která by měla být ku pomoci, je zkorumpovaná a překrucuje informace tak, aby je mohla použít nejen proti protestujícím. Klobouk dolů před odvahou paní Hindrákové, neboť není snadné psát o jakékoliv politické situaci.
Autorka se ve svém nejnovějším díle nesoustředí pouze na jednu hlavní postavu, ale jsme obklopeni hned několika lidmi, kteří se nacházejí na různých místech a v různých společenských situacích. Během rozvíjení jejich příběhů se následně všechny v určitý moment střetnou.
Africké noci jsou rozděleny do třinácti kapitol a následně kratších podkapitol, v nichž se střídají vypravěči a i místa konání. Součástí je také prolog a epilog. S postavami prožijeme celkem tři roky, od roku 2023 do roku 2025. Ale poselství celé knihy má přesah až do současnosti.
Mně osobně k srdci nejvíce přirostla nejvýraznější postava – Gabriela pracující jako knihovnice v Mníšku pod Brdy. Ta ráda cestuje právě do Afriky, konkrétně do Keni. Nadchl mě fakt, že autorka zasadila jeden z příběhů právě do tohoto městečka, protože v něm bydlí má rodina a často sem jezdím a bylo naprosto fascinující číst o skutečných místech, která znám.
Další velmi zajímavou a důležitou postavou je africký chlapec Timothy, který má neskutečný umělecký talent, kterému zpočátku jeho matka Linnet nepřikládá velkou váhu. Vše se změní ve chvíli, kdy její chlapec vyhraje v umělecké soutěži a společně začnou spřádat plány do budoucnosti…
Africké noci jsou příběhem, který bude čtenářem rezonovat dlouho po jejím dočtení. Zanechá ve vás pocit nespravedlnosti, bezmoci, smutku, rozhořčení, ale i naděje, radosti a krásy. Při jejím čtení budou rozhodně překvapeni ti, kdo Keňu znají jen svým neposkvrněným „pozlátkem“, které je představováno všem turistům.
S autorem jsem se seznamila prostřednictvím jeho knihy Chaloupky, která se mi líbila. Sudetský dům mě zaujal hned po vydání prvního dílu, ale byl kolem něj takový humbuk a propagace, že mě čtení knihy prozatím odradilo.
Ale teď na něj nastal ten správný čas. Anotace mě nalákala, mám ráda příběhy z konce války. Styl vyprávění se mi líbil, postav tak akorát na zapamatování a na rozdělení sympatií. Co mi však vadilo a za co strhávám hvězdičku, byly pravopisné chyby, kterých je v knize bohužel ponecháno celkem dost, což je škoda, protože to vytváří pohled na celé nakladatelství. A je škoda, že se v dnešní době bohužel kouká více na kvantitu než na kvalitu.
Těším se, až se začtu do pokračování a budu doufat, že se v něm nebude vyskytovat tolik chyb.
První díl jsem nečetla a nikterak mi to nebránilo v tom, abych se ve vánočním období jsem pustila do tohoto. Bylo to nenáročné čtení s předvídatelným dějem a vývojem. Ale úsměv na rtech mi to vykouzlilo a pár slz mi také ukáplo.
Od autora jsem četla několik jeho detektivek, které jsou naprosto dokonale propracované. Velmi mě překvapilo, když jsem objevila jeho novou knihu, která je jiného než detektivního žánru.
Tento román byl naprosto neodložitelný! Téma bylo skvěle zvoleno a dokonale propracováno! Gay a ještě ke všemu pocházející ze silně věřící rodiny.
Adamovi jsem fandila, vše prožívala s ním. Jeho vyprávění střídající se a vyprávěním Kamila činí příběh ještě zajímavějším. A ačkoliv se autor věnuje několika hlavním postavám, ani jednou jsem se v příběhu neztratila.
Čtení této knihy strašně bolelo! Úplně jsem se vžila jak do postavy malého Hugha, tak i jeho matky alkoholičky, u níž jsem neustále doufala v lepší osud.
Představa, že toto mohl být jeden příběh z mnoha (přece jen se odehrává v osmdesátých letech), je šílená.
Celá kniha je napsána bravurním jazykem! Rozhodně doporučuji k přečtení!
Milý příběh, který mi vykouzlil úsměv na rtech. Je velká škoda promeškaných let Grace a Matta, ale asi to tak mělo být. O to více se pak radují z nových společných chvil.
Hvězdičku odebírám za celkem dost překlepů a chyb v knize.
(SPOILER) Pokud chcete při čtení propadnout depresy a hodně chmurné náladě, rozhodně doporučuji k přečtení Jalovou.
Autorka si umí hrát se slovy, s vnitřními pocity hlavní hrdinky Zuzany a s prostředním.
Zuzky mi bylo strašně líto, chápu její rozhodnutí nikdy nemít děti a rvalo mi srdce, když její "přítel" rozhodl za ní.
Nikdy jsem v této situaci nebyla, mám dvě dcery, které jsem si vždy přála. Ale přijde mi v dnešní době nepochopitelné, aby se někdo opovážil ignorovat nečí rozhodnutí v partnerském vztahu. A nejen v něm. K Zuzce se většina okolí chovala jako "k hadru" a ne jako k lidské osobě s vlastním rozhodnutím.
Je dobře, že tato byla tato kniha napsána a vydána, chtělo by to mnohem větší osvětu, co se volby nemít děti týče.
Román napsaný překrásným jazykem s pečlivě vybranými slovy. Ze začátku jsem si musela na tento jiný styl zvyknout, ale poté jsem si užívala každé věty.
Knihu jsem četla v angličtině a četla jsem jí delší dobu, protože mi chvíli trvalo zorientovat se ve změně vypravěčů a časových obdobích. Jedná se o moc pěkně vystavěný příběh o hledání vlastní identity, skrývání a odhalování vlastních pocitů.
Knihy tohoto polského autora čtu ráda. Líbila se mi postava Magdaleny, která se v jakékoliv době snažila pomoc druhým. Souhlasím s komentáři dalších čtenářů, že je škoda, že je uvedena věštba cikánky, protože od té doby jsem čekala, kdy se "to" stane.
Knihu jsem četla hned pár dní po jejím vydání, kdy bylo všude kolem nás "přeBrownováno". Od autora jsem četla tři jeho jiné knihy a těšila jsem se na zcela neopakovatelný zážitek, který mi vezme dech stejně jako třeba u knihy Andělé a démoni.
Ale nebylo tomu tak. V této knize zcela jasně táhne fakt, že se odehrává v Praze a že její částí je kus naší historie. Na můj vkus bylo ale všeho až moc a bylo to překombinované.
Co však musím vyzdvihnout, je překrásná obálka, i když se zlatavý nápis ošoupává.
Mám ráda, když má kniha přesah a donutí mě si o daném tématu či příběhu zjistit více. Některé příběhy a pověsti uvedené v knize jsem znala, o některých jsem četla poprvé.
Jsem naprosto nadšená! Ačkoliv žánr fantasy příliš často nečtu, Zaklínače jsem měla v plánu si někdy přečíst. Hned po třetím dílu jsem si musela vzít čtvrtý, jak mě to bavilo. Čtení jsem si naprosto užívala, protože bylo moc fajn, že už jsem si zapamatovala jména důležitých knižních postav.
